• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vulgární zesměšňování od spolužáků/vrstevníků

29. března 2014 
Dotaz pro rodiče nástiletých dětí. Mám dva od 21.03.2014 13ti leté kluky. Také chodí vaše děti domů s pláčem, že je ostatní spolužáci zesměšňují? Snažím se svoje kluky vést ke slušnosti a myslím, že se mi to (samozřejmě i manželovi) docela úspěšně daří.O to hůř se asi reálné prostředí podepisuje na jejich duši. Od pátě třídy chodí každý z nich na jinou školu. Problém je u spolužáků od první třídy, se kterými jeden z nich zůstal. Posledních pár dní chodí domů hodně smutný a potom i pláče, že si z něj ostatní dělají legraci. Podle toho co říkal, tak to není jen tak nějaká legrace, ale jsou to velmi nechutné průpovídky. Sprosťárny dost tvrdého zrna. Není v takovém prostředí vychovávaný a hodně těžce to nese. Řešil jste to někdo se svými dětmi? Jak jste jim poradili, aby se bránily? Předem děkujiu za rady.
21. bře 2014 ve 22:15  • Odpověz  • To se mi líbí
Sice nemam nactilete dite,ale zajimalo by me,proc tak najednou? Co se zmenilo? Meli pred tim spoluzaci strach,ze by se kluci branili,tak si nic nedovolili a ted kdyz je ve tride jen jeden,tak to zkouseji? Co je pricinou tech prupovidek?
Je to hodne otazek,ale nejdriv se musi najit motiv a az pak to resit..
21. bře 2014 ve 22:21  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
autor
@kamino Rozdělením to není. Spíš bych řekla, že jdou do puberty a mimo jiné, mají skoro všichi o šest let starší sourozence. Myslím, že jsou omlácení od nich a zkouší to dál. Honzík to ale nezná. A Když se proti němu spojí min dva, tak je mimo. Nejraději bych ty všechny parchanty, co mu ubližují, zmlátila.
21. bře 2014 ve 22:50  • Odpověz  • To se mi líbí
@evelynka25 tim si nepomuzes. Chtelo by to asi promluvit s ucitelkou a hlavne Honzikovi dodat sebeduveru,aby se mohl branit sam. Az prejde na dalsi skolu muze se to opakovat, deti byvaji krute a neomylne poznaji citlivejsiho jedince:frowning2: je to krute.ale je to tak. Ma nejake kamarady,co by se proti tem sprymarum postavili?
21. bře 2014 ve 23:27  • Odpověz  • To se mi líbí
@evelynka25 Ackoli sama deti nemam, rada bych poradila. Sama jsem sikanu zazivala temer 8 let, nez jsem se odhodlala rici vse rodicum, kteri me prehlasili na jinou skolu. Premyslela jsem i nad sebevrazdou. Je to jiz 9 let, ale porad me to velice ovlivnuje. Doporucuji proto ihned resit!!! Nenechvat to byt. Zkousela jsem vse a stejne se to stupnovalo! Drzim palce!!!
21. bře 2014 ve 23:34  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@evelynka25 určitě se synem probrat, co si k němu druhý může/NEMŮŽE dovolit! Nechat si vyprávět konkrétní situaci, která se stala a vysvětlit, jak se má zachovat.
Také zvýšit sebedůvěru a sebevědomí, může pomoct i nacvičit reakce ve vyhrocené chvíli.
Na třídních schůzkách určitě upozornit učitelku, pokud nebude snaha to nějak řešit, tak jít za vedením školy.
22. bře 2014 v 11:42  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Hned bych to řešila s učitelkou.Já si zažila šikanu na 2.stupni ZŠ a ikdyž jsem se doma svěřovala,rodiče byli akorát schopní se mi vysmát,že jsem netykavka.Po půl roce trápení mě napadla jediná možnost-zhoršit se ve známkách na tolik,abych mohla ročník zopakovat a těch sígrů se zbavit.To zhoršení nastartovalo jen mojí babičku,ale byla jsem za to vděčná,protože našim promlivila do duše,ti se si zašli za naší třídní a byl klid.U našich kluků jsem pozorovala příznaky už v MŠ,ale fakt na to stačilo upozornit učitelku a během týdne se to v klidu vyřešilo. :wink:
Rozhodně bych se nesnažila se to s těmi hříšníky vyřešit sama.Od toho mají třídní učitelku,aby si mezi dětmi udělala pořádek a nevidím důvod,proč by jí rodiče nemohli napovědět,když má na starosti tolik dětí najednou a do každého nevidí :wink:
22. bře 2014 ve 12:16  • Odpověz  • To se mi líbí
Jak dlouho to trvá?
22. bře 2014 ve 14:51  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj, taky nemám náctileté děti, ale mám vlastní, podobnou, nicméně krátkodobou zkušenost, kdy jsem něco podobného zažívala zhruba v tomhle věku, byla jsem asi v 7. třídě. Tehdy šlo o "hloupost", kdy se do mě nepřímo pustili asi o dva roky starší holky. Píšu hloupost, protože šlo o kluka, s kterým jedna z těch slečen před jistou dobou chodila, a právě s tímhle klukem jsem byla viděna POVÍDAT SI a slečnu popadla žárlivost a nenapadlo jí nic lepšího, než mě škaredě pomlouvat. Nevěděla jsem o tom, dokud jedna z té holčičí party nestála ve škole před mou šatnou a na holky nevolala "Dělej, už jde"... tehdy mě ani nenapadlo, že se to může týkat mě. Naštěstí jsem byla tenkrát rychlejší než ony a vyšla jsem ze školy mezi lidi dřív, než mi stihly cokoliv udělat. Nevím, jestli měly v plánu vyhrožovat nebo rovnou použít pěsti, ale byly to holky s ne příliš dobrou pověstí, takže respekt před nimi člověk měl a opravdu by byly schopné rány. Zaregistrovala jsem nějakých dvacet metrů za sebou vyběhnout je ze školy, ohlídla jsem se, slyšela jsem nějaké nadávky jako sakra, nestihly jsme to nebo něco podobného. Ale ani to jsem si nedala do spojitosti se sebou. Dokud mě na to neupozornila jejich spolužačka, moje kamarádka, že o mě vykládají nechutnosti (pro představu, že prstím vlastní sestru apod.), že mě chtějí zbít a že si to plánovaly právě na ten den. Prakticky mi neublížily, ale celé dva km ze školy domů se mi třásla kolena, že si na mě někde počkají, že půjdou s tou tlupou cikánů, s kterou se stýkají.. nebyla jsem schopná myslet na nic jiného a opravdu se bála. Zpětně si říkám, že je dobře, že se tohle stalo mě a ne třeba mojí sestře, protože já jsem ten typ člověka, který se doma svěří se svým strachem, kdežto u ségry bych na tohle nesázela, ta by si nechala ubližovat. Přišla jsem domů a svůj strach jsem se slzami v očích vysypala taťkovi, který mě v zápětí posadil do auta, odvezl ke třídní, kde jsem všechno řekla a druhý den už se to řešilo v ředitelně, kde mi věřily, protože ty slečny byly známá firma a nikdo mi nestihl ani vlásek zkřivit. Asi dva týdny na mě taťka, pro můj vlastní klid, čekal před školou, což oněm slečnám přišlo taky moc vtipný, že mám bodyguardy a podobně, ale mě to bylo fuk. Co chci tím svým elaborátem říct.... je strašně dobře, že Váš syn se svěřil, takže je šance, že kdyby se to nedej Bože stupňovalo, zavčas řekne. Ale myslím, že je potřeba to řešit už teď. Beru to teď z toho dětského pohledu, protože zkušenost jako rodič nemám. Mě se tenkrát strašně ulevilo, když to rodiče vzali do svých rukou a já se mohla přestat bát. To, co popisujete, je rozhodně určitý druh šikany, ale ne každé dítě stojí o to, aby to za něj vyřešili rodiče. Ptáte se na to, jak se má bránit, takže předpokládám, že přes školu to zatím řešit nechcete. Konkrétně asi neporadím nic, ale jak už někdo psal, vzbudit v něm sebedůvěru a vůbec chuť postavit se sám za sebe je základ. Říká se, že blbce nejvíc naštvete, když si ho nevšímate. Funguje to, ale záleží na tom, kam až jsou ti "kamarádi" schopni zajít, aby se to naopak nestupňovalo. Tihle frajírci si obvykle léčí mindráky a hledají si slabší články, než jsou oni sami. Je potřeba jim ukázat, že já ten slabý článek nejsem a že já se jich nebojím (samozřejmě, horší je postavení, pokud na ty týpky viditelně fyzicky nestačí, to v sobě takovou kuráž bude hledat horko těžko). Nemusí se přitom snížit na jejich úroveň, vracet jim nadávky a podobně. Zkusit zavést přístup "Mě neurazíš"... v pubertě jsem často používala v legraci "Mě může urazit jen inteligent"... prostě něco takového, pokud se synek na tohle cítí. Pokud by se situace nezměnil, nedej Bože zhoršila, opravdu bych to řešila přes školu, s psychickou šikanou není sranda.
22. bře 2014 v 19:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@evelynka25 Jedna věc je udělat něco s psychickým stavem, tady bych nabídl své služby po skype. Druhá věc je zvýšit své šance. Tady bych Vás odkázal na web, na který jsem dnes náhodou narazil (protože se nemá uvádět zde odkaz, najděte si Sorudo), nevím, zatím jsem to nečetl, jen tak prolítl, ale občas přikládám náhodám nenáhodný význam...
24. bře 2014 v 15:00  • Odpověz  • To se mi líbí
@evelynka25 ahoj,mám dva starší syny,mladšímu bude za pár dní 15.Nemám osobní zkušenost,ale kdybych to řešit musela,tak rozhodně se školou a to co nejdříve.I za cenu,že by syn musel do jiné školy.Kamarádky syn takhle trpěl se spolužákama...smáli se mu,že je teplouš/i když není/,šprt,ňouma... :angry: .Přešel alespoň do vedlejší třídy,vše se ale zlepšilo až po odchodu na střední.Má následky,jednou týdně chodí k psycholožce :unamused: .
29. bře 2014 ve 20:00  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek