Rady pro lepší socializaci dítěte ve školce
Ahoj maminky, mela bych na Vas dotaz. Skolka a socializace naseho prcka s detma. Jsme takovy ten typicky priklad toho, ze jsme se synovi venovali do 3 let nepretrzite, samozrejme probehlo mezitim i setkavani a spavani u babicek, nez jakehokoliv problemu. Co se ale nyni biju do hlavy, tak je, ze jsem s malym nechodila na pisek mezi ostatni maminky a deti a v tom je mozna asi ten nejvetsi kamen urazu. Skolku jaks taks zvladame, ale vicemene je to o tom, ze se me tam vzdy rozplace, ze si s detma v krouzku hrat nechce.. Dost casto jsem se potkavala s kamaradkou a jeji holcickou, ale i presto je nas syn spise samotar a hraje si sam. Uz je to tak a nevratim cas zpatky, nyni se s nim snazim vice chodit mezi deti, ale ta velka dira je tam znatelna. Mate nejake rady ci uklidneni, zda se to zmeni, nebo jak mu dopomoci se do toho dostat. Moc dekuji a hezky den 🙂
Jsem učitelka taky v mš a být váma tak to neřeším, rozhodně si nemyslím, že byste udělala chybu. Myslím si, že je to i povahou. Máme děti, co mají hned kamarády, do všeho se zapojují a nebrečí a pak máme děti, co jsou raději opodál, nezapojují se a jsou raději sami. Já jako učitelka to respekuji, každý jsme jiní. Ty introvertní děti potřebují čas, někdy pomůže i kamarád. Rozhodně do ničeho nenutit, však oni si na to příjdou sami
Mám syna, který má 3r6m a je silný introvert. Od mimina jsme byli n bazene, na cvičení, herny, koupaliště, hřiště, pořád venku, celej rodicak se synem pořád někde 🙂 a stejně... Děti nevyhledava, když je vidí, tak doslova utíká. Respektuji ho. A. Školku jsem letos vzdala. Plakal tam a zkusíme to buď v lednu nebo az příští rok v září. Dej mu čas 🙂
Nevím, jestli tě to uklidní, ale napíšu ti i svou zkušenost. Do školky jsem začala chodit asi ve třech letech. Co si pamatuji, úplně jsem nenáviděla hry v kolektivu, besídky a podobně. Ve větší společnosti jsem si připadala nezvózní. Stačilo mi si hrát sama a nebo maximálně s jedním dítětem. Pak jsem šla na základní školu. Tam jsem si našla dvě kamarádky, měly jsme takovou svou uzavřenou skupinu - stále jsem neměla ráda skupinové hry, celkově jsem se necítila příjemně ani když jsem měla před zbytkem dětí něco říkat nebo zpívat. Nejraději jsem si buď četla a nebo se bavila s jednou ze svých kamarádek. Na střední jsem měla přátel víc, ale zpětně hodnoceno byli to spíš "známí" - prostě spolužáci a povrchní vztahy. Když jsem s nimi šla ven a bylo máš víc než tři až čtyři, už jsem se cítila špatně a moc se nezapojovala do hovoru. Kupodivu mi v práci nedělalo problém komunikovat se zákazníky nebo s kolegy, jen jsem si je nepouštěla moc k tělu. Teď mám dvě kamarádky, se kterými si dáme občas vědět co a jak, ale v každodenním kontaktu s nimi rozhodně nejsem. A taky se hodně bavím s mou sestrou a každý den si volám s mámou.
Jsem prostě taková povaha, nemám ráda velkou společnost, necítím se v ní dobře. Ale nejsem osamělá, netrápí mě to a nepřijde mi, že bych o něco přicházela. Takže i pokud bude tvé dítě jedním z introvertů a nebude mít rádo společnost - není na tom nic špatného. Každý má rád jiné věci. 🙂 A rozhodně to není tím jestli jste chodili nebo nechodili mezi jiné děti. Se mnou máma taky chodila, měla kamarádky s dětmi, měla jsem hodně příbuzných ve stejném nebo podobném věku. Ale povahu prostě nezměníš. 🙂
@lieselmeminger dekuji moc! 🤍
Ja byla take spise uzavrenejsi typ a doted me staci 3-4 kamaradky, kt. jsou svym zpusobem jako me sestry a nikoho vice k zivotu nepotrebuji. Asi si timto projde vetsina deti i maminek, ja jen chci pro svy ditko, jaka kazda mama, to nejlepsi. Chapu, ze pred okolnim svetem, starostma jej plne neuchranim ikdyz se budu sebevice snazit.. jen ty kazdodenni slzicky boli i me jako matku.
@jajulin To je možné, že jsi to psala ty 🙂
@dressinka Jestli řešíš, jak mu usnadnit vstup do kolektivu, tak možná tě inspiruje tento článek - včera mi to přistálo v mailu. https://www.nevychova.cz/blog/tichy-vrah-detske...
@olga_ dekuji za nazor, vazim si toho 🤍