• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Drogová závislost v rodině

29. září 2013 
Ahoj, jelikož jsem toto téma nikde nenašla, tak zakládám, nick neměním, nemám potřebu něco tajit či se vydávat za jinou osobu, každý máme svoje vlastní problémy. Byla bych ráda za vaše názory a příspěvky, pokud možno jen od těch, co si zažili nebo zažívají problémy s příbuzným, kteří jsou drogově závislý, páč jen vy víte, jaké to opravdu je. Já a my rodiče bohužel tento problém řešíme v podstatě 10 let a více. Mám dva bratry a oba jsou více či méně závislí na drogách, dospělí, bez práce a žijící u mých rodičů a je to opravdu peklo...
Nebojme se o tom mluvit a debatovat. Bohužel v dnešní době je to docela aktuální téma. Potřebuji poradit, co dělat. Vyzkoušeli jsme snad všechno, prosby, domlouvání apod. chvilku je klid a pak zas do toho spadnou. Celkem nedávno se starší bratr předávkoval pervitinem, šel na detox, byl tam chvilku a sliboval, jak se toho už nedotkne apod. ani ne měsíc po incidentu je opět nezvěstný a vše směřuje k tomu, že si vzal drogu, já už nevím, co dělat. Rodiče trpí, rodina se rozpadá, nic pořádně nefunguje, snažím se pomáhat, jak to jen jde. Mladší bratr je něco podobného ale né v takové míře ( marihuana apod. ). Ráda bych ještě poznamenala, že nebýt těch drog oba jsou velice hodní, dobrosrdeční kluci, nikomu neubližují a proto pokusy vyhodit je z domu ztroskotaly na citovém vydírání. Diskuzi zakládám, protože to potřebuji ze sebe dostat a zjistit, jaké jsou ještě možnosti v této situaci. Prosím, pokud se chcete zapojit do debaty, uvítám příspěvky od lidí, kteří to znají a zažívají ostatní, ať mi prominou...
3. zář 2013 v 11:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, přímo v rodině zkušenost nemám, ale manželova sestřenice v tom jela/jede taky. Začala marihuanou, postupně zvyšovala až skončila u kokainu. Jakmile profetovala svůj majetek (zdědila), začala si vydělávat na svoje potřeby tělem, začala brát heroin, dvakrát se pokusila zabít předávkováním. Teď je z ní troska, my s mužem ji neviděli už pěkných pár let, rodiče ji odstřihli taky, na léčení byla několikrát, kolik slibů naslibovala, kolika lidem ublížila, co všechno v rodině ukradla. Mohla mít byt, mohla mít rodinu, všechno. Nemá nic. Bohužel, s ní je to už v takovým stavu, že je každýmu už ukradená. Takže přeju, ať to u bráchů nedopadne stejně. Jinak nic se s tím dělat nedá, pokud oni sami nechcou, léčení je dobrovolný a léčenej může kdykoli odejít.
3. zář 2013 v 11:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Pokud nebudou sami chtít, nic s nima nepohne.
U nás zabralo zažrání do jiné aktivity, získat jinou (pozitivní) závislost a nové impulsy v životě.
Např.
1. přišel o nový notebook, kt. naivně dal do zálohy dealerovi za jednu dávku... a už ho z něj nedostal (mmch. přerušil veškeré kontakty s takovými lidmi a závisláky)
2. narodila se mu neteř, viděl "normální život", ze kterého díky závislosti utíkal
3. v léčebně se setkal opravdu se zajímavými týpky :-O a došlo mu, že takový život nechce
4. začal pracovat/studovat (nedostatek času)
5. začal pravidelně posilovat (nová závislost)

Je to běh na dlouhou trať, takoví lidé nemají nikdy vyhráno, musí se sami hlídat.

Hodně štěstí.
Bacha na peníze, na věci doma... :fearful:
3. zář 2013 v 16:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@lindafr fakt chudáci rodiče, hroznej příběh, taky doufám, že jim dojde, že takhle to dál vést nejde, začínám si myslet komu není rady, tomu není pomoci. Nejhorší na tom je fakt, že je to tvoje rodina, krev, máš je ráda. Odstřihneš je úplně a navždy? Pomůže to? Co když si něco udělají nebo předávkují...dokážeš s tím pak žít? Jak jsem psala, jsou to hodní kluci, žádní agresoři a kriminálníci, teď jsme ve fázi, že snad kdyby takový byli, bylo to o dost jednoduší je vyhodit a nechat je v tom samotné...to citové vydírání je neustále, nekonečné a my bohužel vždy podlehneme...
3. zář 2013 v 16:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@terinda chápu co tím myslíš, tohleto všechno a podobné zažívali ale klid byl jen dočasně, dejme tomu max 3 měsíce a pak zase znova najeli na drogy apod., jak na horské dráze. Pořád dokola a dokola. Kdyby to bylo nepřetržité psycho, dávno by to naši řešili tak, že je vyhodí a šmitec. Jenže oni mají i své lepší období a to se pak těžko vyhazuje...každopádně děkuji za tvůj příspěvek, už jsem si říkala, že nikdo nic nenapíše, přeci jenom jen je to takové téma...nedokážu to moc řešit s lidma v mém blízkém okolí, jen v rodině. Už toho bylo moc, tak jsem to hodila sem, snad mi to pomůže...
3. zář 2013 v 17:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@suzief Já vím, je to těžký a psychicky náročný pro celou rodinu :pensive:
U nás byly taky chvíle klidu-naděje a pak zas návraty. Jeden je z toho venku (jak jsem psala výše) a ten druhý si nejspíš občas něco dá - podle chování :stuck_out_tongue_closed_eyes:
3. zář 2013 v 17:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás v rodině pomohla změna prostředí. Brácha začal pracovat v jiném městě, jako číšník a měl to i s ubytováním. Našel si tam kamarády a dal se krásně do kupy. Je to už pěkně dávno a brácha má rodinu a žije si spokojeně. Z jeho partičky už jsou někteří mrtví a další taky postupně přestali. Určitě jde o to, aby chtěl brácha sám něco změnit. Mladší, jak píšeš kouří trávu - tak to je dost běžné a jako většina lidí u toho třeba zůstane a problém nebude. Chce to hodně trpělivosti a myslim, že odstřihnutí od rodiny je dost riskantní :pensive: ... vzpomínám na historky, kdy se hledali lžičky, drobnosti, zlato, peníze - bylo to strašný - přeji hodně sil a ať to dobře dopadne!
3. zář 2013 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
teda, to je hrozný, to musí být pro rodiče strašně náročný a bolestný. a zkoušeli jste také návštěvu nějakého centra pro drogově závislé, oni tam mají psychology, třeba by vám poradili, co dělat, jak se chovat.
http://ona.idnes.cz/dcera-si-myslela-ze-drogy-ukociruje-neukocirovala-rika-ida-rozova-dtest-1aq-/spolecnost.aspx?c=A120223_113843_spolecnost_job
tady přeposílám rozhovor s Idou Rozovou, ona nedávno zemřela, ale měla závislou dceru a je tam, jak s ní jednala. ta holčina se z toho nakonec dostala. Smutný na tom ale je, že ta Rozová zemřela strašně mladá. Byla mi velice sympatická.
3. zář 2013 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@band oba zkusili žít chvilku v Praze a nic moc...možná to chce nějaké menší město, taky mě to napadlo...no, rodičům dochází trpělivost a síly...
3. zář 2013 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@leia1 jo zkoušeli jsme centra nebylo to k ničemu:frowning2: díky za odkaz, podívám se na to.
3. zář 2013 v 19:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@suzief no před tím byl taky chvíli v Praze, ale to nedopadlo dobře - tam je víc možností, jak se k tomu dostat. chce to malé město. A kolik jim je let?
3. zář 2013 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
nejdriv musi chtit, musi se dostat do opravdu dobry lecebny, najit si zajmy a zorganizovat zivot - kazdej den mit program a mit, co delat (hodne lidi zacne sportovat atd.) a mit dobrou motivaci do budoucnosti
ono se to moc neda radit :frowning2: tohle je hrozne individualni

dulezity je, aby si nasli neco, co jim stoprocentne pomuze, kdyz budou mit chut si zase neco vzit
- zavolat rodine, kamaradovi, jit si zabehat atd. ...
zvladnuti detoxu jeste neznamena, ze je vyhrano (jak sama vidis) - clovek musi zmenit zvyky, chovani, prostredi, znamy
3. zář 2013 ve 20:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
@suzief drogy jsou bohužel všude, je jedno jestli velké nebo malé město.
Nesmí vyhledávat tyhle kontakty :unamused:

Ideálně najít si práci, lásku, sport, jiné kámoše...
3. zář 2013 ve 22:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
vše je jen a jen o vůli, můžeš nabízet cokoliv ale je to marné. Půjde a vezme si znovu a proč....??? důvodů je nekolik
uzkosti
samota
slabost
tyto stavy se zlepší když si dá dávku, ta nádherná úleva pocit že vše bude ok .... po oár hodinách se ale ocitne znovu v realitvedloe

DETOX ???? uspěšnost několika málo procentní.,... chce to najít to co k fetu přivedlo a to řešit a léčit
3. zář 2013 ve 22:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já se také připojím se zkušeností, byť trochu přenesou. dobrá kamarádka měla dlouhodobě přítele, ten se za ní přistěhoval z vesnice do prahy, která ho tak trochu semlela...došlo to do té fáze, že si u mě nechávala její věci (pánve, mikrovlnku, atd.) a z bytu měla prakticky holobyt, protože vše jí dával do zastavárny...přesvědčovala jsem jí o rozchodu, nabízela pomoc psychologů/psychiatrů, sháněla jí různé informace o léčení atd, neboť na něm byla psychicky závislá a přestávala vidět rizika..- protože přesně jak ty říkáš, on měl také své slabé chvilky, kdy byl úžasnej a pak přišly ty horší chvilky spojené s absťákem.... byla 14 dní třeba jen o rohlíku protože všechny peníze (brala cca 14 čistého) jí sebral. dokonce si kvůli němu vzala i půjčku 100.000,- na různé jeho dluhy, které měl u mhd, policie na pokutách atd.
no jednou jí profackoval, (horší chvilka) a tak jsem se s ní sešla a donutila jí zavolat na policii aby ho vykázali z bytu... to mělo ještě vtipnější pokračování - že on zmizel, vrátil se za pár dnů k ní (ona mezitím umírala strachem, co se s ním děje) a přišel k ní domu, vystrčil na ní konečník s historkou, že ho bolí, a že ho asi někdo znásilnil na hlaváku, že si tam od nějakých kluků vzal pití a pak se probudil a děsně ho bolel řitní otvor a pak jí dva dny doma prozvracel, zatimco moje kamarádka kolem nej skákala a starala se o nej... v tu chvíli jsem se začla bát už o její zdraví (sexuálně spolu občas žili) a přes všechny sliby, které jsem jí dala jsem zavolala její starší sestře a vše ji pověděla... se sestrou jsem byla v kontaktu na tajno asi tři měsíce, než jsme se domluvili, že na kamarádku uhodí at se jí přizná a at se jejího přítele závislost začne nejak resit..dopadlo to tak, že kamarádka se mnou dodnes nemluví (je to asi rok), protože se cítí ukrivdená, ze jsem to práskla, kdyz se pritom vůbec nic nedeje... to ze její pritel je fetak zacala dokonce sama pred sebou popírat... její segra navstivila nekolikrat psychologa s prosbou co teda ma ona ze sve pozice delat a nasledne jsme to spolu konzultovali... doktor ji radil jedine - fetaka i mou kamaradku uplne odstrihnout..uplne...protoze ta kamaradka je na tom vlastne bohuzel stejne jako on - on je zavislak na drogach a ona je zavisla na nem.... nic nepomuze, zadna materska laska ani sesterska laska ani velke pratelstvi to nevyleci.... proto to cele vlastne pisu... ze vim, ze je to hrozne, kamaradka mi chybi, ale ja pro ni opravdu uz nemohla nic jineho udelat. s jeji sestrou jsem obcas v kontaktu dodnes - vec se ma tak, ze pritel byl v lecebne, byl tam asi tri tydny a pak se vratil za kamaradkou s tim ze pry ho sami propustili domu, ze vubec neni tezky pripad... tak jsem nelenila a zavolala do te lecebny (vydavala jsem se za jeho pribuznou), do telefonu mi rekli ze podepsal revers.... volala jsem kamaradce, ta mi nebrala telefon, tak jsem ji zavolala z jineho cisla a rekla ji co jsem zjistila.. nez mi praskla telefonem tak mi vycetla ze se do toho nemam montovat (ze to neni moje starost - coz ok to beru, ale chtela jsem ji otevrit oci - nadiktovala jsem ji i telefonni cislo tech doktoru aby si to mohla overit) a papouskovala akorat jeho slova, ze ho propustili, ze je vlasne uplne zdravej ... no takze teda záver na tvou otázku: kluci se z toho nedostanou kdyz nebudou chtit, nepomuzes jim vubec nijak. a spis nez my, ti poradi psycholog/psychiatr se specializaci na zavislosti... a tvym rodicum bych doporucovala aby starsiho rychle vypakovali nebo zmenili bydliste i s klukama, aby kluci prichazeli do styku uplne s jinymi lidmi.... drzim palce, at ten pribeh nedopadne tak spatne jak s mou kamaradkou a jejim pritelem...
3. zář 2013 ve 22:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@band starší 32 a mladší 26
4. zář 2013 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@terinda je to tak ale zažili jsme to, práci si našel na chvilku, holku si našel na chvilku, koníčky taky na chvilku, bohužel kamarádi zůstávají a to je ten kámen úrazu...:frowning2: vtipné na tom je, že oni to všechno vědí, není to novinka akorát v sobě nemaj dost vnitřní síly a my už taky ne
4. zář 2013 v 09:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@xveronikaxx Ahoj, děkuji ti za tvůj příběh, taky se v tom tak trochu poznávám, četla jsem spoustu příběhu a historek a v podstatě vím co dělat ale přes tu lásku, co k ním mám je to fakt těžké, stejně jako když oni v podstatě milují drogy a né a né je opustit. Tohle to bude velká zkouška pro všechny...přijdou mě jak děti, neschopni se sami o sebe postarat, mladší sice nejde v někých tvrdých ( teda snad ale moc to nepoznám ) ale opravdu hodně a často kouří marihuanu. Někdo může napsat, že to není až tak hrozné ale za sebe vím, že on je zhulený v podstatě nepřetržitě, je úplně vypatlaný ten mozek, nedá se ním normálně komunikovat. Fakt je ten, že oni jsou vlastně se svým životem spokojeni...tak proč to měnit že? Dostávám se do fáze, kdy protě už je nebudu litovat, omlouvat, pomáhat apod. protože to není k ničemu
4. zář 2013 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bohužel, nejhorší je to pro mámu, tak jen tak svoje dítě neodstřihne :confounded: a tu to ničí nejvíc.
4. zář 2013 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Jendou jsme ho dostali do léčebny díky tomu, že se matka "pomátla" a on dostal strach.
Zoufalí lidé dělají zoufalé činy.
4. zář 2013 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@suzief a kde na tu marihuanu bere peníze? je to těžké no, je to krev a krev není voda... i me kamarádka dodnes chybí....
4. zář 2013 ve 20:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Bohužel zkušenost mám, jediné co pomůže je nechat klesnout až na dno, chránit sám sebe, ale to je zároveň ten nejtěžší krok - už dva roky přešlapuji na místě a nejsem schopná se zbavit manžela, který je závislý.
18. zář 2013 v 09:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@marianakrasnapanna to je taky hrozné, když jde o manžela, místo abys měla oporu v něm, tak jen starosti. Jen abys kvůli němu neměla sama problémy a potíže, takový lidé ostatní jen vysávají a využívají, aspoň já mám takový pocit.
26. zář 2013 ve 12:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
@suzief Asi to bude tvrdé, ale kamarádův bratr jel těžce v drogách. Rodiče začali po několika letech nadějí, propadů, zklamání a hádek pracovat s psychology, kteří jim nakonec doporučili jediné - vyhodit syna z bytu, resp. důrazně dát poslední šanci a pak vyhodit. Byl to boj, hlavně pro kamarádovu maminku, ale nakonec k tomu bohužel opravdu došlo. Teď o tom klukovi vůbec nevím, nikdo z nich o něm nemluví, jakoby nikdy druhého syna neměli...Ale upřímně, on by je asi postupně zničil...je to strašně smutné :frowning2:
26. zář 2013 ve 14:42  •  čeká miminko, termín má v květnu 2017 (25. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@fallingstars no, obávám se, že se z drog nedostanou, to by oba museli chtít a to teď opravdu u nich nepozoruji, že by chtěli. Bohužel já i rodiče se od nich pomalu odpoutáváme, protože komu není rady, tomu není pomoci. Je to boj, jak píšeš ale zrovna nedávno mi mamka říkala, jakmile si zas něco vezmou a já to poznám, půjdou a já to chápu.
Bohužel si uvědomuji, že drogy z nich udělali úplně jiné osoby než bývali, nepoznávám je, pořád si držím ten obraz z minulosti, když to nebylo a jak jsme spolu vycházeli ale to je už nadobro pryč. A když maj ty své drogové stavy, pomalu se člověk bojí, aby mu něco neudělal. Takže mám je ráda ale ať si sáhnou na dno, víc dělat nemůžem. Ano budou mi chybět ano budu se o ně bát a strachovat ale žít se s nimi nedá, to není život, to je jen přežívání a já se nechci koukat na to, jak rodiče zaklepou bačkorama jen proto, že byli kvůli těm pitomcům utrápení....to nedovolím...takže asi tak no
26. zář 2013 ve 14:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Pokud nechtějí oni sami, nikdo je nedonutí přestat :unamused: . Můj dobrý kamarád si píchal pervitin, rodina dělala, co mohla-vyhrožovala, slibovala, prosila, vyhodila ho z domu, zaplatila léčebnu-prostě vše, co tě napadne. A nakonec to dopadlo tak, že on sám poté, co byl vyhozen z domu se vrátil, nechal se zamknout v pokoji, 14 dní nevylezl z domu, provedl vlastní detox a od té doby-je to již šest let se drogy nedotkl :slight_smile: Ale musel to chtít on sám.
Na Vašem místě bych zrušila podporu, kterou mají-vyhodit z domu, odtrhnout od peněz a jídla, střechy nad hlavou, být tvrdý. Vaše laskavost, ač je úžasná, je v tomhle případě na škodu. Ale otázka je, jestli to jde, zachovat se takto k synům, bratrům...
26. zář 2013 v 15:10  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Mám sestru která začala marihuanou a teď bere i kokain atd... Snažily jsme se ji pomoct jak to jen šlo ale na oplátku kradlaJelikos ji vyhovoval život co má a taky mamku napadala a hadala se tak ji Mamka vyhodila a žije se svim klukem oba nechodeji do práce oba fetují a pokud nebude chtít sama vživotě ji nebem moct pomoct... Občas jen přijde na návštěvu aby viděla malou a jen občas se sní dá normálně bavit
26. zář 2013 v 15:46  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@suki těch 14 dní je málo, měli by tam být aspoň dva měsíce, páč měsíc to aji vydrží nebo já nevím, jak často berou neb neberou, nic neřeknou. ale dýl už je to problém a pak se řeší zase nějaké jejich problémy...
26. zář 2013 v 16:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@lucikpraha a kolik jí je a jak žije teda? A jak vy jste to zvládali s mamkou? Jsou to ale stresy co? s tím kradením je to u nás také, došlo to tak daleko, že naši pořídili všude zámky a když nejsou doma, jsou skoro všechny místnosti zamčené...taťka ten je rád, když vypadne na chatu nebo do práce a nemusí se na ty trosky koukat a mamka podniká, takže taky maká celé dny i víkendy a dom vlastně chodí jen sporadicky:frowning2: ale snad tomu brzy bude konec
26. zář 2013 v 16:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
@suzief já vím, tohle byl příklad kamaráda, každý je na tom jinak. Ale oni prostě musí sami chtít, což je asi ten problém, když jsi psala, že jsou se svým životem spokojení.
27. zář 2013 v 10:44  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek