Sestěhování s partnerem a jeho rebelská dcera. Co dělat?

Ahoj. Potřebuju vaše názory, zkušenosti, váš pohled na následující situaci. Mám jedenáctileté dcery, dvojčata. Máme moc hezký, respektující vztah, holky jsou milé, veselé, přátelské. Rozvedená jsem 3 roky, rok chodím s mužem, který má také dvě dcery. Jedenáctiletá se přátelí s mými dcerami, mají se rády, je milá, veselá. Se starší, které bude 13, to je těžké. Nikdy nepřijala rozchod rodičů, je naštvaná na celý svět, trpí asi něčím co se nazývá poruchou vzdoru. Tj. nesouhlasí úplně se vším, je negativní, útočná, agresivní, sprostá. Když pro ni její otec na kroužek přijede o 6 minut později, řekne mu že je debil. Být v její blízkosti je vyčerpávající pro všechny zúčastněné, trpí celá rodina, já jsem si vědoma že včetně ní. Zatvrzele odmítá pomoc psychologa, nedá se s ní o tom vůbec mluvit. O mně říká, že jsem hnusná atd., o mých dětech že jsou sráči (omlouvám se za výrazy, prodávám, jak jsem nakoupila). Nyní je situace taková, že uvažujeme nad tím, že bychom se rádi sestěhovali. Přítel bývá se svými dětmi ve střídavce v jejich bytě, tam se střídá s jejich matkou. Ta trvá na zachování této podoby péče min.do 15 let starší dcery, ale já jsem z toho zoufalá. Přítele miluju, vidím, jak těžké to má, když je na ni sám, neumí ji nastavit hranice včas a když mu ona vynadá, ještě se jí omluví... Pak ale přeteče pohár trpělivosti a on se rozčílí tak, že je schopen být i agresivní. Jeho už jsem přiměla chodit na terapii, aby se z toho nezbláznil. Jenže taky vím, že jeho dceři zoufale chybí porozumění, že ona vlastně neustále volá o pomoc. A to chlapi většinou moc nepoznají (sorry muži, ale je to tak).
Nyní je to tak, že když jsme spolu bez jeho dětí, tak je to skoro pohádka. To samé, když je s námi jeho mladší dcera. Jakmile je i starší, přítel se naladí tak nějak automaticky do obrany a ona automaticky do útoku a v tomto ovzduší jsou schopni fungovat několik dní v kuse.
Uvažovali byste v této situaci o sestěhování? Já (i moje dcery) bych s ním chtěla být každý den, on se mnou taky, jeho starší dcera pochopitelně ne, ale tak nějak z principu. Ona nesnese cokoliv co nevymyslí ona. A škodí úplně záměrně (samozřejmě že vím že to je její způsob jak se vypořádat s těžkým obdobím, ale fakt to je strašný). Bojím se trochu, že než z toho vyroste (asi je to i pubertou, ale určitě ne zcela), tak to může hrozně zatížit moje děti. Vlastně jim můžu sebrat klidný domov. U nich je křik nonstop.
Zároveň ale potřebuju, aby moje holky zažily maminku s partnerem, potřebuju muže víc než ve střídavce. Ptz.se stará kromě dětí i o ten jejich dům a zahradu, má náročnou práci i koníčky... Mně se snaží pomáhat taky hodně, ale rozkrájet se samozřejmě nemůže. Díky za vaše postřehy.