Kouše a vrhá se na ostatní děti. Co mám dělat?
Holky máte některá podobnou zkušenost, dost to teď právě řeším a myslím, si, že dělám něco špatně.
Jsem s Dandou skoro sama, manžel je věčně v práci, teď jsme sami třeba tři týdny v kuse. Výchovu řešíme po telefonu 😒
Daník když přijde na hřiště nebo před dům děti před ním utíkají, bere jim hračky, tahá je za trička, lehá si na ně, když mu nějaké dítě nechce půjčit svojí hračku tak dokonce i kousne. Dostává přes ruce nebo přes zadek(teda jen přes plínu)ale nic si z toho nedělá, dělá to znova a znova.
Třeba situace: vezmu mu ven motorku a on na ní nechce jezdit a půjčuje(bere si) si každou půl minutu jinou, když mu někdo "překáží" na motorce tak ho schodí a dovolí si i na starší děti 😒
Na druhou stranu je to pohodář, smíšek, vymýšlí správný blbosti, ale nevím kde se v něm tahle agrese bere. 😨
Mám mu dávat před ostaními dětmi na holou nebo co s ním?
Domlouvání nepomáhá, to mě chvíli poslouchá a zase někam běží.
Stručné shrnutí
- Malé děti okolo 1–3 let mohou opakovaně kousat, tahat za vlasy a brát hračky; chování bývá často spojeno s temperamentem, prořezáváním zubů nebo učením hranic a sociálních pravidel.
- V diskutovaných řešeních se doporučují okamžité intervence typu vzít dítě bokem a stručně vysvětlit, odejít z pískoviště či jít domů po kousnutí („konec zábavy“), případně vyhledat dětského psychologa nebo psychologickou poradnu.
- Metody se liší: některé rodiče uvádějí účinnost fyzických zásahů (plácnutí přes zadek, oplácení kousnutím), jiné rodiče a poradci doporučují vyhýbat se fyzickému trestu a používat empatii, time-out, techniky z knih jako "Věda zvaná rodičovství" nebo "Respektovat a být respektován".
Q: Jak řešit kousání a napadání dětí na hřišti?
A: Doporučuje se okamžitě dítě vzít bokem a stručně mu vysvětlit pravidla, při opakovaném kousnutí dítě odvést domů („konec zábavy“), a předem mu na hřiště nastavit jasná pravidla chování.
Q: Kdy vyhledat dětského psychologa?
A: V diskuzi se doporučuje konzultace v psychologické poradně nebo s dětským psychologem, pokud kousání přetrvává, stupňuje se, nebo kdy rodiče mají obavy o další vývoj sociálního chování; byla doporučena včasná korekce chování, aby se problém nezhoršil.
Q: Jaké domácí techniky rodiče v diskuzi uváděli místo bití?
A: Uváděné metody zahrnují time-out, vzít dítě stranou a klidně mu vysvětlit alternativy (nabídnout hračku, požádat o pozornost), metoda „já chci pusinku“ místo zákazu, důsledné odcházení z místa konfliktu a práce s knihami jako "Věda zvaná rodičovství" či přístupy z "Respektovat a být respektován".
Q: Je fyzické trestání (plácnutí přes zadek, oplácení kousnutím) doporučené?
A: V diskuzi jsou protichůdné zkušenosti: někteří rodiče hlásili krátkodobý efekt plácnutí či oplácení, jiní varují, že fyzický trest modeluje bití a může problém zhoršit; otázka je v diskusi sporná a neexistuje konsenzus.
Q: Může kousání signalizovat poruchu chování?
A: V textu byla citována pasáž z bakalářské práce o „poruchách chování doprovázených nápadnou agresivitou“, přičemž je zmíněno, že opoziční porucha se objevuje obvykle před osmým rokem a vyskytuje se u 2–16 % dětí; uveden je i odhad, že 90 % mladistvých recidivistů mělo diagnostikovanou antisociální poruchu kolem sedmého roku a že jedním rizikovým faktorem může být kouření matky v těhotenství u chlapců.
Q: Za jak dlouho se obvykle chování zlepší?
A: Rodiče v diskuzi uváděli zlepšení nejčastěji kolem 1,5–2 let věku, přičemž někteří zmiňovali, že u temperamentních dětí může trvat déle a je třeba trpělivosti a důsledné korekce.
Závěry z diskuze
Shoda
- Chování, kdy malé děti kousají a tahají jiné děti, je běžné u temperamentních batolat a mělo by se korigovat od raného věku.
- Odvedení dítěte bokem, stručné vysvětlení pravidel a důsledné odcházení z místa konfliktu („jít domů po kousnutí“) se v diskuzi často uvádí jako praktická strategie.
- Pokud chování přetrvává nebo se zhoršuje, doporučuje se konzultace s dětským psychologem nebo psychologickou poradnou.
Sporné názory
- Někteří rodiče považují fyzické tresty (plácnutí přes zadek, oplácení kousnutím) za účinné; jiní toto odmítají a varují, že fyzický trest učí děti, že bít může být řešení.
- Některé přístupy zdůrazňují ignorování provokací a empatickou komunikaci; jiné zdůrazňují okamžité a důsledné následky jako odchod z hřiště.
Otevřené otázky
- Kdy přesně je kousání u batolat hranicí pro odborné vyšetření a kdy jde stále o běžné vývojové období?
- Která konkrétní intervence má největší dlouhodobý efekt u dětí s opakovaným kousáním — fyzický zásah, time-out, empatie a učení alternativního chování, nebo kombinace metod?
- Jak nejlépe předejít tomu, aby si dítě díky strachu druhých dětí „vydobylo“ pozici na hřišti agresí?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
Věda zvaná rodičovství, Respektovat a být respektován, time-out, pevné objetí, studená sprcha, plácnutí přes zadek, plácnutí přes ruce, oplácení kousnutím, odejít z pískoviště / jít domů po kousnutí, metoda „já chci pusinku“, Montessori (zmínka o napodobování), poruchy chování doprovázené nápadnou agresivitou, antisociální porucha chování, opoziční porucha, disruptivní porucha chování, dětský psycholog / psychologická poradna, prořezávání zubů jako příčina
Místa a osoby
Naomi Aldort
Ještě jsem chtěla dovysvětlit k tomu, že důležitější je komunikace než splněné "povinnosti" v čas - typu hygiena, spaní...to jsem myslela pro období silného vzdoru, ne když je klid. JInak ještě, z montessori, děti nás od malinka filmují, přebírají naše chování, napodobují, takže si člověk nemusí dělat nějaké vrásky z toho, že dneska se nechce mýt, ony vidí, že my se taky myjeme a budou to dělat podle nás...TAkže ony napodobují i naše chování v afektu, v klidu..vše přejímají...
@blandik napsala si to hezky..jako snažím se ted fakt mluvit ne jako ne a něco ale v pozitivním ale taky to nejde vždy..dneska vzala sítko a tak mě tím praštila že jsem už vyjekla a řekla jsem ji, že to dělat nebude, že mě to bolí a budu mít bebí.. no ale asi to fakt na ní platí no.. je to běh na dlouhou trať je mi jasné že to nepůjde hned i když bych samo chtěla... no ale zase jakmile jsem viděla, že se blíží ke kopnutí řekla jsem jeee ty chceš pohladit atd.. nevím ale nechat dojít ke konfiliktu, kdy skutečně to dělá jen tak nechci.. nevím no.. jako fakt to není tak, že by bít chtěla, ale je to její druh komunikace asi zkouší co se dá a tak....jak reaguju já nebo ostatní..
@saronka - to víš, že ano. Běh na dlouho trať a k tomu se dítě mění a vyvíjí, člověk se adaptuje, a stejně ho to znova překvapí...a zase hledá. Nevím, jestli máš rabr, myslím, že jsi psala, že tu knížku znáš (ale možná se pletu)...k té reakci, když tě malá bouchne - myslím, že je v pořádku, když zareaguješ, jak jsi zareagovala - "jak mě tím praštila že jsem už vyjekla a řekla jsem ji, že to dělat nebude, že mě to bolí a budu mít bebí.. " jen bych vynechala to - "tohle už dělat nebudeš" - jakoby nemáme právo jim říkat, co dělat budou a nebudou. Ale mluivíme za sebe - "Jau, tohle mě bolelo. Mám tady te'd bebi, tohle mi je nepříjemné. Nechci v tom pokračovat" a postavit se...ale současně to někdy, když nás to nebolí, tak to klidně obrátit ve srandu typu - já tě chytím, ty se chceš asi kočkovat, už tě mám.... - protože aspon u nás - náš to taky dělal, trvalo to možná tak půl roku a když jsem na něj šla stylem "urážení", že se mě to dotýká a bolí a čekala nějakou jeho "emaptii" a že přestane, tak ani náhodnou, čím více jsem si to brala k srdci, tím více on šil a bavilo ho to..pořád z toho měl srandu. Pomohlo pak až to převést na určitý styl hry, kdy jsem mu šla na ruku - že jakože mě "bije" a já skučím, že se mi to nelíbí - ale ve srandě. Když jsem mu pak takto šla na ruku, tak jsem ho mohla i kočírovat, že tohle už je moc - že může, ale slabě...a samo ho to přešlo...Takže podle mě - je důležité, aby dítě i vědělo, že tohle může druhým způsobit bolest, ale současně to nevzít jako "úkol", že te'd v době, kdy dítě to ještě není schopné pořádně pochopit, leda přestat pod záminkou strachu z rodiče, a v rámci toho úkolu tohle potlačovat "důsledně" a vždy. Dá se to převést i na jinou srandu, dítě se chytně a pak se přesměruje - třeba na honění, tahání za nohu...takové "fyzické" blbnutí...
A k tomu venku - souhlasím s berenikou, taky jsem to tak dělala - tam bych malou "chápala" - nevyčítala ani nehrozila. DKyž nějaké dítě bohchne, strkne..tak vzít bokem - chápu, něco se ti nelíbilo a takhle se bráníš...až se uklidní z breku, tak ji vysvětlit, jak může reagovat v té situaci. pokud by se to nějak ostřilo, a bylo to časté - tak bych možná zkusila - že jednou, dvakrát, třikrát - chápání a návod, jak na to s tím, že bych i upozornila, že chápu, že se ji něco nelíbí, ale strkání a bití může ostatním dětem ublížit a že asi bude lepší, pokud dneska odejdeme z hřiště. Zítra že to zkusíme znova...víš, je to dost takové citlivé - nedá se dětem úplně vzít jejich formu "prosazení se" na hřišti. Ony to jinak neumí, je třeba jim nechat - že bránit se, když se nám něco nelíbí - je správné, ale současně jim ukazovat, jak to mají dělat místo žduchání a kousání a bítí....takže bych to zkusila ponechat v tom "pozitivním" přístpup -. typu chápu tě, zlobíš se, v takové situaci se dělá to a to - třeba říct - Ne, Ne, Ne...podle řečových schopností....a to "odejdeme z hřiště - to bych asi aplikovala, až bude starší - pokud se to nezlepší samo...ale i tady platí, že co se moc řeší, to se rozrůstá - takže právě to poukazování na to negativní, co dítě dělá - vede jen k tomu, že to dítě dělá ještě více...
@blandik tak u nás to stále pokračuje..jsou dny, kdy je to v pohodě..ale dnešní oslava narozenin byla tak šílené že jsem ji řekla, že pokud se něco stane půjdeme.. no tak jsem ji čapla a šly jsem domů.. cestou mi brečela..pořád říkala děti děti..že jako chce za nima, tak jsem ji řekla, že si tam děti hrají, ale jelikož ona byla na děti zlá, bila je, kousala, že jsem musely odejít.. ale nevím zda to bude mít nějaký efekt..ona je dost urputná, ví že se to nedělá a třebas 3x štouchne a pak se divá zda to vidím a jak reaguju..to dělá prostě schválně..
Ahoj holky.Potrebovala bych radu.Mam syny Adamka.Je mu 3 a pul roku.V zari nastoupil do skolky.Hrozne rad tam chodi a tesi se do ni.Ale problem je,ze zacal kousat.Pred tim vubec nekousal.
Vysvetluji,domlouvam,ale nic nezabira.Nejhorsi je,ze nechce mluvit.Ma svou mluvu a ja se snazim ,abych pochopila co rika.Kdyz ho vyzvedavame ze skolky tak se bojime co zase provedl.Pani ucitelka nam rekne at mu domluvime.Kdyz ji odpovime,ze mu domlouvame tak nam odpovi,ze domlouvame malo.Je to jak zacarovany kruh.Uz nam rekla ,ze by ho mohli vylouci.Uz dvakrat kousnul,kdyz nekousne tak deti strka nebo se pretahuje o hracky.Jednou nam rekla pani ucitelka,ze kdyz tam nejsou dva jeho spoluzaci tak je hodny a kdyz se sejdou tak se perou,zlobi,kousou.K.Je zatim jedinacek.Vim,ze je to neposeda,certik,nedokaze sedet na jednom miste,ale slova ucitelky,ze asi neni normalni me desi.Prosim poradite mi nebo kdo ma zkusenosti z detskym psychologem.
Ahoj holky, tak my řešíme podobný problém. Mám kluka, kterému budou v srpnu tři a taky občas kousne holčičku, kterou má jinak moc rád..Ale když ho začne odstrkovat nebo mu brát hračku, tak ji kousne. Už to dlouho neudělal, ale i tak..V září jdeme do školky, tak mám obavy, abych pak nebyla na koberečku kvůli jeho případnému kousání..
@saronka - tak se mi to všechno smazalo, co jsem psala. Tak znova -. u nás to funguje cca od roka a půl (tehdy jsme to objevili). Pro mě zásadní bylo, že se nemusím vztekat, když se vzteká malý. A abych to "dokázala", tak jsem se přeorinetovala z potlačování jeho nevhodného chování (typu vztekání, brek, mrčení, řev....) jakožto výchovného přístpu na chápání jeho potřeb, toho, co se v něm děje, že je smutný, že mu něco nejde, že něco chce a to hned te'd, protože mu dělá potíže počkat a učí se trpělivosti, že neumí ještě si říct, že se zlobí a proč a tak ječí a je to všechno hrozně intenzivní, protože děti žijí tady a te'd a co bylo nebo bude je nezajímá...Takže jak se začal čertit, tak jsem mlčela a zkoumala, proč to asi je - pak jsem mu řekla něco ve stylu - chápu tě, ty se asi zlobíš, protože táta odešel...(důvod). Malý mi to v té době i třeba odkýval a pak ječel znova a třeba i dlouho...tak v té emoci jsem ho "chápala" bez vysvětlování, bez potlačování projevů emoce...a až se uklidnil, to pak i chtěl třeba ke mě (pevné objetí u nás taky nešlo), tak pak jsem mu to jemně vysvětlila - stručně. Ty jsi chtěl jít státou, jsi smutný, ale táta šel do práce, tam chodí sám. Příjde odpoledne...
Tím, že jsem přestala potlačovat jeho vztekání, neříkala jsem mu, že mě jeho brek obtěžuje, a ani se nesnažila odvádět pozornost jinam, tak jsem nechala volný průchod jeho emocím a tím, že jsem ho chápala (což není to samé, jako souhlasit s důvodem jeho rozmrzelosti), a zůstala klidná, měla empatické reakce, tím jsem neroztáčela boje o moc a nedostávala se do situací, kdy rodič dá ultimátum a pak ho "musí" plnit, aby si zachoval autoritu. Místo vyhrožování, rozhodování za dítě, jsem se snažila o rozhodování s dítětem, o důraz na spolupráci a to, že jsme dva (tři) a musíme se všichni domluvit, co budmeme dělat, když každý chce něco jiného..
Když přišel skutečný vzdor, že se nechtěl mýt, nechtěl spát, nechtěl se převlíkat, oblíkat - tak mi pomáhalo ho nechat být - ve smyslu - nechceš se převlíkat, asi máš důvod (to hraní tě hodně baví). Půjdeme za chvilku ven, můžeš se oblíknout až si nachystám věci nebo ti vezmu věci ven sebou...Podle mě je u dětí důležitější to, jak se s nimi mluví a zachází, než to, aby každý den přesně dodržely všechno, co se dělá každý den a to tak, že okamžitě. Většinou zabere jim jen dát více času, a za chvilku to pak už jde. A tím, že se na ně mluví obecně typu - večer si myjeme zoubky, aby jsme je umyly od jídla. Bez mytí by se pak mohly i zkazit...a ne - Umyj si ty zuby, nebo chceš, aby jsi je měl zkažené a bolely tě - tím, že se to formuluje obecně, tím se zachovává určitá úcta dítěte, dítě to vezme jako obecnou pravdu, a není to zvtaženo jen na něj...