Ignorace rodičů. Taky se vám to stalo?
Co je malá na světě, tak při návštěvách moji rodiče ignorují co říkáme, furt se jen soustředí na naší dceru. Teď jí bude 15 měsíců a je to už příšerný. Vypadá to tak, že přijdeme, sedneme, něco já nebo manžel začneme říkat, a naši hned skočí do řeči a mluví na malou. A to je celou dobu návštěvy. Absolutně nás ignorují. Už mě nebaví žádná setkávání s nimi. Taky se vám to stalo? Zlepší se to?
Stručné shrnutí
- Prarodiče často během návštěv soustředěně věnují pozornost vnoučatům a rodiče popisují opakované ignorování během běžné konverzace.
- Doporučená praktická řešení v diskusi zahrnovala jasné nastavení hranic (oznámit, že návštěvy na čas končíte), domluvu, že důležitá témata se probírají až když dítě spí, a dočasné „nabazení“ vnoučete prarodiči, aby rodič využil čas pro sebe.
- Názory se liší: část přispěvatelů považuje intenzivní pozornost prarodičů k vnoučeti za normální a přirozenou, jiná část považuje takové chování za neslušné a doporučuje omezení kontaktu nebo konfrontaci.
Q: Jak nastavit hranice, když mě prarodiče při návštěvě ignorují?
A: V diskusi byly konkrétní návrhy: říct rodičům, že návštěvy na čas končíte; nechat prarodiče „nabazit“ vnouče na hodinu a využít tento čas pro sebe; případně domluvit konkrétní momenty na povídání mimo dobu, kdy je dítě středem pozornosti.
Q: Jak řešit naléhavé nebo citlivé téma (např. zdravotní problém dítěte), když prarodiče nepozornost?
A: Doporučení z diskuse byla mluvit o tom, až když dítě spí, nebo požádat tatínka či jinou osobu (např. druhou babičku), aby dítě pohlídala během rozhovoru; několik příspěvků zdůraznilo nutnost explicitně vyžádat pozornost právě v tom okamžiku.
Q: Je normální, že prarodiče věnují vnoučatům víc pozornosti než rodičům?
A: Většina diskutujících považuje intenzivní zájem prarodičů o vnoučata za běžný a přirozený projev radosti z vnoučete, zároveň někteří upozorňovali, že to může být vnímáno jako neslušné a citlivost rodičů se s věkem dítěte často snižuje.
Q: Pomůže omezení návštěv nebo úplné přerušení kontaktu?
A: V diskusi se objevily oba přístupy: někteří radili dočasné omezení nebo ukončení návštěv, pokud je ignorace extrémní; jiní doporučovali trpělivost a využití návštěv jako příležitosti k vlastnímu odpočinku či zařizování, bez ukončení vazeb.
Q: Jak prakticky využít návštěvy, pokud prarodiče věnují pozornost hlavně dítěti?
A: Konkrétní tipy z diskuse: vzít si knížku a číst, jít na procházku nebo nákup, nechat prarodiče hlídat dítě a jít na večeři nebo do kina, nebo řešit dospělé věci telefonicky mimo návštěvu.
Q: Mohla nižší frekvence setkání během covidu ovlivnit chování prarodičů?
A: Několik příspěvků zmiňovalo, že omezená setkávání kvůli opatřením během covidu mohla zvýšit nadšení prarodičů při pozdějších návštěvách a tím i intenzitu jejich pozornosti k vnoučeti.
Závěry z diskuze
Shoda
- Prarodiče často věnují vnoučatům silnou a upřímnou pozornost během návštěv.
- Je praktické plánovat řešení důležitých témat mimo dobu, kdy je dítě středem pozornosti (např. když spí nebo když ho pohlídá jiná osoba).
Sporné názory
- Na jedné straně prarodičovské chování je považováno za přirozené a rodiče by měli být vděční a trpěliví; na druhé straně je považováno za neslušné a za důvod k omezení kontaktu nebo přímé konfrontaci.
Otevřené otázky
- Zlepší se ignorování rodičů s věkem dítěte ve všech rodinách?
- Jak nejefektivněji nastavit hranice tak, aby prarodiče změnili chování bez narušení vztahů?
- Kde je hranice mezi přirozeným nadšením prarodičů a nezdravou ignorací rodičů?
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
nechat prarodiče „nabazit“ vnouče, říct rodičům, že návštěvy na čas končíte, řešit důležitá témata když dítě spí, požádat tatínka nebo druhou babičku o pohlídání, vzít si knížku a číst během návštěvy, odejít na večeři nebo kino, dočasné omezení kontaktu, plánovat telefonické rozhovory mimo návštěvu, trpělivost a počkat až dítě zestárne, covid jako faktor změny frekvence setkávání
Místa a osoby
žádné
@tinaprofi Já jim řekla že mě už fakt štve jak mě ignorují, ale máma se jen přiblble zahihňala, ani se na mě nepodívala, řekla "no jo no" a tím to haslo 🤔
Já bych měla decko Holt na ruce a rekla matce, že je to jediný způsob, jak ji naučit vnímat co se okolo ní děje, tedy i to, že na ni někdo mluví. To, co předvádí tvoje matka je extrémně neslušné. Naučit se slušném chování se lze v každém věku.
@tinaprofi Hele ani to nepomůže. Když jsem měla dceru na ruce nebo na klíně, tak máma zírá na ní, mluví na ní, a na mě se ani nepodívá.
Hele, my když jedeme k tchyni, tak si s nimi popovídám až když děti usnou nebo jdou s dědou ven. Prostě mají 4 vnoučata a když se tam ještě všechna sejdou, točí se svět kolem nich. Díkybohu za to. I se stává, že ona mi něco vypráví, ale jak myslí na děti, večer mi to vypráví znova 😀 Ale já jsem asociál, s chutí si u nich dělám co zrovna potřebuji a nepotřebuji k životu, aby se mi věnovali.
A s mojí mamkou, ta tedy jezdí k nám, to je podobné... Jako úmyslnou ignoraci neznám ani z jedné strany a kdybych jim řekla "musím Ti něco říct" budou se mi věnovat, ale takový ten dospělácký pokec si necháváme na večer.
No, ono kdo to nezažil,tak se mu snadno radí. Já jsem to měla s maminou, malou vídá pravidelně,několikrát týdně. V okamžiku, kdy se na nás valila jedna katastrofa za druhou už jsem toho měla dost a potřebovala jsem se ji vypovídat, mi oznámila, že ji kazim radost že setkání s malou. Já byla na zhroucení,protože jsme přes noc přišli o vodu,díky sousedovi,zjistila jsem,že se kamarádka vybourala se synem a ten den se mi ještě rozbil telefon,protože mi spadl na zem,když jsem chvatala, abychom dojeli k našim,aby ji mohli zase vidět.. Takže jsem tam v ten okamžik stála jak ta kráva a chtělo se mi brečet.
Nicméně se to pak otočilo,jakmile začala mít dcera vlastní názor a už nebyla tak roztomilá, tak jí ráda přenechá ostatním a povídá si zase se mnou.
Teď jedeme druhé kolo se synem. Za dva roky bude zase klid 😀
Když přijedou prarodiče, věnují se jenom dětem. Přijde mi to prirozene. Spolu mluvíme po telefonu nebo když děti zrovna odejdou dělat něco jiného nebo spi.
U nás se to děje taky. Podle mě je to normální a přejde to s věkem dítěte. Mě to ze začátku taky vadilo, občas i teď zakřičím, že mluvím já. Ale zjistila jsem, že od té doby co jsem se částečně vrátila do práce a mám víc činností a starostí jinde, tak mi to vadí míň. Na té čisté mateřské si člověk asi chce víc pokecat s dalším dospělým, tak je citlivější na tyhle věci.
Ahoj, ano mě kromě mojí ségry ignorovaly všechny ženský v rodině (babička, mama, švagrová, tchyně). Nejvíc mě dostávalo, že my si vezmem malyho ven, ať si odpocnes. Já prostě odpočinek nepotřebovala, bylo mi smutno a chyběli mi lidi, povídání. Smirila jsem se, omezila jsem kontakt se všema (kromě ségry) a chodila ven s kamoskama, co mají taky děti. Jinak od přítele rodina, to byl ignor celkem dlouho a naučila jsem se je taky ignorovat a přetrvává to do teď. Nikdo se nezepta, co nového, jak se máš nic. Ale nedej bože, když nepřijdu na oslavu s malym. To je zle :D ať si políbí zadky. Já si vystačím sama s malým a když mi je smutno jdu ven,třeba na hřiště a tam si často s někým povídáme 🙂.
Take by me to mrzelo, chapu, že si chtejí užít vnučku, ale jsi jejich dcera a o tebe by meli mit také zajem. Jako nedovedu si predstavit, ze orijdu k našim a vubec se mnou nekomunikují nebo mě neposlouchají. Nasi se věnují jak vnoučatům tak i nám dospělím. Asi bych tam vnucku nechala a věnovala cas sobě, treba jim to dojde. Nebo bych jim řekla, ze se citis jako páté kolo u vozu. A normalni mi to neprijde vůbec a o zarlivosti tady snad ani nemuže být řeč.