Ignorace rodičů. Taky se vám to stalo?
Co je malá na světě, tak při návštěvách moji rodiče ignorují co říkáme, furt se jen soustředí na naší dceru. Teď jí bude 15 měsíců a je to už příšerný. Vypadá to tak, že přijdeme, sedneme, něco já nebo manžel začneme říkat, a naši hned skočí do řeči a mluví na malou. A to je celou dobu návštěvy. Absolutně nás ignorují. Už mě nebaví žádná setkávání s nimi. Taky se vám to stalo? Zlepší se to?
@tinaprofi Já jim řekla že mě už fakt štve jak mě ignorují, ale máma se jen přiblble zahihňala, ani se na mě nepodívala, řekla "no jo no" a tím to haslo 🤔
Já bych měla decko Holt na ruce a rekla matce, že je to jediný způsob, jak ji naučit vnímat co se okolo ní děje, tedy i to, že na ni někdo mluví. To, co předvádí tvoje matka je extrémně neslušné. Naučit se slušném chování se lze v každém věku.
@tinaprofi Hele ani to nepomůže. Když jsem měla dceru na ruce nebo na klíně, tak máma zírá na ní, mluví na ní, a na mě se ani nepodívá.
Tvl tak pak už jedine kýbl se studenou vodou a krst 😂😂
Hele, my když jedeme k tchyni, tak si s nimi popovídám až když děti usnou nebo jdou s dědou ven. Prostě mají 4 vnoučata a když se tam ještě všechna sejdou, točí se svět kolem nich. Díkybohu za to. I se stává, že ona mi něco vypráví, ale jak myslí na děti, večer mi to vypráví znova 😀 Ale já jsem asociál, s chutí si u nich dělám co zrovna potřebuji a nepotřebuji k životu, aby se mi věnovali.
A s mojí mamkou, ta tedy jezdí k nám, to je podobné... Jako úmyslnou ignoraci neznám ani z jedné strany a kdybych jim řekla "musím Ti něco říct" budou se mi věnovat, ale takový ten dospělácký pokec si necháváme na večer.
No, ono kdo to nezažil,tak se mu snadno radí. Já jsem to měla s maminou, malou vídá pravidelně,několikrát týdně. V okamžiku, kdy se na nás valila jedna katastrofa za druhou už jsem toho měla dost a potřebovala jsem se ji vypovídat, mi oznámila, že ji kazim radost že setkání s malou. Já byla na zhroucení,protože jsme přes noc přišli o vodu,díky sousedovi,zjistila jsem,že se kamarádka vybourala se synem a ten den se mi ještě rozbil telefon,protože mi spadl na zem,když jsem chvatala, abychom dojeli k našim,aby ji mohli zase vidět.. Takže jsem tam v ten okamžik stála jak ta kráva a chtělo se mi brečet.
Nicméně se to pak otočilo,jakmile začala mít dcera vlastní názor a už nebyla tak roztomilá, tak jí ráda přenechá ostatním a povídá si zase se mnou.
Teď jedeme druhé kolo se synem. Za dva roky bude zase klid 😀
Když přijedou prarodiče, věnují se jenom dětem. Přijde mi to prirozene. Spolu mluvíme po telefonu nebo když děti zrovna odejdou dělat něco jiného nebo spi.
U nás se to děje taky. Podle mě je to normální a přejde to s věkem dítěte. Mě to ze začátku taky vadilo, občas i teď zakřičím, že mluvím já. Ale zjistila jsem, že od té doby co jsem se částečně vrátila do práce a mám víc činností a starostí jinde, tak mi to vadí míň. Na té čisté mateřské si člověk asi chce víc pokecat s dalším dospělým, tak je citlivější na tyhle věci.
Ahoj, ano mě kromě mojí ségry ignorovaly všechny ženský v rodině (babička, mama, švagrová, tchyně). Nejvíc mě dostávalo, že my si vezmem malyho ven, ať si odpocnes. Já prostě odpočinek nepotřebovala, bylo mi smutno a chyběli mi lidi, povídání. Smirila jsem se, omezila jsem kontakt se všema (kromě ségry) a chodila ven s kamoskama, co mají taky děti. Jinak od přítele rodina, to byl ignor celkem dlouho a naučila jsem se je taky ignorovat a přetrvává to do teď. Nikdo se nezepta, co nového, jak se máš nic. Ale nedej bože, když nepřijdu na oslavu s malym. To je zle :D ať si políbí zadky. Já si vystačím sama s malým a když mi je smutno jdu ven,třeba na hřiště a tam si často s někým povídáme 🙂.

Take by me to mrzelo, chapu, že si chtejí užít vnučku, ale jsi jejich dcera a o tebe by meli mit také zajem. Jako nedovedu si predstavit, ze orijdu k našim a vubec se mnou nekomunikují nebo mě neposlouchají. Nasi se věnují jak vnoučatům tak i nám dospělím. Asi bych tam vnucku nechala a věnovala cas sobě, treba jim to dojde. Nebo bych jim řekla, ze se citis jako páté kolo u vozu. A normalni mi to neprijde vůbec a o zarlivosti tady snad ani nemuže být řeč.