14letá sestra nekomunikuje s rodiči ani se mnou, má pocit, že jí nerozumíme

@lobella tak když vychovali dva puberťáky tak jsou rodiče asi experti na všechny tipy lidí, tak kde je problém když tedy jsou takový zkušení? Hned se nerozčiluj, většina tu má zkušenosti jen podle sebe a můžeš se tu dočíst jen tipy nebo jiné úhly pohledu. A buď chceš nebo nechceš se nad tím zamyslet... tak co tu vlastně hledáš za rady, možná chceš jen potvrdit co si sama myslíš. Tak ať rodiče slezou z piedestalu rodičů expertů a zajdou se zeptat pro rady k odborníkovi nebo to dál zkoušejte po svém.

@ai30 jen reaguji na to, jak tu nektere davaji rady, ale podle me maji zkusenosti jeste mene nez nasi, asi kazdy rodic ma zkusenosti podle svych deti, pokud to neni odbornik, kde se mu decka toci jedno po druhem...nezlovte se na me, ale pro každého rodice je tezke videt, ze dite neco trapi, ze z niceho nic se rozbreci a oak nasleduje logicka otazka, deje se neco, chces mi to rict, kdyz rekne ne, nikdo z ni nic nepaci, ale neumim si predstavit, ze se prede mnou jen tak rozbreci a ja budu delat jako ze nic a reknu, at si jde k sobe se s tim poprat sama, nikdo ji nevyslycha, jen se zeptame, zda to chce resit, mluvit o tom, vzdy rekne ne, ale co kdyz jednou si promluvit bude chtit a my nas zajem o jeji problen neprojevime, netlacime na pilu, jen ji davame na jevo, ze tu pro ni jsme kdykoliv bude potrebovat

@lobella Ono neni uplne na miste se rozcilovat, ze ti tu zenske davaji rady, kdyz ty jsi sem prisla o tu radu pozadat. Jestli chces radu experta, jdi rovnou k psychologovi, to tu na Koni jen ztracis cas. ;)

Ja to chapu, ale proste ona s vami o tom mluvit nechce, tak nechce. Staci ji to mozna rict jednou, nebo ji treba napis dopis, ze vis, ze ma tedka tezke obdobi a hodne veci ji trapi a ze to zni nechces dolovat, ale chces, aby vedela, ze tu jsi kdykoliv pro ni. Hotovo tecka. A kdyz se pri doucovai rozbreci, tak bych se ji uz jenom zeptala, jestli si chce dat prestavku a pokracovat pozdeji. A fakt bych z toho nedelala velke drama, proste dala ji trochu soukromi.

@lobella podle mě jsi skvělá a vaši taky. Kdybyste teoreticky zkusili ubrat s projevováním zájmu,jak by na to ségra reagovala? Bylo by jí to líto nebo by byla radši?

@lobella kazda z nas byla nekdy pubertakem. A piseme ti, co nas neskutecne stvalo. Piseme ti, co byste nemeli delat, protoze vime, jak protivne to je.
Skoro tu holcinu zacinam litovat... Protoze u tebe je sebereflexe nula. I kdyz do tebe hucime jak do dubu. Jak se asi musi citit ona, kdyz si tam porad vsichni melete svou a mate pocit, ze se musi chovat jinak, nejlepe jako ty...
Rikam ti znovu, nechte ji byt, nenutte se ji, nenutte ji svuj pohled na vec. Vymezte pravidla, ktera kdyz bude respektovat, bude mit plnou svobodu. Kdyz ne, tak pak kasarnik.
Nemotejte se ji do jejiho sveta, jen ji drzte nad vodou, kdyby se stal nejaky problem. A nikdy ji nerikejte, ze jste ji to rikali.

@hejnecko kdyz se nezajimame, prijde, ze se s ni nikdo nebavi, ze si ji nevsimaji, takze prijde sama, ale jako kdyby nevedela co chce, protoze kdyz prijde a clovek se s ni zacne bavit, po chvili vycouva a rekne, ze nechce a ze nevi, proc prisla, proste se to v ni pere

@sudylichozrout jenze vy tu hucite, ze ji mame ne hat, ja tu pisu, ze jsou pravidla, ktera se musi dodrzovat a kdyz je nedodrzuje, musi byt nejaka reakce a vy tu na to, at ji nechame byt, trosku v rozporu ne? Nikdo nerika, jak se ma chovat a uz vubec po ni nikdo nechce, aby byla jako ja, kazdy jsme jiny, bracha je take uplne jiny nez ja a segra, ale s kazdym potrebujeme nejak vyjit a komunikovat, rikate, kdyz je problem, drzte ji nad vodou a jak podle vas, kdyz se ji nemame michat do zivota, idealne na ni nemluvit a nechat ji zit ve vlastnim svete, protoze my jsme kdo ji stve...kdyz ma nejaky problem, nema ho s nami, to uz rekla nekolikrat, ma ho s necim nekym jinym, sama rekne, ze nevi jak se s tim poprat, ale pomoc si nenecha...neni to o pohledu nas nebo ji, ale najit spolecnou cestu, ktera vyhovuje obema stranam

Já v tom teda taky vidím trochu sebe, občas i ten pocit, že bych chtěla být s někým ale vlastně sama mám i teď. Pamatuju si když to padlo na bráchu šel si lehnout do chodby na zem. Věděl, že je mamka v obýváku ale ona si tam četla a nechala ho být. Psychologa bych řešila jen pokud by toto ona chtěla. Jinak si myslím, že děláte dobře. A k tomu klukovi z Ostravy. 🙂 já si s jedním začala psát když mi bylo 12 a teď spolu žijeme a máme dům, pejska a miminko 🙂 takže ne vždy to musí být krize. (Taky jsem za ním jezdila bez dovoleni rodičů, a on za mnou) Ségra určitě není hloupa, podporte ji at si zavolaji na skype tam se chlapec ukáže a má i ona hned jasno. Pokud se zamiluje a začne s někým chodit budete mít hned chvíli klid, aspoň do prvního rozchodu. 🙂 hlavu vzhůru a pevné nervy

@lobella Presne tohle mam ted doma, respektive nejhorsi to bylo loni pred 14 narozeninami. Ted v 15 uz je trochu klidnejsi. Zavirala se do pokoje, nechtela se mnou mluvit, kdyz jsem ji nechala, tak hned reci, ze se nezajimam... Po siti taky resila nejakou holku, co se rezala. Pomohlo opravdu na ni netlacit, bavit se s ni jako s dospelou, ale vcetne toho, ze zodpovednost napriklad za rozbity telefon je jeji, nikoho jineho. Ja s ni k psychologovi sla, hlavne proto, aby poradil, jak komunikovat. Vysledek to melo, holka se zklidnila (v ramci moznosti), doma pomaha, ma svuj stupen volnosti a spokojenost je na vsech stranach - ona mi ukazala, ze blbosti delat nebude, ze ji muzu verit, a ja ji neperuju za kazdou blbost a davam ji najevo, ze muze verit mne - netlacim ji do niceho, kdyz vidim, ze je nastvana, ale udelam si na ni cas, kdyz prijde a chce si promluvit.

Ja teda nevim, ale uplne v tom vidim sebe. Proste puberta. Taky jsem jen brecela, byla zavrena v pokoji a nechtela nikomu nic vysvětlovat. A nejvic jsem nesnasela kdyz se me rodice ptali co se deje. Opravdu jsem s nimi nechtěla nic resit, od toho jsem mela kamaradky. Nechte ji byt, ona z toho vyroste

@lobella A já bych udělala to,že bych si založila neznámý nick tam kde si hledá přátelé zkámošila se s ní a třeba tímhle způsobem z ní dostaneš to co chceš!Mám 15ti letého syna,ale je naprosto pohodový a řekne mi vše nač se zeptám úplně v pohodě neumím si představit ,že by se choval takhle.

A nebo bych jí sama od sebe začala vyprávět o svých starostech co mě se děje,to taky kolikrát druhého rozmluví.