• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Ako sa nám narušili vzťahy madzi dcérou

27. ledna 2010 
Je to dosť dlhý príbeh, moja dcéra sa zoznámila s chlapcom a chodili spolu štyry roky bolo všetko ok on chodil k nám a ona chodila k ním až pokym ju nevyhodila nastavajuca svokra z domu neviem čo sa tam stalo nechce sa na tu tému dcéra rozprávať a to bolo po pohode po pol roku prišla chlapcova mama k nám domu ako furia mne vynadala do... dcére povedala že ju za nevestu nechce proste kričala jak keby nebola pri zmysloch a tak sa spustila lavína cigánstva od mojej dcéry.My sme po tomto vystúpení zakazali sa schádzať že ked ju nechsu do rodiny tak to nikdy nebude dobre, napriek tomu všetkému čo sa odohrávalo medzi nami myslím dcéru sa rozhodla že pôjde bývať k frajerovi joci som ju na kolenách pýtala aby nerobila osudovu chybu aj tak odišla z domu preč,ja som sa úplne zrutila a ked som bola v nemocnici oni sa po tajomky zobrali bez nás rodičov je to už presne tomu rok a moja dcéra prestala s nami komunikovať vôbec nechodí domov,uplne nás odpísali a ja sa neviem s touto sitáciou vyrovnať dodnes prečo to sa tak stalo ,stále si kladieme otázku kde sme spravili chybu hoci sme mladým sľúbili že im svadbu spravýme ako sa patrí ,ale zať o svadbe nechcel počuť že mi mu zaplatíme vydavky preto ,lebo jeho matka mu povedala že mu svadbu nespravy a on by bol strašne ponížen ak mi mu zaplatili svadbu ,nemôžem pochopiť mladých ako zmýšľajú a že odmietaju rodičovsku pomoc
28. lis 2009 ve 14:42  • Odpověz  • To se mi líbí
tak Hela spravila si chybu prečo by mal trpeit syn za chybu matky?nemala si jej zakazat s nim sa stretavat,Mala si sa zachovat prave opačne ao jeho matka.Mala si ich zobrat k sebe, takto nemaš nič a asi len pocit viny.Kolko ma rokov tvoja dcera?
28. lis 2009 ve 14:52  • Odpověz  • To se mi líbí
chybu si spravila v tom ze si sa starala do jej vztahu a zakazovala sa stykat s chlapcom kt.lubi...nuz je to takze ked sa obe rodinu furt musia do dacoho miesat..i ked asi ani mladi na tom niesu nevinno to mi je jasne.

ja zatka uplne chapem ze nechcel od vas fin.pomoc..a ty si to mala respektovat ved o nic nejde.
28. lis 2009 ve 14:54  • Odpověz  • To se mi líbí
hela - presne takto, ako tvoja dcéra som sa vydávala aj ja - bez rodičov, bez hostiny, tým pádom bez zbytočných výdavkov a hlavne bez zbytočných ceremónii. Jednoducho nie každý má rád takéto akcie, nechce byť stredobodom pozornosti a pod. A vôbec som to neurobila preto, že si ja alebo môj manžel svojich rodičov nevážime. Jednoducho sme si povedali, že to chceme takto, ja osobne som chcela našim ušetriť výdavky a osobne som nikdy nesnívala o princeznovskej svadbe.
Dcéra sa ti možno neozýva preto, lebo si myslí, že keď príde, alebo zavolá, tak ju zahrnieš výčitkami ohľadom svadby a pod. Neznamená to, že tvoju pomoc nechce, len jednoducho chce žiť svoj život a dokázať, že sa vie o seba postarať sama. Skús urobiť prvý krok, zavolaj jej, alebo ju navštív, iba sa opýtaj ako sa má, pokecajte o počasí - proste ako kámošky... A keď ti nebude dvíhať, alebo sa ti nedá navštíviť ju, tak jej normálne napíš list - krátky, stručný - ako sa má, čo porába, čo má nové....
Jednoducho sa nevnucuj, nevyčítaj, neponúkaj pomoc, aj keď to je pre teba ako matku ťažké. Neboj, postupne sa to dá do poriadku....držím palce :wink:
28. lis 2009 ve 14:57  • Odpověz  • To se mi líbí
no tiež to tak vidím, že dakto sa montoval do veci do ktorých ho nič... bol to vzťah dvoch ludi a ty si nebola ani jeden z nich... a naopak velmi mudro svadbu vyriešili... niet nič horšie ak si dakto nechá kibicovať do svadby.. tým dá znamenie, že si necháva kecať do života a kecaním do svadby to nikdy nekončí potom...
rodičovská pomoc je to, že "Ak by si dačo potrebovala som tu" ... a nie pomahať tam na silu, kde ho nikto nežiada... to nie je pomoc :wink:
28. lis 2009 ve 14:59  • Odpověz  • To se mi líbí
jaduškama pravdu sprav prvy krok ty ale tym že sa im ospravedlniš.Moja mama sa mi nikdy nestarala do vztahu aj ked niečo povedala tak som jej dala hned najavo že je to moj život.A chape to dteraz.
kde vlastne byvaju?
28. lis 2009 v 15:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Hela skús jej zavolať a pozvať ju niekde napr. na kávu- na neutrálnu pôdu. Ak nebude súhlasiť, popros ju, aby si Ťa aspoň vypočula po telefóne. Povedz jej ako sa cítiš, ako Ti chýba a že by si ju rada videla a že akceptuješ jej rozhodnutie a praješ im obom veľa šťastia. Povedz jej, že si si, zrejme neskoro uvedomila, že si sa do toho nemla pliesť. Nič jej nevytýkaj, nehovor o minulosti.... Ak Ťa vypočuje, pozvi ich napr. oboch na obed a tešte sa spolu z ich šťastia (nech donesú napr. fotky zo svadby...).
28. lis 2009 v 16:06  • Odpověz  • To se mi líbí
hela - nuz, veru, myslim si, ze mas na tom obri podiel viny, co sa udialo....ale darmo ti tu uz budeme pisat co si mala, a co nemala robit...uz sa to neodstane. podstatne je, ze to so svojou dcerou chces riesit.

ja by som ti navrhla asi podobne ako kocky - napisat jej mail, list, kde jej das vediet, ze si si vedoma toho, ze si spravila chybu, ze si sa nemala do nich miesat a uz vobec nie im nieco zakazovat, a ze to chces dat do poriadku. viac podrobnosti z minulosti by som nedavala, aby si nahodou nejakym pre dceru nevhodne volenym slovom este viac nerozjatrila stare rany.

proste, ze si spravila chybu, ale by si ju chcela odcinit, ze ti je velmi luto, ze vas vztah sa pokazil, a ze ta to velmi trapi, a ci by bola ochotna sa s tebou stretnut (aj s manzelom samozrejme, ale ak nechce, tak aj sama), ze nechces riesit minulost, ale ze chces vediet, ako sa maju, co maju nove, ci nepotrebuju s niecim pomoct...a tak...proste to orientovat do buducna.

samozrejme, zata bez vyhrad prijat do rodiny, nie sa mu vsak vesat okolo krku, ale dat najavo, ze je u vas kedykolvek vitany, ze si rada, ze im to klape a tesis sa s nimi....
28. lis 2009 ve 20:55  • Odpověz  • To se mi líbí
ja si myslim asi to čo väčšina ,nemala si jej zakazovat a ani branit ked je zalubena aj tak nepočuvne a keby aj počuvne srdce jej radi inak.je to škoda len tak sa pre niečo hadat.určite sprav prvy krok a snaž sa nadviazat kontakt.a určite sa nehraj na hrdinku a pekne jej ukaž city že ta to mrzi.a za tu svadbu sa nehnevaj.malo kto si necha platit velke hostiny a tak tajne je teras najjednoduchši sposob ako sa zobrat a pritom ušetrit.určite su enni jediny.
28. lis 2009 ve 21:29  • Odpověz  • To se mi líbí
Ako sa vraví, láska je slepá....
neviem, koľko má Tvoja dcéra rokov, no spravila si chybu, že si sa zastarala do niečoho, do čoho Ti nebolo treba. a zakazovať sa stretávať s niekým, nie sme v stredoveku, myslím, že si ju tým ranila, viem to podľa seba, ale o mne tu reč nie je..
Skús jej zavolať, dcéra iste v kútiku duše čaká, aj ja som čakala :pensive: :pensive:
O svatbe jej nevrav nič, zaujímaj sa len a len o ňu... Ak je s tým chlapcom šťastná, ak ju nebije, netýra, tak je všetko v najlepšom poriadku... :wink:
28. lis 2009 ve 21:34  • Odpověz  • To se mi líbí
zatiaľ sa tu vzniesla len obrovská vlna kritiky.Ved sme ľudia,čo sa mýlia.Určite je hrozné takto prísť o dieťa aj ked nikdy nie je neskoro aby sa všetko mohlo na dobre obrátiť.Pokúsiť sa o stretnutie je dobrá rada.A ako další krok by sa kľudnou cestou mal rozobrať ten problém zo sameho začiatku,lebo ten asi spustil lavínu týchto nedorozumení.Myslím ten s matkou tvojho zaťa,čo sa vlastne stalo,že už tvoju dcéru nechcela za nevestu.
28. lis 2009 ve 21:35  • Odpověz  • To se mi líbí
hele hela odisla :grinning:
28. lis 2009 ve 21:42  • Odpověz  • To se mi líbí
ja k tomu napíšem iba to,že monkula to vystihla presne,súhlas :wink:
28. lis 2009 ve 21:54  • Odpověz  • To se mi líbí
fris :wink:
29. lis 2009 v 17:41  • Odpověz  • To se mi líbí
Nebolo to od teba pekné a správne že si sa starala do dcérinho vzťahu a súhlasím s monkulou :grinning:
29. lis 2009 v 17:41  • Odpověz  • To se mi líbí
hela - můžeš to jednoduše napravit: dceři se omluvit za své chování a omyly (chyba byla jí zakazovat stýkat se a citově ji vydírat, nutit něco, co nechtěli)
zajímej se o ni, ale nic nevyčítej, nepřipomínej. Pokud dcera je po svatbě šťastná, má hodného muže a vede se jim dobře, raduj se s nimi z jejich štěstí. To je jediné, co můžeš a taky máš dělat.
Až si sami řeknou o nějakou pomoc, pomoz jim, pokud to dokážeš. Ale svou pomoc nevnucuj bez požádání a nevyčítej, že je nepřijímají. to, že mladí se rozhodli spolehnout jen na sebe a nechtít nic od rodičů je chválihodné, zralé chování.

Upřesni ještě kde bydlí a kolik jim je let??
29. lis 2009 v 18:22  • Odpověz  • To se mi líbí
gabriela, dík :grinning:
29. lis 2009 ve 20:34  • Odpověz  • To se mi líbí
Hela - doporučuju si přečíst téma "moje matka je horší než tchýně" - tam jsou podobné příběhy, ale očima dcer.
30. lis 2009 v 08:11  • Odpověz  • To se mi líbí
hele, souhlasím s holkama. Chápu, že tohle jsi slyšet nechtěla, ale pravdou je, že vztah dvou lidí je jejich vztah. Pokud jsem to dobře pochopila, tak proti tomu chlapcovi nic nemáš. On přeci nemůže za to, že jeho matka se zachovala tak jak se zachovala. Příjde mi to opravdu jako ve středověku, kdy byl dovolen sňatek jen, když se rodiče domluvili. Omluv se jí a daj to dopořádku. čím dřív, tím líp.
30. lis 2009 v 10:29  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Dobýí deň všetkým ktorý mi odpovedali na moju tému, ale vydím že každý ma odsudzuje že ja som sa nemala miešať do dcéeinho vzťahu ,ale nepriala by som nikomu kto by sa tak ako ja ocitol v mojej situácii.Ja som len chránila svoje dieťa ako každá matka ,neviem ktorá matka by suhlasila dať si dieťa do takej rodiny čo ju tam vôbec nachcú ,vyhnali ju z ich domu a zať na tu temu vôbec nereagoval a ani do dnes nereaguje .Ja som sa s dcérou po pol roku konečne stretla a až teráz mi povedala že som mala úplnu pravdu do akeho vzťahu sa dostala ,pochopila že sme jej chceli poradiť ale nedala si poradiť a má čo chcela ,ale už je neskoro.Včera predomnou plakala a ja s ňou čo porobila ,lenže ja som jej nič nevýčitala a ani už nič jej hovoriť nebudem nech si nesie sama následky ona vie že to urobila z trucu a ja som len z toho nešťastná ,že moja jediná dcéra je v manželstve nešťastná .Môj zať sa zo svojou matkou nerozpráva už dva roky a vôbec nemá snahu aby sa k nej hlásil ,ale aj na ňho ráz dôjde lebo je strašne pyšny a tvrdohlavy ako maja dcéra
2. pro 2009 ve 13:18  • Odpověz  • To se mi líbí
aj tak si sa do toho nemala starat..to neni uloha matky..ano mala si ju ochranit ale v tej situacii by si nikdy nevyhrala to je kazdemu jasne :wink: ale chapem ta

skor si mala dcere dohovorit, porozpravat sa a nie zakazovat a vynucovat :wink:
2. pro 2009 ve 14:30  • Odpověz  • To se mi líbí
no snad aj nazory tu pomohli k tomu ze si sa s dcerou stretla konecne po polroku..co sa tyka toho ze si mala pravdu, to je sice mozne ale je to jej zivot a kazdy si zije tak ako si ustelie...to ze si jej ako matka chcela pomoct je sice fajn ale rozhodnutie bolo na nej..aj len dufam ze sa vam vztahy teraz uz zlepsia a budes vzdy stat pri dcere
2. pro 2009 ve 14:33  • Odpověz  • To se mi líbí
hela já tě neodsuzuju protože sama teď něco podobného prožívám,23.12 to bude rok co jsem svou dceru neviděla a přiznám se,že ač mě to trápí nemám chuť se už nějak doprošovat.Zkusila jsem to 3x,pokaždé jsem byla postavená do situace kdy moje dcera má právo mě soudit,vyčítat popřípadě kritizovat za to co se ji nelíbí,ale já nesmím očekávat ani splnění slibu, že se se v určitý slibovaný den ukáže nedej bože,že by mi aspoń poslala smsku že nemá čas....Jsem ráda,že jsi se svou dcerou našla společnou řeč, není jednoduché vidět kam se tvoje dítě řítí ale je dobře,že našla cestu zpět,spolu určitě vymyslíte,co bude pro dceru nejlepší.Já se utěšuju tím,že je moje dcera v pořádku a snad žije život takový jaký si přeje,pravda bolí mě,že nás nepotřebuje ani vidět, ale pevně doufám,že je ji dobře.Nikdy nic není jen černé nebo bílé,vždycky si myslíme,že situaci by jsme zvládli líp než ten kdo ji prožil, jenže nejde udělat restart anebo pauzu a promyslet si co by jsme měli dělat....Dneska kdo mě nezná by řekl,tak zvedni telefon a zavolej.....kdo zná a ví kolik jsem se naplakala,pak zavolala,těšila se, že už to bude fajn a budem se vidět aspoň občas a nakonec to dopadlo stejně řekne nech to být,máš svědomí čisté....takže jsem hrdá na to,že jsem vychovala šikovnou holku,která se v životě neztratí,zvládá svou domácnost a snad je i v práci šikovná a přeju ji,aby se její děti nezachovaly k ní jako ona ke mě.Nejsem ani zatrpklá,ani naštvaná,jen mě život už dostatečně vycvičil na to,abych poznala,že máme málo času na tomto světě a nimrat se v bolístkách nic nevyřeší.A taky si říkám,že pokud chce být dospělá a takhle ji to vyhovuje,nemám právo,ale už ani potřebu to měnit.
2. pro 2009 v 15:21  • Odpověz  • To se mi líbí
hela, nezlob se, ale pláčeš tady, že si se zhroutila, že dcera s tebou nekomunikuje a jen, co se s ní vidíš a zjištíš, že není šťastná a tobě již zřejmě odpustila, tak má, co chtěla a z tvého příspěvku nemám pocit, že bys ji politovala a nabídla pomoct. Teď by si ji měla bránit a pomáhat, když je dole.
2. pro 2009 v 15:35  • Odpověz  • To se mi líbí
súhlasím s aleachim, namiesto toho, aby si jej pomohla, taks a chováš presne tak, ako som ja nechcela, aby sa chovala moja mama. Aha, ahaaa, mala som pravdu, haa... :unamused:
Tvoja dcéra Ťa teraz potrebuje, kašli na spory medzi vami, prichýľ ju a pomôž jej....
2. pro 2009 v 17:03  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
aleachim a monkula chcem vám len toľko napísať ako sama píše janettka ten kto to neprežil sám nevie ako by to on riešil, ja svojej dcére pomôžem koľko budem vládať ,ale odomňa sa nedočká aby som ju ľutovala ja ked som pre ňu skončila na psichyatrii ani mi nezavolala a nebola schopná ma prísť navštíviť a tak som ju vtedy ja potrebovala aspoň v telefone počuť .Ako sa hovorí odpustiť sa dá ale zabudnuť nie a to je pravda ja som jej už dávno odpustila ale zabudnuť na bolesť sa neda len ,tak ľahko z dňa na deň .
2. pro 2009 ve 20:21  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Hela, ja som si to prežila, ale z opačného pohľadu.... Nechcem o tom písať verejne, nerada o tom rozprávam, vie o tom len zopár mne srdcu blízkych ľudí, ver mi, aj keĎ sa to stalo pred piatimi rokmi, keĎ si pomyslím.... :pensive: :pensive:
Už sme v pohode, ale ako si sama napísala, nezabudneme, asi ani jedna. :pensive: :pensive:
A ty si jej vtedy zavolala? Možno sa bála, aby Ťa nejako nerozrušila, keďže asi vedela, že to, že si tam, kde si, tam ťa dohnala ona.
2. pro 2009 ve 20:37  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Ahoj monkula ja keby som sa nebola o tom rozprávala z nikým tak už som pod zemou také som mala obdobie a môžem dakovať môjmu lekárovi že ma podchytil včas lebo mne sa nechcelo ani žiť čo ja som sa tak vydela vo svojej dcére a mala všetko sama som si ju obšívala proste ja by som bola aj za ňu schopná aj dychať a nastal zlom že sa mi obratila chrbtom a vtedy z nemocnice som nebola schopná volať nikomu dokonca ani manželovi zrútil sa mi pod nohami celý svet a ja som chcela zomrieť,momentálne som v pohode ale liekoch sa len tak ľahko nezbavým . A teráz po roku ked si na to spomeniem tak mi chodí po chrbte mráz ,že ani nevieš do čoho sa dostaneš ja dúfa že to už bude len a len lepšie madzi nami ,jedno ma bolí že zať jej zakazuje sa s nami stýkať je to proste chrapúň.
2. pro 2009 ve 21:40  • Odpověz  • To se mi líbí
hela, věřím, že to pro tebe bylo těžké, nicméně si též myslím, že chyba nebyla jen na straně tvé dcery a zetě, ale i na tvé. Sama píšeš, že to udělala na truc, kdybyste jí ten vztah nezakazovali, vůbec by to tak nemuselo dopadnout.

Přeji ti, aby jste si odpustily na vzájem a aby jste měly pěkný vztah, ale toho nedosáhnete tím, že si to budete vyčítat. A věř, že vím o čem píšu.
2. pro 2009 ve 22:42  • Odpověz  • To se mi líbí
hela357 "škoda už plakať nad rozliatym mliekom", chyby sa stali a v živote určite stanú Prežila si zlé obodbie aj ty aj dcéra, tak skúste na to zabudnúť a začnite odznova. Máte pred sebou ešte veľa spoločných chvíľ a tie si treba užiť plným dúškom. Ďalšie rozhodnutia nechaj na Tvoje dcére, nech ich robí ona - i keď poprosím o radu, vypočuj ju,povedz svoj názor, ale určite nech sa rozhodnuje sama. Prajem Vám, aby sa Vaše vzťahy zlepšili, v tom čo sa stalo našli zmysel a porozumenie a žili šťastný život obe. :wink:
4. pro 2009 ve 13:05  • Odpověz  • To se mi líbí
hela, prepac, ty obvinujes dceru z toho, ze ta neposluchla a sla za svojim srdcom a ty si sa z toho zrutila. Kde sme, v stredoveku? Chapem, ze pre teba je to tazke. Ale ty si mama, sama si vravela ako jej chces len najlepsie, ze by si pre nu dychala. Vies my dcery, hlavne ked sme mlade a neskusene, sme strasne mudre a nedame si radit, hlavne nie vo veciach lasky. Ale tvoja dcera sama priznala, ze si mala pravdu vo vsetkom - ale preboha, ved nic zle nespravila! Ano, zamilovala sa do nevhodneho cloveka (ci rodiny), uvedomila si to a teraz toho lutuje. Na koho sa ma obratit, ak nie na matku? A prepac, ja sa jej ani nedivim, ze za tebou neprisla do nemocnice, ked jej zakazdym vycitas, ze 'ja som ti to vravela' a 'pozri, kam si ma dostala'.......

Prezila som ako dcera nieco podobne, tiez nevhodna laska, boola som v tom 4 roky, mamka sa tiez preto trapila, vyhodila ma z domu a podobne, stale som to mala na tanieri........ale v momente, ked som si uznala chybu a rozisli sme sa, zabudla na vsetko a bola len nesmierne vdacna, ze som z tejto lasky vyliecena.

A vies ty vobec, ako ziju teraz? Je tvoja dcera stastna so svojim muzom? Mozno su stastni, len jeho rodicia robia zle. Tak a teraz sa nemaju vobec kam na koho obratit, pretoze ty jej muza neznasas a obvinujes za to, z akej je rodiny. Mala by si im pomoct, nie len rozpravat, maju co chceli, nech sa v tom utopia........

Je mi z toho pribehu smutno. :unamused:
11. pro 2009 v 09:46  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek