Tělesné tresty. Mají být? Od kolika let?
Zajímal by mne váš názor na tělesné tresty...mají vůbec být,od kolika let,kdo je může využít..výhradně rodiče??nebo i bližší příbuzní jako babičky???nebo i učitelé..???Jak to funguje u vás????
Stručné shrnutí
- Mírné výchovné plácnutí (např. přes plínku nebo přes ruku) se v praxi používá po opakovaném varování; běžně se uvádějí věkové hranice od cca 1,5–2 let a přechod k domluvě nebo odebrání privilegií u školních dětí.
- Ne-fyzické alternativy zahrnují odebrání oblíbených činností, „timeout“, předem definované seznamy povinností se sankcemi (tisknuté do folie) a bezpečnostní opatření jako zásuvkové zátky nebo zábrany na schody.
- Právní a kulturní přístupy se liší; ve zmínkách byl uveden příklad Švédska jako země, kde je fyzické trestání silně kritizováno či právně omezeno, a diskutovalo se i riziko dlouhodobých psychických následků opakovaného bití.
Q: Od jakého věku rodiče obvykle zvažují „výchovné plácnutí“?
A: V příspěvcích byly uváděny věkové prahy kolem 1,5–2 let pro mírné plácnutí jako reakci na opakovaný neposlech; u školních dětí se většina respondentů snaží řešit chování domluvou nebo odebráním privilegií.
Q: Jaké konkrétní fyzické formy trestu jsou v praxi popisovány?
A: Uváděné formy zahrnují plácnutí přes zadek (často přes plínku), plácnutí přes ručičku, jednorázové plácnutí při ohrožení dítěte a většina diskutujících odmítá pohlavek či opakované mlácení.
Q: Jaké ne-fyzické metody rodiče používají místo tělesných trestů?
A: Jako alternativy byly jmenovány odebrání oblíbených činností, „timeout“, tisk seznamu povinností a sankcí (v plastikové folii), zákaz aktivit, a důsledné předem dané sankce podle knihy „Děti a hranice“.
Q: Co rodiče používají v akutních nebezpečných situacích (např. běh do silnice)?
A: V akutních situacích rodiče popisují okamžité fyzické zabránění (odtáhnutí, jednorázné plácnutí přes ruku nebo zadek) jako legitimní zásah proti bezprostřednímu ohrožení dítěte.
Q: Jaké knižní zdroje nebo metody byly doporučeny pro výchovu bez trestů?
A: Doporučovány byly knihy „Respektovat a být respektován“ (postoj proti trestům i odměnám) a „Děti a hranice“ (doporučuje předem dané sankce), jako praktické zdroje pro ne-fyzické metody výchovy.
Q: Jsou fyzické tresty v některých zemích zakázané?
A: Ano, v diskusi zaznělo, že fyzické tresty jsou v některých zemích zakázané, přičemž byl konkrétně jmenován příklad Švédska jako země s nízkou tolerancí k plácání.
Závěry z diskuze
Shoda
- Fyzické tresty by se neměly přehánět a měly by být odlišeny od týrání; většina diskutujících odmítá opakované mlácení a pohlavky.
- Bezpečnost dítěte je legitimní důvod k okamžitému zásahu (např. zabránění vběhnutí do silnice).
- Důslednost a předem daná pravidla a sankce (např. seznam povinností se sankcemi) se považují za užitečné doplňky výchovy.
Sporné názory
- Někteří obhajují mírné plácnutí od cca 1,5–2 let jako účinný výchovný prostředek, zatímco jiní jsou zásadně proti jakémukoli fyzickému trestu.
- Někteří považují jednorázovou facku u staršího problematického puberťáka za případně přijatelnou, zatímco jiní to odmítají jako ponižující a škodlivé.
Otevřené otázky
- Kde přesně vést hranici věku a intenzity mezi „výchovným plácnutím“ a týráním?
- Jaké jsou konkrétní dlouhodobé psychické dopady ojedinělého versus opakovaného fyzického trestání?
- Jaký je aktuální právní rámec týkající se tělesných trestů v Česku a jak jej rodiče vnímají v praxi?
Zmíněné značky a firmy
Facebook, Linka bezpečí
Zmíněné produkty a metody
Respektovat a být respektován, Děti a hranice, plácnutí přes zadek, plácnutí přes plínku, plácnutí přes ručičku, facka/pohlavek, „Jedna.. Dva.. až pět“ (počítání před trestem), „3x a dost“, odebrání oblíbených činností, timeout, tisk seznamu povinností se sankcemi (folie), sprcha jako trest (vlažná), zásuvkové zátky, zábrany na schody, vařečka/proutek (jako historická metoda)
Místa a osoby
Švédsko, Anglie, Holandsko, Dánsko, USA
Já mám pocit že jak jsou ty děcka větší tak jsou matky normálnější a už neslyším my kakáme,spinkáme,hamáme.......
přesně, pak už pochopěj, že svět se netočí jen kolem plínek a pomalu se probouzej do běžnýho života, jak já nedávám ten plurál...hnus velebnosti....
A proč se stydět za to, že někdo s prckem na chvíli zblbne? Lepší jak mít pocit, že mně dítě vzalo "život". Viz. dnešní nějaký pořad večer v TV s praštěnýma američankama.
Zblbla jsem do té míry, že když si dělám pro sebe ráno čaj vyndavám dva hrnky,zblbla jsem do té míry, že u chlaďáků v Tescu mlaskám na jogurty,páč mám v hlavě asociaci,že chutnají dětem,zblba jsem do té míry,že zaměňuji významy slov a občas se mi stane,že ťapam a manžel pápá,ale nezblbla jsem do té míry,abych veřejnosti sdělovala,že neudržím stolici (pokakali jsme se), že mě trápí větry (trápí nás prdíky) a že nikoho nepřesvědčím,že vážím 9 kilo a měřím 75 cm,když na vlastní oči vidí,jak vypadám. 😀
tetes1 no děkuji pěkně a já už si říkala že jsem divná když hromadně nekakáme, neblinkáme, nepláčeme atd. 😅
@arietiska Dokument se točil ve VB 😉
Také nemám ráda takové to "my". A nebo když dostanu SMS a tam je podepsán K+P+O apod. Proč ženské po narození mimina podepisují SMS všemi členy rodiny, když před jejich narozením to nedělaly?! 😀 Když napíšu sms,píšu ji za sebe a ne za všechny členy své rodiny. Jako kdyby některé ztratily svoji identitu a stalo se z nich "K+P+O" 😒
U nás je to tak že M,L,A je když přejem k narozeninám, nebo tak něco jináč hezky každej sám za sebe 😀 Jo a k trestům u puberťáků, jednou můj bratr nas... mámu, ta popadla vařečku, jenže mezi tím bratr seběhl schody a šup na ulici, byla hodně nastartovaná takže i s vařečkou letěla za ním, když běželi třetí kolečko klem baráku a sousedi nechápajíc čučeli z oken, tak se máti musela chtě nechtě začít smát, když bylo jasné že afekt pominul, bratr si dobrovolně přišel pro facku, ani ji nakonec nedostal, pač jí hned oznámil "no vidíš jak myslím na tvé dobro, takovou rozcvičku a hned dvě kilča dole..." 😀 Takže jsme se všichni dobře zasmáli, včetně sousedů, kteří teda netušili o co jde a byl klid... 😎
To jen tak pro pobavení, je to několik let a při té vzpomínce se musím smát 😉 To nelze si nechat pro sebe 😀
dneska jsem slyšela takovou historku o svém synovci(2) a přiznám se,že vůbec nevím,jak bych reagovala já,kdybych byla jeho máma.......Na zahrádce olupoval omítku z plotu a házel jí po své sestřenici(8)..jeho máma mu řekla, : dost,tohle se nedělá.....a on jí odpověděl..ale dělá...a házel vesele dál......A co teď????
@janicka006 ve věku mého syna je to bych řekla dost normální věc, že na ano se řekne ne apod. To, že se něco dělá, na moje nedělá je naprosto normální a na denním pořádku. Doba odmlouvání taky patří k jistému věku.
Řeším to tak, že odpovím třeba: no tak dělá, když myslíš, ale bratranec se s tebou brzy přestane asi kamarádit, když si na něj ošklivý a dál ho ignoruju. Ještě chvilku dělá, že dělá, ale pak od té věci odejde. Přeci jen by hodně nerad přišel o kámoše.
@janicka006 tohle právě děti nutně potřebují, ten můj na 100%, vysvětlit, proč se to nedělá. stačí si něco vymyslet, důvěryhodného, aby o tom mohl přemýšlet a sám vyhodnotit, že je to blbě, sám uznat, že by to dělat neměl. to si myslím že je dost neštastný, říct NE, a hotovo.
takhle my už delší dobu odcházíme z hřišt,heren, bazénů...vysvětlím mu, že ...(novinka je: houpačky už jsou unavený, jdou taky odpočívat, voda je už moc teplá, musí přes noc vychladnout...prostě i blbost, kterou i on pochopí, schroupe to v hlavě a v klídku jdem) fakt jsem ted za to ráda, opravdu nebrečí, když odcházíme od jeho milované činnosti, sice kouká jak puk, ale není scéna a hned ho zabavím něčím zajímavým, tatínkem, co čeká doma a jdem.
@berenika39 to podepisuju. dneska - mydlil autíčkem do skleněných dvířek knihovny (bezpečnostní tvrzený sklo ale stejně) - Pepí, necht to.... nic... Pepí, ty dvířka to bolí.... a hned toho nechal
@berenika39 - souhlas. Bez vysvětlení u nás taky nic nejde. Když jen řeknu - Ne, nesmíš - tak si dělá dál...potřebuje vysvětlení proč. Pokud neohrožuje sebe, jiného nebo něco mě drahého, tak ho nechám info přechroustat, když ohrožuje - tak mu chytnu ručičku, vezmu náčiní z ruky - prostě přeruším jeho činnost a při tom dále vysvětluji. Ale snažím se říkat "pravdu" - tedy podávat pravdivé informace - takže nepoužívám, že dveře to bolí, autíčko jde taky spát (jako ty) - tomu se vyhýbám. Ale docela funguje říct důvod - proč už musíme jít, proč něco nemůže dělat a když pak váhá, tak mu řeknu, že se už potřebujeme rozloučit a že zámáváme - pak zamává a jdem.
Máme ale jiný problém - malý nemá ani dva roky a přestává v poledne spát. Nejspíš to ještě potřebuje, ale spát prostě nepůjde - respektive jde, ale v posteli skáče a chce hned ven. Večer to je jiná, to ho tam odnesem, zalehne a sám usne bez hlesnutí. Poslední dobou je Mm doma, tak děláme hodně výlety, takže se prospí v autě. Ale i tak je to na bednu. Unavené dítě dokáže být nesnesitelně náročné. Nemáte s tím někdo zkušenost? Moje nervová soustava dostává posleních 14 dní zabrat.
@blandik syn nespí od dvou let taky, zlomilo se to v zimě, kdy byla furt tma. Ale on není do večera a nebyl unavený nikdy, jelikož umí /je naučený odpočívat/. 1. dopoledne se snídá v posteli a odpočívá u pohádky tak do deviti určitě. 2. v poledne po polívce se zase tak hodinku kouká na pohádky. 3. v sedm večer se večeří s animáčkem a po něm odlítá do postele. Zkusit naučit odpočívat, sedět. Když ne pohádka, tak třeba číst něco hrát.
@arietiska - u nás to je tak, že se mu tím nespaním totálně naboural jeho denní režim. V podstatě včera spát nešel, a kolem páté tétálně odpadával u jídla. Prostě jakoby nepotřeboval asi spát každý den, ale ještě není zralý nespat vůbec, protože se to za dva, tři dny nasbírá a pak je unavený už od rána - jako dneska - mrčel od rána, spát jsme ho zkusili dát 2x a nic. Celý den mrčel. Manžel s ním teď jel do obchodu, usnul prý jen co se auto rozjelo. Za 14 dní MM bude zase chodit do práce, a já s malým určitě nemám v úmyslu kroužit autem po okolí..jsem fakt zvědavá, jak se to vyvrbí, protože můj dojem je takový, že to ještě nedává bez spaní...Když tak zkusíme odpočívat - koukat do knížky apodl, ale i tak mě to točí.
Blandik - my s nespaním bojujeme 14 dní, ale mluvíš mi z duše, že je to vážně náročnější, netvrdím, že je Honzík neustále umrčený, to ne, ale ta únava je na něm vidět, ale spát nene. Mám dojem, že u vás se posouvá doba spaní, že se s tím Mišák nejdřív musí sám srovnat a pak to chvíli zase půjde a možná vám pak už spát nebude, ale to tě nechci strašit. Honzík spinká přes den tak jednou za dva dny. Ze začátku to bylo vcelku dost na nervy, musela jsem si zvyknout i já 😀 😀
Našla jsem aktuální článek o tělesných trestech....tak koho by zajímalo...
http://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-deti-a-...
@lenkabu ale jo, to k tomu patří, navíc pochvala vždycky potěší...(mě když nikdo nepochválí, pochválím se sama), ale mě spíš šlo o ty mamči, co jsou zaujatý tak moc samy sebou, že řvou po dětech naprosto zbytečně a o mlácení ani nemluvím.
to je jasný že taky promluvím, když mě někdo osloví, nejsem nabubřelá, naopak 😀. hodně to určitě souvisí s věkem prcka, když se stane samostatnějším, zbývá na moudrý řeči asi víc prostoru 😉
jo a taky nemám takovej ječák, někdy si i já stoupnu do pozoru, když někdo zařve: davidééé, sem ti říkala, nech toho, nebo uvidíš....a david nic nevidí, i když toho nenechá 😉 😉