2letý chce vše jen od tatínka
Maminky, už začínám být bezradná - náš dvouletý syn je hrozný tatánek, když jsem s ním sama, je v pohodě, jakmile jsme všichni tři, chce všechno jen od něj, nic s ním nemůžu udělat já - obouvání, přebalování, oblékání, hraní, krmení, fakt vše. Mě odstrkuje, máma ne, táta, táta....zkoušeli jsme mu i odporovat 😕 jakože tatínek ne, podá ti to/udělá maminka a to se mohl vzteknout (chtěl třeba na zahradě nalít do konve vodu, samozřejmě od táty, přes jeho nevoli jsem to udělala já, vztekle tu vodu s řevem vylil a chtěl to znova od táty). Už neřeším psychickou stránku věci, jakože mě to mrzí a dost často to i obrečím, ale praktickou stránku - už jsme i vzdali rodinné dovolené, to je za trest, manžel je úplně vyřízený a já tam nemám co dělat (pominu pohledy okolí na "línou matku a udřeného otce"), ale už i výlety i pobyt doma ve třech je fakt vyčerpávající, už nevím jak dál, případně kde bych se mohla poradit, nějací výchovní poradci, psycholog??
Podtýkám, že tatínek není doma nějak vzácně a jakmile je doma, malému se věnuje. Taky to není přechodné období, měl to tak vždycky, jen čím je starší, tím je to náročnější.... Zažila jste to některá??
Stručné shrnutí
- Děti ve věku kolem 2–4 let často preferují jednoho rodiče (v diskutovaném případě otce) a toto „období“ obvykle přejde během několika měsíců až do věku kolem 3–4 let.
- Doporučené intervence zahrnují konzistenci obou rodičů, omezování rozmazlování ze strany preferovaného rodiče a případné poradenství u psychologa nebo výchovného poradce.
- Praktické taktiky zmíněné v diskusi zahrnují „nemocné ručičky“ (obvázat prsty), dočasné nepřistupování na scénky dítěte a trpělivé vyčkání, někdy změnu režimu (např. návrat do práce nebo nástup do školky), které chování změnily.
Nejčastější otázky
Q: Je normální, že dvouleté dítě preferuje jednoho rodiče?
A: Ano; v diskusi rodiče popisovali preference v rozmezí 2–4 let a více příspěvků uvádělo, že se chování obvykle upravilo kolem 3. roku nebo po několika měsících až půl roce.
Q: Co pomáhá, když dítě odmítá péči od matky a žádá jen otce?
A: Psycholožka v jedné odpovědi doporučila, aby oba rodiče byli pevní a tatínek přestal ustupovat; konkrétní taktiky v diskusi zahrnovaly trpělivé neustupování, předání úkonů matce za cenu scén a používání „nemocných ručiček“ jako dočasné výmluvy.
Q: Má smysl vyhledat psychologa nebo výchovného poradce?
A: Ano, někteří diskutující doporučovali poradnu nebo psychologa pokud chování dlouhodobě rozděluje rodinu; zároveň většina považovala stav za běžné vývojové období, které často nevyžaduje terapii.
Q: Jak dlouho může „tatínkovo období“ trvat?
A: V diskusi byly uvedené délky od několika týdnů přes půl roku až po období do 3–4 let; konkrétní příklady zahrnovaly zlepšení po návratu do práce matky, po nástupu do školky ve 3 letech nebo až kolem 4,5 roku.
Q: Pomůže, když otec přestane dítě rozmazlovat?
A: Ano; více rodičů uvádělo, že omezení povolování a důslednost otce vedly ke zklidnění a snížení žadonění dítěte po otci.
Q: Co dělat s rodinnými aktivitami a dovolenými, když dítě preferuje otce?
A: Rodiče v diskusi zmiňovali střídání rolí, dočasné omezování společných aktivit nebo dokonce vyhýbání se dovoleným jako nouzové řešení, přičemž doporučení odbornice bylo spíše trvat na rozdělení povinností při zachování hranic.
Závěry z diskuze
Shoda
- Preference dítěte vůči jednomu rodiči v předškolním věku je v diskusi považována za běžné vývojové období.
- Odborná doporučení a zkušenosti rodičů vedou k závěru, že důslednost obou rodičů a omezení rozmazlování preferovaným rodičem obvykle pomáhají.
- Mnoho rodičů popisovalo, že situace způsobuje rodinné napětí a vyčerpání, ale často se časem zlepší.
Sporné názory
- Někteří rodiče považují chování dítěte za „vyčůrané“ schválné manipulace, zatímco jiní ho interpretují jako kompenzaci nedostatku či potřebu ujištění od otce.
- Někteří účastníci doporučují vyčkat a „přečkat“ období, jiní doporučují aktivně vyhledat psychologa nebo výchovného poradce.
Otevřené otázky
- Jak přesně rozdělit péči a nastavit hranice, aby to nezpůsobilo dlouhodobé emocionální poškození dítěte?
- Kdy je vhodné přejít od domácích taktik (např. „nemocné ručičky“) k odborné intervenci?
- Jaký konkrétní postup funguje u dítěte, které už má silné záchvaty vzteku při neuspokojení požadavku na preferovaného rodiče?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
psycholog, výchovný poradce, „nemocné ručičky“ (obvázat prsty), náplast na prsa při odstavování, pevné hranice rodičů, omezování rozmazlování, návrat do práce, nástup do školky
Místa a osoby
žádné
@petulik81 Ahoj, tak u nás se to mírně upravilo, ale stále platí (a asi vždycky bude), že táta je ten preferovaný rodič. Mám trošku obdobný problém - taky jsem ten, co se snaží o mantinely a muž má tendenci je porušovat...
Jinak, co se týká toho úvodního dotazu, kde zakladatelka psala, že manžel je udřený, protože syn chce vše jen od něj...řešila jsem to onehdy s psycholožkou a ta mi řekla, ať na to dceři určitě nepřistupujeme i za cenu , že budou scény a nebude se mnou chtít jít danou činnost dělat - jen že musí být oba rodiče pevní (i tatínek musí trvat na tom, že teď s dítětem nepůjde, že půjde maminka). Když se chce přijít pomazlit nebo držet za ruku s tátou tak ok, ale není možné , aby si dítko diktovalo, kdo ho bude přebalovat, mýt, půjde s ním na procházku apod.
@urtica Ahojky,tak jsem ráda že se to u vás aspon trochu upravilo,věřím že to bude lepší a lepší ,jen to díte asi opravdu potrebuje vedet kam až muže zajit a obcas narazit,muj pritel taky posila syna za mnou,že ne na všechno je on,ale u nas se to pořad mění,nejhorší to bylo po porodu dcery,no to to jsem opravdu obrečela co ten muj kluk provadel ale snažím se pozornost rozdelit ať ví že je mám stejne ráda,obcas trochu žarli a tim me tresta,že chce tatu,ale byli doby kdy jsem se na nej nemohla ani podivat,ted uz to je celkem v pohode,spíš jde o to že přítel syna rozmazluje a to tak že kdyz ja reknu ne,on za zady tajne mu da,co ja jsem odeprela,no ta deti jsou někdy vysoka škola psychologicka 🙂 Děkuji za odpověd a džte se
Tak koukám, že diskuze po delším čase ožila, tak napíšu náš posun. Tak nějak samo to "povolilo", řekla bych od 2 a třičtvrtě roku, před tím třetím rokem...ani bych neřekla, že to bylo nějak zapříčiněno naším působením (ač jsme se samozřejmě pořád snažili mu neustupovat a vzájemně svůj přístup k malému přiblížit - tedy já trochu ubrat v nárocích a tatínek trochu přitvrdit). Pak taky asi mělo vliv, že jsem se v jeho třech letech vrátila na plný úvazek do práce, takže i se mnou je méně a je mu to krapet vzácnější, ale jak tu mnohé z Vás píšou...tatínek zůstává stále tím oblíbenějším a já se začínám smiřovat, že to tak asi už zůstane. Utěšuju se tím, že malého miluju nejvíc na světe přeci bez ohledu na to, zda on to má ke mně taky tak - není to oko za oko, že - a můžu být ráda, že má skvělého tátu, který se mu věnuje. Amen🙂 (ale samozřejmě mám ještě sem tam slabou chvilku, kdy takhle rozumná nejsem a prostě mě to mrzí nooo)
@sweet81 dekuji moc za odpoved,snad taky přijde muj chlap k rozumu ze rozmazlovanim mu jen ublíži,super ze u vás je to lepší 😊