13 let spolu a cítím se opuštěně, nemilovaně
Holky poraďte, jak mám vysvětlit chlapovi, že ženská (já) potřebuje taky někdy něžný a hýčkavý chování? Sama přesně nedovedu formulovat co konkrétně mě chybí abych ho nakopla. Na druhou stranu, jak můžu pak mít z něčeho radost a pocit štěstí, když bych mu všechno měla nadiktovat a radit!? Jsme spolu už 13let, poslední 2 roky, co jsem na mateřské, se vídáme jen o víkendech (jeho pracovní povinnosti). Už pár týdnů mi po jeho odjezdu zpět do práce je smutno na duši. Ne ale po něm ale po něčem na co bych se mohla těšit další víkend..... Hold doma vládne rutina jak hrom. Už to možná není ani rutina ale mám pocit, že jsme si ukradení..... On pořád nechápe co furt řeším a když mu to takto na rovinu vyklopím, urazí se a zná jediný řešení - konec.... Pak ale zase s fňukáním přijde a ptá se na to samo od začátku - začarovanej kruh bez výsledku.
Poraďte jak to vyřešit, už nějak ztrácím sílu.
@lendast Mám to skoro podobně, jen s tím rozdílem, že manžel jezdí kamionem a vidíme se pár dní v týdnu... taky se tak cítím a jsem z toho docela špatná.Manžel se zase honí za penězma, chce zabezpečit rodinu, ale na to ostatní jaksi nezbývá čas a nebo nálada.... 😒
@luccy.luccy
@tarra27 Holky díky, hledím že mi aspoň někdo rozumí. Přesně, pořád se honí jen za těma praktickýma věcma, vydělat peníze, opravit věci okolo domu (i když k tomu je taky někdy laxní) atd., ale prostě neumí používat a vyjadřovat city. V tomto je hrozný poleno! No a ve mě se to děsně mele. Jak jsem sama doma s malým, tak jediný co mě chybí jsou ty city a to aby se jednou staral o mě a já si to mohla jen a jen užívat. No a jeho vyjadřování citů je, že mě prej mazlí (dlachmá mě jak zmuchlanej poštář) a automatiky všemu dává sexuální téma. Z toho mě je už taky ble.
@lendast já ti rozumím...navíc jak je ze všeho hned narážka na sex, tak te to naštve než naladí na příjemnou atmsferu...
já si myslím, že chlapi takoví jsou...myslí prakticky... :D řeší aby finančně zabezpečili rodinu a upřímně není to snadné, mají zodpovědnost...a nemalou....a mají v hlavě i stres, uvedomují si, že prakticky celý těhu a rodičovská stojí hodne na něm,....takže já se nedivím, ale chápu i tebe jako ženu...občas to máme podobně 🙂 a manžel mi vykládá, jak si to neumím představit....a nekdy se i tomu zasmejeme...ale má i tak trochu pravdu....
Ty se těšíš na něho až přijede a on přijede a žádné něžnosti bez sex podtextu... nebo když tak k sexu směřují...a on se těší domu, na tebe a i na sex, je to chlap, líbíš se mu, je to normální....
vydrž a hlavne mu nevyčítej, tím se to zhorší...a uvidíš, až pujdeš do práce, taky se nezastavíš a budeš ráda za chvilku klidu....a tohle řešit ti nepřijde....podle mě si jen uvedomíš, jak ten čas letí a je to školka/škola práce....uklid, vaření, výlet ...pořád dokola.... 😉 a až ti chlap řekne, že už nedeláš to nebo ono, bez okolku se budeš divit, protože si to ani neuvedomíš....
chlap v tom je ted, ty do toho vlaku nastoupíš.....neboj.
On tě má rád, miluje te, je rád že vás má....neboj.... 😉 jen přijde domu a chce vypnout....je spokojený, delá pro vás první poslední, nevidí a jako chlap nedokáže pochopit, když ON se tak stará a snaží, že tobe se to nedzá....neví, co ještě víc by mel delat 😉
@lemona tu knihu jsem četla kdysi a nepřijde mi tak super skvělá....
partnerství potažmo manželství si myslím, že je trochu o nečem jiném....
já o delám tak, když je problém, proste se stáhnu....a pak až přijde chlap, jasne, stručně a výstižně řeknu problém....žádné povídání z našich strání....
a samozřejme se chovám slušne a jednám podle svého nejlepšího svedomí a vedomí...
plácnu pokud chllapovi vadí, že nekam jdu, řeknu kam, s kým, nedelám nikde ostudu, proč bych nešla??? a nedelám mu naschvál, že neberu telefony atd, to mi přijde detinské....přijdu a delám že nic...neco jiného je být víkend co víkend do rána pryč na disktekách a doma deti...ale že jdu s kámoškou na kafe?? proč ne....a to je příklad ne z meho života, ale celkove jaký přístup já vedu...pokud by mel řeči, normálne řeknu narovinu, že na tom není nic špatného, že se chovám slušně, jemu říkám dopředu kam jdu a s kým...a proste jdu...
manželství není o tom přretahování kdo má navrch nebo že mu ukážu a on skáče jak pískám já....to ne....samozřejme jako žena vím jak na neho, ale nebudu ponižovat ve vztahu ani jeho ale ani sebe...
tu knížku beru ale s rezervou 😉
@lendast Mluvíš mi z duše... mám to opravdu téměř stejně.. jen teda s tím sexem je to u nás jiný, manžel ho naopak nevyžaduje a jaksi mu nechybí, což je u mě konkrétně taky věc k řešení ☹ no a děti máme dvě, tříletou a čtyřměsíční, takže mám dětí plnou hlavu, ale přesto by člověk čekal něco víc, než že bude prát, žehlit, vařit a uklízet.....
@tarra27 Nemyslíš náhodou první díl té knihy? Ten byl totiž spíš pro holky, které si vybírají špatné partnery, a nebo si je neumí udržet. V tomhle dílu je i kapitola, která se věnuje přesně tomuhle problému. V zásadě jde o to, být méně čitelná a přístupná. Tím nemyslím, být protivná nebo odmítat sex, to vůbec ne. Ale nedávat najevo emoční závislost. V té knížce je to popsané dobře, já to tu tak dobře popsat neumím 🙂 Partner se pak díky změně chování ženy začne logicky chovat také jinak.
@lemona doporuji i knihy od plzaka....já ho kdysi nesnášela za to asi jeho zatloukat, pak jsem narazila na jeho citaci kde jsem s nim souhlasila a dostala se k jeho knizkam a jsou fakt super...nikdy dřív bych nevěřila ze já ho budu doporučovat...ale ma to dost do sebe...
Je tam i popsáno chování muze i ženy...
A taky žádné výčitky...to nikdy nepomůže ;)
No, po 13 letech vztahu se musí hodně pracovat, aby vztah fungoval a bylo vám spolu dobře.
Jistý stereotyp není špatný, znamená určitou jistotu, ale naprostá rutina ten vztah zabíjí.
Mě to celkově dost "sebralo" na mateřské - málo peněz, musela jsem si přivydělávat šitím, takže místo odpočinku dělat/nestěžuju si/, nevyspalá... však to znáš.
Po mateřské jsem se mohla znovu nadechnout - znovu mezi lidi, na půl dne si odpočinout od malýho, finančně lépe, já se cítím taky lépe, protože nejsem "zavřená" doma s dítětem...
Prostě jedno ke druhému.
Možná by nebylo špatné, pokud nepomůžou knížky, které tu holky uvedly, zajít do manželské poradny - abyste oba viděli nestranný pohled. 😉
@lendast ahoj, tak to jsme na tom stejně. Jsme spolu celkem 12 let a můj muž je prostě takovej, že nedává city najevo, nikdy mi nic nekoupí, neříká mi nikdy, že mě má rád. Vím, že je takovej, ale někdy mi to prostě chybí. Neumí to dát najevo, i když vím, že mě má rád. Bohužel ho nepředělám. Jsem na mateřské a někdy mi přijde, že už to nezvládnu, všeho nechám a někam uteču. Snad se všechno zlepší, až zase budu chodit do práce. Držím všem palce 😉
@lendast Je to naprosto běžné. Hlavní problém je v tom, že se většinou snažíme za naše pocity a emoce dávat vinu okolí. Ale naše pocity vytváří naše těla a to podle toho, jak to, co je v okolí PŘIJÍMÁME/HODNOTÍME , ne podle toho, jaké to okolí je (tím myslím bez hodnocení). Pokud si v čemkoliv, co se týká emocí a jejich důsledků v chování, budete chtít pomoci, mrkněte na manuálek FasterEFTu v článku na mém fotoblogu, případně se můžete nechat konkrétněji nasměrovat (a to i v oblasti sexuální apetence, potřeby "nesexuálního" mazlení...) odpověďmi na dotazy ve skupině Emoční terapie.
@lemona Je rozdíl mezi: nedávat najevo emoční závislost a nebýt emočně závislá. Zvlášť, když naše kultura/civilizace moc emoční nezávislosti nakloněna není. Pokud to bude jen hra a navíc víc nebo míň vypočítavá, jednou skončí. Může to skončit, i když to hra nebude, protože třeba partner nesnese emočně nezávislou ženu, ale v tom případě se nebudete hroutit🙂
no ono je taky otázka, jak se chováš ty. Pokud jen čekáš, že se něco změní, nebo manžel s něčím příjde, tak tě můžu ujistit, že budeš čekat dlouho a marně. Tvůj chlap má pocit, že pro vás dělá všechno, co může, zabezpečuje vás finančně a ty jsi doma s malým a tudíž nemáš žádný problémy. To si myslím, je jeho pohled na věc. Podle mě je ale hlavní to, že ty sama nejsi se sebou spokojená, ty se necitíš šťastná a tím to celé je. Zkus se dát víc do pohody, dej malýho občas na hlídání a začni se zabývat sama sebou, choď si třeba zacvičit, nebo běhat, nebo něco, co by tě bavilo. Buď víc pozitivní, udělejte si třeba výletní víkendy, prostě začni řídit svůj život
@pulecp přesně...nemyslím si, že by vztah byl spokojený a dobrý, pokud budeme neco hrát a snažit se citově vydírat nebo manipulovat, jelikož si myslím, že to často manipulace je....
ale taky si nemyslím, že je uplne dobre, když je mě nebo partnerovi vše jedno nebo je to tak, že se me to netýká....
každý kdo miluje, tak chce videt zájem od druhého....a je to normální...i pro výchovu detí...je potřeba si i uvedmit, že jsou jiste periody ve vztahu, že nejprve bez sebe nemužete být a následne zákonite přijde doba, že chcete víc volnosti aby pak zase přišla doba, kdy chcete být víc doma...atd...pak se to tak nejak střídá, ale ne v takové velke intenzite...a je to normální podle mě....
jen je potřeba si tohle vše uvedomit, druhého nechat...ano jednu dvakrát jasne stručně říci, co mi vadí, ale ne být jako mlýnek kolem dokola....tím tho druhého jen otráví...
veci se musí delat dobrovolne....
já si vždy říkám, hlavne na urovni, žádné neurvalé hádky, pláč atd....tím se nidky nic nedocílí dlouhodobě....
ano klidne se jednou za čas pohádám, aby se pročistil vzduch....ale ne stylem hysterka....jasne, stručne výstižně...klidne se naštvu a ukážu že nesouhlasím....
ale nevys,...víkend co víkend...nedoprošuji se, aby za každou cenu nekdo delal co já chci?? ne, vždyt pokud t nedelá sám od sebe, nemá to cenu....
a je dobre zvážit svoje chování....nekdy paradoxne stačí jen aby byll doma klid, pohoda a nic se neřešilo....a často je chlap spokojený a často taky pak přijde a je jiný než dřív......
a havne je nutne si uvedomit, že vztah není o tom, kdo koho poslouchá, kdo má na vrch...a že já nejsem otrok a ani muj manžel/partner není otrok nebo nevolník....
@tarra27 Píšeš perfektně, moudře, s naprostou většinou úplně souhlasím. Jediné, k čemu bych něco poznamenal, je "každý, kdo miluje, chce vidět..." Ano, většinově. Ale pořád je to závislost. A každá závislost je potenciální problém. Podívej se třeba na "motlitbu" Katie Byron (www.thework.com). Je to nějak jako: dej, abych nepotřebovala souhlas, projevy náklonnosti... Ne abych nechtěla, ale abych nebyla pomocí své závislosti manipulovatelná (Čtyři dohody - Ruiz). Abych se svobodně rozhodovala... a nevznikalo tak z toho žádné napětí. To, co vyjedřuješ, se tomu velmi blíží.
@pulecp jj, vím jak to myslíte...tím, že toto budu potřebovat jakoby až vyžadovat a očekávat od partnera se snadno může stát, že on podle toho bude jednat tak abych já se chovala jak on čeká (jelikož to chování potřebuji že radeji slevím z jiné veci)....tzn když bude chtít něčeho dosáhnout v našem vztahu aby bylo po jeho, ví jak na mě...jelikož já jsem zavislá na jeho reakci a chování.....
něco v tom smyslu...
@tarra27 Může být, ale daleko častěji se to děje podvědomě - prostě jsme většinou naprogramovaní na manipulaci, někdo míň, jiný víc. Filmy, písně, reklama, vše nás učí spíš být závislí než naopak. Nezávislost neznamená být bez emocí, neznamená nemít rád, spíš naopak. Ale znamená to určitě nemít rád způsobem, který nás kultura učí - právě závislost. Je to jako budhistické: Neočekávej nic, buď připravený na vše.
@pulecp připomíná mi to, jak moje babička vždycky říkávala, že žena nesmí být závislá na chlapovi....že musí mít v záloze vždy řešení, kdyby chtěla/musela odejít....a to byla s dedou celý život....
někdy je to těžké, já sama vím, že s manželem naše deti v pohode zvládneme, mají báječnýho tátu...a i věřím, že my si pomůžeme...a taky jsme meli problémy...ale kde nejsou že 🙂
já kdysi razila teorii, že jak jsou deti, rozvod nepřipadá v úvahu....manžel to má stejne....jenže časem jsem si uvědomila, co vlastně říkám...a už si o nemyslím ani neříkám....ano, otec i matka spou krásné, když to funguje a když děti zázemí mají, ale na druhou stranu není to koule u nohy...a už nemáš na výběr....od doby co jsem to začala říkat se mi manželství změnilo k lepšímu....
stejne když si nekdo na neco hraje - i ty hry z knížek atd, nejde toto delat celý život..... stejne se jednoho dne probudí a zjistí, že třeba žijí jinak než chteli....a stejne to budou chtít řešit, začnou se chovat normálně....a pak se jeden druhý diví, co se stalo....jak t že tohle na něho/ni už neplatí....
Víte čemu vůbec nerozumím?? dnešním lidem, spousta mladých ale i starších co je schopna udelat, jak se chovat, to je neuvěřitelné, žádná zodpovědnost....jak jeden s druhým chtějí manipulovat i proto mě rozčílí doslova chlap jakého má poslední tazatelka tohoto tematu...jak je možné, že ji vydírá, dává na výběr mezi interupcí a jím, jak je možné že se doma směje a pak v pondělí chce znát datum interupce...jak je možné, že tvrdí, jak nemají peníze, ale řeší tetování....a jak je možné, že ženu, kterou miluje, tak rozhoduje za ní nekompromisně bez toho, aby se ji snažil pochopit...a tím nemyslím obed, ale chce po ní, aby zabila jejich dítě a je schopný dodat, že až bude čas, vysadí antikoncepci a pořídí si nové....
a to nic proti holčině, která to miminko má....naopak, je odvážná že sem napsala, svěřila se a že to řeší, že bojuje za svůj názor/postoj....navíc jak je možné, že její matka, která ji porodila ji nepodpoří?? že se celá rodina naopak nesemknou, ale jsou proti ní....chtějí, aby zabila díte, ktere v sobe nosí....
v jaké společnosti to žijeme???
vím že to je na delší polemiku, úvahu atd...a taky že to nevyřešíme my dva, nezměníme Svět....i si uvedomuji, že všude v každé rodině je něco...nikdo nejsme dokonalý.....ale někdy když se zastavím a rozhlednu kolem sebe, je to často smutný pohled....
já mám báječnou přítelkyni, pár kamarádek a když mě kdokoliv i cizí požádá o pomoc a můžu, vždy ráda pomůžu...když to nejde, bohužel....nekdy mi i přijde, že mizí ze sveta taková ta pomoc aniž by z toho člověk cokoliv finančního měl....jestli mi rozumíte...takové to že někdo přijde, já pomůžu, nic za to nechci a už ho třeba neuvidím....
i když já mám třeba štěstí na lidi ve svém životě....
ale to jsou takové moje postřehy a teorie a to sem už nepatří
😉
mejte se krásně a díky za psaní 🙂
@tarra27 Svět se (přece jen) trochu zlepšuje - jestli to tak nevypadá, srovnej to se středověkem, se střílením do stávkujících, 1. i 2. světovou válkou... jestli něco vypadá hůř, tak to je díky "silnějším" technologiím. Přece jen to trochu "tlačíme" k lepšímu. Pomalu, ale stále. Celý problém je (použiju termín z křesťanství, ač mám blízko spíš k východním systémům) v tom, čemu říkám já dědičný "hřích" - v přenášení emocionální zátěže z generace na generaci a v tom, že jsme se s tím zatím "masově" nenaučili nic dělat. Lidé, kteří škodí... to nedělají z původního zlého úmyslu, ale sami prožívají (nebo prožívali) bolest(i). Naučili se tak jednat. Bohužel pořád přešlapujeme v představě, že trestem a pocity viny někoho napravíme. Děláme to doma, ve školách, u soudů... schválně, kolik procent vězňů se napravilo? A za jakou cenu? Kdybychom dali na váhy počet napravených a počet ještě více pokřivených a k tomu náklady na celý systém, myslím, že nikdo nepochybuje, jak by to srovnání dopadlo. Všichni víme, i v medicíně, že nejekonomičtější je prevence, ale jaksi se do ní příliš nehrneme. Buď to nevynáší, nebo to pro politiky není dostatečně efektivní, jsou to náklady s dlouhou odezvou a kde budou vážení politici za pár let? A kdyby tu byli, stejně je zvolíme, protože buď zapomeneme, nebo volíme menší zlo. Je to pořád zapřahání koně za vůz. Stejně tak ekonomika - měla by sloužit k uspokojování potřeb, ne ty potřeby vytvářet (nebo přesněji sugerovat).
@tarra27
@evulina77
@naomi6
@elvira
@lemona
@luccy.luccy Díky moc Vám všem za názor. Všechno jsem si to pročetla a na každé radě máte každá v něčem pravdu. Opravdu hrozná spousta toho pasuje jak na mě tak i na manžela.
Je to složitý to tu vysvětlovat a do podrobna rozebírat. Hold každej jsme nějakej a máme za sebou dost zajímavou minulost.
Vím, že mě manžel miluje, dělá pro nás první poslední, je na mě hodnej a můžu mu v ledasčem věřit. Jenže má samozřejmě i svoje mouhy, jako je absolutní nekomunikativnost, postrádá smysl empatie a o něčem čemu se říká romantika ani nemluvě ( řekla bych tipickej chlap)....
Neříkám, že já jsem dokonalá. Možná mi sem tam hapruje sebevědomí a jsem náladová ale na druhou stranu jsem dost aktivní a komunikativní člověk. Po 8letech života v hlavním městě, kde jsem pracovala celou dobu se spoustou lidí, jsem teď odstěhovaná 300km daleko na vesnici. Sama s malým dítětem, kamarádky tu sice mám, ale ne žádnou OPRAVDOVOU přítelkyni . Proto se nejspíš obracím a hledám to vysvobození od zaběhnutého poklidného života u manžela. ☹
Snažím se chodit mezi lidi co to jde, ať už se synem na různý cvičení a do kolektivu kde se potkávám s ostatníma mamčama. Cvičení pro mě tu bohužel žádný není a cvičím sama doma.
No a některá jste mě ukliďňovala nástupem do zaměstnání ..... jestli někdy nějakej nástup proběhne budu asi šťastnej člověk. Nabídky práce tu totiž jsou dost mizerný a když tak člověk musí za málo peněz předvést hodně muziky. Návrat do mé předchozí práce zpátky do Prahy nehrozí a navíc bysme rádi ještě jedno dítko, takže pokud všechno vyjde min.další 4roky budu nejspíš takhle magořit.
Proto jsem potřebovala jakoukoliv radu, jak s tím mým chlapem v klidu hodit řeč, abysme se z toho nezcvokli oba.
No a naši včerejší hádku, po které odjel zpátky do práce bez rozloučení (pusu a ahoj dal akorát malýmu u mě v náruči) jsem dneska utla, že už ji nechci řešit a nechci se k tomu pořád dokola vracet.
Řekla jsem mu, že co mi vadí a chybí jsem mu vysvětlila několikrát a nechci, aby o tom pořád dokola mluvil, že chci aby to jen věděl....
Teď už mi jen zbývá se s tím nějak vnitřně vypořádat a zkusím možná něco změnit sama. Ať už u sebe nebo něco celkově doma....
@lendast když jste se včera pohádali, tak pokmud to dodržíš a nebudeš o tom mluvit, navíc ani delat náznaky a nebudeš našvaná, proste to opravdu necháš být, počítej, že to potrvá půl roku až rok, než sám přijde a bude delat veci od sebe...možná ti to přijde dlouhá doba, ale!! ono je to lepší...kdyby přišel ted, stejne bys to brala jako že to dělá že musí...
a takovýhle věci podle mě trvají než se o srovná....zapracuj na sobe a i jemu to pujde snáz .)
a už mu nic nevyčítej....jednou to říc můžeš, ale jak je to dokola....tak to pak takhle dlouho trvá .)
a neboj, se to zlepší....vždy si řekni, že je to pod uroven tohle ve vztahu řešit jako ženská....nech ho ted, dej mu víc svobody....a on přijde neboj....
vždy to tak je...si všimni, něco moc hceš....a deláš proto vše...a najednou už toho máš dost, vypneš....a ono to přijde samo....povolí napětí 🙂 povol oteže a ono se to zlepší....
o je jako když chap neco moc chce...tak běž a dopřej mu to.....a s jakou radostí se bude vracet (nemyslím milenky, i když tam by to asi taky platilo..... 😀 )
@lendast a ještě k tomu, ty musíš chodit mezi lidi, ale i bez syna...protože jinak to zrácí na účelnosti....a taky se nepokávat jen s mamkama v kolektivu na hřišti třeba...
i kybys měla jet odpolko na kafe, nebo zajít, až bude malý spát do bazenu sama plavat.....manžel ho pohlídá..ty potřebuješ vypnout od toho, abys mela na očích dítě a byla doma nebo jen s kamoškama, který řeší děti...
@lendast
My tohle máme po dvou letech. Také se snažím vybojovat si trochu víc pozornosti a přízně, ale nějak marně. Vysvětluju, že potřebuju chlapa i jako partnera, nejen spolubydlícího. Nic. Nechápe, co řeším. Ptám se, nic. Nechápe, na co se ptám...Říká, že mě má rád, občas řekne, že mě miluje, obejme mě na pět minut, ale to je všechno. Nic spolu nepodnikáme, protože nemá čas a není ochotný si ho udělat. Tvrdí, že mi věnuje všechen čas, co může, ale není to tak. Za ty dva roky jsme spolu byli dvakrát na společném víkendu a dvakrát na kratší dovče v zahraničí. Jinak je to jen o tom, že v noci vedle sebe spíme...
@1kacaba1 Tak po dvouletém vztahu je to myslím taky o něčem jiném, je škoda že to prožíváš už takhle brzo. Chlapy jsou vážně na vyjadřování emocí a citů někdy polena. Zkus projet naši předchozí diskuzi a něco si z těch rad a zkušeností přebrat. Hodně mi to pomohlo a donutilo se podívat na věc i z jiné stránky.
Já musím momentálně zaťukat a pochválit, současnej stav u nás doma. Moje "psychokrize" se vystupňovala, že i manžel poznal, že to není jen moje momentální zábava prudit ho a byl schopnej kloudnýho rozhovoru o nás dvou. Od té doby jsme oba tak nějak v pohodě, vzduch se pročistil a snažíme si nějak užívat naše vzácný společný chvilky. Snad to nějak nezakřiknu. 😉
@lendast Já Ti rozumím...ale slovy to asi nezměníš...je to i tím, že jsi doma a chlap ví, že nikam nejdeš nebo přesně ví, jak vypadá tvuj den, ví, jak budeš reagovat když řekne A, B i D....
podle mě si tímhle projde hodně párů...
hlavně mu to neříkej slovně, protože až něco udělá, radost z toho mít nebudeš...asi bych o sebe začala víc dbát...snažila si mít čas i pro sebe a méně s ním řešila věci, co spolu probíráme...prostě se trochu stáhla, ale byla v pohode...
a uvidíš, jak bude neb nebude reagovat...a ono to bude i pak jiné až nastoupíš do práce....ted on se třeba nezastaví, má obavy aby jste vše finančně zvládli atd....a na tohle už zapomíná...