Separační úzkost. Kdy to přejde?
Zdravím maminky 👋😊
Chtěla bych se zeptat,zda máte někdo zkušenosti se seperační úzkostí u 18ti měsíčního dítěte.
Dcera víc jak půl roku krásně usínala sama ve své postýlce,do 19:30 spinkala. Pak ze dne na den když jsem odešla tak si okamžitě stoupla a začala tak brečet až se z toho i poblinkala 😓. Jsem tam samozřejmě teď s ní než tvrdě usne. Zajímalo by mě jestli to tak někdo také má a jestli to pak za nějaký čas zase přešlo ? Dekuji 😊
Tak tohle už jsem slyšela, známá to tak měla, ale časem to přešlo, asi po 3 měsících.
Je potřeba si uvědomit, že 18měsíční dítě je ještě drobek a ten náš svět je pro ni obří místo plné nových věcí, plné věcí, které poznává a učí se je vnímat. A naší úlohou je jim pomoct se s tím srovnat a být jim nablízku. Spousta rodičů se snaží hrozně rychle děti osamostatnit, tvrdí, že se nenechají manipulovat, aby s nimi dítě později necvičilo, ale blízkost není žádná manipulace. Zkrátka chce s vámi usínat, protože se s vámi cítí v bezpečí. Já jsem dospělá ženská a taky nechci spát sama. A moje babička vždycky říká: Až uzraje, odpadne.
Čím jsou děti starší, tak si vážím každé vteřiny, kdy chtějí moji přítomnost. A hlavně, když bude vědět, že jste u ní, tak časem separační úzkost odezní, protože bude vědět, že nemusí mít strach. Naopak když ji necháte vyplakat a ona bude spát sama, tak je to spíš aktem rezignace.
Mala som podobný problém, snažila som sa to hlavne komunikovať, ale nedala som ani so sebou “manipulovať”. Občas mi to bolo ľúto, ale párkrát sa vyplakala a už spí sama. Keď povolíš, zvykne si na tvoju prítomnosť a nedá ti pokoj. Keď pritvrdíš a proste vysvetlíš, že musí spinkať sama, tak si zvykne časom. Ja som to mala rovnako ako dieťa