Jak pomoci mamce?
Ahoj, potřebuju se vypsat a předem se omlouvám, že to bude asi dost dlouhý, celé to má totiž několik rozměrů.
1. Z domova od rodičů jsem odešla v 19, když jsem šla na vysokou do Prahy (přes 100km) a už jsem tu zůstala, je to 15 let. U nás doma byla vždycky celkem pohodová atmosféra, ale do ideálu měl můj domov daleko. Doma byl vždycky dost velký bordel a s lety se to postupně zhoršuje. Moje mamka nikdy nebyla moc na starost o domácnost, tedy kromě vaření. Dnes to tam nemá moc daleko do těch televizních reality show, kde do domu naběhne úklidové komando. Dokud jsem k našim jezdila na víkend sama nebo s manželem, tak jsme to tam nějak skousli. Máme teď ale roční holčičku a já mám velký problém tam s ní jezdit. Všude se válí zaprášené věci, všude zažraná špína, dcera samozřejmě chce lézt, všechno prozkoumávat. To se prostě nedá. Velkou část bordelu tam vytváří i moje sestra, která v 45 stále bydlí u rodičů a je sama, na našich je závislá i finančně. Od narození má vadu chůze, v současnosti už je její pohyblivost dost špatná. Má k tomu hodně problematickou povahu, dost negativistickou a vzteklou, nesmí se nic říct proti ní nebo jí na něco sáhnout. Táta je fajn, vím, že mu to všechno hrozně vadí, ale za ty roky už na všechno rezignoval a nechce se hádat, nějak tam v tom přežívá, má svůj život, zájmy, hodně bývá venku. Oba rodiče už jsou v důchodu.
2. Moje mamka vždy měla dost velkou nadváhu (obezitu) a nikdy se o sebe nějak zvlášť nestarala. V podstatě stejný přístup jako ke svému životnímu prostoru má i sama k sobě. Opět s roky se to zhoršuje. Má už velké problémy s koleny, ve svých 65 letech se stěží belhá. Teď se navíc upnula k nějaké léčitelce, ke které jezdí kvůli kolenům. Napřed jsem si myslela, že jezdí k nějaké opravdové doktorce a byla jsem ráda, pak jsem zjistila, že je to dost pochybná osoba, která se nerozpakuje lidem po svém "léčit" i závažná onemocnění. V tomhle už jsem jí promlouvala do duše, že bych byla ráda, aby ji viděl nějaký skutečný doktor - ortoped, obezitolog. Odkýve mi to, ale nic z toho, nehodlám to ale vzdát. Kromě zdravotních problémů se zhoršila i ta péče o sebe. Chodí ve špinavém zasmrádlém oblečení, nakoupila jsem jí za ty roky spoustu nového pěkného oblečení, všechno na sobě měla jednou dvakrát a leží to roky v obřích hromadách nevypraného prádla ve sklepě. Hygienické návyky taky nic moc, musím ji kontrolovat, jestli si umyla ruce po WC nebo z venku nebo když dělá se syrovým masem, když si chce hrát s malou.
Mám z toho v poslední době hodně těžkou hlavu, kam to celé směřuje. Nevím ale, kudy do toho "šlápnout", abych to celé naopak nezhoršila. Mamku mám moc ráda, je hrozně hodná a obětavá ženská, trápí mě to, nechci jí nějak ublížit. Jsem v tomhle po tátovi, nemám ráda konflikty, vyhýbám se jim, proto dlouhé roky mlčím jako on. Cítím ale, že mám určitou povinnost s tím zkusit něco udělat. Jenže je to všechno tak provázané a zakořeněné, že mám strach, že to nepůjde. Tátovi jsem před pár roky navrhovala, že bychom třeba udělali novou kuchyň, finanční prostředky by na to byly, ale nechtěl, protože by to tam podle něj za chvíli vypadalo stejně. Myslím, že má pravdu. Někdy si říkám jestli by to nechtělo nějakou komplexní psychologickou pomoc, protože si myslím, že na tak zásadní změnu životního přístupu, jakou by to potřebovalo, nemá sílu. Potřebovala by nějak zmobilizovat. Myslela jsem si, že trochu zabere vnouče, ale to nezafungovalo.
No, nějak jsem to vypsala, i když na některé souvislosti se nedostalo. Nezažili jste nebo nezažíváte někdo něco aspoň trochu podobného? Co s tím děláte?
A co třeba kdyby se do toho víc zapojil tatínek? nakonec maminka asi má ty zdravotní potíže z nadváhy, navíc možná i tu depku, sama říkáš, že otci to tam vadí, no tak snad by mohl udržovat ten základní standard on, ne? běžně se tu přece razí stejná práva, stejné povinnosti. Tak proč by to on nemohl dělat? Můj manžel klidně uklidí, když jsem nemocná, a ještě mu ruce neupadly. Stejně tak nádobí nebo cokoliv, oč ho požádám, takže vážně nevidím ten problém. Leda v tom, že ted je to ve velikém bordelu, tak bych naběhla a spolu s otcem a manželem uklidila a zbytek by udržoval otec. Udržet pořádek mezi dospělými by zase neměl být takový problém. Je to jenom o domluvě.
@anelamates Předpokládám, že zakladatelka píše o shromažďování odpadu (stare hadry, letáky, noviny, krabicky, dvacet let stara kosmetika, hracky, atd.). Normální člověk by to všechno vyhazel, ale "sběrači" k haraburdi mají vztah a nechtějí se ho vzdát. Berou to jako útok na svou osobu a mají hrůzu, že jim něco zmizí.
Okolí vetsinou rezignuje a než se hádat, žije v bordelu..
@japona Když tak nad tím přemýšlím, tak tohle sedí hlavně na sestru, která tam stojí tak dobře za polovinou toho bordelu. Ona skutečně shromažďuje roky staré časopisy a spoustu nepotřebných serepetiček. A když jí na to někdo sáhne, tak je zle. A to včetně mamky, ta občas měla nějaké snahy, že jí něco vyhodí. U mamky je to něco trochu jiného, řekla bych, ona prostě neuklízí. Nemá ale podle mě problém něco vyhodit. Spíš se jí do toho nechce, nebaví ji to. Plus v posledních letech se k tomu asi přidává to, že ji dohání ta kila a problémy s koleny, takže na to nemá ani fyzickou sílu a energii. Nicméně třeba na zahrádce se vždycky realizovala, to je její koníček. Doma jakoby před uklízením utíkala - buď na tu zahrádku nebo k vaření, to nás vždy zahrne jídlem, na Vánoce peče 15 druhů cukroví, peče dorty na zakázku atp.
No a je to jasné - dceru s bordelem vykázat do jejích prostor, počítám nějaký pokoj má. A maminka at se tedy realizuje na té zahradě a v kuchyni a tatínek se zapojí a bude uklízet. Co je na tom? já se nedivím, že to maminku nebaví, mne taky ne. dělám to celý život a občas taky zůstanu sedět a raděj řeknu manželovi at tu koupelnu zase jednou uklidí on. A je hotovo.
@anelamates Doma bylo zažité tradiční rozdělení rolí - taťka se v domácnosti nijak neangažoval, naopak hodně vydělával v práci. Už před lety si ale třeba začal prát sám své oblečení, žehlila mu a myslím že dodnes žehlí jeho 86letá mamka. Dělá hodně věcí kolem domu, na to je šikovný. Nedokážu si ale představit, že by doma uklízel. Tam by v tomhle stavu už asi pomohlo obrazně jen hodit atomovku, všechno je tam navíc desítky let staré. To by mohla být teoreticky cesta, byť hodně finančně nákladná - kompletně to tam zrekonstruovat a pak hlídat, aby se to trochu udržovalo. Ale prosadit to by jednoduché nebylo.
No jo, tak si zkrátka bud zvykne a ty taky, anebo musí změnit ten stereotyp. Přece nemusí uklízet pořád žena, ne? A pořád si myslím - a vím, že je to pravda, že kdybyste tam ujednou udělali pořádnou čistku, tak pak už by to udržovat šlo snáz. Ale to byste se museli domluvit i s mámou i s tátou. Nic jiného nevidím.
@anelamates Sestra pokoj nemá - všichni obývají 2+1 ve vícegeneračním domě, v horním patře bydlí ve svém bytě babička (taťkovo mamka - v 85 letech má sama perfektně naklizeno), v podkroví je vestavba, kde máme s manželem pokoj (díky bohu za to). Sestra spí v pokoji s mamkou, táta od mého dětství spí v obýváku. Sestru vystěhovat není reálné, byť má už asi 20 let koupený 1+1 byt, za celou dobu se tam nenastěhovala a teď už ani nevěřím, že kdy nastěhuje. Není finančně ani jinak soběstačná, téměř nevydělává (spíš prodělává, řekla bych), je obtížně pohyblivá (čím dál tím hůř) a nedokážu si představit, že by si zvládla vést svou domácnost. Když tak o tom čím dál tím víc píšu, tak z toho asi víc a víc vyčnívá, že ta hlavní žába na prameni je sestra, a možná je to i pravda, jenže s tou nehne s prominutím ani stádo volů, s mamkou aspoň bývá rozumná řeč.
No a co se zkusit dohodnout, pokud má babička větší byt, na nějaké výměně? Anebo udělat prostě nemilosrdný vyhazovací den a vzít to šmahem. jestliže je byt tak malý a to je, pro tři dospělé, tak bych prostě postavila sestru před hotovou věc . nemá jednoduše právo takto byt zabordelit a hotovo. její poklady jí můžete odstěhovat do jejího bytu a je hotovo.
ja bych to udělala nasledovně - budou vánoce, tak to využij jako vánoční uklid. připrav na to všechny. malou nechej přiteli na hlidaní a ven to z gruntu od zhora dolů a to co ti přijde zbytečné tak hod do krabice a do sklepa. prostě to nemilosrdně probrat a s tím prádlem nevím, kde chcete sušit. ja u svojí mamky taky musím udělat cas od času pořádnej uklid, protože ona na to není ale 100lety prach tam teda nemá. s tou sestrou mi přijde jak vyžírka a nebo pijavice. ale když to nevadí tvym rodičům, tak ty s tím asi moc nenaděláš. jinak s tou malou by mi to taky vadilo že by lezla ve špině a olizovala zašlé věci. jenže když uklidíš teď tak by to chtělo pravidelnou udržbu. nebo zkus zvolit uklidovou službu.
Mám babičku jak popisuješ. Vždycky se rýpala v zahoncích a doma neskutečný nepořádek. Nikdy nic nevyhodila, ale opravdu nic. Zahrada byla ale i tak samý nepořádek, nechápu, co tam vždycky dělala. S manželem jsme tu měli začít bydlet, tak jsme to museli vzít od půd až po sklep a vyhazovat a vyhazovat. Teď už je to tu lepší, že si i můžeme pozvat návštěvu. A bábinky prostory, které obývá, každý den projdu a povyhazuju vše co uznám za vhodné. Že by ovšem začla uklízet, to ne.
co je poslat na víkend do lázní (vánoční dárek..) a naběhnout tam s přistavěným kontejnerem a houfem spřízněných duší na úklid..ale na rovinu bych mamce i sestře řekla, že máš problém tam s malou jezdit a proč...já vím, že je to nepříjemné jít do konfliktu, ale dokud to budeš držet v sobě a tvářit se, že je to ok, nijak jim oběma nepomůžeš.
Děkuju všem za reakce. Pomohlo mi to utřídit si myšlenky a promyslela jsem plán. Prostě naše vč. sestry dotlačím k tomu, že se udělá rekonstrukce od podlahy. Peníze na to naštěstí jsou, přispěju jim. Na jaře, až už nebudu kojit, budeme snad moct nechat malou na víkend u druhých prarodičů a vyrazíme s manželem na brigádu, už jsem to s ním probrala a souhlasí. Asi se budou naši kroutit, ale mám v ruce trumf - pokud chtějí, abychom tam s malou jezdili, nemají na výběr. Je to možná trochu drsný, ale nevidím jinou cestu.
@lenkas1982 dobre rozhodnuti. Ale mrzi me, jak jsi psala, ze tvuj tatinek uz leta spi na gauci, na sve zajmy, neni doma a ze rezignoval. Je mi to lito. Ale tam je asi i trochu zakopanej pes. Pokud jim to neklape v intimni rovine, proc by mela byt tvoje maminka opecovana? Pro koho? I ona rezignovala, jen je otazkou, kdo to vlastne zabalil prvni, kde je tomu pocatek. Rekonstrukce by mozna mohla pomoci i v tehle veci, dat je zase trochu dohromady. Podle toho, co pises, spiz prezivaji vedle sebe, mozna by je to mohlo zase spojit. Chce to impulz.
Ta sestra má nějaké zdravotní omezení? Důchod? Píšete, že je obtížně pohyblivá.. má tedy nějaké zdravotní potíže.? Důchod..Důvody, které by omezovaly bydleni ve svém vlastním bytě? neznám okolnosti...
Jako pro vás.. nevyužívá pouze vaše rodiče?
@majaaa82 Přesně jsi to vystihla. Takhle to je, kam moje paměť sahá - naši žili jen vedle sebe, ne spolu. Nechci tu vypisovat detaily. Nedokážu říct, co bylo první, ale dokážu svým způsobem pochopit obě strany a proč to dopadlo takhle. Rodinný psycholog by se u nás vyřádil. Naši pro mě byli vždy odstrašující příklad, jak nikdy můj životní vztah nesmí dopadnout. Nikdy se sice nehádali, na to ani jeden nejsou, rodina v podstatě fungovala, ale ani spolu nemluvili jinak než provozně.
@drakenn Má částečný důchod. Má od narození vadu chůze. Dokud nad ní naši měli moc, jezdila hodně do lázní, cvičili s ní. Pak dospěla, postavila si hlavu, že pomoc nepotřebuje. Ona má v tomhle složitou povahu, člověk jí nesmí nic radit, má svou hlavu, "hrdost". Když jsem byla menší, pamatuju si, že ještě doma občas cvičila, teď už podle mě dlouhé roky na všechno kašle, ani k doktorovi nikam nedochází, taky hodně přibrala, jak nemá pohyb. Tím pádem se ta její pohyblivost postupně zhoršuje.
Hm, moc hrdosti tedy moc nemá.. chtělo by to ji vyprat do vlastního a ať se stará sama o sebe, když nikoho nepotřebuje.. ale to by bylo asi obtížné toho dosáhnout
Ono se to da vidět z více úhlu. Ja jak si to četla jsem si zase rekla-chudák tatinek. Vyhnali ho do obýváku, kde nemá pořádně své soukromí, doma nepořádek uz v takovém stavu, ze se to nedá uklidit, do toho manželka která se nestará o sebe natož o domácnost a dospela dcera, která to vše je podtrhuje. Tak začal utíkat ven z te spiny a nasel si své konicky.. Spis se jemu divím..ze takový zivot jeste žije 😞 smutne.
@dvamy Víte, ono nejtěžší na tom asi je, že mamka i taťka jsou jinak skvělí rodiče, mám je moc ráda, vždy mě podporovali - materiálně i duševně, myslím že mě dobře vychovali a vštípili mi důležité hodnoty. Znám hodně lidí, kteří zdaleka tak dobré rodinné zázemí nemají. O to víc cítím, že jim hodně dlužím a měla bych se víc angažovat. A že v tom taťka ještě žije - no, já jsem ráda, nechtěla bych rozvrácenou rodinu, myslím že se našim v podstatě spolu líp než by jim bylo od sebe, i když to možná po tom všem co jsem napsala tak nezní. Oba jsou hodní lidi a vím, že když to jednou bude potřeba, budou se o toho druhého starat, pokud budou moct.
@lenkas1982 To věřím, že jste ráda, že jsou spolu! Já si taky nedokážu představit rozvrácenou vlastní rodinu. Neznám úplně situaci, jen co jste popsala, ale přišlo mi líto soudit tatínka, že se moc nezdržuje doma a má své zájmy mimo domov, a že proto maminka rezignovala se starat o sebe a o domácnost..ale opravdu nevím jak to je a není 🙂 chápu, že rodině chcete pomoci a je to od vás moc hezké. Těžko radit z povzdálí a když se to člověka netýká. Ale podle všeho nejtěžší asi bude se domluvit se sestrou, pokud s maminkou se mluvit dá!
No mam to u rodicu dost podobne. A tak si rikam, jak casto tam jezdite? Jezdite pravidene treba 1xza 2 tydny? No co takhle se do toho oprit? Neukliiteny bordel neexituje 🙂 vse jde, pomalu,v klidu,bez natlaku a vyhrocenych emoci.Stanovit si male cile. Prijet, dedu poslat s malou na prochazku a s manzelem se vrhnout na koupelnu- nakoupit Domestos, rukavice a kartace a vycistit koupelnu- krbicky a nesmyly dat do krabice ( nevyhazovat) - segre rict,mas je ve sklepe. A pak mamince nabidnout- mami umyju ti vlasy,udelam manikuru chces? Umyla jsem koupelnu, napustim ti vanu s bublinkama,pomuzu z vany? Mezi tim zapnout pracku- za vikend muzete i 4 stihnout...a dalsi navstevu stejne kuchyn, dalsi navtevu pujcit karcher a vycitit koberce? A jak budete z nejhorsiho venku, tak uz se to bude snadno udrzovat. A mamince s tou peci o sebe trohu pomoc? Ono to muze byt narocne jit do vany a pak vylezt,byt bolave?
@majaaa82 to, ze lidi spí oddělené je dnes častější nez lidi nekdy tuší a jeste to neznamená " zničené" vztahy byt ideální to neni. A dovedu si i představit, ze někde by to šlo do kopru kdyby ty dva spali v jedné místnosti.
@lenkas1982 radu nemám, ale chci napsat, že jsi skvělá, z tvého psaní je cítit, jak máš rodiče ráda a upřímně jim chceš pomoct... jiná by nad tím dávno mávla rukou a možná k nim i přestala jezdit
@lenkas1982 když se nad tím zamyslím, neumím si představit, že uděláte debordelizaci a pak jim tam co týden budeš udržovat pořádek. Určitě máš své práce doma dost a táhnout takhle dvě domácnosti? Možná debordelizace a pak domluvit paní na úklid? A co na to vlastně mamka? Vidí ten nepořádek, přijde jí to normální nebo jí to vadí, ale nemá sílu s tím něco udělat? Asi bych začala od psychologa nebo psychiatra, i kdybys tam mamku měla objednat a dovézt... myslím, že v takhle pokročilé fázi by i o nějakou psychickou poruchu mohlo jít.
řeknu to na rovinu. Tvoje maminka je typ člověka kterému pořádek prosťe nic neříká a bordel nevidí. Tu nepomůže žádný psychiatr. Je prostě bordelář. To ale nemá vliv na charakter , takže věřím, že je dobrý člověk. Můj otec žije stejně. Je vitální, na svůj věk super. Má koníčky, pořád je v luftě. Doma bordel neuvěřitelný. A to doslova, myslím, že si to neumíte představit. Pokud sme byli v bytě tak sem tam každou sobotu jezdila uklízet. Každou! 10 let.Ráno jsem začala, večer skončila a jela 40km domů. Takže každou sobotu 80km uklidit.Mám svou rodinu, dítě a pracuju.A pak mi jednoho dne došla trpělivost, protože má celodenní sobotní dřina byla do dalšího týdne v čudu. Já si prostě myslím , že pokud je člověk zdravý tak může po sobě použít štetku na záchodě a s prominutím nečekat až někdo přijede a to h...o po mně umyje. Tak jsem skončila. Otec k nám jezdí každou neděli na oběd. Já tam nejezdím vůbec, protože to nemůžu vidět. Ještě dodám , že ten dům ve kterém bydlí je napsaný na mně dostala jsem ho darem od babičky, otce a tety. Zavolat si uklízecí četu by mohl v pohodě, peníze u něho nejsou problém. Ale asi by ve dveřích utekli. My jsme mezitím koupili dům, který rekonstruujeme, už budeme končit. Děsím se toho co bude v budoucnosti. Až tam nebude moct být sám /má75let/ Máme velký pozemek, tak přemýšlím, že by sme mu postavili něco jako domek pro hosty a vezmem ho sem. On je prostě bordelář, vždycky byl a bude. To je povaha, těm lidem to prostě nevadí.
@mateson Myslím, že máš v hodně věcech pravdu. Já tam taky nechci jezdit na uklízecí brigády, zaprvé mám vlastní rodinu, domácnost, nechci ji tímhle zanedbávat, zadruhé bydlíme cca 130 km daleko a zatřetí si nemyslím, že by to někam vedlo. Jediné řešení vidím v kompletní jednorázové debordelizaci spojené s rekonstrukcí, se kterou s manželem rádi pomůžeme a následně už si dokážu představit, že by tam chodil někdo jednou týdně uklízet. Je to maloměsto, paní na úklid si tam berou tak 100/ hodinu, kdyby měla jednou týdně přijít na 2-3 hodiny, vyjde to 1000 na měsíc, to se dá.
@lenkas1982 souhlasím.
Moje máma to má doma podobně, je jí 60, má velkou nadváhu, ale neuklízela nikdy, ani nás k tomu nevedla. Vaří a peče ráda, ale tomu úklidu moc nedá. Ale upřímně, nikdy mě nenapadlo, že bych jí tam třeba jezdila uklízet, přece je to její byt, její bordel. Když to nevadí jí... Teď co máme se ségrou děti, uklidí aspoň trochu, než dojedeme. Já aspoň utřu prach tam, kam děti dosáhnou. Souhlasila bych s tou jednorázovou rekonstrukcí a paní na úklid. A ideálně by se měli zapojit všichni, co tam bydlí- takže i otec a sestra.
@lenkas1982 Znám podobný pribeh z blízkého okolí. Nedá se s tím dělat nic, jen se smirit, že to lepší nebude. Teoreticky by mohl pomoci psycholog/psychiatr (hromadění odpadku či nezájem o sebe může být vlivem napr. deprese), ale to by si maminka musela uvědomit, že má nějaký problém. Předpokládám, že to si nepřipouští. Takže pokud chcete, aby viděla dcerku, ať maminka jezdí k vám. A zvazte psychologa pro sebe, přece jen můžete mit podobné sklony..