Asi jsem vyhořelá matka. Jak jste se z toho vyhrabaly bez terapií?
Ahoj holky, omlouvám se za anonymitu, ale nechci, aby si tuhle diskuzi kdokoliv, jakkoliv spojil s mým nickem, s mou osobou.
Začnu tím, že mám dvě děti, staršímu bude 5 let a mladší za chvíli 1 rok. První měsíce ve 4 byly náročný. Všichni jsme si zvykali na nově vzniklou situaci a upřímně? Ani po necelým roce pořád není dobrá. Starší se neustále snaží získávat mou pozornost, a už je to otravný. Vím proč to dělá, ale jsem ten typ člověka, který když je do něčeho tlačen, o to víc se mu to nechce dělat. Takže i když
staršího miluju (je to naše vymodlené dítě), a vím, že aby se jeho chování zlepšilo, měla bych trávit víc času s ním o samotě, jen my dva. Ale čím víc se „snaží“ mě zaujmout, tím spíš se mi nechce s ním být, protože to dělá špatným způsobem. Je zlý na mě, na svou sestru, na manžela, a mně už to vadí. Říkám mu, že ho mám pořád stejně ráda, jako když tady jeho sestra nebyla, a je to pravda, ale z toho všeho už jsem asi vyhořelá a zoufalá. Velmi často lituju toho, že jsem si vůbec kdy děti pořídila. Absolutně nezvládám tolik „rolí“ naráz (být máma, partnerka, uklízečka, kuchařka, pradlena, švadlena). Když jsem to probírala se švagrovou, tak mi řekla, že jsem na sebe moc přísná, a proto to pak nezvládám. Manžel dělá dvanáctky, krátkej dlouhej tejden. Doma sám od sebe nic neudělá, když ho nepožádám. Ani ty děti si nevezme, třeba ven na hřiště, když mu o to vysloveně neřeknu. Okej, o tom jsme mluvili, už jsem se to naučila, a dobrý. Od března máme rozdělanou rekonstrukci koupelny. Chybí mu tam dodělat jen velmi málo, ale po půl roce už ho to nebaví, takže konec je, zdá se, v nedohlednu.Vůbec nic si neužívám, a ze všeho nejmíň právě ty děti. Na terapie nemám peníze. Vy, které jste si něčím podobným prošly, jak jste se z toho vyhrabaly, bez terapií? Děkuji za dočtení, rady, ale i kritiku… Protože do mrtvol se kope nejlíp. Díky.
K tomuhle není potřeba terapie ve smyslu že bys potřebovala napravit sebe. Jako první je třeba, aby se zapojil i manžel - nepíšu více zapojil, protože když dělá věci jen když ho o ně výslovně požádáš, chová se jako ty malé děti. Jako dospělý by se měl automaticky bez říkání sám od sebe zapojovat, v péči o děti i v chodu domácnosti. Bohužel se může stát, že k tomuto bude skutečně potřeba nějaké terapie, třeba párové.
@la_amanita Ačkoliv měl manžel fakt strašný dětství, tak ale viděl, že je normální, že se žena stará o domácnost, manžela a v poslední řadě i o „děti“. Už jsme o tom s chlapem mockrát mluvili, a vždycky to vydrží tak týden. 😏
@la_amanita v okamziku kdy clovek dela vse pro druhe a na sebe sameho mu nezbyva cas ci sila, tak je ta terapie dobra k tomu, aby se to naucil. Napravil se ve smyslu, aby byl schopen si uhajit svuj prostor a cas jen pro sebe a svuj odpočinek. Nekdo to zvladne i sam bez terapie. Kazdopadne je k tomu potreba hodne vytrvalosti a neustala komunikace mezi partnery.
Já jsem po narození druhého dítěte byla taky zralá na psychiatra.Dcera řvala do dvou let.Ty dva roky jsem snad ani neměla okna 🤦Pomohlo mi jít o víkendu na brigádu a neřešit děti, úklid,manžela.....
My taky nemáme hlídání a teď když jsou děti větší je to lepší.Neboj bude líp 💙😘
Za mě pomohlo vypustit par věci - například vaření. Teď máme každý všední den donasku z vyvarovny a vaří tam výborně 😁 ušetří to mraky času a energie. O víkendu pomáhá hodně manžel a už se to dá nějak zvládat.
Asi to chce být důslednější v rozdělování povinností. Vysvětlit, že domácnost není jenom tvoje starost. Jinak já nemám ráda větu, utřel jsem ti nádobí. Já nejsem jeho výhradním vlastníkem a není moje výhradní povinnost udržovat nádobí čisté a jím prokazované dobrodiní, když ho utře 🙂.
Zkusila bych se domluvit, že převezme zodpovědnost za určité domácí práce výhradě on a když je nesplní, např. nákupy, bude mít k večeři krupici klidně dva dny po sobě 🙂
Za mě by mohl manžel vařit, když frfňá, že nechce jíst druhý den stejné jídlo, aby věděl, kolik je s tím práce, nakoupit, navařit, umýt nádobí. Ve krátkém týdnu určitě.
Taky bych mu dala nůž na krk s koupelnou, do 14 dní bude hotová, nebo volám řemeslníka a fakturu platí on.
No jestli je naučený z domu, že žena se stará o manžela, domácnost a děti, tak takové ženě je chlap na prd. Žena potřebuje parťáka pro život, ne další dítě v podobě dospělého chlapa, o kterého se musí starat. Takže mu přestaň dělat matinku, je na čase, aby dospěl.
@levandule_k presne!
@levandule_k Od 5 let matinku neměl. Jen příšerně zlou macechu. Ale ta doma píglovala, chodila s tchánem po hospodách, každej den mu vařila. Co na tom, že na děti byla zlá.
Nech si přes den pár chvilek, na které se budeš těšit. Začni si hrát s dětmi a vezmi si k nim na zem knížku/kafe/zacvič si...prostě něco na pohodu, dost často stačí dítěti věnovat pár minut pozornosti a být nablízku, nemusíš s nimi být 24 hodin v pozoru. Dopoledne je vem na hřiště, kup si svačinu a nech je chvíli jen tak existovat. Samozřejmě mluvím opravdu o desetiminutovkách, ne na půl dne. 😀 Úklid se taky dá zvládnout, když dítě sedí v židličce nebo spí. Případně jim pustit na pár minut pohádku a třeba naskládej tu myčku. Občas se zastav, nadechni se a uvědom si, jak se vlastně máš. Máš všemožné pomocníky v domácnosti - myčku, sušičku, dítě ve školce, muže některý den celý doma. Večer si taky můžete rozdělit povinnosti - jeden koupe, druhý chystá večeři apod. To fakt nemá každá. Jako jo, je to mnohdy na palici, to nepopírám, ale než se z toho hroutit, často stačí fakt změnit maličkosti a najednou to období uteče a jenom se tomu zasměješ.
Ja být tebou tak si uvarim na více dni , at mas čas na deti . Žádné kritiky ! A hlavně nikdy nelituj ze mas deti! Ja mám 4(10,8,5,let a 14 měsíčního chlapecka)
Za cele dny toho mám po krk i když to nedám znát , ale musíš se malému více věnovat třeba jak usne menší tak buď ze starším 👍to přejde . A být na tvém místě tak chlapa bych do toho netahala když nemá zajem , třeba na to jednou dojde . Ty si ta která je snemi 24hod dene, tak to musíš zvládnout. Drzim palečky 👍🙏🏼❤️
To je mi líto, že neměl maminku od 5 let, to člověka poznamená. Na druhou stranu, se člověk nemůže vymlouvat, že měl/má těžký osud, ale musí pracovat s tím, co má. Napadlo mě, že pro něj každý den navařené jiné jídlo může být kompenzace mateřské lásky, kterou měl v dětství. Eventuálně je to pro něj způsob jak přijímat lásku, ale ve vztahu nelze jen brát, musí se i dávat. (Je to jen pohled, jádro pudla může být jinde.)
Tohle chce hodně komunikovat, nejen mluvit, ale i naslouchat - vzájemně. Nesklouznout do výčitek, a to bývá těžké. Chuť to řešit a změnit musí být na obou stranách. Může vás v tom inspirovat přednáška, knížka z psychologie, osobního rozvoje na téma partnerských vztahů. Něco se dá najít na youtube. Fajn je i ten psycholog, protože jako profík dokáže lépe ukočírovat rozjitřené emoce, aniž by to vygradovalo do hádky.
Staršího sourozence bych se snažila víc zapojit do úkolů, aby se cítil důležitý. Vůbec nevadí, že to nebude provedené dokonale, bude to trvat dlouho, časem se to zlepší. Možná by stálo za to za myslet se i nad komunikací se straším, ono nestačí říct, mám tě pořád stejně ráda, navíc vnitřně to tak asi tak úplně není, protože se cítíš ze strany syna pod tlakem a vadí ti jeho chování (píšeš, že je otravný a na vás zlý).
Pokud ti švagrová řekla, že jsi moc přísná na sebe, asi na tom něco bude, zná tě líp než my tady z pár příspěvků. Vztah sama k sobě můžeš změnit jen ty. Chápu, že utnout začarovaný kruh a je těžké. Kdyby to bylo lehké, tak není potřeba koučů, psychologů a psychiatrů.
Pokud jsi hodně vyčerpaná, zkusila bych doplňovat i nějaké vitamíny, hořčík, béčko. Jsou důležité pro nervovou soustavu, asi tě to nespasí, ale jedeš na maximu a tělo musí s z něčeho brát, aby fungovalo.
Mně určitý nadhled a klid dodává divadelní představení 4 dohody v podání Jaroslava Duška, sice to neřeší moje problémy, ale nutí mě to zamyslet se nad tím, jak jednat, jak myslet a že vlastně některé věci jsou malicherné a i druzí mají právo říkat blbosti, i když se mi to nelíbí, ale je to jejich volba, ne moje a já se kvůli tomu trápit nemusím.
Jo a co se týče toho "pomáhání" dětí - to se u takhle malých nemyslí jako že by ti opravdu pomáhaly = ušetřily práci - ta pomoc spočívá v tom, že je zabavíš "jakože pomáháním" a ony ti pak nepřekáží u opravdové práce 😀 moje děti to celkem bavilo - např. dostaly hadřík a mohly utírat nohy stolu, stolky, fleky na podlaze, na kuchyni.. nebo dostaly smetáček a mohly jakože zametat.. samozřejmě, že to není doopravdy pomoc, ale člověk mezitím občas stihne udělat tu práci, co by jinak s děckem na noze nezvládl. Jen je třeba si vybírat, jak přesně dítě zapojit, aby při tom nenadělalo ještě víc práce pro tebe. Když dítě baví vyhazovat prádlo z pračky, tak může vyhazovat vyprané, pak ti po jednom kousku podávat do ruky to vyprané, aby tys ho dala do sušičky.. a tak