Podivné chování syna (17)
Zdravim, dlouho jsem si říkala, že tenhle svůj problém zvládnu, ale nakonec jsem se rozhodla přece jen obrátit na vás, zda máte také nějakou podobnou zkušenost. Jde o to, že mám syna, kterému je nyní čerstvých 17 let. Nemá kamarády, skoro jako by o ně nestál. Když jsem se ho zeptala, proč, odpověděl mi, že ostatní lidé jsou primitivní a on se jejich pozorováním tak akorát baví. Chová se arogantně a jako by se považoval za „něco víc“. O jakémkoli vztahy se slečnami nebo třeba kluky nejeví nejmenší zájem. Jeho komunikace se mnou vázne už od doby, co byl úplně malinký. Nikdy se nechtěl mazlit, když ho kohokoliv včetně mě objal, hneď křičel. Nedokázal si hrát normálně, akorát ničil věci nebo dělal binec. Ve škole má známky nadprůměrné a prý je velmi chytrý a má rozhled. Spolužáci by se s ním bavili, ale on nechce a vyloženě jimi pohrdá. Řekla bych, že nemá vztah k ničemu a nikomu, je hrozně netečný a když je drzý, na tresty reaguje naprosto lhostejně a nic mu není a nebylo líto…mám ještě malou dcerku a ta je andílek, jen se synem si nevím rady. Je schopný hodiny koukat do stěny a pitomě se usmívat. Když jsem ho dostala k psychologovi, bylo mi řečeno, že je naprosto v pořádku. Syn umí skvěle manipulovat a někdy mě děsí. Máte některá nápad, jak ho zvládnout?
Mimo jiné má doma nějaké povinnosti?? Úklid něčeho apod?? Pomůže Vsm s něčím?? Jak si plní povinnosti v rámci rodiny??
@shine2015 Myslím si, že vůbec nepracujete s variantou, že má ten kluk prostě a jednoduše poruchu osobnosti. Takoví lidé se rodí i v úplně normálních rodinách, nemusí jít o žádné "sociální" případy, disharmonické rodiny... Pokud tomu tak je (což se mi z popisu zdá možné), je potřeba s ním fakt pracovat trochu jinak, než s klasicky zaseknutým puberťákem. Což bude dost těžký, neboť takový člověk si nikdy nepřipustí, že má problém.
@majaaa82 vzhledem k tomu ze u psychologů byli a ne jen u jednoho....co s tím teď v 17 když to má od mala??? Ptala jsem se záměrně na to jaké má povinnosti v rodině ....jak si je plní??
A jinak samozřejmě muže to být i porucha osobnosti....ale taky nemusí a muže to být i klidně částečně povahou a geny a částečně výchovou....
@shine2015 Na slečnu jsem se ho za celou dobu zeptala max. 2x, nenutím ho aby se mi nějak zpovídal. A do kamarádských vztahů ho taky nenutím. Bylo by mi jedno, že celé dny sedí doma, ale vadí mi, že mě úmyslně deptá a manipuluje okolím tak, že vypadám jako ta nejhorší matka a pak se mi vysmívá. Povinnosti si plní- pokoj má úzkostlivě uklízený a udržovaný jako nějaký hotelový apartmán. Žádné plakáty ani nic podobného, prostě to vypadá, že nemá rád vůbec nic a nikoho. Jakýkoliv trest má a měl na háku, je mu fuk, jestli něco k narozeninám dostane nebo ne...kapesné jsme mu zarazili, je mu to úplně jedno a neřeší to. Povinnost má jednu a to aby měl uklizeno v pokoji a tu plní až moc dobře a vždycky plnil.
Já myslím, že kluk je normální puberťák, co využívá výhod neshod mezi rodiči ohledně jeho výchovy, už od malička.
@la_amanita Tohle není obyčejná puberta. Fakt ne. Jsem tak nějak od fochu, i když se živím něčím úplně jiným. Tohle už je opravdu "případ" pro psychiatra.
@gilfie ale jak ho k němu dostat, což?
@la_amanita Jenže on od malinka byl úplně netečný vůči jakýmkoliv projevům lásky i vůči všem trestům, všechno mi dělal na truc i když dostal na zadek a potom toho využil. Navíc jako normální puberťák se nechová ani omylem...
@shine2015 S dcerou ho samotného nikdy nenechávám, ona by chtěla, ale já mu nevěřím.
Ještě dodávám, i kdyby se nakonec ukázalo, že problém je naštěstí jinde, než v poruše osobnosti, má smysl psychiatra navštívit.
@gilfie to zni strasne smutne..jakoby nemel rad snad ani sam sebe ☹
@panickatlamicka Naopak, tihle lidé mají rádi pouze a výhradně sebe. A to ještě dost zvláštním způsobem.
ja tomu porad nerozumim, je tohle uz dusledek, tj. zhorsuje se to s vekem, jeho umenim v tom chodit, manipulovat? Jaky byl jako prvnacek, na konci prvniho stupne, v deseti, trinacti letech? Prijde mi, ze vas odmita. Nemohlo se neco stat? Nezhorsil se jeho postoj po narozeni dcery? Ja mam taky ne uplne citovy vztah s mamkou, mam ji rada, ale neumim ji to dat najevo, udrzet s ni ocni kontakt, nic s ni nesdilim. Zazdivam ji. Ale vnitrne vim, proc to tak je. Vadi mi, ze ji je vsude plno, ze me nikdy nepusti ke slovu, ze mi neni partnerem, ze nema takove znaosti a nechce je mit - tj. nikdy se me nezepta na me zkusenosti, nikdy nic nesdilela. A kdyz se zeptala, nikdy neposlouchala. Ale do spolecnosti jsem se normalne zapojila, chapala jsem, kde jsou moje povinnosti, kam smeruju, mela jsem konicky. Tresty na me taky nefungovaly, zahorkla jsem jeste vic a rikala si, jak jsou blby. Ted se kruh uzavira s mym synem, kdy zazivam to, co moje mamka se mnou kdysi a mozna i ted. Snazim se to chapat z pozice sebe same, tj. rozumim mu, proc se tak chova, proc je takovy, ale nemuzu jemu ani sobe pomoct. U nas funguji vecerni chvilky pred spanim, najdu si cas a zajdu si za nim popovidat a rikam mu, ze ho mam rada.
Jak jste komunikovali doposud u treba tak zasadnich momentu, jako je vyber skoly napr?...
Heled @majaaa82 má pravdu...hlavně vybrat schopného...ale oblafnout ho asi moc nejde..jsou zvyklý na ledacos
@gilfie a o kolik jsou od sebe se sestrou?? Jak reagoval na narození ?? Ze od malá nemusí mazleni nemusí být divne....a když na něho manžel platí tak využije manžela ať mu domluví....
Je to fakt těžké a nezávidím vám to....on klidně muže mít potřebu objetí atd ale schválně děla ze ne - myslím tím od malá muže si tím vynucovat pozornost muže mít i pocit ze ho nemáte rádi a tímhle Vám to vrací....to ale jsou jen dedukce,neznám podrobnosti ani detaily...chce to nějakou třetí osobu která vyšetří jeho ale zároveň rozebere i Vás a Vaši celou rodinu....
Já bych dítěti domluvila i snad pravidelně návštěvy psychologa klidně od 5ti let...klidně do 18ti proste jednou tydne by tam muselo. Když se nechová úplně v pořádku...
Tak psala jsi, že s taťkou je v pohodě, tak citovou vazbu si jasně utvořit umí. Je to hnusné, ale řekla bych, že tady je problém jinde, než v nějaké synově diagnóze.
@gilfie A co konkrétně znamená, že Vás úmyslně deptá a dělá z Vás před okolím špatnou matku?
Jinak mě fakt připadá spoustu z těch věcí normálních, resp. alespoň na priori nenaznačujících nějakou diagnózu, jako např. absence plakátů v pokojíku (já to vylepování nikdy nechápala) nebo to, že je otrávenej, když se ho rodič zeptá na babu...a že manipuluje? No, asi se naučil, že tím dosáhne toho, co potřebuje...
@mahulena Odmítal mě už jako malé dítě, nikdy si nechtěl hrát, objímat se ani si povídat. Ve škole si od první třídy hleděl výhradně svého, podle učitelek byl tichý a chytrý, trochu uzavřený. Po narození malé se jeho chování o moc nezměnilo, nestaral se o ni, max ji později občas tahal za vlásky nebo po ní stříkl z rozprašovače (obyč vodu), ale pak to přestalo a choval se jako vždycky. Snažím se mu porozumět, nenutím ho aby mluvil když nechce , snažím se aby se cítil fajn, ale on mi to oplácí skoro až nenávistí...
@mahulena já si teda taky myslím ze je to dost o výchově - ze dostal na zadek je ne vždy správná volba někdy deti se seknou ještě víc atd a jen se to horší a mam taky pocit ze problém je už v dřívějších dobách....
Muže mít poruchu osobnosti ale taky se mohlo něco stát co v něm roky je a co on živí....sám v sobě a udržuje si odstup a ubližuje jim prave proto ze on sám se cítí špatně
Já to měla s babi - milovala jsem ji a ona mě taky ale udělala taky víc věci co mě zasáhly a byla jsem pak vnitřně. Nešťastná a nedokázala jsem ji obejmout atd a někdy říkala věci naschvál...a něco jsem měla i s mamkou a té D když mam deti to vidím taky jinak....
Jinak já se snažím k dětem chovat jinak a v něčem jim dost rozumím - vidím sebe
Ahoj, docela v tom co pises vidim sveho bratra. Nikdy nemel kamarady, vystacil si sam, je nadprumerne inteligentni a nejednou mi dal najevo (prevazne v puberte), ze je neco vic nez ja. Je mu uz pres 30, nikdy nemel pritelkyni, bydli porad u nasich. V puberte- kdyz jsem chtela na nejakou akci, tak jsem mohla pod podminkou, ze vezmu i jeho. Mama doufala, ze se trochu "otrka" Kamaradi vedeli jaky je, chovali se k nemu hezky a fakt se snazili, aby se zapojil, ale marne. Pro nej proste nebyli na takove urovni, aby se s nimi bavil. Ted v praci obcas zajde na nejakou akci, po pravde si moc neumim predstavit, jak se s nekym bavi, ale treba tam nasel sobe rovne a fakt se zapoji. Je mi lito, ze k sobe nemame skoro zadny vztah, ale on mi nedal sanci. Pozdravime se, kdyz se ho zeptam co je noveho, nebo jak se ma, tak rekne nic, nebo dobre a tim to hasne. Kdyz jsem ted v prosinci prisla o dite, nerekl mi vubec nic, ani je mi to lito segra, proste nic. Holt je takovy.
@la_amanita to je divny - s tátou v pohodě a někde jsem myslím četla jestli se nepletu ze by je snažil rozestvat nebo co....on muže mít problém jen s ni
Diskuzi jsme nečetla podrobně a těžko radit... ale otázka proč sedí celé dny doma? Chcete po něm, aby měl brigádu, může se zapojit do dobrovolnických činností (v nemocnici, domově důchodců, v knihovně, ve školách aj.)... ať pozná, jaká je realita života. Co si může dovolit k rodině, nebude si moct dovolovat k jiným lidem kolem sebe. Brzo mu to dá někdo pocítit. Živíte ho, staráte se o něj, tak i tím máte právo po něm něco chtít.
Na druhou stranu za rok bude dospělý, tak je šance se ho "zbavit" a může zažít školu života a třeba prozře, jak se doma měl fajn a začne si toho vážit. A nebrat sobecky členy rodiny jako prostředky k uspokojování svých potřeb.
@gilfie nechci být zla a ani Vás nijak soudit jen nápisu co mě napadlo....
Přijde mi divny a dost nevhodný vyptávat se deti nebo dospívajících na vztahy - když budou chtít tak Vám/nám řeknou samy...přijde mi strašný ptát se - tak co už mas kluka/holku?? Nebo tlačit je do kamaradskych vztahu...
Co když má problém i s tím ze ho neberte takový jaký je?? To ze se mu klidite z cesty není vporadku. Je dobre ze jste byli na různých vysetrenich,jde vidět ze se opravdu snažíte a trapi Vás to....
Já bych zkusila konzultace ještě s nějakým psychologem popřípadě psychiatrem ale ať pořadí Vám jak se chovat...ne vyšetřovat syna ale Vám jako matce....pokud ba něho platí otec tak je to určitě dobre ze alespoň někdo....
Já nevím mam deti malé ale když je problém řeším to hned. Dětem nelžu čímž netvrdím ze Vy jste to někdy dělala....já bych se vyvarovala i manipulaci a jako vodit ho k lékaři pod nějakou záminkou...i malé dítě pozná když rodič něco šíje za zády....
Přestala bych s nim hrát tyhle jeho hry..ať se chová jak chce ale k nám i sestře se bude chovat slušně. Ať si klidně s nikým nekamaradi ať drepi jen doma ale ať má i nějaké povinnosti....samozřejmě se do výchovy vloží i manžel,to je zásadní. Jednala bych s nim narovinu a zároveň se snažila před nim aby neviděl ze mě něco vytočí....
On dost možná provokuje a vidí ze vy reagujete a ukazuje Vám ze má právo být jiný....určitě Vám ještě bude chvíli dělat naschvaly ale když uvidi ze Vy nic ze si stojíte za svým atd a ze je při Vás manžel tak by to mohlo pomoci. Určitě bych mu ale i ukazovala ze ho mam rada. Ale ne tak ze se budu pořizovat. Na narozeniny bych se s nim domluvila co by si přál a kdyby dělal obličeje apod tak bych mu řekla ji milej zlatem vidím ze si toho nepovažuješ, OK upecu Ti dort a tím by to haslo - žádný jiný dar. On by si příště rozmyslel....a taky další věc jsou peníze. Pokud by se takhle choval tak bych mu stopla kapesné. Na školu bych mu posílala přímo na účet školy popřípadě koupila litacku šle jinak bych mu nedala. Ať si jde vydělat a i bych mu to řekla - ze když má takové chovají tak si raději koupím něco já.
Držte se.