Jak podpořit socializaci dítěte, když málo komunikuji?

Ne, ty se neumíš vyjádřit. V úvodním příspěvku píšeš "co si o to myslíte?" a v posledním komentáři naopak fňukas, "že jsi chtěla podporu". To jsou ale úplně odlišné věci.
A jak už tady někdo trefně poznamenal - že místo toho, abys dítě naučila, že se má na hračky zeptat nebo že má počkat, až na nej přijde řada a místo toho radši z hřiště odejdete, ho vůbec nic nenaučí.
Ale je mi to jedno, to je tvůj boj.

Z toho jak se projevuješ mám pocit, že NECHEŠ nic měnit a je ti jedno, že tvoje dítě o kontakty stojí. Nechápu, proč by ses jednou týdně nemohla pro vlastní dítě kousnout a absolvovat nějakou akci pro batolata v mateřském centru. Pro tvoje dítě to bude mít jen výhody a tobě vylézt mezi lidi neublíží. Ale na to si moc velký sobec, co?

Já jdu na hřiště v pohodě i když jsou tam jiný maminky a nemluví na mne,tak já s nimi nekomunikuji,což se mi stává skoro pořád ,že ty maminky se baví mezi sebou a já jenom poslouchám a pozoruji svoje dítě a sedím na lavičce sama ,já když to není vyloženě kamarádka ,já si s maminky nemám co říct,jsem introvert,ale abych kvůli tomu odcházela z hřiště to bych svým dětem neudělala,Eliška je extrovert a ta musí být mezi dětmi

Jo a chodíme na plavání a s maminkami tam nekomunikuji se dá říct vůbec,nikdy jsem se nemusela zeptat jestli si to dítě může půjčit,v bazéně je to automaticky a instruktorce to nevadí a vždycky říká ať si tu hračku na chvíli nechá,a v herničce tam mluvím jenom na dítě a vysvětlují to tomu dítěti,tam se nikdy taky neptám,jestli si to může půjčit ty hračky jsou eralní,takže když si s tím nikdo nehraje tak si to vzít může ,ale když si s tím hraje tak mluvím na dítě,že si musí počkat až si dohraje,zatím si musí vzít něco jiného na hraní nebo na klouzačce řeknu čekej ještě nejezdí pod klouzačkou je chlapeček musíš počkat až tam nebude atd. ,Tak nevidím problém proč nezkusit kroužek,hlavně pak se některé děti boji vody a boji se i potápět,takhle se naučí i plavat a nebát se vody a užijí si spoustu zábavy

Jo, tenhle problem jsem mela s prvni dcerou taky a je s ni peknej asocial. Napred byl problem v tom, ze jsme se prestehovali donnoveho mesta, kde jsme nikoho neznali, kdyz jsem byla tehotna. Spratelili jsme se s jednou rodinoy, kteri maji holcicku o 2 roky starsi, ale u takovejch orcku jsou 2 roky propastnej rozdil. Pak jsme hodne cestovali (cca od 7 do 10 mesicu jsme byli hodne roztrajdani), pak mela dcera zdravitni problem a do 18 mesicu jsme ho resilina dost jsme se museli izolovat protoze infekce byla riziko. Puvodne jsem ji chtela dat od 18 mesicu aspon na den do jesli, ale vlezl nam do toho prvni covidovy lockdown. Tak zacala chodit az vic jak ve 2 letech a vzdycky, kdyz se trochu osmelila a zacala interagovat s detma, prisel do toho dalsi lockdown, nemoc nebo prazdniny. Ted jsou ji 4 roky, ve skolce si vetsinou hraje sama, trva ji dlouho nez se rozkouka, na hristi se cizim detem obloukem vyhyba, na hrani s detma kamaradu potrebuje aspon hodinovou aklimatizaci. Takze ti doporucuju kousnout se do zadku a chodit mezi deti jak jen to jde.

Školka by mohla být šok, pisesz, že s dětmi v koutku je rád. Chápu, že pro tebe je to těžké, také nejsem vyloženě extrovertní typ. Ale přišlo to nějak samo. Pokud máš pocit, že dítě potřebuje víc tak mu to dopřej. Jsou různé kroužky nebo mini školičky. Nějaké malé soukromé, jednou týdně na 3hod. Kroužky pro takto malé děti jsou většinou a rodičema. Ale třeba by jsi v okolí našla něco co by tě zaujalo.
My od 18 měsíců chodili "cvičit" říkali se říkanky, chodilo dokola, pak dětí měli program pro sebe a rodiče seděli na lavičce. Děti sbírali míčky.
Pak to končilo opičí dráhou.
Bavila jsem se tam jen s kamarádkou se kterou jsem jezdila, takže ty nutně navazovat kontakty nemusíš 😉

Z vývojového hlediska potřebuje dítě do 3 let hlavně mámu a blízkou rodinu. Hrát si s dětmi (a ne jen vedle nich) si dítě stejně začíná až mezi tim 2. a 3. rokem.
Syn je "covidove dite", na žádné kroužky před nástupem do školky pravidelně nechodil, s jinými dětmi se viděl spíš výjimečně. A nástup do školky a socializaci zvládl levou zadní, lépe než starší dcera, se kterou jsem od miminka chodila na plavání, později cvičení a hernicky.

Takhle male dite kontakt s detmi jeste nepotrebuje. Ale neuskodil by mu. Naucil by se tim to pujcovani hracek atd., coz nekterym detem jde prirozene a zvladnou pak skolku bez problemu, nekterym detem to moc nejde a tem by se ten trenink odmala hodil moc.
Do krouzku chodit urcite neni potreba, ale je super mit aspon jednu kamaradku se stejne starym ditetem, muzete si spolu dat kafe a deti se zatim zabavi spolu. My jsme si takhle nasli skvelou partu lidi a je to vyborny, jezdime spolu na vylety nebo si pomahame s vyzvedavanim ze skoly apod. A s nekym se stejne starym ditetem se nejlip seznamis na nejakem tom krouzku, no.

Děti nepotřebují stejně staré děti. Nemají se od nich co naučit. Stejně tak se nepotřebují socializovat, to je jen výmysl, nástroj, jak snáze dostat děti do systému. Jediné co potřebují, je rodina. Pokud je dítě společenské, pak mu kolektiv dopřávat, pokud nemá ostatní děti rádo, nenutit ho.

Podle me diteti vubec nevadi nechodit na nejaky "paci, paci v krouzku", jak ja tomu rikam. Nase starsi deti na nic takovyho nechodili a jsou naprosto v pohode v kolektivu. Mladsi obcas chodi, protoze ja jsem rada, ze si tam muzu popovidat se stejne naladenymi maminkami. Ale prave ta komunikace na hristi, reseni konfliktu, to je fakt dulezite diteti ukazat, stat mu porad za zadkem a resit veci "po dospelacku". Myslim, ze prave tak ty prvni tri roky trva, nez se dite nauci, ze cesta k babovicce nevede pres to, ze nekoho majzne lopatkou po hlave. S jednou kamaradkou se potkavame pravidelne detem jsou cca 3 roky a ted jsme pres tyden co tyden vysvetlovani a komunikovani teprve dospely k tomu, ze se kluci uz i obcas na necem zvladnou domluvit sami.