icon

Vždy jsem chtěla aspoň dvě děti a najednou už 2. nechci

avatar
osicenka
2. pro 2014

Vždycky jsem si říkala, že mít jen jedno dítko fakt nechci, aby bylo jedináček, že je to blbý, nemít sourozence (sama mám 4) a dvě děti pro mě byly ideální, manžel dokonce mluví i o třech. Ještě po porodu jsem o tom mluvila tak nějak automaticky, ale s postupem času se to začalo měnit. Napřed to začalo tím, že malého miluji nade vše a neumím si představit, že bych mohla i druhého prcka milovat stejně, nerada bych jednoho z nich milovala míň a nedejbože aby se náš Maty musel cítit odstrčený, ty představy jsou mi opravdu nepříjemné. A pak časem jak začal být malý samostatnější tak si to úplně užívám a nějak se mi do toho nechce zase znovu mít malé miminko, o které je péče samozřejmě náročnější. A dál se teď přidalo i to, že už malého může kdokoliv jakkoliv dlouho pohlídat, my se můžeme s manželem zase věnovat víc sobě a našim koníčkům, navíc konečně mám zase zpátky svoji postavu a nechce se mi znovu přibrat. Naposled jsem v čekárně u pediatry viděla a slyšela plakat miminko malinké a úplně jsem z toho měla husí kůži ☹ Sama jsem z toho smutná, že se mi tohle všechno honí hlavou ☹ Pořád si říkám, že snad je to jen dočasné a že třeba pak se to zase změní, měla jste to některá taky tak??

Shrnutí diskuse
Automatické shrnutí diskuse vygenerované umělou inteligencí · 20. čer 2026 · 32 příspěvků

Stručné shrnutí

  • Pocity nejistoty ohledně pořízení druhého dítěte jsou běžné a u mnoha žen se časem mění; některé ženy nejdříve druhé dítě odmítají a později po něm zatouží.
  • V diskusi byly uvedeny konkrétní zkušenosti s různými věkovými odstupy mezi dětmi (14 měsíců, 22 měsíců, 3 roky, 12 let, 14 let) jako ukázky výhod i nevýhod menšího a většího rozdílu.
  • Praktická doporučení zahrnují konzultaci s partnerem, zvážení věku matky vzhledem k „biologickým hodinám“ (v diskuzi zmíněna hranice 36 let a doporučení neodkládat více než ~2 roky), přehodnocení partnerství a dostupnosti hlídání a případně strategii „nechat to plynout“ místo aktivního snažení.


Nejčastější otázky

Q: Jak se rozhodnout, zda mít druhé dítě?
A: Zvažte kvalitu partnerského vztahu, dostupnost podpory (např. hlídání od prarodičů), vlastní duševní stav a věk; v diskuzi bylo doporučeno mluvit s partnerem, nenechat se tlačit okolím a zvážit buď plánované těhotenství, nebo strategii „nechat to plynout“.

Q: Jaký věkový rozdíl mezi sourozenci je praktický?
A: V diskusi byly uvedeny zkušenosti s odstupy 14 měsíců, 22 měsíců a 3 roky jako příklady, kdy děti vyrůstají spolu a učí se rychleji, zatímco odstupy 12–14 let byly také zmíněny jako fungující řešení s jinými výhodami.

Q: Budu druhé dítě milovat stejně jako první?
A: Více přispěvek konstatuje, že láska k dalšímu dítěti obvykle přijde přirozeně a „láska se násobí, ne dělí“; mnohé rodičky popisují, že pocit lásky se objevil až po narození dítěte.

Q: Jak zabránit tomu, aby se starší dítě cítilo odstrčené?
A: Doporučuje se plánovat čas vyhrazený pro starší dítě, zapojit partnera do péče, zajistit externí hlídání (babičky, placené služby) a očekávat, že žárlivost může být výraznější v prvních 2–3 letech a postupně se zlepšit.

Q: Co dělat, když mám partnerské problémy a zvažuji další dítě?
A: V diskuzi byly zkušenosti, že partnerské problémy zvyšují náročnost péče o další dítě; několik příspěvků varovalo, že bez fungující podpory partnera a rodiny může být druhé dítě velká zátěž.

Q: Má smysl neodkládat těhotenství kvůli věku?
A: Některé příspěvky doporučovaly neodkládat početí kvůli „biologickým hodinám“, přičemž konkrétně zazněla zmínka „pokud je vám kolem 36, zvážit max. 2 roky“, zatímco jiné rodičky volily strategii „nesnažit se a nechat to plynout“.

Závěry z diskuze

Shoda

  • Pocity nejistoty ohledně druhého dítěte jsou běžné a normální.
  • Láska k druhému dítěti obvykle přijde přirozeně.
  • Důležité faktory pro rozhodnutí jsou věk matky, kvalita partnerského vztahu a dostupnost hlídání.


Sporné názory

  • Někteří radí rodit dříve (kvůli věku a výhodám menšího věkového rozdílu), zatímco jiní radí nechat rozhodnutí plynout nebo vůbec nepokračovat, pokud se necítíte.
  • Někteří preferují menší odstup mezi dětmi (14–24 měsíců) kvůli společnému vyrůstání, jiní preferují velký odstup (12–14 let) a uvádějí, že to také dobře funguje.


Otevřené otázky

  • Změní se touha po dalším dítěti přirozeně v průběhu času, nebo je rozhodnutí trvalé?
  • Jak dlouhodobě ovlivní rozhodnutí o dalším dítěti kvalita partnerského vztahu?
  • Jak efektivně zajistit, aby starší dítě nepociťovalo „odstrčení“ v praxi?


Zmíněné značky a firmy

Modrý koník

Zmíněné produkty a metody

kojení, plenkování, noční vstávání, plánované těhotenství, neplánované otěhotnění / „nechráněný“ přístup, odklad rodičovství kvůli „biologickým hodinám“, hlídání od prarodičů, diskusní fórum Modrý koník

Místa a osoby

žádné

Strana
z2
avatar
osicenka
autor
12. pro 2014

@zabzulka 😀 Tak ono asi všechno má svoje pro a proti. Já jsem to spíš myslela z toho hlediska, že mi přijde, že pak jakoby nikoho nemají, až jsou rodiče starší, tak vlastně se musí o ně starat sami a nebo když rodiče už nemají, tak už jsou úplně sami, třeba moje tchýně je jedináček a nikdy to své mamce neodpustila. I když to že někdo má sourozence vlastně nemusí být záruka toho, že člověk nezůstane sám. No není to jednoduchý, jj já uvažuju pořád nad vším, jsem totiž Váha 😅 Někdy si říkám, jestli by mi nebylo líp, kdybych věci tolik neřešila 😀

avatar
petule12
12. pro 2014

@osicenka jsi mladá, na druhé máš spoustu času a uvidíš jak se to vvvine 😉 🙂

Strana
z2