Jak spravovat finance pro dospívajícího syna? Rady a diskuze

@anulka1986 neporadím , jen napíši že soucítím. Dcera (14 let ) byla to samé a je i občas když ji chytne amok. Sice už ataky nejsou tak časté, teď se to zas maličko zhoršilo. Ale chováním dost podobné. Předtím vyjidala lednici nenechala nám nic. Museli jsme si jídlo schovávat a zamykat. Vyjedla se ve 12 ti letech na 80 kg. Pak naštěstí přepla, začala hubnout protože se jí každý smál . Teď už ji mnohem střídměji, občas se stane že něco vyzere, třeba teď mandarinky nenechala mi ani jednu. Ale ok to jsem schopná přejít. Ale byli to zoufale pocity už jsem měli sepsán návrh na umístění dětského domova se školou a ví že to nad ní pořád visí. S téměř dospělím člověkem je to už bohužel složitější. Snad jedině když to řeknu blbě , počkat do 18 ti a pak se přestat starat úplně . Opravdu to zní hrozně ,ale kdo takové děti nemá doma nemůže tohle vůbec chápat. Musí si nabít sám a někteří to ani tak nepochopí ,že takto žít nejde. Jinak u nás výchova nic moc nezmůže, dcera má silné adhd a poruchu opozičního vzdoru a je to prý hodně dáno geneticky u nás ze strany bio otce který je nemlich to samý. Agresivní , ještě po 14 letech od rozvodu je mi schopný dělat potíže protože se neumí ovládat. Moc Vám držím palce a posílám sílu . Bolí to přeci jen to jsou naše děti . Ale občas to jinak nejde

@volfikovi ahoj, děkuji a úplně s tebou soucítím☺️úplně chápu jaké máš pocity. Je to těžké, my to řešíme už tolik a tolik let.On má období skvělého člověka, opravdu je empatický, pomohl by každému, pracovitý, hodný člověk.a pak je období totálního hajzla, odporného člověka, ze kterého je mi na zvracení a o kterého by h si ani kolo neoprela. Syn nemá teda žádnou diagnózu, ale u psychologa...právě v tom výchovném má výsledky, že je na hranici hraniční poruchy osobnosti.vse se to dá zkrotit, ale musí chtít. Měl od nás neskutečně moc podpory, co my vše vymysleli, co s tím jak udělat...prostě na nic nereaguje.a jak píšeš, musí si namlatit hubu, spadnout na úplné dno.Ja někdy úplně nechápu jak mi může určitě odporné věci říct, své matce?to jako vážně?raději to tady psát ani nebudu.jak píšeš, bolí to, bolí to hodně, ale jiná cesta už není, než ho nechat si zničit život, já doufám v to, že jen začátek dospělého života a že pochopí.bohuzel si myslím, že prvně skončí někde zavřený, s dluhama...jako vážně chtít udělat podvod, myslet si, že je to ok a ještě nám to normálně otevřené říct, že to udělal a že bude mít peníze? Pro nás úplně nepochopitelné. Nemluvím o tom jak se choval na policii, když jsme to s jim šli ohlásit. Neměl by tam být priposrany? Vůbec nee, kdyby jsi viděla, jak tam seděl pohrdavě, arogantně...policajt mu řekl, ať vyfotí konverzaci a to jak posílal občánků tomu kamarádovi a pošle mi to a já že si to mám nechat, kdyby potřebovali.on vyfotil jednu fotku toť vše, říkám mu dej mi ten telefon okamžitě a on s úsměvem, že ne, že mu nebudu hrabat do telefonu...policajt se tedy na něho obrátil, ať mi to okamžitě dá, nebo si ho veme on, stáhne si tam kompletně vše a najde tam určitě dalších plno zajímavých věcí a to on určitě nechce.v tu chvíli jsem si strašně přála, aby si to vše stáhl, aby ze všeho co dělá měl konečně obrovský průser.telefon nakonec dál.ja si to ofotila.bylo mi zle a do břeku, jak se baví o lidech, o mně, o rodině, jakým stylem píše zprávy, to je samé more, pič...a horší věci.a já si řekla, vždyť tohle stvoření by vůbec nemělo běhat mezi lidma.tohle si říct o svém dítěti? Bohužel je to tak.je mi z něho špatně a kdyby měl 18let, má zaplacenou ubytovnu na měsíc, peníze na měsíc na základní potřeby a ahoj. Jak jsi napsala hodně lidí to nedokáže pochopit, jak tohle člověk mohl vychovat.nekde se stala určitě chyba, ale až tak velká? Nikdy nebyl rozmazlovaný, nežil, v asociální rodině, neměl nikdy ničeho moc, ani málo. Celá naše rodina včetně rodičů...jsou skvěli lidé,všichni držíme pospolu....proč z něho je tohleto? Myslím, že to nejzjistime, proč se to děje bohužel.tobe držím pěsti a nadále pevné nervy

@anulka1986 je to tak . U nás se to vystupňovalo,že dcera byla dvakrát hospitalizována na psychiatrii a měsíc ve středisku výchovné péče. Protože přišla ze školy a celé odpoledne jela v agresi ..nejen že napadala mě a starší sestru , ale víceméně ničila nábytek , a co já sem si já a druhá dcera vyslechla to bylo šílené. Trvalo to 4 roky než jsme sebrala odvahu a nechala ji zavřít na psychiatrii. Úplně mě to položilo , ale když sem se trochu oklepala ten měsíc byl jak v ráji . Klid a pohoda. Po návratu byl chvíli klid a pak zase a ještě hůř ..tak šla do střediska výchovné péče,tam byla dva měsíce , kontakt s rodinou omezený ..ale už to nešlo . Já byla těhotná a ona mi podkopavala nohy nebo mě bouchla dveřmi atd ..starší dceři způsobila slabý otřes mozku. Ano v tu chvíli člověk to dítě opravdu nenávidí, protože 4 roky denní tyranie by nedal nikdo. Takže necelý měsíc po porodu mimca byla v svp protože jsme se hrozně báli že bude ubližovat maléhu a podezření měli i psychologové proto ji tam urychleně umístili. Po návratu byl klid cca rok a pak začala zas. Takže znovu na psychiatrii s tím že máme sepsat návrh na umístění do dětského domova se školou že už jsme vyčerpali všechny možnosti. . Tam nám ji vrátili nakonec o týden dříve s tím že nechápou proč tam je, že je to úplně hodné normální dítě. Od té doby je klid ..malého miluje neubližuje , občas nějaký pubertální výlevy ale nic jako předtím. Poslední tři dny ale zas začíná a ví že už zbývá jen decak a že se nebudu dlouho rozmýšlet , protože pak už šlo pomalu o život a já si nenechám ničit malého. Takže se zas snad uklidní. Kdybych neměla ty její útoky a záchvaty natočené tak mi to nikdo nevěří ,protože ona se všude jinde chová uctivě a slušně, tyranizovala jen nás. Bohužel se obávám ,že si jednou hubu nabije taky . Ale ono asi dobře jí tak. Když vidím ex jaký je, jaký má problémy v životě kuli svému chování kdy má ego až do nebe, je agresivní takže nemůže být zaměstnán protože když mu někdo něco řekne okamžitě útočí, bydlí někde na hlíně v rozpadlém domě tak se obávám že dcera nebude mít lehký život s takovou zděděnou dispozici.

Jinak také jsme dělali téměř psi kusy, aby byla v pohodě.. nikde jsme ji nevynechavali , všechny výlety, dovolené , školy v přírodě,tábory . Všechno bylo i přes to , že rodinné dovolené byli spíše peklo a ostuda protože se tak s námi chovala všude . Psychiatrická radila od všeho odtrhnout ..ať sedí doma na zadku když se neumí chovat . U dceři je to i tím, že ona se nechce snažit..nebo nechtěla teda .. i když je teď lepší , to její chování ve mě zanechalo hrozný šrámy a sama k ní občas musím hledat cestu . Ona to ví , že málem zničila celou rodinu, že manžel málem utekl ,protože není jeho a on to chování kdy nám nadávala do všechno možného a brala na nás nůžky že nás zabije prostě nedával , ví že ji hodně věcí do smrti neodpustím. A pořád upřímně doufám že na střední půjde někam mimo a bude na intru ať taky vidí že život není jen o tom že má všechno na co si vzpomene a za nic.

Holky to je hrozne. Neporadim (nastesti), nesoudim, ale chtela bych alespon trochu pochopit, jak se tohle stane? Jak se z milovaneho ditete stane satan domacnosti? Kdy s nimi treba zacali byt potize? Bylo to nejak poznat uz v detstvi, ze jsou treba agresivnejsi vuci okoli? Nebo vubec nic a pak najednou v puberte prepnuti? Nebo treba problematicky kamarad, spatna party a uz to jelo? Nebo kde se to bere v detech? :(
Mam svoje deti jeste male, ale ty me necim takovymhle snad neprekvapi. Nicmene mam ted cerstve 11 letou sestru, ktera je od malicka trochu specificka. Ted si libuje vyhradne v cerne, ma vybuchy vzteku a problem sama se sebou, nema se vubec rada - od mala rika, ze by bylo leps, kdyby tady nebyla, je blba neschopna a snad se radsi chce zabit - pritom rodice ji motivuji jak jen to jde...). A jak si prectu neco takoveho, tak mam zcela uprimne strach, aby se to nepokazilo uplne :(

@volfikovi ty brďo, úplně stejně.ve výchovném ústavu hodný pracovitý kluk, který všem pomáhá, učí se...😂neměli s ním žádný problém.vychovatele ho měli ty vychovaného, inteligentního hodného kluka. Můj názor je, že si moc dobře uvědomují jak se chovají a že to ovládnout dokážou, když chtějí.a přesně jak píšeš.kdyz odešel na dva měsíce, první dny jsem jen brečela a brečela, bylo mi tak neskutečně smutno...po pár dnes se mi ale tak neskutečně ulevilo.konecne jsem se pomaradne mohla věnovat dceři, kterou jsem díky němu dá se říct zanedbávala...nadále jsem tím strašně trpěla, ale najednou jsem se tak krásně uklidnila...je ve hvězdách jak takové děti dopadnou. Každopádně oběma přeji, aby se z toho dostali i za cenu toho, že si sáhnou na úplné dno.

@tereza0111 ahoj, upřímně bych takové dítě jako je tvá sestra brala hned k psychologové na vyšetření, jsou různé terapie...je ještě malička, určitě se s ní bude dát lépe pracovat. A po mé zkušenosti, takovehle děti řeknou více cizmu člověku, než rodiči, rodině...zkušenost z výchovného ambulantního. Opravdu ty děti začnou mluvit. A co se týká toho, kdy jim to přepne. Jakože syn byl už jako miminko šílené ubreceny, opravdu od narození. Začal být hodně uvztekany, výbušný, opravdu hodně, kolikrát nemohl ani dýchat jak se vztekl...a zhoršovalo se to. Myslím, že v pěti letech byl poprvé u psychologa, který nám řekl, že musíme domlouvat a že je emočně nevyspelej na svůj věk, že to chce čas.ze si neumí ještě poradit s emocema...co se týká kamarádů...nechápu proč, ale už od mala vzhlížel ke grazlům.proste pro něho byli jako magnet.nevsimal si normálních děti, přišly mu nudné? Netuším. Takhle je to dodnes.kdyz poznal hodného kluka...který ho měl vážně rád, který měl zájmy, který chtěl chodit na bazény, sportovat, kino....vysmál se mu a šel za grazlama.nema zájem o slušně hodné kamarády a nikdy neměl.pritom by strašně rád chodil do posilovny, zajít lyžovat a sám kolikrát řekne, ale nemám s kým.protoze ti jeho kamarádi se jen flákání, hulí...i přesto, si hodného kamaráda nezachová.proc to tak je netuším.a pak už to jede závislost na marihuaně, podvody...takzenu nás se to jen stupňovalo od malá.a jak píšeš, že sestra se nemá ráda.to náš syn na sebe taky není pyšný, a nemá žádné sebevědomí.na sebevědomí pracujeme hodně let, ale bohužel bez úspěchu.

@tereza0111 u nás jak jsem psala je to dané bohužel dost geneticky po bio otci . A začalo to začátkem puberty , kdy se to projevilo .

@anulka1986 já bych měla obavu, aby peníze neutratil za něco jiného (trávu), a stejně by nakonec jedl "vaše" jídlo.

@elkora no toho se taky obávám, ale v tom případě by jedl pak celej týden chleba s máslem jen, ale ono by mi to za to asi i tak stalo. netuším právě jak to udělat.jit to s ním nakoupit a zase ho vést za ručičku aby měl co jíst?nechat ho ať si nakoupí sám i za cenu toho, že bude na máslu a chlebu?

@anulka1986 v jeho případě bych to opravdu tak udělala. Když utratí peníze za trávu či něco takového tak ať si ji chleba s málem. Ono ho to třeba časem omrzí a bude mít důvod se snažit si to jídlo koupit i když kdo ví člověk mu do hlavy nevidí

@volfikovi je to drsné, ale asi to takhle bude nejlepší.

@anulka1986 předpokládám, že s ním asi není žádná diskuze? Kdyby měl prostě svoji polici s jídlem, tak by to nerespektoval?

@elkora nee, na nic nereaguje. Svou polici by možná respektoval, ale ráda bych, aby poznal hodnotu peněz...že to není jen tak...máme asi rozhodnutá, dostane určitou částku a ať si hospodaří.uvidime co to udělá no

@anulka1986 třeba to nakonec fungovat bude. A pokud ne, tak to budete řešit dál. Doufám, že to zabere.

@elkora taky doufám, další pokus o nemožné.dekuji

@tereza0111 Mám takovou sestru. U ní je "štěstí", že má i lehkou mentální retardaci. Díky tomu je v ústavu, má důchod, je o ni postaráno a ty vylomeniny nejsou až tak sofistikované. Jinak je naprosto sociálně nepřizpůsobivá. Dovedla být agresivní, je pod lékama... Celá rodina bez problémů, jsme slušní, studovaní, měli jsme normální dětství s tradiční výchovou, ale rodiče nás měli rádi, věnovali se nám. S ní to bylo velmi náročné od malička. Lži, podvody, krádeže... Díky nižšímu intelektu se na většinu věcí brzy přišlo a rodiče u ní ještě nějakou autoritu měli. Bez tělesných trestů se to neobešlo, ale nikdo, kdo v tom nežil, si nedovede představit tu zoufalost. Neporadili na psychiatrii ani v pedagogicko-psychologické poradně. Dnes je to dospělý člověk ve svém vlastním světě. Je velmi spokojená, k životu jí stačí málo, cigarety, televize, postel a jídlo. Na návštěvy nás se těší, protože vždy něco přivezeme. Do půl hodiny už o nás nestojí. Kdyby se nám ji nepodařilo udržet v ústavu (má podmínečné vyloučení, protože není schopna dodržovat základní pravidla ani tam), skončí jako bezdomovec. Já jen, že v tom zakladatelka a podobní nejsou sami. Já od vlastních dětí neměla nikdy žádná očekávání, přála jsem si jen, aby z nich byli slušní spokojeni lidé. Genetiku máme v pořádku, kontrolováno v mém těhotenství, prostě se někdy stane nějaká "chyba".