Syn ztratil zájem v pubertě. Co způsobilo změnu?
Máme doma syna. Je na začátku puberty. Dřív se projevoval tak, že jsem si myslela, že bude mít "na víc". Všechno ho zajímalo, na všechno se ptal, všechno potřeboval vědět. Denně to byly bambiliony otázek. Pořád něco kutil, opakovaně jsme něco řešili, zkoumali, dělali pokusy, hráli jsme poměrně složité hry. Od 6 let zvládal poměrně složité hry pro děti od 10 let.
Teď je ve fázi, že se na nic neptá, nic ho nezajímá. Prostě obrat o 180°.
Prošli jste si tím někdo? Jak to dopadlo? Může to být podle vás pubertou? Nebo prostě nebude "až tak chytrý" a prostě jen přepálil start? Nebo je kolem něj třeba jen málo podnětné prostředí?
@hanuu Jen jsem tim chtěla říct,ze nadáni v dětském věku se nemusi přenést do života v dospělosti. Nemusi nutně z toho nadaného dítěte byt vědec apod. Muže nakonec byt úplně průměrné. Ono stačí když si maminky malých děti představují co z toho dítka jednou bude, tak je to doktor nebo herečka a ve finále je z toho jednou prodavač a poštacka. Což samozřejmě není nijak špatně. Takže mě zakladatelky problém nepřekvapuje,děti se mění.
@izz76 dětí se mění, ale jak už je výše psáno, nadání nezmizí. To je způsob fungování mozku. Člověk s IQ 130 nemá z ničeho nic 100, tak jako nemá najednou 100 někdo s hodnotou 70. A opravdu tu nemluvíme o šikovném ctyrletakovi. A z takového dítěte samozřejmě nemusí být vědec nebo doktor, ale jeho myšlení prostě nikdy průměrné nebude. Nadané dítě prostě neznamená ambiciózní rodiče naučili předškoláka dřív číst, však on se srovná.
@ruzova_pastelka Mám teď trošku prostoru se k tomu vyjádřit.
Že školy s nadanými dětmi moc pracovat neumějí bych úplně negeneralizovala, ale je pravda, že spousta učitelů to neumí. Včetně mě. Celý profesní život se věnuju dětem s nějakým handicapem v učení, myslím, že tuto práci umím dobře, ale na nadané už prostě síly a prostředky tolik nevyzbývají. Ale mám některé kolegyně, které to umí velmi dobře (k jedné chodil syn a přesto to s ním nehlo). Jsme jako pedagogové tlačeni k tomu, abychom dali šanci všem, ale rozvíjet to, co má někdo navíc, to už je složitější. Každý to nadání má totiž jiné, což je taky věc, o které se málo mluví. Ale i nadaný člověk má oblasti, ve kterých pokulhává a v těch by se měl snažit zdokonalit. Jenže to už se mu kolikrát nechce, má někdy dojem, že jeho nadání mu stačí, že na sobě dál pracovat nemusí. Pak jsou jedinci, kteří berou vše jako výzvu a opravdu na sobě pracovat chtějí, tam je to jednodušší, jsou ochotni spolupracovat.
IQ lidem neklesá, ale IQ zjišťuje jen část nadání, není to vše. A je taky potřeba umět své IQ využívat.
Já mám osobní zkušenost s nedodržováním hygieny už od 3 let. Prostě plenka byla pohodlnější a nešlo o žádnou nevyzrálost. Náhodou jsme zjistila, že mi před spaním v normálním bdělém stavu do plenky čurá schválně, nešlo tedy o počuranou plenku ve spánku. Přes den byl bez plen tou dobou už víc jak rok. Nevím, jestli to bylo volání o pomoc, já to tehdy vyřešila velmi rázně. A podobné excesy pokračovaly různě dál. Je to nyní dospívající člověk, nechci psát podrobnosti, nehodí se to, ale skutečně ani s odstupem nedokážu uznat, že by to bylo cokoliv jiného jak vlastní lenost a pohodlnost.
@izz76 no to úplně celou dobu nerikate. To jestli jestli je dítě spokojene fakt netušíte. Možná jen maskuje svoji jinakost nebo je tam dalších X moznosti. Já se nejspíš neztotoznuji ani s tím pojmem "něčeho dosahnout", pod tím si lze představit opravdu množství věci. Co je ale to základní, že nelze přestat být nadaným. Může se jen měnit jakym způsobem je manifestace nebo jestli vůbec.
@izz76 u nás to víme,byli jsme na testech v PPP,máme potvrzené nadání.a na dítěti si všimnete,že je jiné.nadani nemá s VS nic společného,jde o to zda ten potenciál co má je podporován nebo umlácen rodiči a školou.deti,které mají Aspergeruv syndrom jsou taktéž nadané a přitom mají svůj svět.konkretne jednoho chlapečka s Aspergerem znám,má IQ 130, víceméně asociální,nemá rád dotýkání,kupodivu od naší dcery mu doteky az tolik nevadí.kde dětem v něčem příroda ubrala,jinde jim přidala,tak to je.a upřímně kdo tvoří webové stránky že v ničem nevyniká?tak to je blbost,která s prominutím prodavačka by takové stránky vytvořila?i kdyby si naše dcera vybrala povolání popeláře,proč ne,není to hanba a ba naopak, někteří popeláři si vydělají víc peněz než úředníci s vysokou školou 😉a to vím přesně,chlap má tyto pracovníky na starosti a ví kolik mají...
@izz76 ono jde o to,že pokud je dítě trochu jiné než ostatní,tak se to může proti němu rychle obrátit a pak jsou většinou dvě možnosti-jiná škola nebo se přizpůsobit a přežít ve společnosti ostatních dětí.bohužel 80% těchto se přizpůsobí,protože školy s těmito dětmi neumí pracovat a bohužel na některé děti rodiče kašlou a raději je nutí k něčemu co je nemusí bavit. Já tvrdím,že z naší dcery bude politik,protože mluví,mluví a mluví,vede řeči jako dospělí.
@zuzkasim já si dovolím trochu oponovat.dceru máme nadanou,máme doporučení od PPP a ze začátku byl opravdu boj se školou,aby opatření respektovali,že prý nemůžou dávat cvičení náročnější,když počítají 1+1, ona počítá v desítkách a stovkách,písmena znala.pak byl problém,že se nudila a nechtěla do školy chodit,byly to hrozné 3 týdny s pláčem.nakonec jsme se domluvili i se školním psychologem a speciálním pedagogem na postupu.ale upřímně,nebyl týden abych se školou něco neřešila.penál popsaný,učebnice taky,z nudy si kreslí v hodinách po všem co má po ruce.někdo sedí u úkolů hodinu,dvě,u nás 15 minut a nemá co dělat.z matematiky přečtu zadání,někdy ani nemusím nic číst,ona vypočítá,já zkontroluji,podepíšu a je hotovo.Koupila jsem Koumáka matematika a český jazyk,tak si dělá svoje úkoly doma.Ale je to boj.Opisování ve škole pokládá za něco co se nemá dělat.U mě už byly i úvahy o změně školy za soukromou,ale po domluvě s dcerou zatím nic měnit nebudeme.Jakákoliv známka kromě 1 s hvězdičkou neuznává, při 1 bez hvězdičky a 1- byly slzy jako hrachy.kdo má takového perfekcionistu doma tak mi dá za pravdu,že je to opravdu náročné.netlačím jí do ničeho,že by se drtila písmenka nebo čísla.
@veronikav31 V čem mi oponujes? Popisujes vaši zkušenost se školou.
@zuzkasim v tomto oponuji: "Ale i nadaný člověk má oblasti, ve kterých pokulhává a v těch by se měl snažit zdokonalit. Jenže to už se mu kolikrát nechce, má někdy dojem, že jeho nadání mu stačí, že na sobě dál pracovat nemusí". Ne, že by se mu nechtělo,ale školy neumí nadání zužitkovat, raději se věnují těm méně nadaným dětem včetně těch,kteří to opravdu potřebují. O tom žádná,ale neměl by být dvojí metr, to,že někdo je nadaný neznamená,že vše umí velice dobře a pak to dopadá tak,že ty děti se fakt nudí a jsou ve škole nešťastné a přitom stačí změnit způsob výuky,když někdo umí počítat vyšší čísla,proč by se měl nudit při 1+1, tak ať dostává jiné zadání úkolů.na známku může přece dělat vše co ostatní.na této průpravě není nic mimořádného.dokonce,já jako rodič jsem byla ochotná škole pomoct sehnat i materiály,bylo mě řečeno,že je to zbytečné,že nuda neuškodí,až to vygradovalo,tak začala škola něco dělat.
@veronikav31 Naprosto souhlasím, že takové dítě by se mělo zaměstnat zajímavějšími úkoly, Koumák je super, moc podobných ucelených materiálů není. Ale já psala o tom, že nadané dítě může být v něčem naopak horší jak ostatní, např. tělocvik, sociální sféra, nebaví ho čeština... A pak někdy není ochotné na sobě v této oblasti pracovat, což je škoda. Není zvyklé, že mu něco nejde "samo" a není ochotno to přijmout, vzteká se u toho, odmítá to. Vidím to kolem sebe.
@zuzkasim jenomže pak by měla nastat spolupráce školka-rodice nebo skola-rodice,jenomže to se stává výjimečně.když,ale rodiče tráví kolikrát čas od rána do večera v práci, víceméně děti hlídají prarodiče tak je pak taková spolupráce těžká.nebo když rodiče nedokážou uznat,že jejich dítěti něco nejde.
Řekla bych, že základním problémem školství je známkování (hlavně na prvním stupni ZŠ). To neudělá průměr jen z hodně odolných jedinců..
@zuzkasim Máš pravdu, taky nerada generalizuji. Ale vycházím z toho, že ztráta zájmu v mladším školním věku vlivem nestimulujícího prostředí školy je pro nadané děti naprosto typická. A s omluvou si dovolím jednu poznámku. Není ideální, když jako učitelka neumíš pracovat s nadanými... ale pokud to nemáš nastudované jako máma nadaného dítěte, tak je to v našem systému obrovský problém. Velká část práce s nadaným není intuitivní (pro rodiče ani pro učitele) a u nás není téměř nikdo, kdo by rodičům ukázal jak na to, pokud se sami nezajímají. A neudělat nic vede v 99,9% k problémům.
K tomu rozvíjení oblastí, co nadaným nejdou... v každé příručce, v každé knize o nadaných najdeš, že největší chybou, kterou lze u nadaných dětí udělat, je nutit je, aby se věnovali tomu, co jim nejde a nechaly stranou to, co jim jde. Nadané dítě se bude rozvíjet samo, když ho necháme. Je ale pravda, že nadaní velmi neradi dělají věci, co nemají smysl (to je jeden z důvodů silné deziluze ze školy), některé způsoby práce jsou pro ně velmi nevhodné a snadno se začnou nudit.
Vzhledem k tomu, jak jsi to pak doplnila v odpovědi pro veroniku musím konstatovat, že považovat u nadaných za oslabené sociální a fyzické dovednosti je spíš stereotyp. V sociální oblasti mívají nadaní obtíže, ale ty obvykle pramení z toho, že jsou napřed před ostatními dětmi, jsou vyzrálejší a tak nezapadají. Případně nemají zájem vstupovat do kontaktu s dětmi, které jim mentálně nestačí (což je pochopitelné, představ si, že by tě někdo přiměl chodit do kolektivu lidí s mentální retardací a nutil tě se s nimi družit). Ve fyzických dovednostech je podstatná část nadaných také napřed - dřív chodí, jezdí na kole apod.
Pokud jde o rozvoj těhle dovedností školou u nadaných, co to potřebují... no, neumím si to reálně moc představit. V počtu 25 (a víc) dětí je to komplikované i u normálních žáků a u nadaných, u kterých se na to musí jít ještě úplně jinak, mi to přijde jako sci-fi. Ale ne, že by to nešlo... já sama mám nadanou dceru ještě ve školce. Kolektiv je hodně malý a způsob, jak s ní pracují, mimo jiné i v těhle oblastech, je úžasný. Ale přála bych si, aby to bylo možné i ve školách a školkách bez vysokého školného, které je pro většinu rodin nemožné pravidelně hradit.
O svém synovi mi klidně napiš soukromou zprávu, ráda to s tebou proberu, ale nepřijde mi dobré tuhle oblast víc rozvíjet veřejně. Jen bych chtěla dodat že to, že nějaké dítě zanedbává své základní potřeby (a hygiena a přiměřená stimulace se mezi ně počítají) je velmi silným signálem, že něco není v pořádku. Pokud to "vyřešíš rázně" projevy se jen přesunou jinam.
@ruzova_pastelka Neumím pracovat se třídou 27 dětí, kde je 7 dětí s různými podpůrnými opatřeními kvůli poruchám učení a chování a k tomu nadané dítě. To říkám na rovinu. Umím svou práci přizpůsobit spíš těm sedmi a zbytku třídy, ale do toho ještě něco zajímavého vymyslet pro nadané dítě tak, aby mi hodina fungovala, to zvládnu pouze jednou za čas, ne běžně. Tak to je. Ono to nespočívá v tom, abych nadaného zabavila větším množstvím práce, ale abych mu dala práci, která má smysl, rozvíjí ho, je pro něj výzvou, to dobře vím, ale organizačně už to vždy nezvládnu. Naštěstí to nemusím obvykle řešit, mám možnost učit to, v čem dobrá jsem.
S vlastním dítětem - snad nějak rozumně pracovat umím, je tam na to dostatek času i prostoru, naše děti rozhodně mají spoustu netradičních možností asi i díky tomu, že jsme ve velkém městě a nemusím se spoléhat jen na to, co dětem můžu nabídnout já sama.
V čem mohou mít nadaní handicap jsem napsala jen pro příklad, každý je jiný a nedovolila bych si používat žádné stereotypy. Nevím, jestli tak blbě vyznívá psaný projev, ale myslela jsem, že je jasné, že jsem využila jen příklady. A každý by měl dělat to, co ho baví, v čem je dobrý, co ho naplňuje, ale zároveň by si měl uvědomovat své nedostatky a pracovat i na nich. Můj názor je, že tohle je potřeba, a neshodnu se s někým, kdo mi řekne, že na své nedostatky se může vykašlat a věnovat se jen tomu, co ho baví.
Syna už řešit nějak moc nepotřebuju. Zdá se, že si vybral střední školu, která ho opravdu chytla a má možnost své nadání rozvíjet jak ve škole, kde jsou odborníci na daný obor, tak doma, kde dostává veškerou podporu ve svých zájmech a u známých či širší rodiny, kde se mu lidé též věnují, pokud o to stojí. Občas potřebuje v některých oblastech popostrčit a jsou oblasti, kde handicap má a musí s ním pracovat. Ale musí sám chtít. Člověk je tvor líný, proto vymyslel spoustu vynálezů, které mu život usnadňují. Pokud se ta lenost projevuje třeba právě v nedodržování hygieny, tak to obtěžuje ostatní lidi, škodí zdraví a dokud budu mít možnost, budu na tohle jednoduše "pes". Například když dítěti platíš několik desítek tisíc za rovnátka a ono si odmítá čistit zuby, tak o ty zuby může ve výsledku i přijít... ale to tu rozebírat nechci. Ty v tom vidíš nějaký skrytý problém, moje zkušenost je taková, že je to lenost, ve všem nemusí být skrytý problém, některé věci jsou v životě mnohem jednodušší.
@zuzkasim Jsem ráda, že tvůj syn se teď má dobře 🙂
A ano, souhlasím, že v takovém počtu s nadanými pracovat nejde. Ale je to velký problém, protože oni tu pomoc potřebují. Proto je klasická základka pro nadané dítě obvykle naprosto nevhodná. Navíc si jako společnost nemůžeme dovolit tyhle nadané ztratit. A jako rodiče bychom to taky dovolit neměli...
Příklady - beru, ale zrovna tyhle podporují zažité a nepravdivé stereotypy, byla bych mnohem radši za jiné.
K tomu rozvíjení nedostatků. Prvně - pokud nadaného (platí to i pro jiné děti, ale u nadaných tak trojnásobně silně) nutíme dělat něco, co nechce anebo v tom nevidí smysl (klidně i z důvodu, že momentálně vidí smysl v něčem jiném), tak likvidujeme jeho vnitřní motivaci, jejíž velká síla je pro nadané typická. Může pak začít rebelovat, nebo se navenek přizpůsobí a frustraci přesměruje jinam (třeba si začne kousat nehty) anebo prostě rezignuje. Vnitřní motivaci úplně vypne, přestane se snažit, ztratí o vše zájem (ano, přesně jak popisuje autorka téhle diskuse). A to je prostě blbě...
Navíc tahle teorie o rozvíjení nedostatků má spoustu slabin. Jednak - kdo určí, co jsou to ty nedostatky? Reálně jsou to totiž nedostatky jen během školních let. Jakmile školu opustíme, už nikoho nezajímají. Důležitý je pouze náš obor, to, v čem jsme dobří. Znám několik úžasných vědců, jeden z nich neumí napsat text bez desítek pravopisných chyb, druhý koktá, třetí je naprostý podivín. Nikomu to ale nevadí, protože jsou to všichni autoři milionových patentů. Prostě k sobě dostanou asistenta nebo doktoranda, který tyhle nedostatky vyřeší za ně - opraví text, přednese příspěvek na konferenci. K čemu by to bylo, nutit je, aby se vykašlali na obor, ve kterém zlepšují poznání celého lidstva a strávili několik let dorovnáváním svých nedostatkú? Tratili bychom na tom všichni... a s nadanými dětmi je to to samé... Velký přínos pro společnost mohou mít už velmi mladí lidé, pokud je nebudeme brzdit tím, že se budeme snažit, aby byli alespoň průměrní i v něčem, na co nemají talent. Jednak je to zbytečné, protože se to stejně nikdy nenaučí moc kvalitně a jednak tím dosáhneme maximálně toho, že budeme mít společnost plnou průměrných jedinců, což je dobré akorát pro stát montovnu, ne pro zemi, která by mohla být leaderem ve vývoji a technologiích.
A má to ještě další dimenzi - dostali jsme se do doby, kdy nelze obsáhnout všechny znalosti ani v poměrně úzkém oboru a specializaci. Každý všeobecný přehled a "základní znalosti" vychází z toho, co jsme dřív považovali za podstatné a je nutně velmi zjednodušující. A tak se dnes žáci učí o nezmarovi a mihulích místo třeba o akkermansii a christensenelle, i když by to bylo mnohem výhodnější naopak.
Většině nadaných lidí (mě nevyjímaje) nedává smysl rozvíjet se v nepotřebných a nesmyslných dovednostech. Argument - "možná se to bude jednou hodit" tu neobstojí. Máme spoustu dovedností a znalostí, o kterých víme naprosto jistě, že se hodit budou, ale nezbývá na ně čas. Plýtvat jím na něco, co se bude hodit jen možná a kdoví jestli, je zoufale neefektivní. Navíc kdo určí, že zrovna tohle je nedostatek? Tvůj názor bude úplně jiný, než můj.
A pak k té lenosti. Považuju za velmi líné označit cokoliv za lenost 😀 To je jen první vrstva, ignorování podstaty, vyhnutí se tomu, abychom hledali příčinu. Lidé jsou přirozeně činorodí (proto taky ty vynálezy). Když přestanou být aktivní, znamená to, že se něco stalo (kdyby to tak nebylo, tak jsme jako lidstvo vyhynuli už dávno). Mimochodem nic, ale vůbec nic v životě není jednoduché. Všechno má vrstvy, odstíny. A nikdy ničemu neporozumíme, pokud se spokojíme s jednoslovným vysvětlením, které nemá reálný obsah (aneb jak bys vlastně definovala lenost?)
Takže pojďme hledat. Někdo je líný? Proč? Má málo energie? Potřebuje odpočívat? Nemá motivaci? Nechce dělat tu konkrétní činnost? Bojí se selhání? Stydí se za to, co ho baví? Nerozumí zadání? Má deprese nebo jiné psychické obtíže?
Lenost je souhrnný pojem pro tisíce příčin, který nám brání vidět podstatu problému. Jasně, dá se toho na ní hodně svést. Ale jaký to má smysl? Jen přeneseme vinu za situaci na "toho lenocha", abychom byli sami z obliga. Jestli je něco líného, pak přesně tenhle přístup.
@izz76 tak teď je dítě puberťák, tak se asi ta jeho změna nevztahuje oproti předškolním věku. Jinak to jestli někdo má nebo nemá vysokou školu taky mnoho nevypovídá.