Bez "vnoučete" jsme nezajímaví
Holky, nedá mi to, ale musím se taky vypovídat... delší dobu mě trápí naše rodinná situace.
S manželem se již tři roky snažíme o miminko. Bohužel se zatím nezadařilo. Na druhé straně je má sestra, která má dvě děti, víceméně na první pokus. Už jednou vznikl mezi mnou a ségrou spor, kdy mi ségra předhodila, že souložíme jen v době ovulace... Já to přešla se slzami v očích, ona jako hrdinka, která má děti z prvního "pokusu"
Víc mě ale trápí chování naší mámy. Já s manželem, jsme samostatná jednotka. Nikdy jsme od rodičů nic nepotřebovali, nikdy nás nedotovali, a ani jsme je nějak nevyužívali. Zato sestra z nich má vyloženě poskoky. Když potřebuje jakoukoliv hloupost tak se skoro celá rodina přeorganizuje tak, aby se ségře vyšlo vstříc. Podotýkám, že i sestra má svého manžela, bohužel asi nefunguje tak jak by se u rodiny s dvěma dětmi očekávalo, spíše se naplno věnuje svému koníčku.
Bohužel, rodiče stále vidí to lepší v ségře. Vím, že mají u ségry ty vysněná vnoučata, ale přece jen proto, že zatím nemáme děti, nemůžeme jít na druhou kolej. Vidím u nich absolutní nezájem. Pokud je vysloveně neoslovím, nezavolám, nepozvu tak o nich ani nevím a nezastaví se k nám ani na návštěvu. Když pak zjistím, že jsou u ségry každý víkend tak je mi z toho smutno. Když jsme s manželem naplánovali společný víkend s rodičema, tak nám ho tři dny před odjezdem zrušili.. nevím co si o tom myslet. Moc mě to trápí. Připadám si bez "vnoučat" méněcenná... :(
Tohle přesně jsme měli s tchánovci. Švagr měl 2 děti, oni s nimi byli veškerý volný čas, oba nás to s manželem mrzelo a říkali si, že se to jistě změní, až i my budem mít děti. A houby s octem. Malej je vidí jednou za měsíc, vůbec neví kdo jsou, neozvou se, nezeptají. Se synovci jsou pořád ☹ je mi to vůči synovi a manželovi líto. Snad to u vás bude jinak a přeji vám, ať se brzo zadaří
u nás je to dost podobné, s jedním rozdílem. Také jsme se snažili 4 roky a až nedávno to zázrakem vyšlo. Jen se jedná o tchánovce(moje mami je víceméně bez zájmu pořád stejně-pokud se neozvu, nepřijedu, tak je schopná se nevidět a neozvat do konce života...) U tchánů má švagrová tři děti a ta taky může vše, je to paní dokonalá a je tam pečená vařená, ale u nás to teď předpokládají stejně(jde jim jen o malého též-tenkrát nám tchyně doslova řekla, že my jí nezajímáme, prcek ano), ale já na to nejsem zvyklá a hlavně na to ani nemám čas na x krát do týdne řešit návštěvy, nehledě na jiné "zvyky" a mám spoustu zájmů, práce a aktivit oproti švagrové. Také jsme ti "divní" a je mi to opravdu šumák, protože malej se s tatínkem vidí míň jak s babičkou. Takže já bych byla opravdu raději, kdyby to bylo stejné jako u vás.
a opravdu něco asi bude na příspěvku nahoře, že sestra pořád fňuká, stěžuje si, atd. Švagrová to samé, takže to bude hodně o tom, že je automaticky chudáček a musí se jí pomoct...ale až budete mít děti také, tak se o vnoučata budou zajímat taky hodně, jen u vás, jako "samostatných" jednotkách, ta péče a zájem podle mě zůstane stejný ☹
@terikus no to je blbe, ze neevi o vnoucata stejny zajem, to bym me taky mrzelo. Ale napr ja tchanovce ani neznam a dite cekame kazdym dnem. Pritel je rozvedeny a od te doby jsou na noze. Pak si nasel me (jsem o 15let mladsi) a to je asi dorazilo. Takze vzdycky muze byt jeste hur. Ja to neresim, ale naseho synka mi je lito...
@vanilly_ol Nevím jestli napíšu to co chcete číst, ale my s partnerem čekáme už druhé dítě, pro moji i jeho mámu jsou to první a jediná vnoučata. A? A nic... Jedna z nich se s náma po čtyřech návštěvách během půlroku prvního synka přestala stýkat úplně (kojila jsem když ona chtěla dávat ředěnou krupici; týdenní syn chtěl být u maminky a né u ženy co smrdí kouřem a ani její houpání připomínající centrifugu netišilo jeho pláč a mě z toho vstávaly vlasy hrůzou; největším prohřeškem bylo odstěhování se za lepší prací přítele - chlap co chce co nejlépe zabezpečit rodinu - vyloženě tím svou maminku naštval, že je narozdíl od jeho otce zodpovědný a milující táta) .
Druhá se nejdřív domlouvala na návštěvách, vození malého, pomoci s úklidem..... no zkrátím to. Vidíme se jednou za měsíc, ve dveřích u některé z mých prababiček. Ale volá pořád 😀
Ani vnoučata z nikoho neudělají "žhavé zboží". Děti přece nechceme proto aby nás udělaly zajímavými v rodinném kruhu. Potom totiž přijde srovnávání jak jsou něčí děti dokonalejší (u nás další vnoučata nemáme, ale stejně se najde dítě se kterým srovnávat, jak a v čem sme jako rodiče selhaly). Těšte se že to jednou klapne a vám se podaří mít mimčo a už teď se připravte nepočítat s nikým jiným než se sebou a vaším partnerem 😉
@rumisik presne tak, nepocitat s nicim. U nas z partnerovy strany kontakt 0 a moji rodice se teda tesi a moc, ale sami maji asi milion aktivit, takze je mi jasne, ze pohlidaji jednou za cas az se to zrovna jim bude hodit. A ted se taky navstevujeme malo jen sem tam, na nejake vysedavani u nedelniho obeda nebo kavy proste nejsme.
Kdyz jsem byla s ex, tak u jeho mamy se dcera stavovala kazdy den po praci, kazdy vikend na obed... ja se radsi zabavim jinak a rodice mi staci videt obcas.
Proč mám pocit, že tu jeden mluví o koze a druhý o voze... 😀
No bohuzel, ackoliv je mi hloupe hazet na vlastni rodice (a sirsi rodinu) 'spinu', tak bohuzel mam velmi podobnou zkusenost jako zakladatelka. Moje sestra, kterou mam velmi rada a dobre s ni vychazim, je vdana a ma jedno dite, tedy vede ten 'sporadany' zivot, ktery od ni moje mama a sirsi rodina ocekava. Ja naproti tomu jsem nejdriv byla 10 let s vyrazne starsim partnerem, coz se nesetkalo s vrelym prijetim. Kdyz jsme se loni rozesli (to mi bylo 32), tak nademnou zlomili hul uplne. Posledni kapkou bylo, kdyz jsem zjistila dlouhodobe hormonalni vykyvy, ktere nepriznive ovlivnuji plodnost ☹
Suma sumarum, moje mladsi sestra je tou 'nadeji' cele rodiny, protoze ona 'dala' rodicum vnouce (a urcite to neskonci jen u jednoho), kdezto ja jsem ve svem veku stale svobodna, bezdetna a navic mam problemy s otehotnenim (tudiz buh vi, jestli se vubec kdy zadari). Hrozne me mrzi, ze nademnou zlomili hul a nemaji zadna ocekavani ☹ Navic, ja mam prece prima zivot - podle nich! Bez deti, bez manzela, mam cely plat jenom pro sebe, taky mam spoustu casu - to si mysli ostatni. Skutecnost je uplne nekde jinde. Moc me mrzi, ze rodinne seslosti atd se planuji podle me sestry. Ja se musim prizpusobit, to je prece pro me hracka, ne? 😠 Zadne deti, zadny manzel, zadne starosti, tak ja se prece (alespon podle me mamy) prizpusobim chodu ostatnich 🙄 Nejvic me to zabolelo asi pred tydnem, kdy jsem nasim zavolala v dobe, kdy byla na navsteve sestra s rodinou, to me setrepali jak podomniho prodejce a malem mi bouchli telefonem. Prece se ted nebudou vybavovat, kdyz je u nich vnouce (podotykam, ze bydlim v zahranici, takze se s nasima nevidim tak casto, tak jsem myslela, ze bych jim mohla byt vzacnejsi a ne ze me setrepou 'abych uz neotravovala').
To, ze ja bydlim v zahranici sama, nemam tu zadnou rodinu a tudiz zadnu podporu, to nikoho nezajima. Holt si musim poradit sama, kdyz to bylo moje rozhodnuti, bydlet v cizine, ze 🙄 Ale mit dite bylo taky sestrino rozhodnuti a rodina ji v tom sama nenecha, kazdy ji pomaha, kde muze ( a moje sestra to ho nalezite vyuziva, coz docela chapu, asi bych taky neodmitala nabizenou pomoc).
Ale zkratka; ja nemam dite, tudiz ja jsem neco 'min' 😔
@hop_ita je těžké vysvětlovat své trápení někomu kdo s rodičema nikdy neměl extra dobrý vztah a více méně kde "nejevení"zájmu je běžná situace z obou rodin...
@vanilly_ol my mame dobry vztah! ale dokazu fungovat i v kotaktu jak jsem psala, jsem dospela.
@mulgrew a toto je asi ten kámen úrazu... pro tebe to přijde normální, že se ti bezdětní líp přizpůsobí. Mluvíš z role matky. Pro nás bezdětné je jiný úhel pohledu. Ze své zkušenosti vím, že se samozřejmě přizpůsobím, ale taky nejsem cvičená opice, která dělá jen to co jí ostatní nařídí. I já mám své aktivity, kamarády a chci svůj čas řídit podle sebe. Život je o kompromisech, ale ne vždy musí ten kompromis udělat "TI" bezdětní.
U nás byl názorný příklad oslava mých kulatých narozenin. Chtěla jsem celou oslavu zařídit já, podle sebe, pozvat všechny do restaurace.. podotýkám, že já bezdětná jsem vybírala restauraci, kde bude dětský koutek aby si ségřiny děti měli kde hrát.
Když jsem to navrhla a pozvala rodinu... bohužel byl problém. Takhle to nepůjde protože děti.... a tisíc výmluv. Nakonec to dopadlo tak, že oslava mých narozenin byla tam kde jsem nechtěla, s jídlem které nemám ráda. ....
@hop_ita samozřejmě, je to věc názoru. Někoho to trápí někoho ne. Mě to trápí, napsala jsem článek, ty jsi mi k tomu dala svoji zkušenost, děkuji ti za to...
myslím, že jak píšeš něco o foukání bolístek... je to úplně mimo. To že tu více méně ženské psaly, že je to u nich hodně podobné, mě utvrdilo v to, že to je asi normální a nemám v tom hledat nic víc a nemám se tím trápit, protože to stejně nezměním
@vanilly_ol Já myslím, že tohle téma bude mít vždy dva názory (bezdětní x rodiče) + ty, které pointu úplně napochopily...každopádně si ale myslím, že to je hodně o tom, jak je kdo aktivní i před rodičovstvím. Buď pojede dál a bude v jednom kole, nebo se bude hroutit.
Btw. já jsem šílela z jedné situace, kdy nám jedni příbuzní zavolali 2,3 dny předem s tím, že potřebují hlídat děti. Když jsme s manželem odmítli s tím, že bohužel už máme naplánované aktivity na ne týden, ale měsíc dopředu a dva dny předem bohužel nejsme schopní se přizpůsobit, tak bylo velké haló a oheň na střeše, protože my přeci děti nemáme, tak co máme jako tak důležitého na práci, že nejsem OCHOTNÍ pohlídat.
Za mě tahle situace vystihuje hlavní myšlenku dokonale...
@mulgrew ja se sice technicky snaz prizpusobim, ale napadlo te nekdy, ze uz mam toho neustaleho prizpusibovani plny zuby? Kazdy automaticky ocekava, ze ustupky budu dekat ja. Napadlo nekdy nekoho, ze se mi to treba taky nekdy nehodi? To, ze nemam deti, neznamena, ze nemam jine starosti ani zadne povinnosti. V zivote jsou i jine starosti nez jen deti a to, ze jsem bezdetna, nedela muj zivot automaticky jednodussim ve vsech ohledech. V nekterych ano, v jinych ne. Ale prizpusobit se musim pokazde, at se mi to hodi, nebo nehodi, protoze nemam prece dite, tudiz podle ostatnich vedu prima bezproblemovy zivot.
@mulgrew V rodinach s normalnimi vztahy se vsichni domluvi a rozhodne se domluva neresi stylem "bezdetny.se prizpusobi". Naopak - i z vlastni zkusenosti se mi nejlip domlouva ted, kdyz jsou deti male a ja s nimi doma, protoze nejsem zavalena praci. Muzu si dovolit i odjet behem tydne, coz ve chvili, kdy pracuju na plny uvazek, neni tak jednoduche. Jako bezdetna jsem rozhodne nemela tolik volna, jako s detmi 😀
Nečetla jsem celou diskuzi, ale moc mě mrzí, v jaké situaci jsi. Cítila jsem se občas podobně, ale zajímavé je, že u nás tyto rozdíly inicioval především můj otec. Mamka naopak nechce mezi námi moc dělat rozdíly, ale někdy se nezadaři prosadit. Jsem zvědavá, jaké to bude, až se nám narodí kluci, které čekáme, taky po relativně dlouhém snažení. Moc ti držím palce, aby se jednak brzo zadařilo a taky aby tvoje mamka byla taková máma, jakou potřebuješ. Zkuste si ještě jednou promluvit, v klidu, o samotě. Jsou skoro vánoce, třeba by zapůsobila atmosféra, punč na trhu a holčiči odpoledne 🙂
@somalicats presne tak, moje sestra si materskou dokonale uziva, dokonce si ji prodlouzila ze dvou na tri roky (netusila jsem, ze to jde). Ma hodne dite a do prace se vracet nechce, protoze ma doma havaj a navic manzela, ktery pracuje z domu. Doufa, z co nevidet otehotni, aby mohla rovnou na druhou materskou.
Ja, ackoliv bezdetna, nevim, kam driv skocit: cely den jsem v praci, vracim se denne po seste, pece o domacnost, zahradu, lekare a do toho se horko tezko snazim stihat si dvakrat tydne pul hodky zacvicit. Tak kdo z nas jsou ti stvani Augusti?
@zanett To víš, že ti s dětmi 😀 😀 😀
Díky za tvůj příspěvek, vidím to a prožívám to stejně... osmi/devíti hodinová pracovní doba je dost neúprosná a pak jen skočit na pitomej nákup způsobí to, že domů přijedu v půl osmé a začnu "žít domácím životem" - uklidit, uvařit, hodit aspoň něco do pračky... to si některé tady neuvědomují 😉
@journals když jsem ještě dodělávala školu, tak jsem se vracela každý den mezi 8-9hodinou večer, ptže jsem po škole chodila ještě učit do jazykovky. A rozhodně jsem neměla čas pročítat diskuze na netu a přispívat do nich.
Dítě je oproti tomu 24h denně 7dní v týdnu s vámi, ne vždy je to takový balzám na duši a dovolená, jak popisujete a hlavně je to extrémně náročné psychicky.
Suma sumárum každé životní období má to svoje a je na každém, zda se bude soustředit na to fajn, co mu zrovna přináší, nebo na to špatné a porovnávat se s jinými (kteří zase mají jiné starosti).
@hop_ita věřím, že ani ty nebudeš mít po porodu čas na sledování diskuzí na internetu a nebudeš mít čas do nich přespívat 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
@vanilly_ol 😀 taky jsem si hned říkala :D kdyby bylo to mateřství 24/7 tak vyčerpávající, tak by tu asi taky ubylo hodně diskutujících maminek. Jak jsem už napsala, některé nepochopily smysl příspěvku... 😀
@vanilly_ol já jsem se tě určitě nechtěla nějak dotknout, jen píši nestranně, jak to vidím já. Zkus to tolik neřešit, je zbytečné se tím užírat. Stejně to pravděpodobně nezměníš a navíc z toho co píšeš, mi to prostě nepřijde nijak tragické (samozřejmě že pocitům do určité míry poručit nemůžeme). Pokud vaši nebo tvé okolí naráží nepěkně na to, že nemáte děti a vy se navíc snažíte, zkus si s nimi o tom promluvit. Hlavu vzhůru a trochu nadhledu. Užívej si to, co ti momentálně život přináší. Každá životní fáze má své plus i mínus a je jen na nás, na co se zaměříme 😉
A k té oslavě - já osobně bych takovou věc řešila s rodinou dohromady, aspoň s rodiči, ptže bych chtěla, aby se jim tam líblo. A oslavu podle mě bych si udělala jen s partnerem. Nevím, jak to probíhalo u vás, zase píši jen můj pohled 🙂
@journals nevim, co chtela slyset 🙂 a pisu jen svuj nazor, ze mi prijde uplne normalni, ze jeji rodice radsi travi vice casu s malymi vnoucaty nez s dospelou dcerou a zetem.