Jak obnovit důvěru v manželství po ztrátě jistoty
Ahoj, potřebuju radu nebo zkušenost někoho, kdo tohle překonal. Možná i radu chlapa, ať vidím i pohled z druhé strany.
S manželem jsme spolu celkem devět let, máme dvě děti 6 a rok. Vztah jsme vždycky měli pěkný, někdy nějaká neshoda asi jako všude. Ale k věci.
Před třemi měsíci začal být pravidelně a často v kontaktu se svou kamarádkou, kterou má od dětství. Ne že by v kontaktu celou dobu nebyli, byli ale nebylo to až takové. Problém je, ale v tom, že mi začal lhát. Nejdřív že píše někdo jiný, pak že píše banka, ale několikrát jsem přes rameno chtě nechtě viděla, že psala ona. Začal schovávat displej, nechávat telefon v kapse kalhot když šel do sprchy a tak dále. Nakonec jsem se dozvěděla, že se dvakrát sešli ale on mi o tom neřekl. Chci po něm, aby už se o samotě nestýkali, protože přirozeně mám obavu, že se stane něco víc. Ona má manžela, dvě děti, ale manželství už je krůček od žádosti o rozvod. Řeší tedy s mým manželem hodně i své problémy. Bojím se, že u něj našla rameno na plac, pochopení, že se třeba i zamilovala. Manžel mi řekl, že rodinu rozbít nechce, ale já z něj mám pocit trošku jiný. Po naší hádce na tohle téma mi přijde odtazitejsi, méně veselý, méně hovorný. Nevím co si mám k celé té situaci myslet. Ukradl mi jistotu, důvěru, pocit bezpečí. Komunikovali jsme o tom, ale on má v hlavě že prostě mimo toho že mi lhal nebo něco neřekla nic neprovedl. Nechápe jak mi to celé ublížilo, jak mi je, že se bojím, že od nás odejde. Snažíme se žít dál, chovat se k sobě hezky jako předtím, ale já mám pořád divný pocit, že je to jen na oko.
Jak se mám zbavit pocitu, že o něj přijdu, že odejde, že mě podvede, že mě nemiluje. Jak mu mám znovu začít věřit. Prosím poraďte, protože já si připadám v koncích. Miluju ho pořád stejně, pro něj a naše děti bych udělala cokoliv na světě. Nechci mu to pořád předhazovat nebo dávat najevo, ale jak?
Prosím poraďte. Děkuju T.
Vždycky když je nějaký problém, tak si to začneš kompenzovat jinde.
Nepíšeš o tom, jak fungujete jako pár, rodina, jak žijete.
Kdyby nedělali nic špatného, nebo v tom nebyly city, tak ti to řekne na rovinu. Já to vnímám jako dost velký problém, že ti o tom lže a chápu, že jsi z toho s nervama v háji. Tohle ustát bude chtít hodně sebevědomí a to máš teď nízké. Našla bych si terapeuta pro sebe, protože bude klíčové jak budeš reagovat, ty si tu situaci potřebuješ nějak zpracovat a uchopit. Myslím si, že by vám prospěla i párová terapie. Malé děti jsou náročné, uzurpují si hodně pozornosti, možná jste se jako pár odcizili. Kámošku z dětství teď dlouhou dobu neviděl, tak je mu vzácná, je trochu neokoukaná. Tím, že se rozvádí a on ji dělá rameno, tak si může zvedat sebevědomí, že někoho zachraňuje.
Jé, toto je tak komplexní téma... U nás taky krize začala až moc blízkou kamarádkou a od té doby už se ro rozvinulo to tolika různých podob, tolika dalších aspektů (ve výsledku se ukázalo, že nás mnohem víc tlačí i jiná témata a kamarádka se postupem času stala "vedlejším problémem"). Ale když si vzpomenu na ty začátky, je mi z toho špatně ještě teď. Takže chápu, že to chceš mít co nejdřív "vyřešené". On to ale nebude téměř jistě jediný problém, ale celý komplex problémů, který tímto vyplouvá na povrch. A taky to bude spíš dlouhodobý proces než jednorázová záležitost, kterou by vyřešilo třeba to, že by si s touto konkrétní kamarádkou přestal psát.
Na tohle není žádný univerzální návod... Ale jestli něco můžu poradit je zaměřit se na sebe. Ne jen v tom smyslu mít čas pro sebe, svoje koníčky atd. Ale neřešit tolik, co dělá/nedělá on, ale spíš si říct, co to dělá s Tebou, proč Ti to či ono tak vadí, jaké jsou Tvoje hranice. Co Ty můžeš/musíš udělat, abys v tom mohla žít. No a teprve až si to vše ujasníš, zkusit to s ním komunikovat. Ne stylem "Ty děláš XY, nedělej YZ nebo...", ale spíš "Víš, já mám poslední dobou pocit, že... a není mi v tom dobře. Potřebovala bych..."
No a rozhodně můžu doporučit terapeuta. Ať už pro Tebe nebo pro vás oba.
Muž se takhle kdysi dávno začal bavit se sousedkou, měli jsme balkony vedle sebe, tak se tam potkávali. Holka, mladá, hezká, na rodičáku, on doma na dlouhodobé neschopence. Tak občas pokecali. Potud dobrý. Jak se mu začala svěřovat, jak jim to doma neklape, tak jsem taky zpozorněla a snažila se manželovi v klidu vysvětlit, proč se mi to úplně nezdá. Nechtěl to slyšet, z jeho pohledu o nic nešlo. Jenže se to celé začalo stupňovat, sousedka ke stížnostem na svého partnera přidala obdivné ách nad vším co udělal můj muž. To už jsem viděla rudě, kdykoli se o ní zmínil (nic mi teda narozdíl od tvého muže netajil). Pořád nechtěl slyšet, že to není ok. Tak jsem mu vysvětlila, že už to teda s ním řešit nebudu, ale že mi to vadí, protože ona si evidentně hledá nového chlapa. A jestli on chce, tak ať si za ní jde. Pár dní byl uražený, že mu nevěřím apod. A potom sousedka udělala nějaký další krok, vlastně nevím, co to přesně bylo, ale i tomu mému natvrdlému manželovi došlo, o co jí jde. Takže to nějak ukončil a v podstatě se jí začal vyhýbat. Mladá paní se do půl roku odstěhovala, našla si někoho jiného 🤷♀️
Tím chci říct, že chápu tvoje obavy. My ženské máme intuici, poznáme když se něco děje. Ale teď už je to na tvém manželovi, jak se k tomu postaví, ty jsi mu svůj názor řekla. Držím palce, ať dostane rozum. Ty se snaž být nad věcí, hádky nepomůžou, docílíš tím jen toho, že on bude brečet na rameni jí a ještě víc je to spojí.
Tohle je prostě žárlivost, nic jiného a je na tobě, aby jsi se toho zbavila. Ano zalhal ti, že se s ní sešel...už ti vysvětlil proč? Jaký byl důvod? Možná TVÁ nejistota, TVÁ žárlivost, TVÉ obavy? TY máš problém a ty si to musíš vyřešit, ne to házet na něj 🤷♀️.
Ten nedostatek důvěry tam zřejmě byl už předtím, na jeho kámošku jsi nežárlila už předtím? Zřejmě ti vše zatajil, protože věděl, že ztropíš scénu. To by udělal každý.
Pokud chceš, aby byl otevřený a upřímný, nežárli. Jestli o něj chceš přijít, tak se chovej tak, jak se chováš...
Promiň, mě příjde, že zdrojem vaší krize je tvá žárlivost, ne to, že zatajil setkání.
podle mě jsi krůček od toho svého muže znechutit a "vyštvat"
jak jako aby se už o samotě nestýkali? je to kámoška z dětství, to je pouto, které je silné a jestli jí může pomoct, neváhá
takže... buď mu věříš anebo nevěříš sobě.
spíš bych se zajímala na tvém místě co se děje, jestli můžu nějak pomoct, projevit zájem, pochopení, třeba by pak ani mobil neschovával...
na konci je spousty otázek, které jsou primárně o tvém strachu, o tobě
asi bych zmírnila, promluv si o tom s někým blízkým tobě, někým důvěrným a pokud nikdo takový není, tak zkus nějakého kouče, terapeuta, psychologa
Tohle je prostě žárlivost, nic jiného a je na tobě, aby jsi se toho zbavila. Ano zalhal ti, že se s ní sešel...už ti vysvětlil proč? Jaký byl důvod? Možná TVÁ nejistota, TVÁ žárlivost, TVÉ obavy? TY máš problém a ty si to musíš vyřešit, ne to házet na něj 🤷♀️.
Ten nedostatek důvěry tam zřejmě byl už předtím, na jeho kámošku jsi nežárlila už předtím? Zřejmě ti vše zatajil, protože věděl, že ztropíš scénu. To by udělal každý.
Pokud chceš, aby byl otevřený a upřímný, nežárli. Jestli o něj chceš přijít, tak se chovej tak, jak se chováš...
Promiň, mě příjde, že zdrojem vaší krize je tvá žárlivost, ne to, že zatajil setkání.
@reeeza tohle je až moc drsný odsouzeni. Do jejich vztahu nevidíš. A řeknu Ti, ze ja třeba fakt zarlivka nejsem, ustojim leccos s grácií, ale manžel obcas předváděl takový veci, ze to bylo faaakt náročný.
Jé, toto je tak komplexní téma... U nás taky krize začala až moc blízkou kamarádkou a od té doby už se ro rozvinulo to tolika různých podob, tolika dalších aspektů (ve výsledku se ukázalo, že nás mnohem víc tlačí i jiná témata a kamarádka se postupem času stala "vedlejším problémem"). Ale když si vzpomenu na ty začátky, je mi z toho špatně ještě teď. Takže chápu, že to chceš mít co nejdřív "vyřešené". On to ale nebude téměř jistě jediný problém, ale celý komplex problémů, který tímto vyplouvá na povrch. A taky to bude spíš dlouhodobý proces než jednorázová záležitost, kterou by vyřešilo třeba to, že by si s touto konkrétní kamarádkou přestal psát.
Na tohle není žádný univerzální návod... Ale jestli něco můžu poradit je zaměřit se na sebe. Ne jen v tom smyslu mít čas pro sebe, svoje koníčky atd. Ale neřešit tolik, co dělá/nedělá on, ale spíš si říct, co to dělá s Tebou, proč Ti to či ono tak vadí, jaké jsou Tvoje hranice. Co Ty můžeš/musíš udělat, abys v tom mohla žít. No a teprve až si to vše ujasníš, zkusit to s ním komunikovat. Ne stylem "Ty děláš XY, nedělej YZ nebo...", ale spíš "Víš, já mám poslední dobou pocit, že... a není mi v tom dobře. Potřebovala bych..."
No a rozhodně můžu doporučit terapeuta. Ať už pro Tebe nebo pro vás oba.
@patypresdevaty 100% souhlasím s tebou. Před pár měsíci se mi stalo něco podobného, jen s tím rozdílem, že to byla moje nejlepší kamarádka. Ze začátku to byli opravdu o tom proč si začali psát atd. a nakonec z toho vyšlo, že už asi dva roky něco od vztahu chceme, jen jsme si to neřekli. Najednou neřeším, že si psali i když ze začátku jsem neviděla nic jiného( už jsem pochopila proč k tomu došlo), ale společně pracujeme na tom, co ten druhý potřebuje a co mu chybělo. Musím zaklepat, že je to teď moc fajn a nejlepší za poslední roky. Jediný rozdíl je, že jsme spolu už přes 20 let, tak asi k nějaké krizi muselo dojít...
@patypresdevaty 100% souhlasím s tebou. Před pár měsíci se mi stalo něco podobného, jen s tím rozdílem, že to byla moje nejlepší kamarádka. Ze začátku to byli opravdu o tom proč si začali psát atd. a nakonec z toho vyšlo, že už asi dva roky něco od vztahu chceme, jen jsme si to neřekli. Najednou neřeším, že si psali i když ze začátku jsem neviděla nic jiného( už jsem pochopila proč k tomu došlo), ale společně pracujeme na tom, co ten druhý potřebuje a co mu chybělo. Musím zaklepat, že je to teď moc fajn a nejlepší za poslední roky. Jediný rozdíl je, že jsme spolu už přes 20 let, tak asi k nějaké krizi muselo dojít...
@nambr řekla bych, ze "prave proto" muselo ke krizi dojít (brát s rezervou). Taky jsme spolu 20 let a je proste jasné, ze kdyz jsou spolu dva dlouho, zejména od brzkého věku, dochází tam v životě k vetsimu osobnostnimu vývoji, růstu apod. nez kdyz se dají dohromady dva, kteří uz maji leccos za sebou. A začne to na sebe prirozene narazet a cesty se můžou i úplně rozejít. O to větší šok to u těchto "stabilních" páru bývá
Zažila jsem něco podobného a pomohlo mi "smířit se s nejhorší variantou". Prostě si říct "co nejhoršího se muze stát" - půjdeme od sebe. Ano, zní to strašně, ale až když si pripustis tuhle variantu a smiris se s tim, ze to je to nejhorsi, začneš některé věci vidět jinak. Začneš vidět, v čem dalším by mohl být zakopaný pes, možná si uvedomis, že ani on pro tebe není ten pravý a že máš možnost prožít zbytek života s někým, kdo pro tebe ten pravý bude, naučíš se spoléhat sama na sebe atd. A to ve výsledku povede k vyššímu sebevědomí, díky kterému se i on na tebe třeba nakonec začne dívat jinak a uvědomí si, že tě vlastně nechce ztratit. A kdyby ne, budeš vědět, že to sama zvládneš. Držím palce!
Sedni si s nim a promluvte si. Bez vycitek!! Jak vyciti vycitku, tak se pulka chlapu urazi, ze s tim zase zacinas a diskuzi ukonci...
Zkus mu vysvetlit svuj pohled a svoje obavy. To jak se ty citis, ne co on udelal spatne. Osobne bych zduraznila, ze mu verim, ze chapu ze je to muj problem, ze mam tyhle obavy, ale ze od nej potrebuji pomoc, aby me presly.
Nevycitat - protoze z jeho pohledu mozna jen opravdu pomaha kamaradce a nemusi si uvedomovat jak tezce to na tebe dopada. Asi je na miste otazka, jestli si uvedomuje, ze hrozi ze na pomoc kamaradce obetuje vasi rodinu a jestli mu to za to stoji. Ze se opravdu snazis nebyt zarlivka, ale lhani a skryvani telefonu moc nepomaha. Asi bych to trochu nechala na nem, aby se zamyslel jestli by se nedalo pomahat kamaradce tak abys ty musela byt v takove nejistote.
Docela te chapu, tohle smrdi hodne :(