Jak motivovat patnáctiletou dceru k aktivitám mimo domov?
Jsem zoufalá z mé 15 leté dcery. Na všechno kašle. Celé dny je zavřená doma, žádné kamarádky, žádný sport, do školy se neučí, doma pomůže občas když se jí chce, celé dny je na mobilu nebo pak hraje na klavíru a houslích. To je sice milé, že ji baví hudba, ale na konzervatoř jsem jí jasně řekla, že nepůjde, protože je velmi inteligentní, je na dobrém gymnáziu a potřebuje se věnovat normálním předmětům
@leiladelly nastává se často, aby člověk měl takhle pro porovnání 2 absolutně odlišné rodičovské přístupy... Alex má štěstí, že má za rodiče vás, a ne autorku této KZ.
@sarihy Každý rodič (většinou) se snaží dělat dle svého nejlepšího svědomí . To neznamená, že se vyvarujeme chyb. A určitě jsme schopni své neoptimální postoje revidovat na základě zpětné vazby, pokud revidovat chceme, pokud chceme postupovat v zájmu svého dítěte , a ne autoritářsky prosazovat své postoje z pozice rodičovské moci.
My dětem nasloucháme a vidíme, že náš přístup je nechal vyrůst v silné, zdravé a šťastné osobnosti, které realizují své talenty, naslouchají také oni nám, nemají potřebu revolty, mají v nás důvěru a především jsou zdravé a š'tastné, což u mnohých dospívajících bohužel nyní neplatí, depresivita, úzkosti, sebepoškozování, suicidální tendence jsou bohužel časté. Dospívání je křekhé období , kdy dospělý musí mít víc citu, pokory, empatie, dávání hranic a bezpečí je nutné, ale jinak je na tahu rodič, protože pro dospívajícího je to náročné období, kdy bojuje sám se sebou , a není fajn muset bojovat ještě s rodičem...
Můj muž má konzervatoř a JAMU, je vysokoškolsky vzdělaný a inteligentní člověk. Dělá práci, která ho baví. Neodsuzovala bych konzervatoře.
Jsem učitelka na gymplu. Je tam hromada nešťastných studentů, kteří by byli šťastnější úplně jinde, ale rodiče by se asi styděli za to, že nemůžou vykládat a všem se chválit, jak dokonalé a chytré dítě mají. Učila jsem i na odborné SŠ a tam zase byli jiní chudáci, které rodiče nutili do maturitního oboru, i když by byli šťastnější na učňáku. Většinu holek jsem pak potkala na pokladně v Albertu apod. Neničte svému dítěti život, prosím.
Vlastní zkušenost, bylo mi 15, rozhodovala jsem se kam dál pokračovat. Strašně, ale úplně strašně jsem milovala koně, chtěla jsem dát přihlášku na chov koní jezdectví... Moje máma, mě to v žádném případě nechtěla dovolit, že tím si nevydělám ani chleba. Donutila mě začít studovat cukrařinu... A víš jak to dopadlo... Odkroutil a jsem si celé 3 roky, ale na závěrečné zkoušky jsem nedorazila. Protože se ve mě něco seklo. Prostě to nebylo od srdce. Dneska si to vyčítám, mám jen základku... A proč, protože moje nejchytřejší maminka, mě nenechala pokračovat v mém snu. A byla jsem v tom fakt dobrá, už tehdy jsem jezdila na hobby parkury, vždy jsem stála na stupínku vítězů. A teď když jsem máma já a potřebuji si vybrat takové zaměstnání abych to skloubila s dětmi ve školce a škole, tak mám obrovský problém díky mému vzdělání!!!
A je to paradox, protože se základkou budu asi bohatá... že? Mohla jsem krásně vystudovat s maturitou... A potom se věnovat čemu bych jen chtěla. Nestůj dceři ve štěstí... Baví jí to... Tak jí nech plnit svůj sen. Nikdo neříká, že se to nemůže za 1-2 změnit. Teď to cítí takhle, tak jí podpoř...!!! Sakra ženská, vím čím si tvá dcera prochází a na její ochranu, je to fakt strašný. Mít mámu, která mi nevěří, že něco dokážu i s takovým málem jako je hudba...
Proc je pro tebe vlastne konzervator takove zlo? Myslis si, ze na to nema? Mozna ne, ale to ukazou prijimacky. Myslis si, ze se tim neuzivi? Nenech se mylit, pro holky jsem shanela ucitelku na klavir, nabidka lektoru kolem tisicovky za hodinu - nesehnala jsem, maji plny stav, tj. jestlize oduci kolem 5 hod denne, jejich mesicni vydelek se bude blizit stovce. To neni spatne na to, ze delaji "jen" hudbu, ze? Kdyz clovek dela to co chce, tak se da velmi dobre uchytit se vsim
@konidana Já jsem také ta, které dětem naslouchá a podporuje je v jejich snech, poté, co probereme různé varianty, různé možnosti. A že přesmyčka z prestižního gymnázia na konzervatoř v Praze nebyla pro mne mentálně jednoduchá, i vzhledem k opuštění domova a vzdálenosti. Ale pokud to dítě má talent, volní vlastnosti pro rozvoj talentu, sen, pokud se na konzervatoř dostane, i když je to úzkovýběrové, tak by mne v životě nenapadlo to dítěti zakazovat. Těch, kterým bylo zakázáno a jsou třeba nešťastné dosud, vidím dle příspěvků, je bohužel dost , a je to škoda...
Tak viditelné se nevěnuje čemu má ani tak a možná to nedopadne dobře, pokud to není rozmar a maka na sobě, ať jde k prijimackam a uvidi se jestli na to má nebo ne 😉třeba se ti to vyřeší samo… ale aby ten gympl dodelala, ať ji ho neznechutis… jako asi bych nebyla úplně odvařená, kdyby me dcera řekla ze chce na konzervatoře , fildu nebo tak něco… ale co nadelas, její volba,‘Max probrat možnosti … třeba ji ten gympl ani nesedi ..a kolik lidi vystupuje něco a děla něco jinyho …
Mám spolužáka, vystudoval gympl, VŠ zaměřenou na jazyky a má školu na výuku na hudební nástroj a hraje v kapele, stejně si to udělal po svým … jestli gympl a VS byla jeho volba nebo rodicu, netuším, o tom jsme se nebavili a brala jsem ze všichni jsou tam kde mají schopnosti a vidí pro sebe perspektivu
objasním trochu situaci, protože mě teď považujete za nejhorší matku. dcera je na osmiletém gymnaziu, nemá ideální znamky, protože se neučí, ale nepropadá, vždy měla problém najít si kamarády a v poslední době mám pocit, že se u ní rozvíjí sociální fobie, proto je stále doma, ne že by neměla čas si vydechnout. Na gympli má celkem dobrý kolektiv, žádné hluboké přátelství ale aspoň se tam neřeší sikana… bojím se jak se začlení do kolektivu na konzervatoři, prý tam chodí vselijaké děti, mám znameho, který odtud odešel učit do zuš a tam je mnohem spokojenější . Co se týče cvičení, nevadí mi, když se věnuje hudbě, vadí mi, že nic jiného nedělá a ani té hudbě se nevěnuje zas nějak hodně. Nevím jestli by na konzervatoři byla ochotna cvičit 4 hodiny denně. A ona sama neví, co chce, kam chce jít na výši, nikde se jí nelíbí, je velmi těžká povaha
Ps: s dcerou nemam špatný vztah
škoda že po objasnění sem už nikdo nepřispívá…
ono asi neni co, vse bylo receno, varianty jsou dve, bud alespon zkusi ty prijimacky a treba se vyresi samo... nebo dodela gympl a pak zkusi prijimacky znovu, pokud by se dostala ted, pak je to opet o diskuzi, já bych jí to nechala zkusit, ono to neni uplna sranda ty talentovky, na tech se uvidi, jak moc vazne to bere.
Určitě bych dceři v hudbě nebránila. Je skvělé, ze ji hudba bavi. Každopádně bych ji nezakazovala konzervator, ale zkusila bych se s ní domluvit, ze se bude nadale venovat hudbě, dodela gympl a pokud ji i pak bude laska k hudbe drzet, tak pujde na konzervator nebo na AMU po maturite.
Ja bych se s dcerou domluvila, že dokončí gymnázium, hudbě se bude věnovat mimoškolne a pokud ji to bude i nadále tolik naplňovat, tak umělecký směr vzdělání může nastoupit po maturitě. A za mě nejsi nejhorší matka, já sice ještě nejsem ve stejné ani podobné situaci, ale moje představa je taková, že bych sice ráda respektovala přání svých dětí, ale současně je pojedu k vystudovani/vyučení něčeho praktického, co má budoucnost.
Mozna nikdo neprispival, protože vetsina uz byla recena nebo se adventni nedeli venuji rodine a ne mobilu...
Neter je na taky na gymplu, taky zadne extra kamarady nema a mela to tak od puberty porad. Ma smae jednicky, ale smaa nevi, kam na vysku, protoze ji jde vsechno. Vetsina studentu jeste ve tretaku moc mevi, kam chteji, to neni nic neobvykleho. A nemuze byt dcera introvert, kteremu proste spolecnost nechybi?
Bez s ni promluvit o te konzervatori, bezte na dny otevrenych dveri, podivejte se na ucebni plan, at vi, kolik hodin tydne vseho bude mit. A zkuste talentovky, neni jednoduche je udelat a vemiu jen ty nejlepsi, pokud by ji vzali, tak bych toho rozhodne nelitovala a bude dobra.
Moc věci bych ve svém životě zpětně neměnila, ale kdybych mohla, tak jednou z těch, co ano, by bylo nejít na osmilety gympl a následně na těžkou VŠ. Vyucila bych se a delala něco smysluplného a pěkného. Ušetřeno pár let života, nervů, žila bych s pocitem, že něco umím, že mám něco, v čem se mohu zlepšovat. V oboru, který jsem vystudovala, jsem pracovala přesně 5 mesicu po vs, od té doby jsem doma s dětmi a neplánují se do něj vracet. Dovolila bych dcerce zkusit přijímačky a pak by se vidělo... 🙂
Tak z osmiletého gymplu odejde na konzervatoř, pokud udělá přijímačky. Nechala bych ji to zkusit. Proč by konzervatoř měla být horší než gympl? Mám osmiletý gympl, na který jsem chtěla. Rodiče vždy tohle rozhodnutí nechali na mě i v té páté třídě, i v kvartě, kdy jsem se rozhodovala gympl opustit a jít na normální střední, ne kvůli známkám, ale protože mě gympl nebavil. VŠ jsem si také vybrala svobodně a nikdo mi nic nerozmlouval. Pokud moje děti budou chtít na osmiletý gympl, ať to zkusí. Za sebe bych byla ale radši, aby se rozhodly až v devítce. Nechci jim krást dětství tím, že bych je do osmiletého gymplu tlačila.
Víš k čemu mi je, že jsem chodila na osmileté gymnázium? K tomu, že štípu lístky ve vlaku 😀 Nechtěla jsem studovat, a hlavně ☝️ Chtěla jsem být samostatná, aby mi konečně máma nekafrala do života.. Vem si z toho co chceš.
@ilone podle tebe konzervatoř nemá budoucnost?
Já bych ji tu konzervatoř nezakazovala. Ať si to zkusí na ni připravit. Možná zjistí, že to není tak jednoduché, a že se hudbě tolik věnovat nechce. Možná ji vezmou a udělá konzervatoř. VAdilo by mi, kdyby dcery chtěly skončit s gymnáziem a jít dělat k pásu. Ale vyměnit jednu školu za druhou mi příjde OK. A konzervatoř není nějaká podprůměrná škola, kde by si zničila život. Znám spoustu lidí, kteří ji mají a hudbou se živí, znám i takové, kterým to rodiče zakázali a dodnes si to v sobě nesou, nebo si po jedné střední konzervatoř ještě udělali.
@betelgeuzz já si jen myslím, že z konzervatoře najde dobré uplatnění jen málo lidí. Řekla bych, že je to hodně úzce zaměřené. A muze se tomu klidně věnovat po gymplu. Což neznamená, že je to samozřejmě dogma. Jen já to tak vnímám.
Začnu trochu obšírněji - jak jste žili do teď? Vedli jste dceru k zájmům, máte vy své zájmy, navštěvuje se s přáteli, žijete aktivně? Má dcera možnost kamarádů v místě bydliště? Jak jste ochotni pro dceru někam zajet v neobvyklý čas nebo jí třeba finančně přispět na její zájmy? Protože z toho to pramení...jestli je dcera už deset let převážně ve škole a doma v pokoji, vy přilítnete z práce a chcete mít pokoj, jestli ji dlouhodobě nevedete ke sportu, ke skautu, nebo k nějaké zajeté partě se společnými zážitky, pak se nediv, že je sama. Že neví co chce dělat je přece úplně normální, proč by to v 15 měla vědět? 🤷♀️ A co by podle tebe měla přesně dělat? Tohle prostě už není věk, kdy jdeš s míčem před barák a někdo se přidá. Většina těch vrstevníků přijde že školy a je online. Jakou máte doma vůbec atmosféru? Děláte něco o víkendech společně? Třeba i práci na zahradě...má dcera doma povinnosti? A dokážeš ji ocenit vůbec? Nebo od tebe stále slyší jen rýpání? Děláš něco jen pro ni, máš o ní skutečný zájem? Společné nákupy, kavárnu, sport..a ne jen "jak bylo ve škole". Tohle všechno si přeber a zamysli se nad tím. Stále je to tvé dítě, odraz tebe, vaší rodiny, i když už začíná přebírat odpovědnost sama za sebe (to je taky potřeba, aby děti věděly). Takže jestli chceš něco měnit, začni u sebe, rozhodně ne kritizováním a nařizováním.
Ono stejne ma cas, dny otevrenych dveri byvaji na podzim, v Praze prelom rijna/listopadu, do konce listopadu se podavaji prihlasky a v pulce ledna jsou talentovky, takze letos, pokud by skola nevypsala dalsi kola, coz zrovna u klaviru moc nehrozi, tam je velky natresk, to stejne asi nehrozi. Vetsina skol ma konzultace, pripravne kurzy, juknete na stranky te dane skoly, kam by dcera chtela a domluvte se. Studijni plany, rozvrhy jsou vetsinou na webu, aby mela predstavu, jak to chodi, tam jsou studenti fakt temer cely dny, maji volna okenka prave na to cviceni, takze to neni ve 14h konec vyucovani jako na gymplu, je to uplne jiny druh skoly.
i po doplneni to vnimam stejne. Urcite nejsi nejhorsi matka 🙂 o dceru se zajimas a chces pro ni to nejlepsi, to ti nikdo neupre. Potiz je, kdyz se rodicovske nejlepsi nepotka s tim detskym. Muj nazor ale porad je, ze dcera od tebe potrebuje hlavne podporu a te se ji asi moc nedostava. I ted to co pises o konzervatori, bojis se, jaky tam bude kolektiv - jaky by tam mel byt, budou tam deti a mladi dospeli se zajmem o hudbu. Treba mezi ne dcera skvele zapadne, vsak nevis. Ale mas obavu, ze "prý tam chodí vselijaké děti", jestli tohle od tebe slysi, tak je jasne, ze nevi co chtit. Nevis jestli bude ochotna cvicit 4 hod denne.. A opravdu vsichni co chodi na konzervator musi po prichodu domu jeste takhle trenovat? Neni to jen dalsi podvedoma snaha, jak dceri nabourat, ze tam preci nechce, protoze na tohle by nemela? Ona sama nevi co chce? To je uplne normalni, ma na to narok. A kdyz nahodou prijde na to, co chce, tak ji jasne reknes, ze konzervator ne. Jak ti ma pak rict, co by chtela? (pokud to vi)
Zkus odlozit predsudky. Zkuste ji podporit a jdete se podivat na den otevrenych dveri. Ma nejakeho ucitele nebo chodi nekam nebo si hraje jen doma? Jestli jen sama, tak ji zaplate ucitele, at to muze rozvijet a zkusit pristi rok. Dej ji nejak najevo, ze ji veris. Jestli nema moc kamarady, zkus ji s tim pomoci. Ale ne tak, ze ji budes vyhanet ven "si nejake najit". Ale bud ji chvili partakem ty, jdete do kina, jdete spolu na nakupy, jdete spolu za kulturou. Proc je tezka povaha?
S tim dobrym vztahem.. Moje mamka byla strasne prekvapena, kdyz jsem jednou rekla, ze doufam, ze nas priserny vztah se jednou zlepsi. Byla do te doby presvedcena, ze preci mame super vztah. Ale fakt jsme nemeli, jen to odmitala videt. Ve chvili, co si to pripustila (v mych 30) se konecne zlepsil 🙂
To zni jak kdyby na konzervator chodili "neinteligentni" lide 🤔
no tak ji ted strc na nejakou skolu kdyz je tak chytra a ona ti ve tretaku rekne ze ti na to uz pece a odchazi odtama...zbytecne vyhodite roky a nic z toho a pak si stejne na tu konzervu poda prihlasku .. nechapu tohle mysleni, podle me je vyhra kdyz decko uz vi kam chce nez aby jeste tyden pred prijimackama jak knedla nevedela a cekala kam ji kdo da a pak to tam nesnasela
Jak moc vážně to myslíš s tou sociální fobií? Mám dospělou kamarádku (lehce přes 30) která sociální fobii má diagnostikovanou právě v tomhel věku někde na začátku gymplu. V té době byla ve stavu, kdy ji psychiatrička napsala šmahem omluvenku za poslední tři měsíce a na dva měsíce dopředu, protože prostě nebyla schopná do té třídy vejít. A to nešlo o nějakou šikanu nebo podobně, prostě spadla do pocitu "obtěžuji okolí svou přítomnoustí". Dnes (patnácte let po zahájení léčby) je na tom stále tak, že když ji vytáhnu na večírek se svými kamarády, hrabe se týden z následné stresové reakce. ... Na druhou stranu obě víme, že ji občas mezi lidi někdo dostat musí, jinak spadne do stavu "nejsem schopná vyjít na ulici".
Sociální fobii nevypěstuješ jen tím, že přestaneš chodit mezi lidi - ale jde jí tim chytit do zpětnovazebného kruhu, který jí posílí... Ale primární příčinou není "přestala chodit ven", ale naopak to, že se někomu mezi lidi nechce je příznak. ... Pokud bys měla pocit, že to, že se jí nikam nechce, není jen z lenosti, ale z pocitu nějaké úzkosti (z pocitu, že ostatním vadí), určitě to chce řešit (jen moc nevím jak).
@cilkat není to jen lenost, říkala, že chce chodit mezi lidi, ale nezvládá to. přesně mě pocit že všechny jen obtěžuje že jim leže na nervy a nikdo s ní nechce být
Tak to opravdu zní jako separační úzkost... Obávám se, že to ale bude chtít odbornou pomoc (psycholog/psychiatr), protože to nejde úplně překonat jen tím, že mezi ty lidi chodíš (naopak u té kamarádky to opravdu hází úplně paralizující vlny strachu, pokud se to špatně odhadne). V tomhle případě bych se ale opravdu přikláněla spíš k držení současného školního kolektivu, než změně, protože ta může tu úzkost skokově hodně zhoršit.
Každopádně držím place. Tobě i dceři.
Skoro s jistotou bych řekla, že chování Tvé dcery je reakce na Tvé chování. V roli rodiče určitě nemáme právo dítěti zakazovat, aby realizovalo svůj talent a své sny. A vím, o čem mluvím, náš syn se z prestižního gymnázia, kde byl premiant, rozhodl jít na konzervatoř, kam byl přijat , na obě konzervatoře jako první. Je nyní na konzervatoři 3 měsíce a je velmi šťastný, všeobecné předměty sice má v menší míře, věděl to, jelikož zvažuje dál studia klasická, medicínu, práva, psychologii, je si vědom toho, že určité předměty se v budoucnu doučí, až bude vědět jasný směr. Nyní je ale velmi šťastný, rozkvetl, daří se mu, roste. Kdybychom si násilím prosadili svou vůli, měli bychom doma neš'tastné dítě, které by sice muselo poslechnout, ale dosáhnutím dospělosti by odešlo z domu a dělalo si dle sebe. Já nemoralizuji, ale Ty jsi dospělá a Ty bys měla zvážit své postoje ke své dceři, protože tyto rozhodně v pořádku nejsou.