Bydlení s rodiči pod jednou střechou, jak vám to klape?
Ahoj holky, bydlíte tak? Jak Vám to klape? S manželem a dcerkou bydlíme nad mojema rodičama. Máme spoustu místa, svůj vlastní vchod. Krásný bydlení ale.... já celej život snila o vlastním domečku a někdy jsu fakt nešťastná, sem tam se naskytnou problémi, někdy i hádky... No prostě někdy si říkám že to byl fakt hodně bbej nápad 😢 .Teď už není úniku, splácíme úvěr a naši by tak ,,zvěčenej barák stejně neutáhli"...Má někdo podobné žití 🙂 ?
@babanci myslím, že těch spokojených v tomto stavu je velmi málo. je to škoda, ale bohužel většinou není dost tolerantní ani ta starší ani ta mladší generace ☹
@blahova_andrea Mám velký dům, kde jsme se o víkendech všichni scházeli, moji rodiče, moje děti, vnoučata. Brali jsme to jako normální, že se tam každý víkend potkáme. Pak jsme začali vymírat, napřed moje dcera, pak otec... neustáli jsme to a přestali se tam scházet. Dnes mi to strašně chybí,uvědomuji si, jak to bylo vzácné a krásné. Kdyby si každý včas uvědomil, že jednou nebude rodiče mít a může se cokoliv stát, třeba bychom byli všichni tolerantnější.
@babanci to je pravda. já třeba rodinné sešlosti jako dítě neměla vůbec ráda. teď je moc ráda pořádám a ráda se jich účastním. nejsem typ, co chce mít rodinu za zadkem denně, ale ráda se družím. vídala bych je ráda častěji než na narozky a vánoce, jak je v mnoha rodinách zvykem. mám rodinu velkou, tak fakt není snadné se sejít všichni a bohužel nikdo nemá prostory na to, abychom se tam mohli sjíždět třeba na víkendy párkrát za rok a fakt si to užít. představa je to hezká. škoda, že se to u vás neudrželo. co to zkusit zase zavést...?
@blahova_andrea Ti dva tam strašně moc chybí a člověk si to právě nejvíc uvědomuje, pokud je zbylá rodina pohromadě. Snad jednou...
No pokud jde o moje rodiče, tam jsem asi v pohodě, ale budu nyní řešit podobný problém. Mám se nastěhovat do baráku k rodičům příletelem, se kterým čekáme rodinu. Pravdou je, že partner udělal vše pro to, abychom bydleli odděleně, samostatný vchod je základ. Fakt je takový, že se tam stále cítím jako na návštěvě, nic mi tam nepatří a vůbec, abych mohla být někde šťastná a vychovávala svého syna v klidu, je toto pro mě poměrně základ ... a do toho všecho... partnerova matka, která bohužel do dnešního dne nepochopila, že partner má již novou rodinu a má potřebu neustále se připomínat, že ONA je zde taky .. nevím co s tím. Narození syna se blíží každým dnem a já vlastně vůbec netuším, kdy celá akce "kulový blesk" nastane ...... a už teď je mi z toho smutno ☹ Mějte všichni prima den 🙂
@babanci ja samozrejme taky s trochou sebezapreni bych byla schopna bydlet s rodici jak myma tak pritelovyma. Ale verim ze by sem tam vznikali mensi rozepre a to my za to nestoji, tak proto radsi volba vlastniho bydleni. Jinak schazime se pomene casto. Tak jednou mesicne moje strana(kdyz se sejdou rodice deti a vnoucata tak nas je ted 16 lidi!!!😀) a taky jednou mesicne z pritelovou stranou. Takze kontakt udrzujeme ale vsichni jsme radi ze pak jedeme do toho svyho. Rodice mam rada a jeste vic kdyz mam ted vlastni dite, clovek pak ledasco pochopi 😉
@babanci Ja mam treba s celou svoji rodinou opravdu krasny vztah, velmi velmi rada se s nimi schazim a myslim si, ze je to dane i tim, ze spolu nebydlime a tim padem vsichni vime, ze spolecne chvile jsou vzacne a ze muzeme taky v pripade neshody kdykoli odjet 🙂 Mit s nekym krasny vztah neznamena, ze s tim clovekem zaroven chci bydlet... mam nekolik velmi blizkych kamaradek, o ktere se mohu oprit v mnoha situacich, a presto bych nechtela bydlet ani s nimi 🙂 Neni nad soukromi s manzelem a detmi..
I my s manzelem dostali nabidku bydlet v patre u rodicu a dost jsme to zvazovali a hledali plusy, minusy. Jednim z podstatnych argumentu, proc jsme na to kyvli, byla i pece o rodice. Jsou to moje rodice a pocitam s tim, ze jednoho dne bude potreba se o ne postarat a to se daleko lepe bude provadet takto nez na dalku.
Dalsi nespornou vyhodou je hlidani vnoucat. Uz ted kdyz jsem na materske jsem za spolecnost v dome docela rada - manzel se vraci vecer a samotnou by me tu kleplo. Nasi se tesi az nam budou deti vodit do skolky a ze skolky, zkratka o hlidani bude postarano 🙂
@mikes79 přeji ti ať se zabydlíš a se všemi vycházíš a žijete si v pohodě. ještě nastěhovaná nejsi, tak je jasné, že se tam necítíš doma. a tchýně? no tvůj přístup k ní bude důležitý, ale taky musíš mluvit s přítelem, probrat to a on musí být ten, kdo si maminku případně "srovná". jinak je to špatný. uvidíš až se syn narodí. třeba bude fajn tchýně a bezva babička 🙂
@aktakd moc bych ti přála, aby ta vaše realita zůstala takto růžová, jak si ji zatím malujete 🙂 je fakt, že mě dost trápí, že svým rodičům nemohu moc pomáhat, starat se. teď je takové období, kdy je to znát. bohužel u nás je situace taková, že ani bydlení v jednom bytě by nic nespravilo. spíš naopak ☹
@aktakd To je sice super .... ale jelikož dle mého matka mého přítele zcela vnitřně nesouhlasí, že si vybral zrovna mě, nedej bůh, že spolu čekáme potomka, tak já bohužel v tuhle chvíli nemám ani náladu, ani energie na nějaké zbližování .. a myslím si, že ona bude opravdu ta poslední, kterou budu kdy žádat o pomoc či radu ... bohužel ☹
Tak asi to už není aktuální, ale zažívám to také. S manželem a 18m dcerou bydlíme s rodiči. V patře máme koupelnu (tu používá i můj bratr s přítelkyní) a kuchyň a obývák máme se všema společný. Společný je i jeden vchod. Tuto variantu jsme přijali proto, abychom mohli postavit domeček (který se už dodělává) a nemuseli vyhazovat peníze za nájem. A ač musím říct, že je moje mamka skvělá a moc mi, hlavně když byla dcerka miminko, pomohla, nedělá to dobrotu. Každá generace je jiná, každá rodina má své potřeby! Už se opravdu těším do svého, kde budu mít svůj i ten toaleťák!!! Žijeme takto s manželem, v podstatě skoro co jsme spolu, na byt jsme kvůli financím nešli, a je to fakt záhul. Neskutečná zkouška vztahu!
@betys28 ahoj,já tohle měla 4 a půl roku,loni na podzim jsme dostavěli domeček.Sice menší, ale jsme nekonečně šťastní.U tchanovcu jsme sice měli také vlastní vchod,vše oddělené, ale tchýni jsem měla za zadkem u nás neustále.Myslela si, že je synova máma a ne babička.Žádné soukromí,nic.Manželův otec dost pije,pak provokuje..no děs.Diky bohu,že jsme pryč.K nezaplacení!!!Takže soucítím a přeji, ať jste brzy ve svém 🤗
@hermanka88 tak my právě vlastní nemáme vůbec nic. Mám jen můj pokoj, kde mám vše. Už se těším do nového. Děkuji 🙂
Bydlela jsem rok s dnes jiz manzelem v malinkem kamrdlicku u jeho rodicu. Nemohli jsme tam mit ani postel vetsi jak 90 cm. Co nudu povidat... Soužití asi tak, ze jsem se po roce temer pokusial i sebevrazdu a pak skoncila ma AD. Sice byflime uz sami v domecku, ale zase diky spusedum jsem na palici tady, takze klid vlastne neni ani ted.
Každý by měl jednou vyletět z hnízda a žít svůj život.
Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu. Zdědila jsem barák po dědovi (z otcovi strany) otec žije už od mých 4 let s jinčí ženou. Mám problém v tom že se mi matka nastěhovala do baráku s tím že je to jen na nějaký čas. Jsou to 4 roky a už kolikrát jsem ji říkala, ať se postaví na vlastní nohy. Říkala mi že s baráku se už nehne. Matka je navíc strašný bordelář a když řeknu ať si ten svůj binec uklidí mě ještě vynadá že na to nemá místo. Jsem nešťastná nemám svůj klid.
Taky sdílíme baráček. Nejprve jsme bydleli skoro dva roky s mými rodiči, měli jsme jeden pokoj a sdíleli s nimi vše ostatní, s tím,že v domě žijí v přízemí ještě moji prarodiče,takže tři generace. Nikdy nebyl žádný velký problém s ničím,ale připadala jsem si tam furt pod dohledem,jako dítě. Nicméně jsme za tuto možnost nesmírně vděční, mohli jsme šetřit finance na budoucí bydlení. Chtěli jsme stavět vlastní dům, no nakonec jsme to přehodnotili, protože manželovi rodiče už byli v důchodovém věku a časem by svůj barák neutáhli. Bohužel tchán navíc onemocněl, my začali s rekonstrukcí,abychom mohli co nejdřív bydlet a pomoct, nejdřív jsme předělali koupelnu a WC jim,aby to měli kvůli tchánovi jednodušší. Ten si toho bohužel moc neužil. Manželova mamka tak zůstala sama v baráku jak hrad,takže jsme nelitovali,že jsme naše rozhodnutí změnili a šli do rekonstrukce. Teď jsme čerstvě po dokončení našeho patra a nastěhování,máme oddělené vchody a tchýně je jenom ráda,že manžel obstará práci kolem a na zahradě. Sice má svoje názory a návyky,které my třeba nechápeme,ale zatím nás nechává,respektuje naše rozhodnutí a snaží se nám přizpůsobit. Do toho se nám za měsíc narodí mimčo,tak bude vše zase jinak,tak jsme moc zvědaví.🙂 Každopádně máme svůj klid v patře a o tchýni skoro nevíme.🙂 tak snad to tak bude i v budoucnu.