Jaro mne vždy nabudí na barevné a ideálně zeleninové jídlo ,-)
Tentokrát cukeťáky s psylliem, mozzarellou a kápií. K tomu dip z kysané smetany s bílým jogurtem bylinkami.
Tak dnes to bylo mocné ,-)
Zahlédla jsem tu recept na rohlíky, autorku budu muset ještě dohledat, abych poděkovala. Pospíchala jsem, takže omluvte tvar, svůj účel splní 🙂
No a do zásoby makové, meruňkové a povidlové kynuté koláče.
A k tomu bezlepkové a bezlaktózové krekry, dobře posloužily k obědu 🙂 Fotky vložím postupně.
Čemu učíme své děti?
Tuhle naše mamka povídá mému muži: "Hele, nechápu to, ona se s ním měla tak krásně - on jí pomáhal v domácnosti, uspával děti, ona "si mohla" chodit, kam chtěla, kdy a s kým, zahrnoval ji dárky... Ty večery a víkendy jí nevyčítal. No prostě jako se má tvá žena s tebou...".
Debata šla pak jiným směrem.
V poslední době jsem si však, když si tak pročítám ty články nebo slýchám kolem sebe, jak jsou některé ženy nešťastné - "všechno je jen na mne, on mi s ničím nepomůže, nestíhám děti a on mi vyčítá, že na něj nemám čas, musela jsem ten dětský pokoj vymalovat sama, musela jsem malému na tu aktovku tajně našetřit...", uvědomila jednu věc.
Já to jinak prostě ze své rodiny neznám - u nás byl tím, kdo dost vařil, táta. A táta nás učil plavat. A táta vynášel koš / vysával / někdy mi pomáhal s úkoly (z té trojky za papírové dopravní značky jsme byli upřímně znechucení oba). Viděla jsem odmala, že se takhle v rodině funguje - že jsou na to rodiče dva a o práci i radost se dělí.
A když jsem byla nějakou dobu ve vztahu, kde jsem to musela všechno táhnout, protože synek byl navyklý, že všechno odtáhla máma, šla jsem o dům dál. Respektive, raději jsem byla sama, než podobně přežívat.
Takže ano - muž vysává, uspává, čte pohádky, učí děti jezdit na kole. A ano, zpočátku se mu moc chodit s kočárkem nechtělo. A taky jsem se dozvěděla po příchodu druhého dítěte do rodiny, že "už nejsem tak hodná, jako dřív...".
Tak letos se zadařilo 🙂
Hledám si práci - jak a proč psát motivační dopis
Ráda bych navázala na článek https://www.modrykonik.cz/blog/anetka1701/article/z-8aukyg/
Asi se shodneme, že hledat si práci po či při rodičovské dovolené není právě jednoduché. A to i v dnešní době, kdy se říká, že "berou všechny". Neberou, nebudeme si nic nalhávat - skloubit rodinný život s pracovním umí být opravdu zapeklitá věc a vůči ženám s malými dětmi je zakotveno mezi zaměstnavateli stále dost předsudků.
Vracíme se do práce povětšinou po určité pauze (mnohdy i pěti a víceleté) - chybí nám potřebné znalosti, nejsme extra časově flexibilní, na rozdíl od bezdětných nám extra nezbývá sil na pracovní "dodělávky" večer či o víkendech.
Spousta z nás by však asi ráda práci, která nás baví - přece jen v zaměstnání trávíme mnohdy více času, než co se nám podaří naspat za noc s malými dětmi.
Anetka1701 nás v základu provedla úskalím napsání životopisu. A co dál?
Zaujme vás inzerát a říkáte si: "Jo to by mohlo být právě pro mne!". Jenže podobných jako vy, jsou třeba desítky. Takže jak zaujmout? Motivačním "dopisem". Respektivem oslovením potenciálního zaměstnavatele v e-mailu (asi už nás moc není, co bychom životopis v dnešní době posílaly poštou).
Naše 8,5 letá...
"Maminko, chtěla bych být jako ty..."
"Proč?" A přiznám se, že jsem čekala něco o vaření.
E. se zasněným výrazem: "Chtěla bych být taky tak hezká..."
#fykyska Je to zvláštní, včera jsem si na tvůj "procentní" příspěvek vzpomněla...
Pracuji s lidmi - kombinace HR a IT s marketingem, takže jsem tak trochu profesně deformovaná a stále mám tendenci selektovat a vyhodnocovat informace o lidech, sociálních skupinách na internetu, prostředí a chování ovlivňované podprahovou reklamou, nástroji, jak prodej podpořit.
Lidé a jejich jednání, jejich nicky jsou docela rychle čitelné. Čest výjimkám 😀
Když jsem se sem přihlásila, trvalo mi, než jsem se tu nějak zadaptovala... přišlo mi to tu domácké, spousta lidí se tu znala a mne i postupně dostalo to, jak se tu lidé vzájemně podporovali. Sice občas za každou cenu.. plurál tu občas rve oči, ale... byla tu spousta normálních a velmi šikovných holek, které inspirovaly svými dovednostmi, šikovností, praktickými tipy, osobní odvahou.
Od loňského léta však pomalu sleduji změnu... velmi podobný scénář - nový nick a výrazná fotka - krásná holka. Hurá, dočkali jsme se mimíska! Mužíček mne rozmazluje! A čistě náhodou profláklou značkou šperků, drahého vína, botiček - a čistě náhodou mají nožičky téže značky i pro děticky! Za dva tři měsíce od oznámení se na profilu objeví naštelované na gauči značkové deky a "hnízda" pro "mimíska". A vystajlovaná kára... a profi fotky od.., a těhotenské oblečení značky...
Tak nevím, buď se tu změnilo zvláštně osazenstvo - což je trochu divné, protože tahle skupina žije Instagramem, FB apod. Výborně tohle zafungovalo třeba u spojení Mareše a oficiálně značky Blažek a méně oficiálně nejmenované klenotnické značky...
Na MK to začíná nabírat zvláštní směr...
Mno nic, jdu si zazálohovat fotky 😎
Lépe to vystihnout snad ani nejde Víc to vystihnout ani nešlo... http://www.cnews.cz/problemy-dnesnich-mladych-z...
Je to strašně divné takhle po 1,5 hod. cvičení... Ale znám se - kdybych si to neužila, tak mi to pak bude líto... Tak jo - loučení s dobrotami ve vší opulentnosti a zítra zase nanovo...
Držte mi pěsti, těch 10 kg dolů letos půjde. Chci si to běhání užít 💖
P.S.
Moc vám všem děkuji za dosavadní podporu... Vážím si toho 💐
#2procenta - dostupnost některých informací jen pro přátele - to byl základ, proč jsem tu zůstávala
Wow... Po nějaké době otvírám MK na notebooku a ne na rychlovku z mobilu. Chtěla jsem napsat jedné zdejší uživatelce, co mne má v oblíbených. A najednou nic - místo fotky obrázek.
Ale kolik obrázků místo fotek?!
Jako jo, udělala jsem po novém roce totéž...
Ale že nás bude do pár dní tolik...
Když #admini jedou takhle na procenta, o kolik procent tedy ubylo uživatelek s fotkami v profilu po ohlášení změn v nastavení soukromí a funkcionality "přátelé"?
Koho to také zajímá, dej lajk, prosím ,-)
Třeba budeme stát někomu za odpověď...
