Jak překonat nudu ve vztahu? Rady a zkušenosti

Předem díky všem, kdo si přečte můj příběh. Je to už zoufalý krok, ale třeba i tímto sepsáním si sama v hlavě utřídím myšlenky.
S mužem jsme spolu 10 let, máme dvě děti (6 a 8)
Je to zručný sympaťák,sportovec. Přes týden je hodně v práci, ale o víkendu pomůže s dětma, i v domácnosti, takže pro mnohé ideální chlap. Ale jak už to tak bývá, je tu ALE.
Od začátku je náš vztah spíš z rozumu než z vášně. Oba po předchozím divokém a bolavém rozchodu jsme u sebe našli pochopení; klid a pohodu. Která se ale po letech přetavila spíš v nudu ☹ Marně vzpomínám, kdy jsme spolu zažili něco akčního nebo kdy jsme se společně smáli. Kromě rodiny máme minimum společných zájmů. Nejsem šťastná.
A teď co s tím? Jsou dny, kdy si říkám, jak jsem hloupá - mám dvě malé děti, zdravou rodinu, vzhledem k událostem ve světě - co je víc?! Naplánuju nějaký výlet, vypnu hlavu a žiju okamžikem. Ale pak a v poslední době častěji a častěji - si uvědomuju, jak vlastně jen přežívám. Na manžela se netěším, mnohem víc v pohodě jsem, když doma není a to i ve vztahu k dětem. Sexu je minumum, já se do něj musím nutit. Místo víkendu s ním, utíkám k rodičům nebo radši naplánuju akci s kamarádkama a dětma. …Řešili jsme to už před rokem, skončili dokonce v manželské poradně, na čas to pomohlo, ale teď už je vše ve starých kolejích. ..Nebýt dětí, tak neváhám a v dobrém se s ním rozloučím. On je kliďas, o všem bychom si popovídali, věřím, že bychom se i nějak majetkově dohodli. Ale pak se zase zahrnu výčitkama, jak jsem sobecká - brát dětem domov - částečně i tátu. Nehádáme se, přes týden jsem s dětma já, o víkendech tatínek nebo něco podnikneme a fungujeme. A já to vše rozbiju ☹ jenže co dál? Počkat, až budou větší? Zajít sama k psychologovi? L Zatím zkouším jen věnovat se naplno práci, rodině a ve zbytku času sportovat (=nemyslet na “kraviny”) ale člověka to stejně doběhne 😢