Jak překonat nevěru a obnovit důvěru ve vztahu?
Dozvěděla jsem se, že můj manžel má/měl poměr. Řekl mi to sám. Jsme manželé skoro 6 let, děti nemáme, nemůžeme, přijali jsme to, on poslední dobou říkal, že vůbec nechce. (To už měl poměr.) Problémy jsme měli delší dobu, nevěděla jsem, že až tak velké. On měl starosti ve své práci, já ve své. Málo času, zahlcení každý sám.
Teď řešíme, co dál. Mluvíme, hodně, o všem (ne že bychom předtím nemluvili, jen téma našeho vztahu asi zůstávalo bez vychodiska). Občas to sklouzne k hádce, musíme přestat, pak mluvíme dál. On říká, že pro něj situace byla bezvýchodná, proto to udělal. A zjistil, že chce náš vztah zachránit. Já za sebe nevím. Mele se to ve mně, je to plné emocí. Zamýšlím se nad tím, že bych chtěla i vztah zachránit. Snažím se na to celé nahlížet jako na problém, který vznikl, a hledat řešení.
A teď - jak to překonat? Jak spravit nedůvěru, bolest? Nedokážu žít ve vztahu, kdy druhému nevěřím, nechci pořád někoho podezírat. To si ani on nezaslouží.
Vím, že každý vztah je jiný, každá situace individuální. Ale pokud by se někdo chtěl podělit o to, jak po tomto na vztahu pracovali, co podnikali, co komu pomohlo, budu ráda.
Jestli se to vůbec podařilo... Zatím mám hlavu dost mimo.
Děkuju všem.
@katkas57 já jsem to dokázala pochopit, že se zamiloval. My jsme měly problémy a ani já nebyla úplně spokojená. Také jsem zvažovala odchod, ale on to udělal po chlapsku. Našel si barbie, ale ta jeho způsob života nemohla zvládnout. Od začátku to bylo jasné. Hodně to bolelo, ale přišla i úleva. Pak jsme začali od začátku a máme hezký vztah.
@katkas57 Zkuste mrknout sem nebo se poradit s autorkou této diskuse, tady to nejspíš klaplo dobře: https://www.modrykonik.cz/blog/tereza2008/message/dnes-je-to-rok-co-se-provalilo-ze-muj-8tqtkk/#comment-60327731
@katkas57 Nevěra se překonat dá, ne tedy tím způsobem že "uděláme tlustou čáru a zapomeneme na to", ale je potřeba vztah obnovit, pracovat na něm a především zkusit pozměnit to, co vlastně ke krizi (a následné nevěře) vedlo. To je potřeba nejdřív vůbec rozklíčovat, je to základ obnovy a uvědomění si slabého místa vztahu, které může vést k jeho konci... Také bude potřeba velká psychická sila, úsilí a ochota snášet výkyvy psychiky nahoru a dolů.
Pokud ještě muž není odstřižený na druhé straně, nemůžeš to utáhnout sama. Co teď můžeš je zaměřit se na sebe: co tě těší, zamyslet se nad tím vztahem, jestli je to stále pro tebe muž na celý život, tak si vše rovnat v sobě, zařadit třeba i nějaké meditace...
A uvidíš. A možná přijde moment, ze takhle už nemůžeš... Zas nemusí se vše vyřešit hned teď, ani rozchod vše hned nevyřeší a ještě dlouho doznívá.
@katkas57 Bohužel mám osobní zkušenost. Na to, že mě manžel už několik měsíců podvádí, jsem přišla krátce po šestinedělí. Pokračujeme dál, ale my jsme v úplně jiné situaci, než vy. Jsme spolu dvakrát tak dlouho a hlavně máme tři malé děti. Upřímně, nemít ty děti, neváhala bych a vztah ukončila. Obzvlášť pokud jsi citlivější duše, sama nemáš žádný "škraloup" a lži a nevěru nebereš jako běžnou věc. Sežere tě to zaživa. Já jsem přesně ten případ. Plácáme se v tom přes rok, stojí to spoustu sil obě strany a výsledek je dost nejistý. Vpodstatě to znamená začít úplně od nuly a jinak. Žádné jedeme dál jako by se nic nestalo. To dojedete brzo do stejného bodu. A je strašně důležitá spolupráce vás obou. Bez toho to nepůjde. Hodně záleží, jak se k tomu postaví partner, jestli k sobě vzájemně ještě něco cítíte a jestli máte chuť a sílu na vztahu pracovat. Zvaž, jestli ti to za všechny ty nervy stojí. Znám pár případů, kde to vyšlo (asi). Ale všude byly děti a tam je ta motivace udržet funkční rodinu veliká. Za sebe říkám, že bez dětí bych do toho nešla.
Držím palce, ať to ustojíš. Vím, jak moc to bolí.
@helen_h
@ko87 díky všem za odpovědi. Chytla jsem totální zkrat, musela jsem všechno smazat, nedokázala jsem ani číst tu realitu, co se mi teď děje. Určitě ve vztahu nechci lži, ani podvádění a úlety. Mám chyby, ale snažím se jednat férově. Byla jsem ochotná makat na nápravě.
Zjistila jsem, že se v létě vyspal s bývalou. Měla jsem zato, že jsem milovala a vzala si úplně jiného člověka. Končím, posílám ho do prd....
Třeba v životě ještě někoho potkám. Komu budu stačit jenom já a bude ke mně upřímný.
To me mrzi, nicmene za me delas velice dobre. To preboli, najdes toho praveho, uvidis. Tedka se venuj sobe, konickum a laska si te najde. 😘
@katkas57 je mi to moc líto, to rozčarování je někdy hodně bolestné, ale pokud má tendenci takhle zahýbat, tak s tím jen tak nepřestane. Nemáte děti, o to je to jednodušší, každopádně to teď bude chtít čas, aby ses zahojila a mohla začít znovu. Zažila jsem to před 9 lety, bylo mi 28 a měla jsem pocit, že mi skončil život a že už nikdy nebudu šťastná. Chvíli to trvalo, ale tři roky na to jsem potkala svého druhého muže, máme rodinu a já jsem vážně vděčná, že mě podvedl a opustil, protože s ním bych nikdy neměla to, co teď mám❤️. Držím pěsti 🍀!
@katkas57 Chápu dobře, že bývalá je zase jiná epizoda a teď nedávno se zapletl někde jinde (nejspíš s kolegyní). No, to potěš, ještě takhle chvíli za sebou... Moc dobře, že nemáte děti a můžeš to řešit radikálně, jednou začneš s čistým štítem. (Protože ta důvěra v případě více případů něvěry, to by fakt drhlo...)
Je mi to moc líto, tedy hlavně z hlediska náporu emocí a všeho, co těď prožíváš, je to smršť a mění se ti vlastně život... Na druhou stranu za koncem je vždycky začátek a stoprocentně bude líp! ;)
Jsme s manželem 30 let. Děti máme 3, dvě dospělé jedno v pubertě. Před 3 roky jsem řešila emoční nevěru. Přímo v mé přítomnost se objimal, tancoval a líbal s jinou ženou. Byl opilý a tvrdil, že o nic nešlo. Mluvili jsme o tom, věděl že mě to trápí, ale nechápal proč. Nevěra to podle něj nebyla a nechápal proč to řeším. Rok trvalo, nez jsem to odpustila a zahodila. V té době začal navštěvovat erotické masáže, toto jsem v té době nevěděla. Denně trávil hodiny sledováním porna. Nevidel na tom nic špatného. Na mě byla celá péče o dítě a domácnost, do toho náročná práce. Spala jsem tak 5 hodin denně a byla jsem se silama na dně. Na sebe nebo koníčky jsem neměla vůbec čas. Trávili jsme spolu vikendy a dovolené, ale kromě provozních věcí jsme spolu nekomunikovali. Letos v říjnu mi půjčil svůj mobil abych si mohla něco vyhledat a nestačila jsem se divit, co všechno jsem našla. Upadla jsem do silné deprese a téměř dokonala sebevraždu, to že jsem tady vděčím své závratě, nedokázala jsem přelézt zábradlí u mostu a taky jednomu kolemjdoucímu. Nasledovali hádky s výčitky. Pak jsem ho odstěhovala a každý jsme měli svou část domu. Vyhledala jsem pomoc terapeuta, kam dochazime oba. Teprve s pomocí terapie pochopil, že věci, které dělal mi ubližují. Až jsem ho odstěhovala, pochopil, že o mě může svým chováním přijít a to nechtěl. Začali jsme spolu bavit o tom, co cítíme, co nám dělá dobře a co ne, chodit zase za kulturou, do kina...
Vypadá to na happy end, ale... pořád mám problém s důvěrou a odpuštěním. Mám sny, kde jsem svědkem jeho nevěr, každý den několikrát mě to zasáhne. Je to půl roku a moc se to nejlepší. Nevím jestli to někdy dokážu... a přemýšlím, zda nebude lepší žít každý sám
@marketa70 Půl roku po takovém odhalení je opravdu ještě hrozně krátká doba, zatím je to v tobě velmi emočně nezpracované, nezahojené - a ani ještě nemůže být! A s tím souvisí i ta důvěra, která se ještě nemohla stihnout začít obnovovat... Plus těch jeho prohřešků bylo přeci jen víc, podle toho, co píšeš, to vypadá, že hranice věrnosti má trochu jinde, jde o to, jestli teď už pochopil, kde máš tyto hranice také ty.
@marketa70 Návrat důvěry a vnitřní zklidnění tvých bludů, co v tobě vyvolalo jeho chování, je opravdu proces na delší dobu... (Z vlastní zkušenosti můžu říct, že výraznější zklidnění ve mně samotné přišlo cca po 2 letech od odhalení. Sama jsem byla překvapená, jak dlouho to trvá,. jak dlouho se to odžívá... a pocity, jestli by to bývalo nebylo lepší zabalit, se mi též cyklicky s větší či menší intenzitou objevovaly, ze začátku dost intenzivně...
V té akutnější fázi mi pomohly články a názory Jeronýma Klimeše na téma nevěra a taky kurz terapeutů pana Rataje a Vojtka (Nevěra).
@marketa70 Souhlasím s helen_h. Je to moc krátká doba. Sama mám rok a půl od provalení a ještě to není dobré. Stále se střídají lepší a horší fáze. Naposledy jsem to chtěla zabalit ani ne před měsícem. Momentálně procházíme výše zmiňovaným kurzem (Rataj, Vojtko) a až tam jsem se dozvěděla, že tyhle výkyvy jsou vlastně normální. Je to prostě hojivý proces, který nelze přeskočit. U někoho trvá kratší, u někoho delší dobu. Je fajn, že s manželem spolupracujete, že chodíte na terapie, aktivně to řešíte, teď už to chce jen ten čas a nevrátit se do starých kolejí. Držím palce, ať to ustojíte.
@katkas57 tak něco podobného mne potkalo cca 6 let zpátky. Bylo to těžký. On se zamiloval, já byla hrozně zraněná a tak jsem se sebrala a odešla. Nechala jsem tam skoro všechno, nechtěla jsem sebou táhnout minulost. Hned si jí nastěhoval k nám domů. Našla jsem si novou práci, potkala nějaké muže, ale na něj jsem stále myslela. Milovala jsem ho přes všechny věci, které mi udělal. Nemohli jsme mít x let dítě a to byl jeden z důvodů, který nás od sebe taky dostal. A pak mi jednou napsal asi po 2 měsících. Že ho to moc mrzí, ať mu odpustím. Začali jsme se scházet. No jasný, kopla ho do zadku, protože on nebyl jednoduchej pro život. Milovala jsem ho pořád a vrátili jsme se k sobě. Jednoduchý to nebylo, ale hned jsme se vzali, jeli na velkou dovolenou a on by mi snesl modré z nebe. Za rok se nám narodilo první dítě, za druhý rok druhé dítě a za další dva třetí dítě. Člověk asi nikdy nezapomene, ale dokáže odpustit a jít dál, pokud ví, že mu za to ten druhý stojí a vezme ten přešlap jako zaváhání.