Používáme cookies. Více informací zde. OK

Hádky mezi partnery kvůli dětem z prvního manželství

iivvoonnaa
9. únor 2015
Ahojte, poraďte mi prosím. Poznali jsme se před rokem s nynejším partnerem, se kterým žiji. Věděla jsem, že má z prvního manželství tři děti. Dva kluky nad 20let a jednu 14-ti letou holku. Když jsme spolu začali žít, bylo řečeno, že kluci se chtějí osamostatnit. Začala jsem s partnerem žít v domě, který následovně nechal ještě tehdá manželce. Podotýkám, že žena ho podváděla, a my jsme se potkali, až už od sebe byly půl roku. Našli jsme si nový dům, a děti chtěli zůstat s matkou. Jenže matka kluky postupně začala mez milosti vyhazovat z domu. Prvně toho staršího, kdy jsme byli nuceni si jej teda vzít k nám. Jenže postupem času mladý přestal doma fungovat, nechodil do práce, práce si ani nehledal. Spoléhal se na otce, jak doposud, že mu práci dá ve své firmě. Vždy jsem se typu člověk, jako je starší syn vyhýbala, a najednou jsem s ním bydlela pod jednou střechou. Bez práce, doma neuklízel, neuměl ani udělat vajíčka, ap. Z jednoho měsíce bydlení, byl půlrok. Já která nemám děti, jsem se to snažila pochopit. Partner mu pomohl po půl roce najít byt, protože už to bylo neunosné. Doteď je zaměstnán v naší firmě. Teď už se nehádáme kvůli tomu, že u nás bydlí, ale zase kvůli tomu, že má přednost před ostatními zaměstnanci, nebo že potřebuje peníze, a tak podbně. Nejhorší je na tom, to. Že já jsem v podstatě ta zrůda, která to nepochopí. Nikdy se mě partner nezastal, vždy to byl chudák kluk. Prosím poraďte mi, jak zachovat vztah? I přesto, že vím, že partner nepochopí, že klukovi není 5let, a že ho dělá čím dál víc neschopnějším a na něm závislejším. Děkuji Ivona
toga25
9. únor 2015
Obávám se, že na to musí chlap přijít sám 😕 Upřímně taky tento povalečský typ lidí nemám ráda... O to těží je, že není to dítko tvoje. Kdyby ano, uděláš si s ním nějak pořádky, ale takhle toho moc nezmůžeš. V otci pořád vidí jakousi záchranu, že se on postará, to je al špatně... Otázka jak ho vedla matka. Od chlapa ex doteď nemá práci a to jde jejich dítě do školy... Děsím se, abych jednou nedopadla jako ty s tím klukem, ptž podle toho co mu matka dává za příklad, bych se nedivila... Aspoň už bydlí sám, jestli jsem dobře pochopila 🙂 Zkus s chlapem promluvit v klidu, jestli by přeci jen na něj nechtěl být trochu přísnější... Potřebuje se osamostatnit a umět se spolehnout sám na sebe. Jeho rodiče tu věčně nebudou a co pak bude kluk dělat? Bydlet pod mostem? Krást?.... Asi to měl kluk složité, když se rodiče rozvedli (i moji jsou rozvedení tak vím, co se mi honilo tehdy hlavou,...), ale je na čase vzít život taky do vlastních rukou. Ono až uvidíte snahu z jeho strany, bude pro vás a hlavně pro tebe lehčí mu otevřít dveře, srdce i mu ráda s něčím poradíš, pomůžeš. Styl života dej prst a já vezmu ruku by mě osobně štval i u vlastního dítěte, natož u nevlastního, takže chápu, jak je to pro tebe náročné. Ale pokud by ti měl partner vyčítat, že nic nechápeš, když nemáš vlastní děti, takový chlap by mi za to ty peripetie asi nestál. Měl by tě brát se vším všudy, i když nemáš děti, měl by tě brát jako plnohodnotnou partnerku. Přeju mnoho sil a trpělivosti!! Trochu to zlehčím a řeknu, že buď ráda, že budou děti za chvíli dospělé, já mám před sebou ještě spoustu let a hádek... Ale u dětí člověk nikdy neví, děti jsou napořád naše, ať mají 5 nebo 30 🙂 Držím palečky 🙂
iivvoonnaa
autor
9. únor 2015
Ahoj, děkuji za reakci. Ano, osamostatnil se, jelikož mu otec zase pomohl. Teď sice u nás bydlí druhý kluk, protože jej matka vyhodila v 18h přímo na Silvestra. Ale ten je jiný, i povahově. Hodně mi doma pomáhá, sice trošku má problémy s pitím, ale nějak to zvládáme. Stále prostě bojuji s tím starším. Jejich matka celý život nemusela dělat, chodila si jen po brigádách když se nudila, a proto se taky kurvila - a dopadlo to rozvodem. Samozřejmě, žádný chlap není svatý. Ale teď s ním žiji já, a tak se dívám na náš společný život, ne na jeho minulost. S tím klukem je to věčný boj. Nesnese kritiku. Neustále se obhajuje maturitou, ale dělat nebude, tak aby si práci našel sám. Vím, že je to i v partnerovi. Ale nemá žádnou třetí stranu, kdo by nám vlastně pomohl a mu otevřel oči. Když řeknu nějaký názor, nebo že kluk by měl začít fungovat sám, nebo co udělal špatně, třeba i v práci. Partner začne chybu hledat na mě. A věř tomu, že mě čeká ještě jedno kolo s "malou", že ji prostě matka jednoho krásného dne vyhodí.
iivvoonnaa
autor
9. únor 2015
Nemám kamarádky abych se vypovídala. Jsem z jiného kraje, a věř nebo ne, někdo na pokec, aby to neroznesl dál, se špatně hledá.
toga25
10. únor 2015
No máš to těžké. Na jednu stranu chlapa miluješ, na druhou se on chová k tobě takto... Já chápu, že se zastává vlastních dětí, ale ty máš přece taky místo v jeho životě ne? Možná by stálo za to se ho zeptat, co pro něj vlastně znamenáš. Proč hledá chyby v tobě? Měl by si uvědomit, že ty nemůžeš za to, jaké jeho děti jsou. Ty děti si vychoval s manželkou, ne s tebou, tak pokud chce hledat chyby v někom jiném než synovi, ať začne u manželky a u sebe...

A třeba se zmiň že přemýšlíš, jestli ti ten vztah za to vůbec stojí, když si pokaždé špatná ty... Nechalas syna u vás bydlet? Nechala, nějaké bůhví jaké kecy jsi k tomu neměla nebo si mu to nevymlouvala ne? Snažila ses s ním vycházet, Dali jste mu práci? Dali! CO by od tebe jako chlap chtěl, abys klukovi s prominutím utírala zadek?? Aspoň že je ten druhý vpohodě a pomáhá. No a s dcerou budeš asi muset taky počítat. Jaký má vztah s matkou? Nebylo by lepší aby si ji vzal přítel k sobě rovnou? Tak máte možnost a čas vštěpit ji nějaké hodnoty a ,,uchráníte" ji od stresu a nervů. Stejně k tomu jednou dojde...

Přítel by si měl uvědomit, že děti jednou vyletí z hnízda... A co pak? Kdo mu zůstane? Nikdo, bude sám, protože všechny jeho partnerky odežene minimálně jeho jedno dítě svým přístupem k životu a s tím, že on bude za to hledat chyby u nich, nikoliv u dětí a u sebe... Měl by si to uvědomit... Nezávidím ti situaci. S mým chlapem se mluvit aspoň dá. Hledat chyby na mě, poslala bych ho k šípku. Za to by mi fakt nestál, abych při každém problému s jeho synem mohla já. Ale on mě zná, takže si to nedovolí 🙂
iivvoonnaa
autor
10. únor 2015
@toga25 ahoj, moc děkuji. Tohle všechno vím, snažím se to s ním probírat, ale když vyslovím synovo jméno, naježí se. Samozřejmě určitě i já dělám chyby, protože děti nemám. Včera vlastně nastala podobná situace, a proto jsem hledala, někde kde mi napoví. Když partnera upozorním, že jsem takhle žít nechtěla, tak mi řekne že on taky ne. Že chtěl mít nový vztah a v něm klid. Samozřejmě, že je zle. Když mě obchází, když potaji dává klukovi peníze z našeho ap. Když ještě u nás bydlel a bylo zle, a řekla jsem ať se vystěhuje, partner řekl že půjde s ním. Ještě mi mladý dluží peníze za domácnost, a když řeknu, že se mu to strhne z výplaty, tak je zle. Protože mladý má rozpůjčované mezi kamarády, na jídlo a nájem, a nic by mu nezůstalo. Víš, hledám kde já dělám chybu. Přesně stejně se choval u vlastní matky, jeden z důvodů proč ho vyhodila. Mám fakt pěkného chlapa, urostlého, který na svůj věk vůbec nevypadá. Asi na to hřeší, že když se rozejdeme, půjde dál. Potkali jsme se vlastně v situaci, kdy dost pil, kvůli tomu, že ho žena několikrát podvedla. A já kdy mě doslova unesl ze 4letého vztahu, kde mě partner psychicky týral.
iivvoonnaa
autor
10. únor 2015
@toga25 když jsem viděla, jak partnera trápí, že matka děcka vyhodila, sama jsem mu nabídla ať jdou k nám. Dobře kolikrát jsem výbušná, protoże mě nikdo nechce pochopit, nikdo nevidí mé potřeby. Jak jsem psala, nepocházím odsud, a tak jsem v podstatě sama, zavřená ve své skořápce, bez možnosti projevu aby to někdo pochopil. Jsem hodně upřímná, a chyba je snad i to.
toga25
10. únor 2015
Asi jsme povahově trochu stejné, snažíme se vyhovět, ale stejně na to doplatíme my...Taky jsem měla pocit, že musím syna brát a mám jen vůči němu samé ,,musím", ale nikdo neřešil jak je mě, jak se mi něco nelíbí a jak se s tím peru sama. Dodnes, když něco proti němu řeknu třeba vůči jeho chování tak se na mě přítelovi rodiče dívají jak bych mu chudákovi ubližovala a tohle mě nebaví. Chlap se taky občas cítí dotčený, ale na druhou stranu přizná, že mám asi pravdu. Je to možná i tím, že co jsem si řekla dost a měl u mě nějaké hranice, co prostě nesmí překročit, že u nás se bude říkat prosím, děkuji, mýt si ruce a zdravit a neumět jen moje, moje a dej a dělej a třískat dveřma když mají klikuj, tak se hodně změnil. I příteli se najednou líbí jak je ,,vychovaný". Strašně jsem řešila jak se chová, dneska je mi ukradené jak se chová u matky, ale u nás se prostě bude chovat slušně a kluk to ví. Jednou bude mít totiž i jeho chování vliv na mého syna a nemám zájem aby moje dítě chytalo moresy od něj pokaždé co tady bude... je mi samozřejmě jasné, že lumpačit budou, ale mladší toho staršího bere vždycky za příklad a bude chtít dělat, co velký brácha, tak chci aby měl jasno v tom, jak se má velký brácha chovat...
Je to ale rozdíl, váš už má 20 a toho už tak nenaučíš, nepřeučíš, toho buď něco trefí do hlavy nebo takový bude pořád...

Řekl ti přítel proč nechce učit kluka samostatnosti? S tím podle mě chlap nepočítal, že se situace bude brát tímhle směrem. Neví podle mě, komu vyhovět dřív... Myslíš, že kdyby jste se rozešli, půjde jen tak dál? Nad tím bych se asi zamyslela, a pokud bude tvá odpověď ano, asi by mi ten chlap za tyhle nervy opravdu nestál. Chceš být vedle někoho, kdo tě bere jen jako jistotu nebo ,,doplněk", aby prostě jen vedle sebe někoho měl? Vím, že je těžké o tom přemýšlet, když ho miluješ, ale přece jen...

Nevím kolik je jemu a kolik tobě, ale plánuješ třeba děti? Ze zkušenosti ti radím, aby sis opravdu promyslela, s kým je mít. Taky jsem neviděla problém, že má partner dítě, ale dneska bych do toho nešla, i kdyby byl chlap sebevíc super... Je skvělý táta, ale ten pocit, že žádný svátek nebudeš jen se ,,svou" rodinou, že budeš muset řešit, že když pojedete k moři, musí jet přece i on, nemůžeš jet na svátky třeba na hory jen vy tři, ptž si musí vyzvednout mezi svátky dítě... Je to hodně složité a snažím se to překonávat. Pravda je, že od doby co mám své dítě, už jeho syna nějak neřeším. Můj život se mým dítkem naplnil a já prostě nebudu plýtvat energií na jiné dítě, když ji potřebuje to moje. Hodně věcí jsem přehodnotila, ale na pravidlech a hranicích pořád trvám 🙂

Musíš si to v hlavě dobře uspořádat a ujasnit, co chceš od života ty, co tvůj přítel a jak to vidí s dětmi dál. Máte peníze společně? Nejde je mít zvlášť? My to tak máme a chlap platí nájem, já jídlo a každý si pak platíme co potřebujeme ze svého (paušály, pojistky, atd). Tak by tě možná ani tak netrápilo, že dává synovi peníze? Mě by to teda asi vadilo, kdyby ho ,,dotoval" za jeho blbost ze společných peněz 😕
iivvoonnaa
autor
10. únor 2015
@toga25 klukovi je 23, 20 je tomu mladšímu co teď s námi bydlí. To je těžko, já už to nijak neovlivním, když mladý u nás nebydlí. To buď šťastná, že tvůj chlap přizná, že máš pravdu, aspoň v něčem. Já pravdu nemám, jsem zlá, arogantní, atd. Nechci vztah řešit dítětem, to by nebylo asi rozumné, i když vím, že by byl strašně rád. Kolikrát jsme o tom mluvily. Ale to jsme mluvily i o jiných věcech,no a jak dopadly. Co se týče peněz, není pronlém. Máme dvě firmy, a peníze společné. Ani jeden si nedokážeme představit tvé/mé. Vím, že by to měl pochopit on sám. Mě je 30 a partnerovi 42.
toga25
10. únor 2015
@iivvoonnaa To jo no, v tomhle věku toho moc nezmůžeš 😞 To je dobře, že bys vztah neřešila dítětem 🙂 Ale až se o něm jednou budete bavit, tak mu řekni, že vzhledem k tomu, jak se v tom vztahu cítíš by to asi nebylo to nejlepší, třeba se zamyslí nad tím, jak se k tobě chová 🙂 MOc vám držím palce 🙂
iivvoonnaa
autor
10. únor 2015
@toga25 děkuji. Když budu mít potřebu, napíši. A kdyby se tu našel někdo od karviné na pokec, bylo by to supr.
mytuska
13. únor 2015
podle mě má tvůj parner k dětem určitý pocit viny a komenzuje to po materiální stránce....a mám obavy, že to fakt nezměníš 😞 prostě k němu patří....a on ví jen toto...že synovi dělá medvědí službu, pochopí až časem...
asi bych mu vždy jen klidně předložila fakta....a nechala ho, ať si to přebere sám...nežalovat na syna, nechtít nějakou satisfakci, prostě jen zdůrazňovat věci, které mi vadí a kterých si třeba partner nevšimne...neobvniňovat syna, aby ho nemusel hájit....a pokud o tom ví, a stejně nemá zájem se chovat tak, abys byla spokojenější-pak by bylo na místě opravdu přemýšlet, jestli ti to za to stojí.... jestli s tím se dá žít a partner má přednosti, které to převáží, nebo je to zásadní problém.... změnit totiž můžeš jen sebe, své pocity, své postoje, své priority...

Sem začni psát odpověď...

Odešli