Dítě nerespektuje autority a odmítá pravidla

@speratovalucie a neni to jenom reakce na sourozence? Ja mam deti rychle po sobe, jsou hodne temperamentni, psychologove jim jiste diagnozu najdou, ale hodne pomaha nastavovat mantinely od utleho detstvi, nedavat moc sladke a jestli je maly ciperny, tak taky nejakym zpusobem vytlouct tu jeho energii. Bohuzel se to obcas bez kriku ci naplacani neobejde, ale deti jsou vychovane. Kdyz potrebuju, aby byly doma klidne a chvili vydrzely neco delat u stolu, tak jdeme brzo rano na narocnejsi prochazku a podobne, zachvaty vzteku zvladame pomoci certiku, coz u vas si najdete uz neco lepsiho, ale me se 3 lete blbe vysvetlovalo, ze neumi zvladat svuj temperament, tak ji vzdycky rikam, ze uz ji zase ovladaji certici a ze je musi vyhnat, zacnu delat ksa ksa a on ji ten amok vetsinou rychle prejde a za chvili se tomu jeste smeje, protoze vyhaneni certiku povazuje za hru. Doma na nas sice vecne leccos zkousi, ale ve skolce se chovaji v poradku, na navstevach a u babicek take. A doma to hold porad zkousi, protoze ono je porad neco, u ceho nevi, jestli muzou nebo ne, ale postupne je to snazsi a snazsi, taky je ucime ze kdyz neco nevhodneho, ze to ma dusledky. Kdyz ve vztekuudekaji neporadek, musi si ho uklidit (samozrejme az se zklidni a vyzenou ti certici), totez kdyz neco rozbiji nebo se na to v afektu chystaji, tak to zase vysvetluju na brumicich a caprisone, ze za to by byla hromada brumiku nebo krabice piticek na vylety a podobne a tez to docela funguje, protoze se tim uci s tim vzteke urcitym zpusobem zachazet. Mala u dedy ve vzteku nedavno pomalovala zed tuzkou, nedostala co chtela, musela si ji vygumovat a deda na ni zahucel takovym zpusobem, ze o tom vtipkuje dodnes , od te doby nastoroje zkazy uklizi a rovnou hlasi, ze na ni jdou certici atd. No proste se to da kocirovat i bez psychologu a leku a deti se uci a umi se sebou cim dal tim lepe pracovat, jen k tomu potrebuji nasi pomoc a s volnejsi vychovou to u nas najde, ta tyhle problemy v podstate nastartovala...

@akankeo Nene na malou to reakce nebude, on ji miluje a nedá na ni dopustit. Moc se na ni těšil a pořád je u ní.

@speratovalucie i tak si myslím, že je to reakce na malou, i když ji má rád a těšil se na ni. On to neumí zpracovat, najednou tam někdo je, rodiče nemá jen pro sebe a malá se začíná vís a víc projevovat. Další fáze je ta, když se mimčo začne pohybovat a narušovat mu jeho prostor, bourat jeho kračky apod.
Psycholog určitě neublíží a pokud cítíš, že je problém i z dřívějška, tak to začněte řešit. Třeba nám s návaly vzteku u nejstarší dcery pomohla kineziologie. Taky jsem používala u obou starších holek bachovky na zvýšení sebevědomí a taky jsem pozorovala změnu a dokonce i můj manžel, který tohle čarování (jeho slova) neuznává...

je mi líto, čím doma procházíte ☹ mě Míša dost často předvádí to stejné, ale jak jsi psala v závěru. jemu ještě nejsou ani 4 roky, tak to svádíme na věk 😅 představa, že mu to vydrží až do první třídy mě teda vůbec nenapadla a upřímně mě to děsí. jeho nevlastní sestřička byla v tomto věku taky na ranu, teď půjde do první třídy a naštěstí už je zlatá, tak doufám u mišky v to stejné 😅 moc držím palce, aby jste to nějak zvládli. já si taky často říkám, že je štěstí, že nemáme sousedy, jinak by u nás asi policie a sociálka mohla rovnou bydlet 😔 a to koukám, že jsme možná skoro sousedky 😀

@postolka007 jak se testuje ADHD? já teda o té nemoci nic nevím, nebo poruše 😅 to se pozná z krve a jsou na to léky? promiň, že se tak blbě ptám 😅

@akankeo to vyhánění čertíků je fakt hezké 🙂 ale teda píšeš...nedávat moc sladkého...a pak píšeš o brumících a caprisone...no to mi teda hlava nebere 😅

@blahova_andrea na vylety sladke davame, tam deti spali energie dost 🙂, ale doma jen co upecu, jinak na slidy nam staci babicky, po kazdem hlidani deti skacou do stropu a jsou jak zfetovane...

@akankeo tak to pak jo, to chápu 😀 je blbý, že prarodiče všeobecně mají pocit, že dítě, které nedostane denně kilo cukru, nemůže být šťastné ☹ přitom my od nich dostávali pamlsky jen na mikuláše a velikonoce, případně jsme luxovali misky po návštěvách 😅

@speratovalucie Jako bys mluvila o mém bratrovi když byl malý. Dnes je mu přes třicet. No, popravdě rada není žádná, musíte to nějak přežít a ono bude časem líp...Fakt je ten, že tyhle děti nepředěláš ani bitím, ani řvaním a vyhrožováním, ani prosbama a domluvama, to jsou prostě samorosti, kteří mají svoji hlavu. Když je popadne amok, jsou schopni kolem sebe třískat hlava nehlava, naprosto bez rozmyslu, ničit věci, mlátit lidi, ječet, všechno jedno. A v tu chvíli nepomůže nic, a to naši fakt zkusili podle mě všechny represivní metody, co se daly.
I když je brácha jeden z nejchytřejších lidí, co znám, měl hodně velké problémy s učením a hlavně chováním už na základce, i potom na učňáku a na nástavbě, mamka se vyloženě bála chodit na třídní schůzky (doporučuju posílat manžela🙂. Teď je brácha dávno dospělý, v práci úspěšný, ale pořád je prostě hodně svůj. Naučil se docela dobře kontrolovat tu svoji cholerickou agresivitu, ale já ho znám a dost dobře na něm kolikrát poznám, že už mu vře pod pokličkou a schyluje se k výbuchu. Jinak teda musím říct, že přes tohle všechno je to vlastně hodnej kluk, kterej nás má rád, jen je s ním prostě strašně těžkej život a bohužel i on sám se sebou to má v mnoha ohledech těžké.
Co podle mě hodně pomůže - když si děcko najde koníček, kterému fakt propadne, brácha měl jako dítě počítače, pak kolem osmnácti propadl sportu a to ho drží dodneška. Nemá ale moc smysl něco děcku vybrat a pak trvat na tom, že tam bude chodit a basta, takhle to s těmihle dětmi fakt nefunguje.
Naši chodili s bráchou po psychiatrech a psycholozích od jeho tří let, nevšimla jsem si, že by to na jeho chování nebo náš rodinný život mělo jakýkoliv dopad. Naši ale odmítli medikamentozní léčbu. Ve svém okolí znám kluka, který se choval dost podobně, jako můj brácha a když je pod lékama, tak je fakt jak beránek a nejsou s ním problémy. Tohle si ale musí každý rodič sám rozhodnout. Hlavně to samozřejmě musí posoudit lékař, jestli by to u vašeho syna bylo vůbec potřeba, třeba má fakt jen období ultimátního zla, které zase za pár týdnů skončí. Jak ale popisuješ to, že třeba po té atace je najednou nějakou dobu jako vyměněný, takhle to bylo s bráchou taky, jen mu to nikdy moc dlouho nevydrželo🙂 U něho se měnily nálady z vteřiny na vteřinu.
Můj syn je jen velice slabý odvárek proti tomu, co měli naši doma s bráchou, ale i tak na něm pozoruji, že je hodně divoký a oproti ostatním dětem obtížně zvladatelný. Já sama (hlavně proto, že jsem sama byla svědkem toho, že tento styl výchovy opravdu na děti bratrova kalibru nefunguje a děti citlivé zase ušlapává) neuznávám represivní výchovu, ani fyzické tresty, ale děcko samozřejmě musí mít hranice. Je mi blízké heslo a koncept Respektuj a buď respektován. Hodně mi pomáhá vžít se do situace, kterou prožívá to dítě, odhlédnout od toho, jak to vidím já a podívat se jeho očima. Vzpomenout si, jak mně bylo jako dítěti v dané situaci a podobně. Ne, že by to mělo nutně vliv na chování mého syna, ale mně se uleví, když mě samotnou opustí vztek nad nějakou z jeho reakcí nebo chováním🙂 Když moje mamka vidí, jak se k synovi chovám, často mi řekne, že ona by to za mlada už nevydržela a jednu mu pleskla nebo ho seřvala, ale že to stejně efekt nemělo a že kdyby se měla rozhodnout znova a měla na to nervy, tak by nás radši taky vychovávala tak, jak to dělám já. Asi ne ve všem, ale ve spoustě věcí ano.

@brokovich Nic ve zlém, ale z tvojí reakce je vidět, že ses s dítětem tohoto formátu nikdy nesetkala, na ně opravdu neplatí ani zákazy ani příkazy. To, co platí na poslušnou holčičku, na kluka s ADHD anebo jinou poruchou tohoto typu, platit fakt nebude. Myslím, že i ty sama se budeš později ve výchově na spoustu věcí dívat úplně jinak, než jak si to představuješ teď a třeba i tu švagrovou časem pochopíš🙂

@evik19 Já tedy nevím, ale já o žádném ADHD nemluvila, vyjadřovala jsem se k situaci tazatelky, tak, jak se mi jevila, nestanovovala jsem žádné diagnózy. Jinak já apriori nepředpokládám, že každé dítě, které je vzteklé, trpí hned nějakou poruchou. Od toho je lékař, aby to posoudil a ne diskuse na MK. Já jen říkám, že např. syn mé švagrové se k takovémuto chování dopracovává za vydatného přispění výchovy své matky, které se mu dostává. Syn švagrové žádnou poruchu nemá, když s ním jedná děda nebo já nebo otec, tak je klid a žádná extempore se nekonají nebo je jim učiněna rychlá přítrž. Také nic ve zlém, ale o tom, zda a jaké mám já osobní zkušenosti s výchovou dětí nevíš nic. -;)

Holky, pište mi tu prosím jen k tématu, zbytek si kdyžtak povídejte ve zprávách, jo 🙂

máme doma taky pořádné zlobidlo, ale má o rok míň. Tedy k dětem se chová moc hezky, se sestřičkou se občas pošťuchují, ale také si dokážou moc pěkně hrát. Myslím, že teď o prázdninách mají všechny děti trochu "povolený" režim, takže zlobí víc než normálně během roku, slyším to stejné od známých a kamarádek. Onehdy chytl můj syn zase "vzteka" a vydrželo mu to dost dlouho, a nakonec pomohlo to, že i když jsem ho předtím už musela plácnout a taky na něho pořádně zařvat (když něco opakuju 10x a on se jen směje a dělá pořád dokola to, co nemá), tak jsem ho objala a řekla mu, že je to moje velký zlobidlo a on se mě chytl hodně pevně a pofňukal si a za 3 minuty byl úplně v klidu. Napadá mě, jestli nepotřebuje cítit víc lásky (tím nechci říct, že mu jí díváte málo) - pomazlit, přitulit se, atd. A taky vyplnit volný čas, aby neměl čas na "blbiny" a neměl tolik energie. A nebo zkusit přístup, že už je velkej a půjde do školy, a tak mu nechat nějakou zodpovědnost a když to splní, tak ho za to pochválit. Třeba vynést občas koš nebo pomoci něco se sestřičkou, apod. Říká se, že na každé dítě platí něco jiného. Tak držím pěsti, ať se vám podaří najít správné řešení. A ještě jsem se chtěla zeptat, než je dítě "přijato" do školy, tak se k psychologovi, jako součást toho předškolního roku, nechodí? Pokud ano, co vám řekl?

@blahova_andrea psychiatři a psychologové na to mají testy úměrné k věku dítěte.... z krve fakt ne 🙂 oni jsou taky schopní určit jak závažná porucha je ... signály jsou víceméně takové jak popsala zakladatelka - impulzivita, výbušnost, nejdřív konaj, pak přemejšlej, neschopnost chvíli posedět v klidu... pořád v pohybu... u stolu kinklat nohama třeba, prostě jak na klíček.... jestli máš podezření u své ratolesti tak se poptej u pediatra a pak u odborníků nebo koukni na web, tam je toho spousta....

Ahoj, pracuji ve školství a dle toho co jsi psala by mohlo jít o poruchu chování (doporučila bych ti pedagogicko-psychologickou poradnu)..Hodně zdaru a pevné nervy.

Máme to samé a v pedagogicko-psychologické poradně nám k tomu akorát řekli, že v podstatě se s tím stejně nedá nic moc dělat, že to dítě je prostě své... Nezabírá ani pozitivní, ani negativní motivace, prostě nic... Problémy s tím už má od školky a rok od roku je to horší a horší ☹ Ve škole jsou na něj pořád stížnosti... Jo a ohledně hyperaktivity a ADHD a ADD apod. - na to nám řekli, že to ani neřeší, že to má skoro každý dítě... Já si taky myslela, že to máme (nepozornost, vyrušování, neklid, zapomínání, záchvaty vzteku, záchvaty lítosti atd.), ale potvrdit mi to odmítli, že to stejně může diagnostikovat jen neurolog nebo psychiatr a že se na to berou léky, které tlumí tu aktivitu, ale prý podle toho, jak píše, tak rozhodně hyperaktivitou netrpí...
Takže zkusit psychologa, psychiatra a uvidíš... Prostě bude mít dítě vlastní názor a silnou osobnost...

@elen222 Malej pomáhá se vším, utírá a uklízí nádobí, baví ho to, chodí s košem, pro pečivo a menší nákupy, moc pomáhá a cítí se důležitě a je u toho fajn a nadšenej. My jsme u psychologa nikdy nebyli...

@ivankamtb Žeby geny... ach jo... biolog.otec je rapl násilnickej :( Ještě že se neznají.

@postolka007 tak jako mě tyto příznaky přijdou normální skoro na všechny děti 😅 nevlastní synek se trošku zklidnil snad až kolem 8let. nevlastní dcerka už teda kolem 6. synovi ještě nejsou 4, tak mi přijde normální, že je hodně aktivní a neposedí. i to, že se vzteká a zkouší. no a u té nejmladší jsem prostě smířená s tím, že nás to ještě jednou čeká. že je to prostě běžný dětský vývoj 😅 já se právě v ničem nepitvám, nic nezjišťuju a tak nemám nikdy na nic podezření 😀

@speratovalucie teda fakt jak ten náš. čím víc má práce a úkolů, tím je hodnější a šťastnější. dokonce mi běžně říká: "maminko, já prostě musím zlobit, když mi nedáš žádnou práci." 😅 ale občas je prostě těžké mu pořád něco vymýšlet a něčím ho úkolovat ☹

@speratovalucie aha, tak to je fajn, že se zapojí a baví ho to, myslím, že u psychologa to dopadne jak píše @vera_vila ..... že dnes takhle zlobí většina dětí, prostě je jiná doba......mně mamka řekla, že my s bráchou jako malí jsme takhle nikdy nezlobili, prostě se nám něco řeklo jednou, dvakrát, třikrát a my jsme poslechli. A to jsme snad nikdy nedostali na zadek. Obávám se, že jedině stanovení pevných mantinelů a snažit se dávat co nejvíc lásky a pochopení, ale taky občas "ujedu" a zařvu nebo prostě dostane facku, pohlavek nebo plácnutí přes zadek. A jak vidím, u vás možná trochu geny hrají taky svoji roli, těžko říct

@blahova_andrea mno .. řeknu to asi takhle. Pokud bys měla doma ADHD dítko, tak bys to věř mi poznala, protože to, co ti u dětí připadá jako normální živost by to tvoje předvádělo asi tak ve stonásobné formě.
Nicméně pokud tu zkušenost nemáš nemá cenu to rozebírat. Kdo tu zkušenost má pochopí, co jsem psala, kdo jí nemá bude psát moudra že jsou takové všechny a přidávat kupu smajlů...

@blahova_andrea Mě hlavně přijde i blbý mu neustále dávat nějaké úkoly... přece jen chci, aby byl jako dítě... Ale ono to nejde :D On už musí i míchat cibulku na sádle!!!!

@elen222 my od rodičů posloucháme to samé 😅

@elen222 No, přesně tak. Já jsem byla vzorný dítě.. Jen jsem seděla na pr...zadku a poslouchala jsem... Teď toho lituju... v létě jsem nesměla na kolo ani běhat, v zimě jsem taky nesměla běhat ani mít trochu mokrý kalhoty... Když se ohlídnu zpět, moje dětství bylo o ničem... teda vlastně jo...o něčem jo...o sterilitě...

@postolka007 já rozhodně netvrdím, že jsou všechny děti stejné. jen mi opravdu nepřijde normální, aby tolik dětí až v této generaci trpělo tolik poruchami a musely na to brát léky. napsala jsem jen svůj názor 😉 k psychologovi jde dneska taky téměř každé dítě, z různých důvodů. to ale neznamená, že mu pomůže (mě kdysi taky psycholožka vůbec nepomohla) nebo že chce pomoct, nebo že je kvalitní a zkušený...já teda bezmeznou důvěrou k lékařům všeho typu rozhodně netrpím. kdybych k někomu šla, tak by mi vadilo jak to, že mě odbyde s tím, že jsou všechny děti takové, ale i to, že by mi do dítěte hned začal cpát léky. ale to je zase moje špatná zkušenost a postoj k lékařům, no. a nikomu to nevnucuji. jen se sama vyjadřuji. od toho fora jsou!

@postolka007 No, já si někdy říkám, že je škoda, že malej nemá křídla... aspoň by nám pořád nepadal pod nohy, jak musí skákat z postele na zem a pořád dokola... a nebo jak musí lítat po celým bytě, skákat do dálky, skákat jako panáky... skákat běhat skákat běhat grrrrr šílený :D Venku ho na zemi nenajdu, vždycky je na stromě... čím víc krkolomně někam leze, tím je spokojenější... Dokonce jsem ho hledala včera dole v baráku u kočáru, on nikde... no kdybych se líp podívala, tak ho krásně uvidím... ale skutečně mě nenapadlo podívat se nad sebe na zábradlí u schodů... a on po něm lezl nahoru do dalších pater... klídek...pohoda...že se obtěžuju... :D

@blahova_andrea Já se právě k psychologovi moc nechci hrnout - ale nám asi nic jiného nezbyde - říkám si, že děti vždy řádí, každé jinak, některé míň, jiné víc, každý je individualita... Je sice fajn mít jako "omluvu" nějakou nemoc nebo poruchu, aby se to dalo omluvit, ale lepší je podle mě zkusit s tím něco dělat, aniž by nějaká nemoc, porucha, syndrom apod byl diagnostikovaný... Je fakt, že za chvíli vymyslí syndrom na blbej prd po čočce... to bude nějaký syndrom náfukus obecnikus nebo co...

@speratovalucie tak v 6 letech v tom nevidím problém, když to samé chce dělat i ten náš prcek 😉 já myslím, že tím jim dětství nebereme. prostě si sami řekli, že stojí zrovna o tento přístup a vlastně nám sami dávají jasně najevo, že jsou takto spokojení a my pak budeme taky. já nemůžu vysávat, aniž bych nenechala někde hromádku na vysátí pro něj, nemůžu do kuchyně vařit, aniž bych mu nedala aspoň jeden důležitý úkol, aby mohl tátovi říct, že to vařil on 😀 posledně mi bral mop, že vytře on. u prarodičů miluje práci v dílně i na zahradě. prostě stojí o komunikaci, kontakt, práci a následnou chválu a pocit důležitosti, tak jim to brát 🙂 jasně, že nemá žádné časové plány a pravidelné služby na nádobí apod., na to má času dost, dělám si vše sama a když chce, tak se zapojí. teda spíš musím počkat a zeptat se, protože jak si vytáhnu prádlo z pračky sama nebo dám sama tabletu do myčky, tak je hned právě děsně zle.

@speratovalucie fakt? vaši byli tak praštění na úklid a čistotu? tak to já teda vzpomínám na své dětství hezky...pořád od barviček, hlíny, trávy, odřená kolena, roztrhané kalhoty od plotů... 🙂