14letá sestra nekomunikuje s rodiči ani se mnou, má pocit, že jí nerozumíme
Ahoj vsem,.
Chtela bych poradit. Mam 14 segru, ktera naprosto odmita komunikovat s rodici, ale i se mnou, pokud je nejaky problem. Ja s brachou uz bydlime sami. Rodice nas vsechny vychovavali tak, ze kdyz je problem, vzdy se muzeme sverit, ze tu jsou pro nas vzdycky. Bracha je beran a sve problemy s nimi take nechtel resit, ale jednalo se o klukoviny, ze se s kamosem pohadal atd. Nic velkeho. Segra je byk. Vcera jsem byla u rodicu a segry kralik ji uz prekousal xty kabel od nabijecky na mobil. Zacala s tim, ze za to muze kralik, ona ne. Mamka ji rekla, ze je to jeji kralik a ona jako jeho panicek zodpovida za jeho chovani. Okamzite vystartovala a zacala na ni hulakat, ze se ho jen zastava, ji nikdy nikdo nepochopi atd. Praskla dvermi a odesla. Mamka ji zacolala zpet, ze takhle se sni bavit nebude, chtela to probrat, ale ona jen jecela, uz i brecela, ze se s ni nebude bavit, ze ji nema co rict a a ze to pro ni konci. Takto je pry vylet skoro kazd, den. Zacne okolo sebe kap
Stručné shrnutí
- Čtrnáctiletá dívka odmítá komunikovat s rodiči a sourozenci při konfliktech, pravidelně se uzavírá v pokoji, křičí, bouchá dveřmi a má náhlé výbuchy vzteku.
- V rodině se vyskytly varovné příznaky: jednorázové sebepoškození (dívka uvedla, že se jednou zkusila řezat), období omezeného příjmu jídla, intenzivní vazba na online kamarádku a časté nošení jídla do pokoje.
- Řešení navrhovaná v diskusi zahrnují konzultaci s psychologem (pro dítě i pro rodiče), omezení přístupu k internetu/telefonu nebo instalaci monitorovacího softwaru, zavedení jasných rodinných pravidel (společná jídla, kontrola jídla) a nenásilné budování důvěry skrze společné aktivity (vaření, pečení, filmový večer).
Nejčastější otázky
Q: Jak poznám, že jde o sebepoškozování a kdy vyhledat odbornou pomoc?
A: V diskuzi bylo zmíněno, že dívka „se zkusila řezat“ jednou; doporučení zní vyhledat psychologa, pokud se sebepoškozování opakuje nebo se zhoršuje, a jednat ihned při známkách zhoršeného příjmu potravy nebo jasném riziku úrazu.
Q: Pomůže psycholog a koho k němu poslat — dítě nebo rodiče?
A: V diskusi se objevily obě varianty: někteří doporučovali psychologa přímo pro dítě, jiní radili psychologa pro rodiče; jedna konkrétní zkušenost uváděla, že návštěva psychologa vedla ke zklidnění dívky a k radám, jak s ní doma komunikovat.
Q: Jak omezit rizika online komunikace a možnosti kontaktu s cizími lidmi?
A: Navrhovaná opatření z diskuze zahrnují dočasné odejmutí telefonu nebo „shazování“ internetu, instalaci monitorovacího softwaru do počítače, vyžádání videohovoru přes Skype, nebo založení anonymního nicku pro rodiče k ověření kontaktů; zároveň byla opakovaně zdůrazněna výhrada, že tvrdé omezení může dívku ještě více uzavřít.
Q: Jak mluvit s pubertálním dítětem, které odmítá mluvit o problému?
A: Doporučení z diskuze: nevylévat nátlak, nevyhrožovat, dávat najevo, že jste k dispozici, nabízet společné aktivity (např. víkendové vaření, pečení, filmový večer jednou týdně) a případně napsat dítěti dopis nebo nechat otevřenou „záchrannou síť“ bez výčitek.
Q: Mohou příznaky svědčit o poruše příjmu potravy (anorexii)?
A: V diskuzi zaznělo, že snížení jídla a nošení jídla do pokoje může být varovným signálem anorexie; rodiče v příspěvcích sledovali jídlo (nutnost ukázat snídani, připravenou svačinu) a uvedli, že se tento problém v rodině dočasně řešil a následně se srovnal.
Q: Co udělat, když dítě odmítá komunikovat a rodiče cítí, že situace „přerůstá přes hlavu“?
A: Z diskuse plyne kombinace kroků: nezvyšovat nátlak, zavést jasná pravidla (např. společné stolování), dohodnout dohled nad internetem, nabídnout psychologickou pomoc (pro dítě nebo rodiče) a v případě akutního rizika vyhledat odbornou krizovou pomoc.
Závěry z diskuze
Shoda
- Většina diskutujících označila chování za typické pubertální období a doporučila trpělivost a vyčkávání.
- Mnozí doporučili nenásilně dávat najevo, že rodina je k dispozici, a nabízet společné aktivity (vaření, pečení, filmové večery).
- V diskuzi bylo opakovaně upozorněno na riziko sebepoškozování a více příspěvků doporučilo konzultaci s psychologem.
Sporné názory
- Omezit přístup na internet a telefon: někteří navrhují „sebrat telefon“ nebo instalovat software pro rodiče; jiní varují, že to dítě ještě více uzavře.
- Poslat dívku k psychologovi vs. nechat ji „vyzrát“: část diskutujících radí okamžitou odbornou intervenci, část radí vyčkat a nevyvíjet tlak.
Otevřené otázky
- Jak optimálně vyvážit dohled nad online aktivitou a současně budovat důvěru, aby se dívka neuzavřela více?
- Jak postupovat při opakovaném sebepoškozování, pokud dítě odmítá mluvit o příčinách?
- Jaké konkrétní hranice a rutiny (např. společná jídla, kontrola jídla) jsou dlouhodobě nejúčinnější u podobných případů?
Zmíněné značky a firmy
FB, Skype, Koni
Zmíněné produkty a metody
psycholog, psycholog pro rodiče, omezení přístupu na internet, odejmutí telefonu, instalace monitorovacího softwaru do počítače, společné jídlo, vyžadování ukázání jídla, internát (intr), sebepoškozování (řezání), podezření na anorexii, založení anonymního nicku, videohovor přes Skype, víkendové vaření/pečení
Místa a osoby
Ostrava
@lobella tak když vychovali dva puberťáky tak jsou rodiče asi experti na všechny tipy lidí, tak kde je problém když tedy jsou takový zkušení? Hned se nerozčiluj, většina tu má zkušenosti jen podle sebe a můžeš se tu dočíst jen tipy nebo jiné úhly pohledu. A buď chceš nebo nechceš se nad tím zamyslet... tak co tu vlastně hledáš za rady, možná chceš jen potvrdit co si sama myslíš. Tak ať rodiče slezou z piedestalu rodičů expertů a zajdou se zeptat pro rady k odborníkovi nebo to dál zkoušejte po svém.
@ai30 jen reaguji na to, jak tu nektere davaji rady, ale podle me maji zkusenosti jeste mene nez nasi, asi kazdy rodic ma zkusenosti podle svych deti, pokud to neni odbornik, kde se mu decka toci jedno po druhem...nezlovte se na me, ale pro každého rodice je tezke videt, ze dite neco trapi, ze z niceho nic se rozbreci a oak nasleduje logicka otazka, deje se neco, chces mi to rict, kdyz rekne ne, nikdo z ni nic nepaci, ale neumim si predstavit, ze se prede mnou jen tak rozbreci a ja budu delat jako ze nic a reknu, at si jde k sobe se s tim poprat sama, nikdo ji nevyslycha, jen se zeptame, zda to chce resit, mluvit o tom, vzdy rekne ne, ale co kdyz jednou si promluvit bude chtit a my nas zajem o jeji problen neprojevime, netlacime na pilu, jen ji davame na jevo, ze tu pro ni jsme kdykoliv bude potrebovat
@lobella Ono neni uplne na miste se rozcilovat, ze ti tu zenske davaji rady, kdyz ty jsi sem prisla o tu radu pozadat. Jestli chces radu experta, jdi rovnou k psychologovi, to tu na Koni jen ztracis cas. ;)
Ja to chapu, ale proste ona s vami o tom mluvit nechce, tak nechce. Staci ji to mozna rict jednou, nebo ji treba napis dopis, ze vis, ze ma tedka tezke obdobi a hodne veci ji trapi a ze to zni nechces dolovat, ale chces, aby vedela, ze tu jsi kdykoliv pro ni. Hotovo tecka. A kdyz se pri doucovai rozbreci, tak bych se ji uz jenom zeptala, jestli si chce dat prestavku a pokracovat pozdeji. A fakt bych z toho nedelala velke drama, proste dala ji trochu soukromi.
@lobella kazda z nas byla nekdy pubertakem. A piseme ti, co nas neskutecne stvalo. Piseme ti, co byste nemeli delat, protoze vime, jak protivne to je.
Skoro tu holcinu zacinam litovat... Protoze u tebe je sebereflexe nula. I kdyz do tebe hucime jak do dubu. Jak se asi musi citit ona, kdyz si tam porad vsichni melete svou a mate pocit, ze se musi chovat jinak, nejlepe jako ty...
Rikam ti znovu, nechte ji byt, nenutte se ji, nenutte ji svuj pohled na vec. Vymezte pravidla, ktera kdyz bude respektovat, bude mit plnou svobodu. Kdyz ne, tak pak kasarnik.
Nemotejte se ji do jejiho sveta, jen ji drzte nad vodou, kdyby se stal nejaky problem. A nikdy ji nerikejte, ze jste ji to rikali.
@sudylichozrout jenze vy tu hucite, ze ji mame ne hat, ja tu pisu, ze jsou pravidla, ktera se musi dodrzovat a kdyz je nedodrzuje, musi byt nejaka reakce a vy tu na to, at ji nechame byt, trosku v rozporu ne? Nikdo nerika, jak se ma chovat a uz vubec po ni nikdo nechce, aby byla jako ja, kazdy jsme jiny, bracha je take uplne jiny nez ja a segra, ale s kazdym potrebujeme nejak vyjit a komunikovat, rikate, kdyz je problem, drzte ji nad vodou a jak podle vas, kdyz se ji nemame michat do zivota, idealne na ni nemluvit a nechat ji zit ve vlastnim svete, protoze my jsme kdo ji stve...kdyz ma nejaky problem, nema ho s nami, to uz rekla nekolikrat, ma ho s necim nekym jinym, sama rekne, ze nevi jak se s tim poprat, ale pomoc si nenecha...neni to o pohledu nas nebo ji, ale najit spolecnou cestu, ktera vyhovuje obema stranam
Já v tom teda taky vidím trochu sebe, občas i ten pocit, že bych chtěla být s někým ale vlastně sama mám i teď. Pamatuju si když to padlo na bráchu šel si lehnout do chodby na zem. Věděl, že je mamka v obýváku ale ona si tam četla a nechala ho být. Psychologa bych řešila jen pokud by toto ona chtěla. Jinak si myslím, že děláte dobře. A k tomu klukovi z Ostravy. 🙂 já si s jedním začala psát když mi bylo 12 a teď spolu žijeme a máme dům, pejska a miminko 🙂 takže ne vždy to musí být krize. (Taky jsem za ním jezdila bez dovoleni rodičů, a on za mnou) Ségra určitě není hloupa, podporte ji at si zavolaji na skype tam se chlapec ukáže a má i ona hned jasno. Pokud se zamiluje a začne s někým chodit budete mít hned chvíli klid, aspoň do prvního rozchodu. 🙂 hlavu vzhůru a pevné nervy
@lobella Presne tohle mam ted doma, respektive nejhorsi to bylo loni pred 14 narozeninami. Ted v 15 uz je trochu klidnejsi. Zavirala se do pokoje, nechtela se mnou mluvit, kdyz jsem ji nechala, tak hned reci, ze se nezajimam... Po siti taky resila nejakou holku, co se rezala. Pomohlo opravdu na ni netlacit, bavit se s ni jako s dospelou, ale vcetne toho, ze zodpovednost napriklad za rozbity telefon je jeji, nikoho jineho. Ja s ni k psychologovi sla, hlavne proto, aby poradil, jak komunikovat. Vysledek to melo, holka se zklidnila (v ramci moznosti), doma pomaha, ma svuj stupen volnosti a spokojenost je na vsech stranach - ona mi ukazala, ze blbosti delat nebude, ze ji muzu verit, a ja ji neperuju za kazdou blbost a davam ji najevo, ze muze verit mne - netlacim ji do niceho, kdyz vidim, ze je nastvana, ale udelam si na ni cas, kdyz prijde a chce si promluvit.
Ja teda nevim, ale uplne v tom vidim sebe. Proste puberta. Taky jsem jen brecela, byla zavrena v pokoji a nechtela nikomu nic vysvětlovat. A nejvic jsem nesnasela kdyz se me rodice ptali co se deje. Opravdu jsem s nimi nechtěla nic resit, od toho jsem mela kamaradky. Nechte ji byt, ona z toho vyroste
@lobella A já bych udělala to,že bych si založila neznámý nick tam kde si hledá přátelé zkámošila se s ní a třeba tímhle způsobem z ní dostaneš to co chceš!Mám 15ti letého syna,ale je naprosto pohodový a řekne mi vše nač se zeptám úplně v pohodě neumím si představit ,že by se choval takhle.
A nebo bych jí sama od sebe začala vyprávět o svých starostech co mě se děje,to taky kolikrát druhého rozmluví.
@ai30 souhlasim.jako maloktery pubertak se rodicum sveruje,to si musi opravdu duverovat a co si budeme povidat tak vetsina rodicu spis duveru svych deti zabiji a to uz od mala.