Syn ubližuje dětem ve školce
Potrebuji poradit. Syn 2 a trictvrte roku. Od zari chodi do skolky, je tam spokojeny, tesi se tam. O to vic me prekvapila ucitelka, kdyz mi v patek sdelila, ze syn zlobi, ublizuje detem, zducha je, stipe do obliceje, kdyz placou,smeje se tomu. Nikdy jsem ho nevidela se takto chovat. Je pry liny, nechce se oblikat, nici hracky. Jsem uplne nestastna, znam ho jako zlobidlo,ale zaroven mile pratelske dite. Je ale hrozne tvrdohlavy, kdyz si neco umane je tezke to zmenit. Dneska jsme tedy trenovali oblikani, a je to tragicke, nesoustredi se, chvilku se vzteka chvilku smeje, vubec mu nerozumim. Bojim se,zeho ze skolky vyhodi. Partner pracuje v zahranici,jezdi tak jednou za 6 tydnu, ja v zari nastoupila do prace,ktera me moc bavi,mam 6 hod. uvazek. Navic pred mesicem umrel muj otec...takze je to opravdu narocne. Snazim se mu venovat,ale sama mam co delat se sebou,abych vsechno zvladla. Nemste nekdo radu, co s nim?
Stručné shrnutí
- Dvou- až tříleté děti často v kolektivu zkoušejí hranice a mohou štípat, strkat nebo brát hračky, přičemž doporučená řešení jsou domácí nácvik sociálních dovedností (nácvik oblékaní, nácvik slovních formulací pro navázání kontaktu) a koordinovaná práce s učitelkou ve školce.
- Pokud se problém s ubližováním opakuje i po domluvě a pravidelném týdním hlášení pokroku (např. "po týdnu/při kontrole každý pátek"), diskutované možnosti jsou přesun do jiné třídy/školky nebo kontaktování pediatra či psycholožky.
- Některé rodiče v diskusi doporučovali okamžité a důsledné domovní sankce (např. odebrání výhod), jiní varovali proti fyzickému trestu; diskutovaná praxe zahrnuje také skryté pozorování ve školce a zapojení ostatních rodičů do ověření situace.
Nejčastější otázky
Q: Jak mám postupovat, když moje dvouleté dítě v kolektivu strká nebo štípe ostatní?
A: Promluvte s učitelkou a požádejte o konkrétní plán řešení včetně pravidelného hlášení pokroku (uživatelka navrhovala "po týdnu v pátek 5 minut"), současně doma nacvičujte sociální dovednosti (nácvik oblékaní, fráze pro navázání hry jako "Pojď si se mnou hrát") a zvažte konzultaci s pediatrem nebo psycholožkou, pokud se chování nezlepší během pár týdnů.
Q: Kdy je dítě příliš malé na plnou docházku do školky?
A: V diskusi rodiče uváděli, že některé děti byly připravené až po 3. narozeninách, jiné zvládly docházku od 2–2,5 roku; doporučená praxe je sledovat individuální zralost dítěte a reakci na kolektiv (někdo doporučoval vzít dítě na delší domácí pauzu, pokud je výrazně neadaptované).
Q: Co dělat, když učitelka říká, že je dítě "líné" nebo že ubližuje ostatním?
A: Domluvte si s učitelkou konstruktivní schůzku, poproste o popis konkrétních situací a navrhovaná opatření, požádejte o pravidelné krátké zhodnocení pokroku (např. každý pátek 5 minut) a při nejasnostech skrytě dítě v kolektivu pozorujte nebo promluvte s rodiči ostatních dětí.
Q: Může školka dítě kvůli ubližování vyloučit?
A: V diskusi byly protichůdné zkušenosti: někteří rodiče zmiňovali, že agresivní dítě po měsících řešení nakonec muselo odejít; jiní rodiče uváděli, že u většiny 2–3letých dětí jde o fázi, která se řeší a k vyloučení obvykle nedochází.
Q: Jak trestat nežádoucí chování u malého dítěte?
A: Rodiče v diskusi doporučovali důsledné slovní vysvětlení, okamžité korekce chování, pozitivní motivaci a trénink empatie (ukázat dítěti, že druhé bolí), někteří přiznávali fyzický trest "na zadek" jako metodu (tento postup je v diskusi sporný a není univerzálně doporučován), další navrhovali separaci či časový odstup jako alternativu.
Q: Jak zjistím, jestli se agresivní chování děje jen ve školce nebo i doma?
A: Přijďte dřív a sledujte dítě z dálky při aktivitách, ptejte se učitelky na konkrétní časy a situace, komunikujte s rodiči jiných dětí a porovnejte pozorování s chováním doma; v diskusi rodiče doporučovali i nenápadné "špehování" z boku.
Závěry z diskuze
Shoda
- Komunikace s učitelkou a domácí nácvik sociálních dovedností jsou základními kroky při řešení ubližování mezi předškoláky.
- U dětí kolem 2–3 let jsou běžné projevy typu tahání hraček, škubání, štípání nebo házení věcí jako součást učení sociálních interakcí.
- Pozorování dítěte v kolektivu (přijdít dřív, koukat opodál) a spolupráce s ostatními rodiči jsou doporučované postupy.
Sporné názory
- Někteří rodiče tvrdí, že za problém je zodpovědná především učitelka nebo vybavení školky (kritika "učitelek, co si dávají kafe"), jiní rodiče trvají na tom, že primární odpovědnost je na rodiči a výchova doma.
- Několik rodičů obhajovalo důsledné domácí tresty včetně fyzického trestu ("na zadek"), zatímco jiní to ostře odmítali a doporučovali ne-fyzické metody a psychologickou podporu.
- Někteří doporučují změnu školky při špatném kontaktu učitel–dítě, jiní radí vytrvat a systematicky s učitelkou pracovat.
Otevřené otázky
- Zda a kdy přesně školka přejde od výchovných opatření k vyloučení dítěte z třídy.
- Jak rozlišit chování vyvolané adaptací na školku od trvalejších poruch sociálního chování.
- Kdy zahájit odborné vyšetření u pediatra nebo psycholožky, pokud nácvik doma a spolupráce se školkou nefungují.
Zmíněné značky a firmy
Alberta, Policie
Zmíněné produkty a metody
trénink oblékání, nácvik slovních vzorců pro navázání kontaktu ("Pojď si se mnou hrát"), pozitivní motivace, separace dítěte/timeout, odebrání výhod/konkrétní domácí sankce, skryté pozorování ve školce, konzultace s pediatrem, konzultace s psycholožkou, pravidelné týdenní hlášení pokroku (návrh "pátek 5 minut"), fyzický trest ("na zadek") — tento postup byl v diskuzi sporný
Místa a osoby
Německo, UK
Vemte v popředí nástup v září spoustu nových a ve vetšině nezralých dětí, které nastupují poprvé do školky.co byste jako chtěla.. banda naprosto nevyzrálých dětí... a vy chcete, aby vám učitelky neříkaly, jaká je práce s dětmi?
Já osobně bych zapracovala na tom, co mi učitelka říká.. protože bych chování svého dítěte brala jako výstražný systém, že něco není v pořádku.. ne v dítěti...ale v mé výchově
Ahojky, i když je syn ve školce spokojený, chodí tam rád a nepláče, protože se mu stýská po mamince, je to pro něj velmi náročné období. Jednak je tu ta změna, že chodí (do jiné) školky, že maminka nastoupila do práce..... Jednak nepochybně vycítí Tvé duševní rozpoložení, které v této situaci (smrt otce, hrozba ztráty partnera) musí být zákonitě velmi špatné. Dítě tyhle negativní emoce nasaje od maminky jako houba, ale nerozumí jim a ventiluje si je pak jinde a jinak, třeba právě agresivitou (kterou navíc nejspíš okoukalo v kolektivu od někoho jiného) nebo vzdorováním ("já se oblékat nebudu"). Je to úplně normální a nemá smysl trápit jeho ani sebe, ani z toho dělat přehnané drama.... Brzy bude lépe.

Omlouvam se za preklep,myslela jsem,ze s malym zustanu sama, jako uplne bez partnera, ne doma 🙂