Jak řešit drzost dětí a jejich nevhodné chování?
Ahoj maminky. Jak řešíte podobné situace? Občas dceři řeknu např. ty jsi ale drnda nebo když se nastvu, když si dcera nechce uklizet, tak řeknu uklizej a dělej apod. Jenže se pak stává, že dcera tak mluvi i na mě. A pak se mě ptá, proč já ji můžu říct, že je drnda a ona mi to říct nesmí. Argument že takhle můžu mluvit je já na ni, ale ona na mě ne, mi zní hrozně. I když je samozřejmě pravda, že dítě prostě nemá být drze. Holt kopíruje to dobre i to zlé. Máte to doma také tak? Nebo co děláte jinak, lépe?
Stručné shrnutí
- Děti napodobují verbální vzory rodičů; řešení je změnit vlastní styl komunikace a aktivně modelovat, jak chcete, aby dítě mluvilo a chovalo se.
- Praktické nástroje z praxe zahrnují popisovat konkrétní chování místo nálepek, omluvu rodiče po výbuchu, dohodu o důsledcích (např. kapsička, 5 Kč za drzé chování) a sankce ve formě fyzické aktivity (např. 10 dřepů za každé ošklivé slovo).
- Užitečné metody jsou zdvořilé formulace („Mohl bys prosím…“), vysvětlení rozdílu autority a odpovědnosti (rodič má právo veta, protože má zodpovědnost) a učení situačních filtrů, kdy jsou ostřejší výrazy přípustné.
Nejčastější otázky
Q: Proč dítě opakuje urážky nebo nevhodná slova, která mu rodič řekl?
A: Děti se učí převážně nápodobou; pokud rodič říká hanlivé nebo užívá přezdívky, dítě si je osvojuje a opakuje je, protože je slyšelo doma.
Q: Jak efektivně zastavit, aby dítě říkalo urážlivé výrazy?
A: Metody z praxe zahrnují okamžité klidné vysvětlení, že jde o nevhodné chování, přesměrování na konkrétní aktivitu, dohodu o důsledcích (např. kapsička a poplatek 5 Kč) a návykové pozitivní modelování řeči rodiče.
Q: Je vhodné rodiči omluvit se dítěti, když mu „ujedou nervy“?
A: Ano; řada rodičů v diskusi praktikuje omluvu a vysvětlení („omluvím se a řeknu, že mi ujely nervy“), čímž ukazují dítěti zodpovědné chování a nápravu.
Q: Jak konkrétně formulovat požadavky, aby dítě neslyšelo příkazy jako „dělej“ nebo „musíš“?
A: Doporučené formulace jsou zdvořilé žádosti typu „Kajinko, mohla bys prosím odnést tatínkovi tohle do kuchyně“ nebo „Mohl bys prosím…“, které vedou k vyšší ochotě spolupracovat.
Q: Lze používat „ostřejší“ slova před dětmi v některých situacích?
A: Někteří rodiče připouštějí ostřejší slova v konkrétních situacích (např. „To je ale kretén“ při nebezpečné jízdě), za podmínky, že dětem vysvětlí kontext a že to nebude běžné chování.
Q: Jak naučit dítě rozlišovat, kdy je chování drzé a kdy jen hravé?
A: Učí se to vysvětlením rozdílu mezi situacemi, popisem konkrétního činu (např. „to, co jsi udělal, bylo nezdvořilé“) a tréninkem filtrů chování, případně odměňováním pozitivní změny.
Závěry z diskuze
Shoda
- Děti se učí chování nápodobou a rodičův způsob mluvy silně ovlivňuje, co dítě říká.
- Je účinnější upravit vlastní komunikaci a dávat příklad než trestat dítě za to, co se naučilo doma.
Sporné názory
- Někteří zastávají názor, že rodič může říct věci, které dítě říkat nesmí, protože rodič má odpovědnost a jiné pravomoci.
- Jiní tvrdí, že pokud je něco nevhodné z úst dítěte, nemělo by to být vhodné ani z úst rodiče a rodič by měl v mluvě vzor odstranit.
Otevřené otázky
- Kdy a jakým tempem předávat dítěti odpovědnost za slova a chování bez ztráty autority rodiče?
- Kde vést hranici mezi „situací, kdy jsou ostřejší slova přípustná“ a „kdy to už dítě nesmí opakovat“?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
10 dřepů za každé ošklivé slovo, kapsička s poplatkem 5 Kč za drzost/sprostá slova, omluva rodiče po výbuchu, přesměrování na konkrétní aktivitu, popis chování místo nálepek, zdvořilé formulace („Mohl bys prosím…“, „Kajinko, mohla bys prosím odnést tatínkovi tohle do kuchyně“), učení situačních filtrů, trénink zodpovědnosti (domácí povinnosti jako „uvařit si, uklidit si, vyprat si“)
Místa a osoby
žádné
Maminky děkuji, nemám čas sedět cely den u mobilu a jednotlivé odpovídat, ale všechno si přičítám a líbí se mi, jak se diskuze rozjela. Pomáhá mi to nahlédnout na věc z více pohledů, děkuji za zajímavé názory.
@prejeta_zaba drnda je hanlive slovo? To slyším prvně...já si myslím že to lidi zbytečně řeší
@fire85 Vycházím z toho, zakladatelka píše, že nechce, aby to dcera používala. Tak ať to tím pádem nepoužívá ani ona. 🤷♀️ Pro každého je to jinak citově zabarvené. Vyloženě hanlivé není, ale mně by se taky nelíbilo, kdyby mi tak někdo říkal. 🤭
U nás doma mohou děti v té spravné situaci použít i ostřejší slovo, ale musí to být adekvátní situaci. Spíš si hlídám, aby věděly, co přesně říkají a kdy. A když to zní z úst 6leté princezny nehezky, řeknu jí to. Nezakazuju jí tak mluvit jen jí vysvětlím, že od ní to lidi zarazí/mohli by se na ní zlobit/nebudou jí mít rádi/budou se jí bát/bude vypadat hloupě. Doma to bereme sportovně, zde má každý právo na chybu. Ale ve škole atd... si dáváme pozor. Jinak za drzost považuji spíš úmyslné odmlouvani. A nejméně toleruji, když jsou děti na sebe zlé. Syn umí moc dobře ponížit i bez sprostých slov. Ani tam se to neobejde bez vysvětlení. A pokud opakují něco po mě... Buď se jím dám za špatný příklad, jakože jak se vám to líbilo, když jsem křičela ATP.... Nebo řeknu, že to situace vyzadovala (sakra stůj, jsi hluchá...), nebo že já díky zkušenostem vyhodnotím lépe situaci. A když mají pocit, že jsou dospělí a mají mít stejné slovo, zaúkoluji je. Můžeš jít spát o půlnoci, ale pak jsi dost velký nato, aby sis uvařil, uklidil si, vypral sis, vstřel jsi, srovnal botník atd... Rázem s tím dospíváním zase tak moc nespěchají. Mám ale přemýšlivé děti s vrozenou úctou k autoritám a nechají si věci vysvětlit.
5leta dcera mi řekne, že jsem teda trubka, když se mi něco nepovede. Ale říká to tak mile - stejně jako jí to říkám já. A pak si z toho uděláme legraci. Ale drzá začala být dost. Používá stejná slova jako já, a to mi nevadí, ale vysvětluji jí, že ta daná slova/vety/chování je drzé, protože to nepoužívá ve správnou chvíli. A učím ji, jak a kdy reagovat. Co ale netoleruji je protačení očí. Ano, párkrát to viděla u mě, moje chyba. Tak jsme si vyrobili doma kapsičku, kam za sprostá slovíčka, drzost a protaceni oči dáváme každý 5kc. Jsme domluveni, že za to pak půjdeme na nějaký dortík. Dcera od chvíle, kdy je kašička připravena přijímat peníze ještě ani jednou oči neprotocila 🙏😉