Tuhle naše mamka povídá mému muži: "Hele, nechápu to, ona se s ním měla tak krásně - on jí pomáhal v domácnosti, uspával děti, ona "si mohla" chodit, kam chtěla, kdy a s kým, zahrnoval ji dárky... Ty večery a víkendy jí nevyčítal. No prostě jako se má tvá žena s tebou...".

Debata šla pak jiným směrem.

V poslední době jsem si však, když si tak pročítám ty články nebo slýchám kolem sebe, jak jsou některé ženy nešťastné - "všechno je jen na mne, on mi s ničím nepomůže, nestíhám děti a on mi vyčítá, že na něj nemám čas, musela jsem ten dětský pokoj vymalovat sama, musela jsem malému na tu aktovku tajně našetřit...", uvědomila jednu věc.

Já to jinak prostě ze své rodiny neznám - u nás byl tím, kdo dost vařil, táta. A táta nás učil plavat. A táta vynášel koš / vysával / někdy mi pomáhal s úkoly (z té trojky za papírové dopravní značky jsme byli upřímně znechucení oba). Viděla jsem odmala, že se takhle v rodině funguje - že jsou na to rodiče dva a o práci i radost se dělí.

A když jsem byla nějakou dobu ve vztahu, kde jsem to musela všechno táhnout, protože synek byl navyklý, že všechno odtáhla máma, šla jsem o dům dál. Respektive, raději jsem byla sama, než podobně přežívat.

Takže ano - muž vysává, uspává, čte pohádky, učí děti jezdit na kole. A ano, zpočátku se mu moc chodit s kočárkem nechtělo. A taky jsem se dozvěděla po příchodu druhého dítěte do rodiny, že "už nejsem tak hodná, jako dřív...". 

Nemyslím si, že je nutné z muže podobné aktivity vyštěkávat, spíše mu dát dostatek prostoru, ať si to v klidu "ohmatá" bez mé nutné přítomnosti. A na to se pak nabalují další možnosti, jak si to všechno užít společně.

Ale jo, občas na výraznější výměnu názorů dojde ,-)

Tuhle jsme někam šli i s dětmi přátel a naše starší automaticky zorganizovala jejich kluky, ať odnesou tašky. A sama odnesla jen knížku. Jen jsme se potutelně usmívali, že ta se neztratí.

A já si uvědomila, že to je vlastně fajn. Ona to jinak z rodiny ani nezná... 

A co vy, jaký vzor si v sobě nesete?

Ráda bych navázala na článek https://www.modrykonik.cz/blog/anetka1701/article/z-8aukyg/

Asi se shodneme, že hledat si práci po či při rodičovské dovolené není právě jednoduché. A to i v dnešní době, kdy se říká, že "berou všechny". Neberou, nebudeme si nic nalhávat - skloubit rodinný život s pracovním umí být opravdu zapeklitá věc a vůči ženám s malými dětmi je zakotveno mezi zaměstnavateli stále dost předsudků.

Vracíme se do práce povětšinou po určité pauze (mnohdy i pěti a víceleté) - chybí nám potřebné znalosti, nejsme extra časově flexibilní, na rozdíl od bezdětných nám extra nezbývá sil na pracovní "dodělávky" večer či o víkendech.

Spousta z nás by však asi ráda práci, která nás baví - přece jen v zaměstnání trávíme mnohdy více času, než co se nám podaří naspat za noc s malými dětmi.

Anetka1701 nás v základu provedla úskalím napsání životopisu. A co dál?

Zaujme vás inzerát a říkáte si: "Jo to by mohlo být právě pro mne!". Jenže podobných jako vy, jsou třeba desítky. Takže jak zaujmout? Motivačním "dopisem". Respektivem oslovením potenciálního zaměstnavatele v e-mailu (asi už nás moc není, co bychom životopis v dnešní době posílaly poštou).

Není potřeba sáhodlouhého představování své osoby (P.S. ne, fakt není potřeba popsat celou A4 s podrobným a dalekosáhlým popisem vašich dosavadních pracovních "zásluh" - věřte mi, odrazuje to a málokdo to bude ochotný číst). Opravdu stačí třeba 3 - 8 jednoduchých výstižných vět. 

Hodně také zabodujete slušným a milým oslovením, poděkováním a dovětkem, že rády více informací sdělíte osobně na případném pohovoru.

Znovu si přečtěte pracovní inzerát, na který reagujete - promyslete si, proč vás právě tato pozice zaujala. Protože popisuje to, co byste chtěla dělat? Protože nabízí práci na částečný úvazek? Protože chtějí po uchazečkách práci a znalosti, které máte z předchozích zaměstnání?

Vyberte si to, co vás zaujalo. A napište to oné personalistce nebo personalistovi na rovinu. Vyzdvihněte své znalosti a důvody, proč vy jste ta pravá.

Názorný příklad - vkládám okopírovaný text inzerátu: 

Popis:

Hledáme zaměstnance na pozici junior účetní - požadujeme:

• Min. základní znalosti účetnictví a min. znalosti daní

• Psaní nejlépe všemi 10 prsty na klávesnici

• SŠ vzdělání nejlépe obchodní akademie

• výhodou je praxe na obdobné pozici je, ale není podmínkou

• Dobrou znalost práce na PC (Word, Excel, Internet, E-mail, apod.)

Hlavní náplň práce:

• Vedení účetnictví, příprava podkladů, spolupráce s hlavní účetní

• Spolupráce s vedením společnosti a hlavní účetní

• Ostatní administrativa ve firmě

Co HR v tomto případě třeba napsat?

Dobrý den, paní Vomáčková,

reaguji na vaši pozici "Junior účetní" zveřejněnou dne 19.9.17 na ucetni.cz. Na této pozici jsem pracovala v letech 2013-15. Připravovala jsem podklady pro hlavní účetní, mám praktické znalosti s účetními systémy Pohoda a ABRA, pracovala jsem také v týmu, který připravoval podklady pro roční uzávěrku. Také jsem vedla Knihu jízd a měla na starosti pokladnu s hotovostí obchodního oddělení společnosti.

Věřím, že bude příležitost sejít se s Vámi osobně na pohovoru a doplnit případné informace k mé praxi a znalostem - jsem vám k dispozici na tel.č. ...

Mějte se hezky,

Marta Jandásková

V tomto textu shrnujete vše potřebné a vyzdvihnete své znalosti - i kdyby v dané firmě používali jiný účetní systém - vy máte praxi s dvěma, tzn. že by neměl být pro vás problém se naučit další. Ročními uzávěrkami si dopředu naženete 100 bodů oproti jiným uchazečkám, nemluvě o informaci o svěřené hotovosti (tedy zdůraznění své spolehlivosti) a spolupráce s obchodníky (kdo má s tímto oddělením zkušenosti, jistě ví, o čem mluvím ,-) ). Uvedením personálního serveru a datumu inzerátu zaujmete smyslem pro detail. A svým milým a vstřícným jednáním si prošlapete cestičku mezi těmi, které se ani mnohdy neobtěžují s oslovením kontaktní osoby u inzerátu.

P.S.

Držím vám pěsti, ať si najdete práci, v níž budete spokojené.