Maminky, nelitovaly jste, že máte děti?
Ahoj maminky,
děti zatím ještě nemám a i když je mi 34, tak mám pořád ten pocit, že mi to ještě "úplně netiká" 🙂 S přítelem si užíváme života, hodně cestujeme, máme se rádi...Děti ještě nejsou zcela na pořadu dne, i když už o nich byla samozřejmě řec. Občas hlídám děti svých kamarádek a je to celkem fajn, ale pak jsem ráda, že je zase vrátím a mám dost času na své aktivity. Žiju si víceméně život, který jsem vždy chtěla. Mám skvělého akčního chlapa, který se o sebe umí postarat a pracuje v perspektivním oboru. Máme podobné zájmy a mnoho plánů do budoucnosti. Když vidím některé unavené maminky, které kromě mimča nic jiného nezažívají, tak nevím, jestli bych chtěla měnit...Dokonce mi ta jejich role přijde jako málo radosti a hodně starostí, jestli mi rozumíte..Neberte to prosím osobně. Já vím, že děti vás i svým způsobem obohacují a přináší vám zase jiné zážitky, které mi bezdětné nemáme.
Asi budu za ukrutnici, ale i tak se zeptám: Nelitovaly jste někdy, že máte děti? Popř. že jich máte více, když by jedno bohatě stačilo? Je to otázka hlavně na akční mamky, které před dětmi měly mnoho aktivit a slušně rozjetou kariéru...
Předem děkuji za názory a všem přeju krásný víkend
Stručné shrnutí
- Většina diskutujících uvedla, že děti nelitují a rodičovství považují za největší obohacení života, i když jde o zásadní životní změnu.
- Mateřství výrazně omezuje spontaneitu a vyžaduje přizpůsobení (šestinedělí, problémy se spánkem, kojení), ale většina matek popisuje tyto obtíže jako dočasné a kompenzované emočním naplněním.
- Diskuse zdůrazňuje biologická omezení: po 35. roce se podle diskutujících snižuje pravděpodobnost přirozeného otěhotnění a někteří varují před rizikem potřeby asistované reprodukce.
Nejčastější otázky
Q: Kdy je nejlepší věk na dítě z hlediska plodnosti?
A: V diskusi se opakovaně zmiňovalo, že ideální období bývá kolem 30 let a že "po 35" klesá šance na přirozené otěhotnění; některé příspěvky varovaly, že v 38–40 letech může být nutné umělé oplodnění nebo dlouhé snažení.
Q: Jak dlouho obvykle trvá nejméně příjemné období po porodu?
A: Nejkritičtější je šestinedělí a první měsíce po porodu; řada diskutujících uváděla, že intenzivní zpoutanost a problémy (kojeni, nespavost, koliky) trvají od několika týdnů do 6–12 měsíců, někteří zmiňovali obtíže i v prvních 1–2 letech.
Q: Dá se zachovat aktivní život (cestování, sport) i s malými dětmi?
A: Ano; konkrétní řešení z diskuse zahrnují používání šátku nebo nosítka, krosny na záda, kočárek, karavan či dodávku pro rodinné cesty a plánování termínů; diskutující uváděly příklady cestování do Řecka, Srí Lanky, Alp či na festivaly i s dětmi.
Q: Jak mateřství ovlivní kariéru a příjem?
A: Možnosti z praxe v diskusi: čerpat mateřskou/rodičovskou dovolenou, vrátit se na poloviční úvazek, pracovat z domu nebo na několik hodin týdně; někteří psali o návratu do práce po 6 měsících až roce a o tom, že "práci lze nahradit", zatímco jiní zmiňovali ztrátu předchozí pozice či dočasné omezení kariéry.
Q: Co dělat, když se nedaří otěhotnět?
A: Řada příspěvků doporučovala nečekat příliš dlouho, po roce neúspěšného snažení vyhledat gynekologa pro vyšetření a zvážit asistovanou reprodukci (IVF); v diskusi se objevily konkrétní příklady čekání 1–2 roky a následných návštěv lékařů.
Q: Jak zvládnout pocit ztráty volnosti po narození dítěte?
A: Konkrétní strategie z diskuse: plánování společného času s partnerem, dělení péče s otcem, využití hlídání (babičky), zapojení školky nebo mateřského centra, přizpůsobení koníčků (šátek/kočárek při sportu) a očekávání, že intenzivní fáze je dočasná.
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina účastnic uvedla, že děti nelitují a považují rodičovství za obohacující i přes počáteční náročnost.
- Mateřství zásadně mění denní režim; nejvíce náročné jsou šestinedělí a první měsíce až první rok.
- Silná podpora partnera a možnost sdíleného hlídání (tatínek, babičky, školka) výrazně usnadňuje skloubení rodičovství a aktivit.
Sporné názory
- Otázka načasování: jedni doporučují začít dříve kvůli plodnosti a menšímu riziku (varování před 35+), druzí doporučují počkat, až "dozrajete" osobně a kariérně.
- Počet dětí: někteří tvrdí, že více dětí "lásku násobí" a je v pořádku, jiní upozorňují na finanční a časové zatížení a riziko vyhoření rodičů.
- Sourozenecké vztahy: pro někoho jsou sourozenci velkou hodnotou, jiní zmiňují časté rodinné konflikty, kdy sourozenecký vztah nemusí být pozitivní.
Otevřené otázky
- Jak přesně se mění šance na otěhotnění individuálně (v závislosti na zdravotním stavu) a kdy zahájit vyšetření?
- Jaké konkrétní modely podpory (pracovní úvazky, péče, finanční kompenzace) nejlépe pomáhají skloubit práci a rodinu v praxi?
- V jaké míře lze reálně zachovat předchozí aktivní životní styl (cestování, sport) okamžitě po narození dítěte?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
šátek, nosítko, kočárek, krosna na zádech, karavan, dodávka, umělé oplodnění (IVF), endometrióza, antikoncepce, šestinedělí, mateřská/rodičovská dovolená, PN (pracovní neschopnost), babybox, mateřské centrum, kojení
Místa a osoby
Srí Lanka, Řecko, Chorvatsko, Alpy, Animefest, Zoo, VŠ
No, je mi 22 let, mám 11m syna a čekám holčičku (29tt). Nelituju! Sice je super, že teď je to druhý ještě bez údržbový, ale bude to fajn. Zjišťuju, že se více méně teď nebavím o ničem jiným než o dětech, ale však co. Kamarádi jsou na vysokých nebo v zahraničí, a tak tu stejně nikoho moc nemám. Dítě vůbec neomezuje. Můžeš ho vzít kamkoliv s sebou nebo ti ho vždycky někdo pohlídá. Navíc jednou odrostou, za 5 let to bude uplně něco jinýho. Jestli máš po třicítce, tak právě ať pak po těch 5 letech, kdy budeme mít my tu "volnost", nelituješ, že dítě nemáš. Samozřejmě je to každýho věc. Dětí nelituju! Někdy si jen říkám, co by bylo, kdybych je teď neměla. Jestli bych se v práci na soudě někde posunula, zda bych jela teď na dovolenou. Vše má svůj čas a mám život před sebou.
Dětičky jsou skvělý, těším se na Vánoce, těším se na jejich první narozeniny, těším se až prvně pojedou na kole. Mám pro co žít 🙂
Věřím, že ti to nějak pomůže a přeju štěstíčko a zdravíčko - ať se rozhodneš jak chceš 🙂
@myskaol
Díky..Škoda, že nám nikdo nedá návod na život. Ale vlastně je to dobře, protože to objevování nových věcí a situací člověka nejvíc obohacuje..Taky je pravda, že na světě je tolik krás, že člověk někdy lituje toho, že všechno to stejně nestihne zažít, vidět, vyzkoušet..Hlavní je umět se radovat ze života, ať už s dětmi nebo bez nich...Prostě přijmout věci tak jak jdou...Někdo třeba děti chce a nedaří se je mít a naopak jiný je ani nechce nebo neplánuje a šup a stane se...A pak se v tom najde, i když by to ani nečekal..
@kukokuko no a já jsem živý příklad. Syn nám nešel asi rok a půl. Hormonální léčba atd. Když jsem se dohodla s Dr. že na IVF půjdu příští rok, ještě ten měsíc (listopad 2014) jsem otěhotněla 😀 vysadila jsem léčbu, přestala to řešit.
No a toto miminko? Neplánovala jsem, dávali jsme si pozor, jednou nám to ujelo a šup. A je tam 😀
Ahoj myslím si, že je to o člověku, jeho povaze a určitě o vztahu s partnerem. Je tam mnoho aspektů. Je mi 24 s manželem jsem od svých 15 a nemůžu na něj říct křivé slovo. Společně jsme se formovali a prošli si spoustou trablů(hlavně zdravotních). A díky tomu jsme si brzy seřadili žebříček hodnot. A o tom to je, pokud máš na špici cestování a užívání si života jen v páru, nekoukej napravo ani nalevo a dělej to tak. Třeba se ti na první místo časem posune dítě. My jsme měli prcka na pořadu dne celkem brzy, je pravda, že jsme si na něj museli chvilku počkat, ale jsme teď jsme šťastní rodiče.Hlavně žij život tak, abys byla šťastná. Vím, že to zní otřepaně, ale život je moc krátký na to, aby byl člověk nešťastný. Věř mi...
Ahoj..... no já to beru tak, že to tak má být a nepřemýšlím o tom, jestli to bylo dobré nebo špatné rozhodnutí. Ani jsem nikdy neuvažovala o tom, jestli děti vlastně chci. K životu to prostě patří. 🙂 No a pak už je fuk, kdy to bude. Nikdy nebude vhodná a ideální doba. Takže svatba a rovnou hups na to. 🙂) Porodila jsem relativně mladá, ve 26 letech. Mezi mýma kamarádkama nezůstalo moc, se kterýma se vídám, protože si nemáme moc co říct. Dítě posune tvůj život úplně na jiný rozměr. Není to o tom, že bys měla vykojený mozek a neuměla se o ničem jiném bavit. Jen prostě už debaty o tom, kdo se kde vylil a kolik chodníků poblil, kdo s kým a kde.. to už je prostě o ničem. 😎
Buď si užiješ mládí a děti budeš mít později, nebo budeš mít děti brzo a budeš dřív zase volná jako pták. 🙂) Ta druhá varianta je fajn v tom, že si v porodnici budeš připadat mladá a krásná, na třídních schůzkách budeš taky sedět ve třídě jako jedna z těch sexy mladých mamin apod. :D :D :D Mrňouska mám ráda nadevše na světě.. i manžela bych z něj vyměnila. :D :D :D
Ahoj, začala bych asi tím, že já jsem nikdy nechtěla mít dítě a jak se narodil syn mé sestře, tak jsem na něj a na sestru koukala trochu s opovržením..nechápala jsem jak ji nemůže vadit věnovat se tolik času miminu a nemít čas na sebe, na své kamarády a akce... Myslím že je to asi taky trochu tím, že jsem si našla přítele který chtěl mít vždycky děti a hodně plánoval jaké to bude s dítětem a co budeme dělat, kde pojedeme, co si pořídíme, ale jakoby se stal zázrak a prostě jsme do toho šli, moc jsem nepřemýšlela, spíš jsem se těšila na to malé jak poroste, jestli bude podobné po mě nebo po příteli, lákala mě myšlenka co všechno ho naučím 🙂 těhotenství bylo úžasné, ale na můj vkus rychlé a ikdyž jsem občas měla tmavé myšlenky tak jsem si to všechno užila. Dítě byl ten zdravý impuls do našich plánů - koupili jsme byt, chalupu, auto, založili firmu, jezdíme na samé výlety a to všechno s našim broučkem 🙂 takže pro mě to je naprosto obohacující zkušenost a právě jak nám všichni říkali ty klasické věty, až si pořídíš dítě tak už si nikde nezajdes, nebudeš mít na nic čas, ztratíš spoustu kamarádů, neužiješ si mládí a zestárneš s dítětem, budeš mít plno starostí, nevyspíš se několik let, nebudeš mít čas sama na sebe, tak se stal opak pravdou a život si užívám mnohem více, protože to miminko je motivace 🙂 a mimochodem je mi 22 let.
@petule284
Já stále ještě tady a teď necítím to jasné ANO, takže to nechávám volně plynout, i když okolí už se ozývá poměrně dost...Věřím, že vše má svůj čas a co se má stát, tak to se stane v ten pravý okamžik..Věřím v sílu přírody, takže do případného IVF bych se nejspíše nehrnula..Ale co my víme co bude...