Co dělat, když manžel neuzná svou chybu?

Jedine co jsem vlastne precetla je ....chlap je idiot,vsechno dela spatne a ja jsem chudinka co chyby nedela. A ty co ti radi, odejit nebo pritakavaji jaky je chlap blb, o tom vi ocividne taky pekny prd. A omluvit se neumis...ona totiz, omluva s následným prehozenim viny na nej neni omluva, ale pouze další utok . V prvni rade, pokud chces neco jinak,tak zacni u sebe! Zni to divne vid? Ale je to proste tak. Mrkni na dovychovat.cz treba tam najdes co potřebuješ.

Celkem me prekvapuje, ze ti to driv nevadilo. Ty mluvis o komunikaci, deeskakaci, klidneni emoci a on na oplatku jedenjak kolovratek a ponizuje te?

@anonym - Ne, to nejsou normální asertivní výroky.
Adekvátní je se dohodnout nebo si vzájemně říct o pomoc. Poděkovat. Ocenit, co ten druhý pro nás dělá. Vážit si vzájemné ohleduplnosti.
To jako fakt hlídáš, jak často muž vynáší koš?

Promiň, tvůj přístup není asertivní. Prostě jsi se pašovala do role stíhačky. Zapracuj primárně na svém sebevědomí. To je v tuhle chvíli tvůj základní problém.

Prosím vás hlavně není třeba z toho dělat telenovelu. Určitě nejsem chudinka a ani nemám ambice jí být. Normálně jsme se rafli, klasická hádka kvůli blbosti, do toho vztahovačnost, nepochopení atp. Normální nezvládnutá hádka. Z manži tu nedělám žádného tyrana ani šmejda. To že se umí ovládat méně než já a je vztahovačnější je nicméně fakt.
Každopádně většinou lidi nějak po hádce vyšumí a mají snahu se usmířit a když už ne si to celé dovysvětlit, tak alespoň si říct sorry nebo že je to mrzí. Vzájemně. Pokud to dlouhodobě dělá pouze jeden, tak tu něco není ok. A ne, neznamená to že vše svádím na něj. Evidentně jste některé z vás četli povrchně jelikož několikrát píšu o tom, že nikdo není bez viny a oba se cítíme tím druhým napadnutý nebo zranění. Mince má vždy dvě strany a ve sporu to platí na 100%.
Nechci chlapa hned opouštět, snažím se s tím pracovat. Se sebou pracovat protože naše reakce na situace jsou jen a jen naše. Proto jsem sem i na fóru, abych se dozvěděla nějaké typy od těch z vás které máte taky chlapa který trucuje, jak to ustát a nevystřelit ho na měsíc.
Samozřejmě teď jsme zabejčený oba, tichá domácnost je výsledkem nás obou. U mě už přetekl pohár trpělivosti a říkám si proč bych jako první měla pořád chodit já za ním, nebo jako jediná introspektivně vědět i o svých chybách a on ne. On si jede svoji písničku o tom že za vše vždy mohu já nebo druzí lidé. Nemáte někdo radu nebo neznáte způsob jak na takového neomylného uraženého duba? 😖😂

@koordinatorka_odboje vadilo mi to vždy ale posledního třičtvrtě roku se víc ovládal a bylo to prostě celé snazší..měli jsme dohodu o usmíření se před spaním a tu jsme prostě dodržovali. Někdy jsem přišla já, někdy on. Ale dva měsíce zpět jsme to nezvládli a odvtédoby je to jako před tím rozchodem, jsme ve starých kolejích...

@brunetka11 My si děkujeme, oceňujeme se, objímáme se. To ale nevylučuje že když už jeden z nás cítí že něco prostě nechce udělat, tak to prostě neudělá ( viz já s vařením, on s bio odpadem). Určitě mu nebudu říkat aby uvařil, aby uklidil, aby vynesl koš, to bych byla jako jeho matka a to bych byla stíhačka. On mi taky neříká co mám dělat. My to tak neděláme. Kdo chce, ten udělá co je třeba. A když to neudělá jeden, udělá to druhý.

Je vtipny, zakladatelko, ze vubec nereagujes na zadnou z mych otazek v mem poslednim prispevku, ale stale dokola opakujes tu samou pisnicku. No kazdy sveho stesti strujcem🙂 Pocitam, ze se budete takhle rafat dalsich 6 let a pak to jeden z vas rozsekne a stejne pujdete od sebe. Tak drzim palce.

@oveckaluky ano souhlasím o tom tu mluvím celou dobu. Proto bych uvítala rady jak fungovat vedle zaseklého pařeza. A tím ho nijak nepodhodnocuju. Beru ho jaký je, I s tím, že je zvyklý být venku mezi chlapama alfa a očekává to někdy i doma... Chci se s tím naučit lépe pracovat, ne se rozejít. Aby mě hlavně to urážení tolik nevadilo...ty reakce na jeho urážení a tichou domácnost jsou jen a jen mé.

@zanett to není osobní, jen je to na mě moc dlouhé 🙂
Ale vážím si toho, že jsi o tom přemýšlela i slušnou formu jakou jsi to napsala. Je to plné podnětných myšlenek, byť ne se vším souhlasím. Ale rezonuje to ve mě. Děkuji!!

Jenže tady jsou očividně zaseklé pařezy dva... musíte mluvit a hledat kompromis. Oba.

@oveckaluky No to je právě to co jsem psala. Tentokrát jsme se zabejčili oba dva. I já. A už nějak vnitřně cítím že prostě tentokrát už za ním nepolezu jako první...Evidentně si na to zvykl že přijdu a pomůžu mu se odurazit. Ale mě už to prostě nebaví. Neměl by to dospělý člověk umět? Mě samotnou to stojí hodně sil a přemáhání přijít po hádce s uvědoměnìm si svého podílu na situaci a sdělit mu to. A přesto to dělám. A udělala jsem to i tentokrát. Jenomže tohle uvědomění z druhé strany prostě potřebují slyšet oba partneři. I já to potřebuju slyšet že si uvědomuje že se neovládal, byl osobní a chvílemi fakt hnusný.

Tak je to uz tyden co neni schopny uznat taky chybu. Je mi z neho spatne.

A seš jistá, že ví, na co čekáš?? Respektive že ví, že má udělat nějaký první krok k usmíření tentokrát on? Může to brát opravdu třeba jako takový hec a soutěž... člověk nikdy neví. Ale týden je teda síla.