Mám dcerku 2 a půl roku a vůbec mě neposlouchá
Ráda bych Vás požádala o radu.Máme dcerku 2 a půl roku a vůbec mě nechce poslouchat.Když jí něco řeknu ať udělá tak jako by mě neslyšela až když zvednu hlas tak občas poslechne.Největší problém, ale mám s tím když má jít spát. Nikdy se jí nechce i když je unavená.Dám jí do postele tak začne řvát, když ji tam nechám samotnou tak po chvíli vyleze.Řeknu jí aby šla zpět a ona nic. Když jí pohrozím že jí dám na zadek tak se mi ještě vysměje. Když jí fakt plácnu tak dělá jak jí to strašně bolí. Ale pak z postele zase vyleze a má ze mě srandu.Opravdu si už nevím rady.
A to ještě nemluvím o tom jak neposlouchá když jsme venku řeknu jí aby něco nedělala a ona to schválně začne dělat.Musím na ní buď zvýšit hlas nebo se zvednout aby věděla že to myslím vážně.A když jí člověk řekne aby se zastavila tak se ještě kolikrát rozběhne.
Ráda bych znala Vaše zkušenosti po případě nějakou radu. Prostě mě už nebaví po malé jen křičet.
Stručné shrnutí
- Vzdorové chování u dětí kolem 2–3 let je běžné a řeší se kombinací důslednosti, jasných hranic a rutiny místo neustálého křiku nebo nekonzistentních výtek.
- Konkrétní praktiky z praxe rodičů zahrnují timeout (stání v koutě), zabavení hraček (schování do komory nebo zabavení na 2–3 týdny), počítání do tří, nabídnutí volby mezi dvěma možnostmi a ustálené večerní rituály (mléko, čištění zubů, pyžamo, pohádka).
- Někteří rodiče uvádějí, že fyzické tresty (plácnutí, „dát na zadek“) přinášejí okamžitý efekt, zatímco jiní rodiče a zastánci postupů jako „Nevýchova“ či RaBR považují fyzické tresty za nevhodné a doporučují alternativy jako vysvětlování, odměny (např. lampička po tichém ležení) a důslednost.
Nejčastější otázky
Q: Jak řešit vzdor u dítěte ve věku 2–3 let?
A: Nastavte jasné hranice a buďte důslední; používané metody v diskuzi zahrnovaly timeout (stání v koutě), zabavení hraček (schování do komory nebo na skříň) a praktiky typu „dát na výběr“ (nabídnout 2 možnosti), dále počítání do tří a odchod z hřiště jako konkrétní důsledek.
Q: Jak naučit dítě usínat samo?
A: Doporučované postupy zahrnují ustálený večerní rituál (mléko, vyčištění zubů, pyžamo, pohádka), rodič může sedět v posteli až do usnutí a poté odejít, nebo tatínek po přečtení pohádky odejde — obě metody rodiče uváděli jako funkční; jiný konkrétní trik je povolit lampičku po tom, co dítě tiše leží určitou dobu (v praxi 5–10 minut zmíněno).
Q: Funguje fyzické trestání (plácnutí)?
A: Názory jsou rozdělené: někteří rodiče uvádějí, že plácnutí nebo „dát na zadek“ přináší okamžitou poslušnost, jiní rodiče a diskutující považují fyzické tresty za škodlivé a doporučují místo nich timeout, logické následky nebo pozitivní disciplinu (zmíněno jako sporná praxe).
Q: Jak dosáhnout jednoty výchovy mezi rodiči?
A: V diskusi bylo zdůrazněno, že rodiče musí vzájemně podporovat svá rozhodnutí a nechodit proti sobě před dítětem; nekonzistence (jeden rodič povolí, druhý zakáže) podle zkušeností dětí vede k obcházení pravidel.
Q: Jaké knihy a metody rodiče v diskuzi doporučují ke studiu?
A: Uvedené zdroje zahrnují knihu „Vychováváme děti a rosteme s nimi“, metody/koncepty „Nevýchova“ a „RaBR/RABR“ (respektující výchova), a knihu/koncept „Aha rodičovství“; byla zmíněna i internetová zmínka v Lidovkách o pedagogice.
Q: Jak reagovat na tantrum venku, aby se situace neeskalovala?
A: Konkrétní postupy z praxe zahrnují ignorování hysterického chování, přesun dítěte mimo nebezpečí a navázání očního kontaktu před pokynem, odchod z místa (odejít z hřiště) nebo rozptýlení humorem či absurdní reakcí jako deeskalační taktiku.
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina diskutujících považuje chování ve věku cca 2–3 let za období vzdoru/napodobování budování vlastní osobnosti.
- Důslednost, jednotná komunikace mezi rodiči a pravidelné večerní rituály se shodně uvádějí jako užitečné nástroje.
- Nabízení výběru (dvě možnosti), oční kontakt před požadavkem a zapojení dítěte do činností (hraní, úklid jako hra) se shodně doporučují.
Sporné názory
- Někteří rodiče považují fyzické tresty (plácnutí/dát na zadek) za efektivní a užitečné, zatímco jiní je označují za škodlivé a upřednostňují nevýchovu nebo respektující přístupy.
- Někteří rodiče se přiklánějí k přitvrzení (zabavování hraček, důsledné sankce), jiní preferují vysvětlování a budování vztahu bez trestů.
Otevřené otázky
- Která konkrétní metoda (timeout, zabavení hraček, odchod z hřiště, odměny) bude nejúčinnější pro dané konkrétní dítě?
- Jak dlouho bude typicky trvat období vzdoru u jednotlivého dítěte a kdy je nutné vyhledat odbornou pomoc?
- Kdy a jak bezpečně uplatnit fyzický trest, pokud ho rodič zvažuje, a jaké jsou dlouhodobé důsledky tohoto přístupu?
Zmíněné značky a firmy
Lidovky
Zmíněné produkty a metody
Nevýchova, RaBR / RABR, Vychováváme děti a rosteme s nimi (kniha), Aha rodičovství (kniha/koncept), počítání do tří, timeout / stání v koutě, plácnutí / dát na zadek, zabavení hraček / schování do komory / zabavení na 2–3 týdny, odnosení hraček k popelnici / pytel na plasty, lampička jako odměna po tichém ležení (5–10 minut zmíněno), večerní rituály (mléko, čištění zubů, pyžamo, pohádka), oční kontakt před pokynem, dávat na výběr (dvě možnosti), úklid jako hra (házení hraček), ignorování tantrumů, odejít z hřiště jako důsledek
Místa a osoby
Miloš Macourek
Abych to uvedla na pravou miru. Urcite nejsem matka, ktera nikdy nedala dcerce pres zadek. Napr. sly jsme z detskeho centra a nevim proc, ale vzala do hrsti male kaminky a mrskla je na auto. V tu chvili jsem ji pleskla pres zadek, protoze moc dobre vi, ze tohle se proste nedela. A vi, ze veci, vlastni ci cizi, se proste nenici. Nebo kdyz jednou vjela do silnice. Tady proste dostala pres prdku a pak prislo az vysvetleni - respektive znovuvysvetlovani toho, co ji vstepuji do hlavy porad. Nastesti jsou tyto situace zcela vyjimecne. Ale jinak k ni opravdu prostupuji stylem, ze je mi rovna. Vse dela se mnou. Dostava na vyber. Neni to rozhodne o tom, ze si muze delat, co chce. Jen ji proste dle meho nazoru nenasilnou formou smeruji tam, kam chci ja 🙂. Kdyz prijedeme ke kamaradce, tak tam se na deti furt jen zyvsuje hlas, vycita, furt same prikazy a rozkazy. Ale podle mne si tim ty deti chteji jen ziskat pozornost, protoze ty deti vyrustaji spise vedle rodicu. Proste rodice koukaji na televizi, takze se deti okrikuji, at jsou zticha, hraji si potichu, aby nerusily. S detmi nechosi ani moc ven - rozhodne ne kazdy den. Kdyz ji povidam, jak s malou vyrabime, lepime, kreslime, tak nechape, kde na to beru cas. Ona sice mala da pastelky, samolepky atd., ale mala se musi zabavit sama. Já si s dcerkou sednu a děláme prostě spolu. Já neříkám, že to funguje na každé dítě, ale podle mne je opravdu důležité budovat si ten vztah od narození. Rodič není kamarád, ale měl by být pro dítě nejlepším přítelem. Hranice musí být nastavené, ale je třeba je nastavovat systematicky a důsledně od narození.
A jak tady někdo píše o výuce na ZŠ. Já učím na VŠ a myslíte si, že v praxi jsou úspěšnější Ti, co neustále o něčem diskutovali, oponovali mi a nebo Ti, co sedí v lavici, skoro o nich nevím? Snad si každá odpoví sám.
A další věc - je rozdíl drzé dítě a dítě, které má svůj názor, dokáže diskutovat, ale i respektovat ostatní a názory ostatních. To, že je dítě drzé, není důsledek výchovy "já jsem rodič a Ty, dítě, budeš psolouchat", ale výsledek toho, že se rodiče dětem nevěnují, nemají na ně čas, tak nějak je nechají růst jako dříví v lese a to dítě si snaží něco získat svoji drzostí, snaží se získat nějaké postavení ve společnosti.
tak syn ma 2,5 a je zlaty, pokud je (aspon zdánlivě) po jeho.... zkouším vysvětlovat a dávat na vse cas. tj: chces jit do herny? ano chces... dobre az zazvoní budík oblečeme se s jdeme.... zazvoní budik, lehne si na zem a hraje si dal... každy den to stejne pred kazdou procházkou... do toho oblect a nachystat mimino :-/ takze to dopadá skoro vždy revem... nebo tim ze rekni ze jdu sama a on prijde. venku je pak nadšený,,,, proste nevim jak to změnit. nechci mu porad hrozit ze bude sam atd ale nic jiného nefunguje:-// to nemluvím o řevu před čištěním zubů atd.... teď s příchodem mimi je méně času a i trpělivosti ☹ ale je fakt že on na vztek zapomene hned🙂 jen já jsem uplně mrtvá ještě jodinu potom 🙂 včera jsme seděli 30 minut na chodníku , jedli sušenky a řešili jak domu když nechce na kole a já jo neponesu neboť mam kočár🙂 ..... ale beztak je to proste zlaticko🙂
V poslední době jsme to spaní vyřešili tak, že chodím s ní do postele.Počkám až usne a pak odejdu.A má to úspěch.I ty dny jsou klidnější když si pěkně odpočine bez vztekání.
mám dceru 2 a púl roku,, momentálně je 12 v noci a musela jsem už fakt křičet aby pochopila že po ní chci aby spala,, neposlechne mně na slovo,, jsem totálně na nervy, utahaná, je mi líto že jsem na ní hustá,, ale už se to prostě nedá vydržet,, dohání mě k zoufalství. poslechne mě jen když jsem na ní jako tygr.. teď spí a mě už se chce brečet.. miluju jí, vím že je chytrá a ví co po ní chci a stejně neposlechne a dělá maschvály. a z toho jsem zoufalá. tak opravdu doufám že jí to přejde, protože taky nevim jak na to....
@kimh proc by dite melo slepe poslouchat autority?Co kdyz je ucitel nefer a dite ma spatnou znamku neopravnene?Podle me je naopak super,ze se deti uci s dospelymi mluvit a diskutovat a nejenom slepe drzet hubu a krok.To,ze je nekdo starsi jeste neznamena,ze ma patent na rozum.Doufej,ze tve dite nikdy nenarazi trebs a tabore nebo v krouzku na pedofila a nebude mlcky trpet zneuzivani protoze prece musi poslechnout.
@kimh a neni to jedno jestli je diskuze stara nebo ne?nebo myslis,ze za ty tri roky se deti nejak vyrazne zmenily?
@zelenaesmolda za tu dobu mi přibylo ještě jedno dítě a na tom co jsem napsala tenkrát si stále trvám, měj hezky den, já nemám čas se zabývat starou diskuzi 😉
Tak já mám doma 17m divočáka, který si velmi rád buduje vlastní osobnost. Hodně mi pomohla knížka Aha rodičovství a praktikuju z toho několik věcí:
- denně si cca hodinu aktivně hrajeme, tzn. vypnu mobil, nebo jeho zvonění, a naplno se věnuju synovi,
- když po něm něco chci, aby udělal, dívám se mu do očí a on se musí dívat na mě, takže nejdříve navážu oční kontakt a až pak mluvím,
- úklid = hra, tzn. hračky uklízíme házením od dveří, což baví všechny zúčastněné 😀 ,
- když jsme venku, maminka má pravdu a nediskutuje se, auta jsou všude, psi na volno, takže když něco řeknu, platí to. Vysvětlovat nemá smysl - např. uprostřed přechodu se s ním nebavím o tom, proč musí jít dál,
- vše má své místo - boty do botníku, oblečení do šuplíku, hračky do košů,
- večerní rituály - mléko, vyčištění zoubků, pyžamko, pohádka. Pořadí se nemění.
...
To je tak to, co mě napadlo. Dříve jsem zkoušela syna vychovávat formou vysvětlování, ale on mě absolutně nevnímal, nechápal, jel si po svém.
Hodně se mi osvědčilo i - není představení bez herců - takže když se začne venku vztekat, prvně ho dám mimo nebezpečí (např. zavedu na chodník - i násilím), navážu oční kontakt a řeknu, co bude nyní.
Synovi ale také dávám často na vybranou, aby měl pocit, že může o něčem rozhodovat - např. co si chce obléknout, nabídnu 2 mikiny, zvol si, nebo chceš motorku nebo do kočárku, chceš takovou nebo takovou pohádku, pyžamko nebo overal?... Já ho jako by manažeru, ale výběr je často na něm.
Takhle to u nás vedeme my a musím zaklepat, funguje to. Uvidíme, jak dlouho.