Jak odejít z bydlení a přesto zůstat spolu?

Mě se vlastěn líbilo, to jak "křesťanskou tradici" vyřešil můj manžel - prostě jsme se před tím, než jsme se sestěhovali, zasnoubili. Je to vlastně "hloupost", ale je to o slibu "jo, fakt si tě chci vzít... jen ještě neuzrál čas" . Mě to docela pomohlo právě přejít do toho společného soužití (u nás já jsem praktikující křesťan, muž ne, i když 'vnitřně věřící' je).
A ano, odstřihnout od toxiských lidí je hezké, doud to není rodina, od které reálně úplně odstřihnout nejde. Protože pokud ano, tak vlastně jen aktivně drženým blokem, což je taky způsob ztrácení energie, že.

Mám to v rodině. Moje tchýně žije na Vysočině a její manžel v Praze. S tím, že původně bydleli spolu v Praze, on pak přišel s tím, že v Praze je moc lidí a hluk atd a odešli na Vysočinu, a tam po nějakém čase on zjistil, že je na něj moc velký klid. Tchýně tam zůstala on je v Praze. Navštěvují se, denně si volají. Říkám si, proč se tedy nerozvedou, ale asi už to nechtějí řešit.
Oba jsou tak moc rozdílní, že soužití bylo asi opravdu hodně složité.

Je super, kdyz si autor diskuzi promaze…

@elesse Jo, je to bomba! 😀 Hlavne je to 'super' prot ty, kteri by hledali radu v podobne situaci. Tusim, ze to u zakladatelky nedopadlo dobre, tak ted nechce byt za kravu....holt dalsi zbytecna diskuze, kterych je plny Konik.

U starších lidí, kteří neplánují děti, si to představit umím. Znám hodně páru a funguje to. Anebo pokud se jedná o volný vztah. Ale když jsou mladí, a třeba plánuji rodinu, tak ani omylem. To ani nevím, jak by mohlo fungovat.