Chování dvouapůlletého dítěte na hřišti: Jaký je váš názor?
Zdravím všechny, jdu si k vám opakovaně pro radu, názor, zkušenosti. Vždy mi poradíte a já aspoň získám lepší pohled na situaci.
Několikrát jsem zde psala o naší 2,5leté dceři, která je neskutečný živel, vzteklá, uječená ale zároveň i miláček a moc šikovná. Je hodně dominantní a tvrdě si vždy stojí za svým. Takže hodně a hodně ječí, vzteká se. Snažím se s tím pracovat a najít nejlepší řešení pro všechny, i když to né vždy je jednoduché. Holt někdy nervy ujedou, nebudu říkat že ne. Do dvou let byla hodná, pak začalo peklo. I když perfektně na svůj věk mluví (v celých, dlouhých větách) není úplně snadné z ní vždy dostat to co by situaci pomohlo. Poslední době řeším situaci na hřišti. A jsem z toho fakt unavená a snad i trochu nástavná. Chodíme hodně ven, mezi děti. Má to ale několik problémů, s kterými nehnu ani kdybych stála na hlavě.
Někdy si stoupne před děti, natáhne ruku a řve na ně že nesmí (nesmíš na písek, nesmíš na schody, nesmíš na houpačku). I když říkám co a jak, vystřeluju, je schopná mě obejít a dělat to znovu a někdy do dítěte, které si jde dál i lehce strčí a to pak spadne třeba na zadek.
Další věc je, že chodíme ven často se stejnými dětmi. Např má tady jednu kamarádku, stejný věk ale úplně jiná povaha(holčička je hodně hodná, skoro nemluví, nevzteká se, často u maminky). I když se znají od malá v poslední době je z naší strany šílený boj. Bere jí hračky na pisek a nechce půjčit svoje. Když si vezme její, tak raději začne utíkat než aby jí je vrátila. Když se snažím o kompromis... Půjčíš svoje, ona půjčí její.. tak sebe všechno a frkk, či začne ječet. Někdy se stane, že se začnou přetahovat a ta naše jí prostě majzne lopatkou, dá facku, hodí po ní písek, vzteká se.
Začínám z toho být už fakt unavená protože to řeším denně, někdy i několikrát za den. Tyhle maminky co nás znají jsou ok, s nima se o tom pobavim, vysvětlim... Ale jak jsou to lidi co neznám, tak jsou kolikrát nepříjemný. Já to samozřejmě chápu. Taky bych byla naštvaná. I když já jsem taková, že to chápu. Taky se občas setkáme s dítětem co terorizuje naopak nás. Ale chápou to většinou rodiče, co mají podobné děti. Problém je že já už nevím jak jednat, jak vysvětlovat. Přijde mi že furt mluvím, furt vysvětluju, furt ukazují a zbytečně 😶. Jednou situaci zvladnu a za 5min jedeme znova. V září má jít do školky a já se úplně děsím co bude. Jen bych ráda řekla.... Ona takhle neútočí na všechny děti ale spíš na takové ty hodné, slabší... Co se nebrání 😶. Je blbé to takhle říct. Ale ano, ne každé dítě si to nechá líbit a občas narazí na stejnýho rváče.
Stručné shrnutí
- U 2,5letého dítěte, které na hřišti bere hračky, křičí a občas bouchá jiné děti, doporučují diskutující především jasné hranice a důsledné následky, nejčastěji okamžitý odchod z hřiště po porušení pravidla.
- Konkrétní techniky z vláken zahrnují krátké věcné věty, předem domluvená pravidla před příchodem na hřiště, použití hesla „STOP“ a opakované důsledné odnášení dítěte z hřiště jako výchovnou sankci.
- Metody jako fyzické tresty („dát na zadek“) a dlouhé vysvětlování během záchvatu byly v diskusi sporné; někteří rodiče je zmiňují jako používané, jiní je odsuzují a doporučují místo nich odejít a probírat chování „mimo“ záchvat.
Nejčastější otázky
Q: Jak nastavit hranice na dětském hřišti u 2–3letého dítěte?
A: Doporučuje se před příchodem na hřiště domluvit jasná pravidla, používat krátké věcné věty a jednoznačné heslo (např. „STOP“); při prvním porušení pravidla jít domů a vždy dodržet dohodnutý následný odchod.
Q: Co dělat, když dítě bere hračky a fyzicky útočí na jiné děti?
A: Postupy z diskuze zahrnují slovní upozornění, odebrání hračky rodičem, hrozbu odchodem a skutečný okamžitý odchod z hřiště; použití fyzických trestů bylo v diskusi kritizováno a považováno za sporné.
Q: Pomohou „výchovné pohádky“ proti agresivnímu chování na hřišti?
A: Někteří rodiče doporučují „výchovné pohádky“ jako doplněk k dalším postupům; metoda má být vyprávěna bez přímého napomínání dítěte a slouží jako doplněk k důslednému nastavení hranic.
Q: Má smysl dlouhé vysvětlování chování během záchvatu?
A: Diskuse ukazuje, že během vzteku je vysvětlování zbytečné; nejčastější doporučení je nejdříve zklidnit dítě a poté stručně a krátce vysvětlit, co bylo špatně.
Q: Jak reagovat, když jiné dítě na hřišti nereaguje a „neříká si“ o věci?
A: Vlákní upozorňuje, že u „tichých“ dětí je na rodičích druhé strany část odpovědnosti naučit dítě prosadit se; doporučují se nácviky prosazení se doma a podpůrné chování rodiče (pomoci domluvit vrácení hračky).
Q: Je lepší chodit na hřiště jen s dětmi a rodiči, které známe?
A: Někteří rodiče v diskuzi radí preferovat schůzky s dětmi, které „vědí“, že se problémové dítě chová takto, protože znají situaci a tolerují ji; jiní doporučují důslednost bez ohledu na okolí.
Q: Pomůže to, když dítě „dostane“ za nevhodné chování?
A: Někteří rodiče přiznávají použití fyzického trestu, zatímco jiní varují, že tím dítě učí násilí; v diskuzi je toto chování sporné a není jednotný závěr.
Závěry z diskuze
Shoda
- Důsledné nastavení hranic a okamžité, splnitelné následky (nejčastěji odchod z hřiště) jsou v diskusi považovány za klíčové.
- Krátké, věcné pokyny a jednoroční (jednověté) připomenutí pravidel fungují lépe než dlouhé promluvy během záchvatu.
- Opakované důsledné chování rodiče vede u některých dětí k rychlému zlepšení (uvedený příklad: změna po opakovaném odchodu během zhruba týdne).
Sporné názory
- Některé hlasy obhajují fyzické tresty („dát na zadek“) jako impuls k nápravě, zatímco jiné je považují za škodlivé a učící děti, že je v pořádku bít slabší.
- Někteří doporučují sociální selekci (chodit pouze tam, kde vás znají), jiní trvají na tom, že pravidla musí platit univerzálně bez ohledu na okolí.
- Někteří tvrdí, že metody jako role‑playing („jak by se ti líbilo…“) fungují už ve 2,5 letech, zatímco jiní uvádějí, že abstraktní přemýšlení dítěte takto mladého zvládne až kolem 5 let.
Otevřené otázky
- Jak rychle a jak trvale funguje důsledné odcházení z hřiště u různých dětí?
- Jak najít optimální rovnováhu mezi ochranou „tichých“ dětí a výchovou dominantního dítěte bez přehnané represe?
- Jaké další podpůrné metody (např. terapie, konzultace s psycholožkou) jsou efektivní při opakovaném agresivním chování v předškolním věku?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
výchovné pohádky, heslo „STOP“, před příchodem na hřiště domluvit pravidla, krátké věcné věty, okamžitý odchod z hřiště jako sankce, odebrání hračky rodičem, fyzické tresty („dát na zadek“), přesměrování/odvedení pozornosti, konzultace s psycholožkou
Místa a osoby
žádné
Been there, done that. Neboj, vyroste z toho. Syn byl, a občas ještě je, to samé. Ale vážně z toho vyrostl. Neznamená to, že z ní bude sígr, že jsi selhala ve výchově, že jsi na ni měkká... Pokud tě to stresuje, choď ven s těmi, co vás znají, ale není třeba si kvůli tomu dělat zbytečné starosti.
