2měsíční miminko nechce spát ve své postýlce
Ahoj, setkala jste se některá s tím, že by vaše mimčo nechtělo spát ve své postýlce? Mám prcka jsou mu dva měsíce, ale posledních 14 dní odmítá být v postýlce. Přes den ho mám v obýváku, to je v pohodě, protože u něj pořád někdo je, ale večer vykoupu, nakrmín a dám do postýlky. Ale to je řevu, tak k němu přijdu, pohladím uklidním a on se uklidní, ale jakmile odejdu tak nanovu. Tak tam chodím několikrát do hodiny dokud se neuklidní, ale kolikrát musím z postýlky vzít a chovat a uklidnit, ale jakmile položím opět řev ☹.
Nehledě na to, že v noci když ho krmím tak je to samé, nakrmím on mi usne ale když ho dám do postýlky tak fňuká, kňourá že si ho vezmu do postele, ale to nechci. Chci aby spal sám v posteli. Máte prosím některá z vás zkušenost, popřípadě jak na něj aby chtěl spát v postýlce. A ty názory, že bych ho měla nechat vyřvat na to nemám srdce ☹.
moc děkuji za rady.
Stručné shrnutí
- Dvouměsíční dítě často odmítá spát samo v postýlce a běžná řešení zahrnují nošení v šátku, přiraženou postýlku u postele nebo přenášení do postýlky až po usnutí.
- Praktické pomůcky a techniky uváděné rodiči jsou šátek na nošení, přiražená postýlka, košík přenesený do ložnice, dudlík, plena přiložená k ručičce a chůvička k rychlému dohledu.
- Metody jako „vyřvat“ nebo kontrolovaný pláč (uváděné jako 3‑5‑10 nebo Estivill) jsou v diskuzi zmíněné a zároveň kontroverzní; klinická psycholožka Michaela Mrowetz varuje před fenoménem „naučené bezmoci“.
Nejčastější otázky
Q: Jaké konkrétní způsoby pomáhají, když dvouměsíční miminko nechce spát v postýlce?
A: Doporučované způsoby v diskusi zahrnují nošení v šátku na nošení, mít postýlku přiraženou k posteli, uspávat v náručí a po usnutí přenášet do postýlky, používat košík v ložnici, dudlík a plenu přiloženou k ručičce.
Q: Co je přiražená postýlka a jak ji rodiče používají?
A: Přiražená postýlka je postýlka umístěná podélně přisunutá k rodičovské posteli; rodiče ji používají tak, že mohou přes postel prostrčit ruku, podržet dětskou ručičku nebo podat dudlík, aniž by museli vstávat.
Q: Jaké pomůcky rodiče zmiňují pro uklidnění při překládání do postýlky v noci?
A: Rodiče uvádějí dudlík, plenu přiloženou k ručičce a hlavičce, šátek na nošení, košík přesunutý do ložnice a chůvičku k monitorování jako konkrétní pomůcky.
Q: Kdy se v diskusi uvádí, že děti začnou usínat samostatně?
A: Příklady z diskuse se liší; několik rodičů uvádělo přechod k samostatnému usínání v rozmezí od cca 6 týdnů až do několika měsíců (zmíněno například 4 měsíce a 8 měsíců).
Q: Co se v diskusi říká o metodě „kontrolovaného pláče“ (3‑5‑10, Estivill)?
A: Metoda 3‑5‑10 nebo Estivill je v diskuzi zmíněná jako jedna z možností, ale je hodnocená jako kontroverzní; klinická psycholožka Michaela Mrowetz a další účastníci upozorňují na riziko „naučené bezmoci“.
Q: Je společné spaní v posteli považováno v diskusi za běžné řešení?
A: Ano, mnoho rodičů v diskusi považuje společné spaní za běžné a přirozené řešení, popisují ho jako praktické a uklidňující; zároveň někteří rodiče preferují postupné učení spánku v postýlce.
Závěry z diskuze
Shoda
- Miminka v útlém věku (např. 2 měsíce) často požadují blízkost a je běžné, že nechtějí být sama v postýlce.
- Praktická řešení zahrnují nošení v šátku, přiraženou postýlku u postele, košík v ložnici, dudlík a plenu k ručičce.
- Metody postupného zvykání (uspávání v náručí a přenášení po usnutí) jsou často uváděné jako fungující přístup.
Sporné názory
- Někteří rodiče doporučují učení samostatného spánku v postýlce co nejdříve; jiní preferují společné spaní a blízkost matky jako přirozené řešení.
- Někteří účastníci podporují metody typu „vyřvat“/kontrolovaný pláč (3‑5‑10, Estivill) jako efektivní; jiní je považují za škodlivé a odkazují na koncept „naučené bezmoci“.
Otevřené otázky
- Kdy je optimální věk a jaký postup pro naučení samostatného spánku bez negativních důsledků?
- Jaké jsou dlouhodobé rozdíly v chování a citovém vývoji mezi dětmi, které spí s rodiči, a těmi, které spí samy?
- Jaké množství a typ kompromisů (např. přiražená postýlka vs. plné sdílení postele) je nejpraktičtější pro rodiny s různými potřebami?
Zmíněné značky a firmy
modrykonik.cz, svobodauceni.cz
Zmíněné produkty a metody
šátek na nošení, přiražená postýlka, košík v ložnici, dudlík, plena k ručičce, chůvička, nošení v šátku, metoda „vyřvat“ / kontrolovaný pláč, 3‑5‑10, Estivill, společné spaní
Místa a osoby
Michaela Mrowetz
@lenkalenka666 Ano, setkala. Moje dcerka neusne sama v postýlce dodnes. Uspím ji v náručí a za 5-10min přenesu. Má skoro 8 měsíců. Jsou to ještě miminka.... kor to tvé.. dopřej jí tvoji blízkost..
Klinicka psycholozka Michaela Mrowetz hezky pojmenovava ten jev, kdy se ditko postupne prestava hlasit o svou potrebu byt u maminky...napr. pod tihou metody 3-5-10, Estivill a podobnych vyplakavacich odnaucovacih meto, jako "naucena bezmoc". A maji to i zvirata🙂 Myslim, ze ty deti, ktere jsou vyslysene a spi s rodici, jak dlouho potrebuji, budou mit ve společnosti konkurenční výhodu oproti tem umlcenym. Je to tim pádem zcela v poradku, ze nektera maminka voli svoje pohodli. Ono to pohodli pak samo dite vuci matce treba taky zvoli, az bude na stara kolena potřebovat donést nákup 😉)
@andrrriiik To je zajímavý, že moje dcera i syn spí ve svojí postýlce a sami se odstěhovali. 😅 Každej v jiným období, ale šlo to všechno v klidu a bez pláče. Přitom jako miminka spali jenom se mnou.
Dcerka spí někdy se mnou, ale podle mě je to přirozené. Někdy spí v pokojíčku, někdy s námi v ložnici v postýlce a někdy v naší posteli.
Prostě si vždycky naplní svoji aktuální potřebu být u jednoho z rodičů.
Mě by teda bylo hrozně smutno, kdyby mi manžel řekl, že k němu nesmím, páč mám svoji postel a on mě nechce rozmazlit. 😝 A vzpomínám si, jak mi bylo smutno, když jsem nesměla k rodičům a jak opuštěně jsem se cítila. 😔
@milmic Mě to ale obtěžovalo,že jsem dceru musela uspávat,proto jsem syna naučila na postýlku,a aby usínal sám.A taky to šlo bez pláče.U dcery by to taky bylo bez pláče,ale já udělala takovou chybu,že jen zakňourala,a už jsem ji brala a uspala.A to byla chyba.Malý taky kolikrát kňoural,ale pak usnul.Prostě jsem si ho tak naučila,a jsem teda ráda,že nemusím zase uspávat,a řešit odnaučování na spaní s rodiči.
Mimochodem nechápu jak někdo může srovnávat malé děti a dospělé.Když dítko příjde k nám do postele,taky ho nevyhodím.Ale jde taky o to,že se všichni spolu nevyspíme.Odjakživa děcka měly svůj pokojíček,svou postel,a rodiče společnou,a bylo to v pohodě.Najednou je to strašně traumatizující a stresující.
@andrrriiik Já si právě nemyslím, že to tak bylo odjakživa. Záleží na tom, do jak dalekého "odjakživa" se díváš.
Ale samozřejmě každý si to musí udělat podle svého, jak vyhovuje jemu.
Odjakziva NEMELY deti svou postel @andrriiik Pred 100 plus lety se spalo spolu na peci, prirodni narody spi spolu - jinak dite sezerou selmy.. Vasi predci meli jiste jednu jizbu na spani, pokud nemate slechticky puvod. Samostatne pokojicky jsou jen v zapadnim svete poslednich cca 120 let po objevu bakterii.
@xhamr03 Tak jsem to blbě napsala,myslela jsem od té doby,co to tak je,nebyl nikdy problém,najednou jo.Jinak já nevidím nic špatného na tom,když mimino spí ve své postýlce,a usíná samo.Stejně tak,jak někomu nevadí,že spí s dítětem v posteli a uspává ho,jeho věc.Ale mě to vadit začalo,proto jsem poradila,jak tomu zabránit.A zakladatelce to evidentně vadí taky,jinak by se neptala.
@lenkalenka666 Takový malý prcek chce být u tebe. Proto fňuká. Ty jsi ho nosila 9 měsíců a tech je najednou v noci bez jistoty,....Já měla obě dvě u sebe, nezažívala jsem žádné stresy ani já ani děti. A není nic krásnějšího. Byt tebou tak bych šla spát pár dní s ním (aspoň si odpočineš-to ti neublíží) a až zjistí, že tě má na blízku tak ti třeba večer v pohodě usne, ty ho přeneseš a potom si k němu zase můžeš lehnout, nebo ho přenést, nebo nechat spát v postýlce. Já bych dítě nenechala vyřvát. Malý má 20 měsíců a spí pořád s námi. 🙂
@lenkalenka666 Každé dítě je jiné a každé má své potřeby.Nejstarší syn spal též s námi v posteli od narození,přesně hlavně z mé pohodlnosti a bez problémů cca ve 4 letech odešel do své velké postele.Když má špatné sny,přijde ke mně a ví,že je tam v bezpečí. 😉 Ten mladší od narození spal v postýlce sám a ve velké posteli se teď někdy bojí usnout ( když není st.syn doma a je v pokoji sám).A nejmladší někdy jde do své,někdy ke mně.A nemyslím si,že bych něco pokazila.Naprosto souhlasím s maminkami,které zde vyjadřují názor,že si to mimčo jen prosí přítomnost a teplo maminky.
Bych řekla, že každé mimčo má jiný názor na to nebýt či být samo, jako každá mamina to vidí jinak. Některé s tím nemá problém, některé to prostě nezvládá, ať se snažíte, jak se snažíte. Nelámala bych to přes koleno. Zkusím, když to nejde, tak si to poupravím postupně po mini dávkách na únosnou mez ke spokojenosti obou. Moc bych nekoukala na to, že maminka od sousedů to má super vychytané, když já né a né s tím hnout. 'Zaručené' rady babiček a pod., že rozhodně 'musíte' dítě nechat vyplakat, berte s rezervou.
@patrusa A takto to bylo od asi 2 měsíců-v klidu.