• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Čekám druhé dítě a jsem na to sama

23. října 2011 
Abych pravdu řekla, je tohle pro mne poslední pokus jak svou situaci ustát než navštívím psychologa.Nedá se tady popsat vše, ale alespoň zkratkovitě. Mám 7letého syna, jeho boilogický otec okamžitě odešel při zjištění mého těhotenství. Nejeví zájem dodnes a pro jeho rodinu je moje dítě parchantem. Tato příhoda je již dávno za mnou. Nyní nastala situace taková, že čekám s přítelem miminko, jsem ve 12tt.Vše zatím vypadá tak jak má. Vztah máme dvou a půl letý.Miminko ovšem plánované nebylo.Tedy to překvapilo i mne,ale jako ženská jsem okamžitě věděla, že je moje a že ho nedám :dizzy_face: A právě při oznámení těhotenství nynějšímu příteli jsem dopadla opět tvrdě na zem. Jeho první reakce, že si jej mám nechat vzít, že se o to starat nebude a ani se k němu hlásit. Po pár dnech to trochu ustoupilo a začali být dny, kdy jsem měla pocit, že mu krapet trvalo než se s tím srovnal.Protože překvapení to bylo i pro mne dost velké, že jsem těhu. A to jsme těhotenství plánovali tak za rok za dva. Ve vztahu jsme se občas rafli a pak to stálo za to, teď mu nedělá problém být u své dlouho ovdovělé matky, která mne mimochodem ani mého syna nesnese. Má jednoduše kam utéct. nehádám se, jen chci mít klid, jemu nemůžu říct nic. přitom mi tolik věcí vadí, ale raději jsem potichu a dělám ze sebe usměvavou blbku, aby jsem ho nijak nepodráždila. prostě mi přijde, že mě má asi dost. Ale jako partnerka jsem předpisová čisto a navařeno. Nikdy se ke mně nenastěhoval, stále se o jeho základní potřeby stará matka.Prostě komfort. Přitom jedno dítě již má. Ale tam bych řekla, že také není takovým otcem, jakým by měl být.Stále prý nemá čas.Ne že nemá čas, ale nechce si ho udělat. Když si řeknu o pomoc, tak je spíše stále zaneprázdněný anebo musím žebrat mockrát, takže si raději už vše zařizuju sama. Je problém ten, že jsem v pasti, protože sice bych ho asi už dávno poslala do áááálejí, ale když nebude figurovat už ani on, tak už prostě nikoho nemám. Nedávno mi zemřela maminka, před nedávnem táta. Bratr pracuje v zahraničí a vidíme se dvakrát do roka a to jen tak, že spíš něco potřebuje. Mám jen sestřenici, která má te´d zrovna sama narozené miminko, tak jí nechci vyčerpávat svýma starostma. Ale jinak rodinu nemám, nikoho o o koho se opřít, popovídat si. Je strašný, že tu večer zase sedím sama a místo s živou bytostí se tu virtuálně snažím dostat do pohody. Snažila jsem se najít přes net radu jak si mám najít nějakou babičku nebo dědu, starý lidi, co jsou sami a my k nim mohli jezdit a vzájemně si pomáhat. Jsem na tom světě na všechno sama. Nechci, aby mně nekdo litoval, ale držel se mnou krok.Prostě se chci jen zase usmívat. Protože to vážně bolí a já chci být pro svý děti tou nej mámou. Ale bez morální podpory druhých to už nezvládnu. U prvního mimča jsem to zvládala bravůrně díky své skvělé mámě. Teď jsem vážně v pasti. A jen pro představu, bojím se co bude, jak pojedu do porodnice, kdo mi pohlídá syna atd.Běžné věci, které jsou pro ostatní samozřejmostí jsou pro mne velkou bariérou.Vím, že nikdo kromě sebe sama si teď nepomůžu, ale musím říct, že jen podpora ostatních, ne lítosti, mi pomůže.Všem jen tiše závidím ty úžasný tatínky a to už podruhé :cry: Já (31),přítel (35)
18. říj 2011 ve 21:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Majdo,
i se dvěma dětma si můžeš najít fajn chlapa pro zbytek života!!! A zase se usmívat. Život nabízí spoustu dobrých možností, rozhodně se nějaká najde i pro tebe, o to se neboj, i když to třeba dneska vypadá úplně zoufale.
Máš kamarádky? Aspoň jednu opravdu blízkou, která i kdyby nemohla jinak pomoct, tě vyslechne? Dneska, zítra a zas a znova? I to pro začátek stačí, pomáhá to, aby se člověk udržel při zdravém rozumu.
Máš sedmiletého syna, určitě ti aspoň trochu s mimčem pomůže, i kdyby ho jen zabavil, aby ses mohla v klidu osprchovat ...
Máš otce druhého dítěte, který se bude muset podílet na péči chca nechca, i kdyby jen penězmi (a pokud by to bylo jen finančně, chtěla bych hodně velkou záplatu, alimenty nejen na dítě, ale i na sebe). A třeba se mu to v hlavě ještě nějak posrovná a nakonec budete spokojeni společně. No a když ne, tak ne, proto se svět točit nepřestane.
Já byla s prvním dítětem taky sama, moje matka mě zpočátku místo pomoci deptala tak, že jsem div neskočila z okna :wink:, peněz jsem měla minimum - přežili jsme a je nám fajn. I když nemáš svou vlastní rodinu, najdou se určitě jiní, co ti pomůžou ... jestli jsi z Prahy, tak já ti například staršího klidně pohlídám, až budeš v porodce :slight_smile:

Neboj, zvládneš to.
18. říj 2011 ve 21:48  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
autor
:slight_smile: Jsi hodná za takovou pomocnou ruku, jsem ovšem z Olomouce. Finance nijak moc neřeším, peníze jsou a finančně trestat za rozhodnutí toho druhýho. No měl právo se rozhodnout jako já.Ale netušila jsem, že si tím budu procházet znova.Jen toužím po normální rodině ve dvou dospělých lidech a dětí mít klidně jako smetí, Mám naprosto jiný priority v životě. Ono toho neštěstí v naší rodině bylo moc a trochu trnu při každým fiasku, co ještě mě čeká.Ale jen to, že tady o tom můžu psát mi pomáhá.Že to zlý jde ven. Možná jsem naivní, ale přála bych si vážně moc, aby se celkově lidi k sobě chovali s úctou.Ta se bohužel v tomhle světě vytrácí.No jsem asi velkej fylosof. A s těma kamarádkama, mockrát jsem se spletla, jsem asi fakt pitomá a naivní. Moc lidem důvěřuju, tak už si dávám pozor a moc o sobě ani nemluvím, proto se odhodlávám spíš navštívit toho psychologa.Jedna Tvá odpověď je, ale za deset psychologů, cítím se zase o něco líp a mnohokrát děkuju
18. říj 2011 ve 22:18  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
A jinak s tím deptáním tvé mámy.
18. říj 2011 ve 22:25  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
A jinak s tím deptáním tvé mámy. Zrovna teď si tím prochází ta má setřenice s třítýdenním mimčem. Manžel ten tchýni nemůže už ani vystát.Ona svou matku vyhazuje už i z návštěvy, ale ona je odolná až běda, tohle je taky hodně smutný.I když tebe možná deptala z jiných důvodů než právě tu mou sestřenku.Ale i tak ženská by měla být v klidu už jen kvůli tomu prckovi. Snad ty už máš svě starosti zažehnány :slight_smile:
18. říj 2011 ve 22:26  • Odpověz  • To se mi líbí
On by ti ten psycholog mohl trochu pomoci se vztahy k lidem všeobecně :wink: Abys měla šanci najít si dobré kamarádky a dobrého chlapa do budoucna. :slight_smile: Já to ani teď nemám úplně růžové, ale nestěžuju, jsem šťastná za svého prvorozeného - a ten zbytek, ten se vždycky nějak posrovná.

Některé matky snad ani nejsou matky :slight_smile:, já dodnes nepochopila, co mi to ta moje v mém šestinedělí předváděla a proč, respektive, jakto, že ji ani mé těhotenství a šestinedělí, tak zranitelná období v životě ženy, nezastavily v tom jejím patologickém chování ... a zřejmě není jediná,která to tak má. Je mi těchto ženských ve finále líto, myslím, že mají převeliký problém se svým vlastním ženstvím, takže nejsou schopny ustát to, že jejich dcery se právě stávají/staly ženou se vším všudy ... a chovají se jako blázni. Tvá sestřenka má štěstí, že má muže, já tomu tenkrát čelila sama ... raděj nevzpomínat.

Končím u pc pro dnešek, když budeš chtít pokecat, tak klidně pošli soukromou zprávu nebo jak se to tady nazývá .. jo, IP :slight_smile:, když už nemůžu pomoct jinak, tak aspoň tak ...
Pa, dobrou a hezký další dny.
18. říj 2011 ve 23:05  • Odpověz  • To se mi líbí
@majdamarie ahoj, právě jsem si přečetla, čím procházíš. Je to hodně smutné, ale snaž se to - hlavně kvůli synovi a miminku - brát aspoň v těhu co nejvíc pozitivně, abys neměla smutné miminko.
Já jsem z Opavy, takže z Olmíku dálka, ale znám tady min. 2 holky z Olomouce, které jsou strašně fajn a určitě by ti neodmítly pomoc. Obě jsou maminky více dětí - jmenují se @majatob a @zuzka72 - schválně je píšu do zmínek, aby se tu koukly.
I kdyby jen na to vykecání, procházky nebo později na pohlídání syna, když budeš v porodnici. Neházej flintu do žita, kašli na biologické otce, podle tvého popisu jsou to nevyzrálí sobci bez špetky zodpovědnosti. Nečekaná těhu se prostě v životě stávají, ale to není důvod dát miminko pryč, co by za to jiné holky daly.
Jsi silná a i když bez rodiny, máš svou, která se za chvilku rozroste. a ze 7letého syna budeš mít za pár let perfektního mužského, který ti se vším pomůže. Já mám starší holky ve věku necelých 7 a 9 let. 7letá je teda ještě trdlo, ale ta 9letá mi s malou hodně pomůže (manžela mám, ale jezdí kamionem, takže jsem na holky celý týden sama), půjde to i u tebe.
18. říj 2011 ve 23:16  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@majdamarie když jsem si přečtla tvůj příběh, najednou jsem posmutněla. Vím, že nestojíš o lítost, ale myslím, že soucit je něco jiného. Sice nikdo do nikoho přesně nevidí, ale představa, že jsem na vše sama je tíživá a to nejen kvůli těm praktickým věcem /kdo pohlídá a tak/, ale někdy mám pocit, že i kvůli tomu sdílení radostí a zážitků běžného dne. Je fain, že jsi napsala, myslím, že aspoň takový virtuální kontakt je prozatím fain. Psycholog by ti také mohl samozřejmě pomoci, ale z tvého příspěvku mám spíš pocit, že než někdo, kdo by ti pomohl pochopit sama sebe či ujasnit co se ti to momentálně děje, by jsi spíš potřebovala někoho kdo s tebou bude reálně sdílet život a pomůže ti s ním. A to psycholog rozhodně nebude. Takže pokud to není tak že máš nějaké deprese či opravdu nějaké psychické problémy, tak bych se spíš než na hledání dobrého psychologa zaměřila na hledání dobré kamarádky. Samozřejmě dobrý partner by byl lepší, ale než si vyřešíš tento vztah, tak bych se asi takovým hledáním nezabývala. Píšeš, že i s kamarádkami jsi se spálila. No mě se také neosvědčilo být ke každému hned srdečná, vím, že časem se lidé projeví a občas jsem se také spálila, ale naštěstí mám i pár opravdových kamarádek. A tak bych ti radila nevzdávej to. Najít si nějakou adoptivní babičku je také fain nápad, ale i v takovém případě by to chtělo čas, na to aby jsi poznala kdo jaký je a zda si vztah k sobě najdete. A i když do budoucna to vidím jako dobrý nápad, myslím si, že do takového vztahu musíš ze začátku hodně investovat a tak bych to možná nechala na později. Teda investovat člověk musí do každého vztahu, pokud chce něco dostat zpět /myslím citovou investici, časovou a tak/, ale jde o to, že u nějaké babičky z domova důchodců se asi v tuto chvíli nedočkáš té konkrétní pomoci s hlídáním dítěte a tak. určitě je možné i to, ale myslím, že z těchto nových známostí člověk může získat spíše psychickou podporu, která je neméně důležitá, ale ty by jsi potřebovala i tu fyzickou. Jinak podle mne nejjednoduší cesta jak si najít "adoptivní" babí a dědu je zajít do nejbližšího domova důchodců a poptat se tam.
Taky mě ale napadá, co zkusit najít v okolí třeba maminku s dítětem, s kterou by jste si mohly třeba vzájemně hlídat děti. Zatím účelem dát třeba inzerát, zkusit to pár dní v měsící a po nějaké době, až se lépe poznáte, by ti mohla pohlídat i v době toho porodu a tak. Bylo by to něco za něco, myslím, že by se někdo našel. A třeba se nakonec z toho vyklube i to přátelství. Další možnost, která mne napadá je, nevím teda jak bydlíš, ale zkusit si vzít nějakou podnájemnici, ať už třeba nějakou studentku či naopak osamocenou maminku. Nebýt doma sama je také prima a časem většinou z takového soužití vzniká i přátelství.
Jinak určitě kdykoli napiš a myslím, že i tady, pokud si budeš s někým pravidelně dlouhodobě psát, můžeš najít nějakou kamarádku. Vím, že na netu je i plno podvodníků, ale já věřím, že se na tebe štěstí časem určitě obrátí...jde jen o to vyjít mu vstříct a rozhodit co nejvíc sítí a snažit se o co nejvíce příležitostí.
Já jsem také z Prahy, takže ohledně toho porodu taky nepomůžu, ale je to ještě daleko a já věřím, že do té doby si k sobě nějakou dobrou duši určitě najdeš, ať už v jakékoli podobě. Co se týká podpory virtuální, pokecu na netu a tak...jsem ti k dispozici.
Přeji ti dobrou noc a lepší zítřky.
Flo
18. říj 2011 ve 23:31  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucisa díky teta :slight_smile:
@majdamarie tož holka odkud jsi, já z Řepčína... a neboj zvládneš to, já mám 4děti , chlp furt fuč, babičky nepohlídají ani sekundu a nikdo, na vše sama a to mám velikej barák a 3zahrady, člověk musí, jinak to nejde....
Takže písni, sejdeme se, probereme to, pokud budeš chtít pomůžu....ale hlavně nepropadej panice ...
18. říj 2011 ve 23:34  •  4 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
@majdamarie sice jsi před zhroucením, ale na "první pohled" tak nevypadáš :wink: . teď je to na nic, ale za pár týdnů bude líp. s hlídáním syna během porodu mě napadlo se domluvit s nějakým kamarádem, spolužákem - rodiči, jestli by tam mohl těch pár dnů zůstat. v takové situaci ti pomůžou všichni rodiče kamarádů, ikdyž třeba nejste nějací blízcí přátelé. pokud by to touto cestou nešlo, tak by mohla v takové situaci pomoci nebo poradit učitelka.
s chlapama jsi to zrovna nechytla dobře a u tvého nynějšího přítele mě napadá jediné - nebýt ta hodná spolehlivá partnerka, ale občas úplně normální histerická ženská, se kterou mlátí hormony. no a jeslti je s maminkou tak spokojený, tak ať si ho matka naloží do octa. ono ho to přestane samotného brzy bavit - s matkou nezaš..á (pardon za ten výraz :sweat_smile: )
19. říj 2011 v 00:36  • Odpověz  • To se mi líbí
@lucisa diky :dizzy_face:
@majdamarie ahoj, moc me mrzi, ze to mas v zivote tak tezky, ale asi nezbyde nez se k tomu postavit celem...a pokud ti k tomu budu mit jak pomoct, moc rada to udelam, takze jestli chces, ozvi se, domluvime se, pokecame... :slight_smile:
19. říj 2011 v 07:45  • Odpověz  • To se mi líbí
@majdamarie máš IP
19. říj 2011 v 15:07  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
Všem Vám chci na tisícekrát srdečně poděkovat. Snad jsem ani nedoufala, že tady narazím na tolik ochotných lidí. Že si někdo udělá čas, na to aby mi odpověděl, mě opravdu zahřálo u srdce. Dnes se cítím o poznání líp. Vše vypadá zase o něco líp a snáz. Jednou za čas se to prostě vše nahromadí a musí to ven. Tady jsem našla úplně perfektní útočiště. Všem Vám za to moc děkuju. Jsem tu druhý večer a přesně nevím jak IP funguje, tak mi dejte ztrpení a já se jistě ozvu soukromě......ještě jednou mooooooooooooooooc díky :slight_smile:
19. říj 2011 ve 20:29  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@majdamarie tak se mi líbíš. jsme ženské, my vydržíme všechno :wink:
A klidně piš dál i tady, mám tvé téma v oblíbených, chtěla bych sledovat tvůj příběh, protože pokud by se tady fakt nikdo nenašel (což si myslím je úplná blbost), jsem ochotná ti prcka pohlídat i na takovou dálku, u nás by se v tom množství dětí další ztratilo, jídlo navíc taky je a spát by měl taky kde :wink:

A taky se chci dočíst, jak si tě našel ten pravý a jak se má miminko v bříšku a na světě a jak pomáhá velký brácha....... :dizzy_face:

Drž se :wink:
19. říj 2011 ve 21:27  •  3 děti  • Odpověz  • To se mi líbí
Majdo, máš to těžký, ale mám z tvého psan í pocit, že máš v sobě dost energie, která ti pomohla být jasně rozhodnutá pro to nový dítě a najdeš sílu se s tím poprat.

Za psychologem rozhodně zajdi, není to jen o psychice, dobrý psycholog má i praktické rady. Zná hodně problémů svých klientů a dokáže se na celou situaci dívat s odstupem.
Může ti poradit hlavně jak postupovat se současným přítelem a třeba se ti podaří tam i přítele dostat a třeba ten vztah po dva a půl letech ještě není úplně ztracený a když jó, tak alespoň se pokusit začlenit přítele jako opravdového otce, který dokáže pomoct finančně i prakticky.
U něho bych apelovala na pomoc nejvíc. Je to zrovna tak jeho problém jako tvůj.

Nevím jak to máš s prací, ale pokud máš slušnou práci, tak bych zvážila i možnost najít si dobrou hlídací paní a platit ji z rodičáku a pracovat. Získáš tak hlídání třeba i do budoucna a snad i víc peněz a hlavně strašně ti to pomůže psychicky.
Navíc jak překonáš 3-4 první roky dítěte, tak už ze syna budeš mít velkého pomocníka.

Jinak jak ti už radí Florentina :
Udržuj hodně vztahy s kamarádkami a se sestřenicí, vzájemné hlídání je super věc.
Často najdeš pomoc tam, kde ji nečekáš.
A pokud můžeš pronajmout pokoj, tak to je taky dobrý nápad.

Možná by stálo za to zajít svou situaci pořešit i na sociálku, třeba ti poradí. Ale to záleží zda je tam někdo ke komu máš důvěru.

Moc ti držím palce a přeji ti zdravé dítě a zdraví a pohodu pro tebe a ať se tvému příteli rozsvítí.
23. říj 2011 v 07:08  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek