Ovlivnila poporodní deprese vztah ke starší dceři?
Milé maminky,
chci Vám sem napsat už dobře rok, ale pořád mi to nějak nevycházelo. Mám dvě děti, starší 4 roky, mladší 20 měsíců. Od narození mladší dcery neustále přemýšlím nad tím, co jsem u té starší udělala špatně, a nebo naopak, zda to není jen její povaha.
Vezmu to od narození starší. V době těhotenství a po porodu byl covid, nikam se nesmělo, já navíc asi měla poporodní depresi, najednou byl svět vzhůru nohama a já se měla starat o dítě, což jsem nikdy nedělala a neuměla. Kojení jsem si tvrdě vybojovala, ale zvládla jsem to a dceru jsem kojila do 10 měsíců. Od začátku to bylo takové, že mám dítě, postarám se, ale nevím, co s ním dál. Když začala víc vnímat, tak jsme hodně prohlíželi a četli knížky, to jí moc bavilo a doteď taky baví, a vlastně to byla největší náplň dne. Když byla úplně miminko, někdy od 3 do 4 měsíců, nevím už přesně, jsem jí večer dala do postýlky, ale ona brečela. Rady babiček – nech ji vyplakat – byla jsem blbá a udělala jsem to. Teď vím, že se jí ještě nechtělo spát a chtěla být s námi. Taky jsem ji moc nechovala, protože jedna z rad zněla – hlavně ji moc nechovej nebo pak budeš otrok. Je pravda, že ona to mazlení ani nijak nevyžadovala, ale možná to bylo tím, že jsem jí to nedopřála a pořádně neukázala už od úplného miminka. V jejích 2 letech se jí narodila ségra, což byla zase otočka vzhůru nohama. Přišlo mi, jak když začala hrozně zlobit a vyžadovat si pozornost. Malá pořád chtěla kojit a nosit, je hodně kontaktní, ale jenom ode mě. Takže jsem byla otrok druhého dítěte a starší ještě rok byla doma a nechodila do školky. Kolikrát mi ujely nervy a starší jsem dala na zadek, když s ní nebylo možné vyjít domluvou. Teď se to zlepšilo, chodí do školky, malá už je taky větší parťák, ale nervy mi taky někdy ujedou a odnese to ta starší. Pak se jí omluvím, domluvíme se. Starší je chytrá, hodně si povídáme, umí hodně věcí.
A o co mi jde a nad čím celou tu dobu přemýšlím? Jestli jsem si to zavinila sama, že jsem byla na tu starší taková, jaká jsem byla, když byla miminko. Jako miminko jsem ji nechala brečet v postýlce, pořádně jsem ji nepochovala a málo mazlila. Můžu za to já, že od malička až doteď se nepřišla pomazlit jako ta mladší? Nebo je to zkrátka její povaha a i kdybych ji mazlila jako to mladší, tak by to bylo stejné? Přemýšlím nad tím proto, že vidím, jaký je v těch dvou velký rozdíl v tom mazlení a kontaktu. Prosím jaké máte zkušenosti Vy? Děkuji a omlouvám se za možná nesmyslný sloh, píšu ve chvíli volna narychlo.
Stručné shrnutí
- Rozdíly v potřebě mazlení mezi sourozenci mohou být především záležitostí povahy dítěte, ale do jisté míry je ovlivní i rané zkušenosti s kontaktem, jako je nošení, společné spaní nebo separace po porodu (např. dítě mělo být u matky jen na kojení první noci).
- Rodičovské praktiky zmiňované v diskuzi zahrnovaly „nechat vyplakat“, omezení nošení a rady typu „hlavně ji moc nechovej“, a někteří rodiče v diskuzi považovali tyto praktiky za faktor, zatímco jiní je označili za méně významné oproti vrozené povaze dítěte.
- Konkrétní kroky, které rodiče v diskuzi doporučovali ke zlepšení vztahu, byly nabídnout náruč, trávit samostatný čas jen se starším dítětem (např. jedno dopoledne/odpoledne), omluvy po vybuchnutí a trpělivé navazování kontaktu; více rodičů také zmínilo zlepšení po nástupu do školky nebo ve věku kolem 4–7 let.
Nejčastější otázky
Q: Může poporodní deprese a separace po porodu ovlivnit vazbu a pozdější potřebu mazlení u dítěte?
A: Ano; v diskuzi rodiče uváděli, že poporodní deprese omezila péči (vyčerpání, nemožnost vzít dítě na ruku) a že některým matkám lékaři doplňovali železo po porodu kvůli vyčerpání, přičemž u části rodin bylo dítě první dny či první 36 hodin u matky jen na kojení.
Q: Je větší rozdíl mezi sourozenci výsledkem povahy dítěte nebo chyb ve výchově?
A: Většina rodičů v diskuzi považovala rozdíly za převážně povahové, ale část rodičů připustila, že výchovné praktiky jako „nechat vyplakat“, omezené nošení nebo fyzické trestání mohly přispět k menší potřebě fyzického kontaktu.
Q: Jaké konkrétní kroky mohu udělat, abych zlepšil vztah se starším dítětem, které se málo mazlí?
A: Rodiče v diskuzi doporučovali nabídnout náruč, být fyzicky přítomen bez rozptylování mobilem, vyhradit pravidelný samostatný čas jen pro starší dítě (např. jedno dopoledne či odpoledne), hrát si s ním a omlouvat se po ztrátě nervů.
Q: Může se dítě, které bylo v prvním roce méně mazlené, později začít mazlit více?
A: Ano; několik rodičů popsalo, že jejich starší děti začaly vyžadovat více mazlení po nástupu do školky nebo v předškolním/školním věku (zmíněny věkové štěrbiny kolem 4–7 let).
Q: Co znamená „nechat vyplakat“ v praxi a jaké jsou jeho účinky podle diskuse?
A: „Nechat vyplakat“ znamená ponechat dítě v postýlce, dokud přestane plakat; někteří rodiče napsali, že to u nich vedlo k menší potřebě mazlení, jiní varovali, že to může ovlivnit citové navázání a že výsledky jsou individuální.
Q: Může nedostatek železa po porodu ovlivnit schopnost matky pečovat o novorozence?
A: Ano; v diskuzi jedna matka popsala, že měla málo železa, omdlévala a první dvě noci po porodu měla dítě jen na kojení, a po doplňování železa se její stav zlepšil.
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina diskutujících považuje rozdíly v kontaktnosti mezi dětmi spíše za záležitost povahy dítěte než za jedinou chybu v rodičovství.
- Vztah se často dá zlepšit postupným budováním důvěry, nabídkou fyzického kontaktu, trpělivostí a vyhrazeným časem pro starší dítě.
- Poporodní potíže (např. poporodní deprese, vyčerpání, anémie vyžadující doplnění železem) mohou ovlivnit ranou péči o dítě.
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí, že rozdíl v mazlení je hlavně povahový; jiní tvrdí, že výchovné metody jako „nechat vyplakat“ a omezení nošení zásadně formují potřebu doteků.
- Někteří rodiče uvedli, že separace po porodu (dítě pouze na kojení, společné spaní omezeno) mohla způsobit menší přilnutí; jiní v tom vidí pouze část vysvětlení a kladou větší váhu na vrozené rysy dítěte.
Otevřené otázky
- Do jaké míry lze později kompenzovat nedostatek mazlení v raném kojeneckém věku?
- Které konkrétní intervence (např. rodičovské programy, rodinné poradenství) jsou nejefektivnější pro zlepšení vztahu u dětí s nízkou kontaktností?
- Jak velký vliv má krátkodobá separace po porodu (první hodiny/dny) na dlouhodobé projevy kontaktnosti?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
nechat vyplakat, nošení, kojení do 10 měsíců, společné spaní, šátkování (nosítko/šátek), doplňování železem (léčba anémie), vyhrazený samostatný čas pro jedno dítě
Místa a osoby
žádné
@malytlustyhroch Děkuji, krásně jste to napsala. Taky mám v mlze první rok starší dcery. Samotnou mě mrzí, že jsem si ji neužívala stejně tak jako tu mladší. Ale to už nezměním 🙂
Smutné čtení, myslím ale, ze se nedá s jistotu říct, jestli je to tvoje chyba, nebo povaha. Například moje sestra neměla rada mazleni, když ji dala mamka pusu hned si utirala tvářícku a křičela nech jíí, to byla malinka sotva uměla mluvit😃kdežto já první dite, jsem kontakt a mazleni vyhledávala,s rodiči spala v posteli minimálně do 6let.Obe máme stejnou výchovu a žádný studeny odchov, vyrvaní v postýlce se u nás nedělalo. Moje dcery byly a jdou obe mazlive s kontaktní, oběma byl kontakt dopran, obe byly jako maminka neodlozitelne.
@skarol Ano, takto nad tím právě přemýšlím. Co když chtěla být kontaktní, ale já jí to nedopřála? Ale jak tady píšou skoro všichni, tak věřím, že je to povahou. Manžel taky není na přílišný kontakt, tak to asi bude mít po něm.