Jak překonat rozchod a zachovat vztahy s dětmi?
Ahoj všem, mám tu známé i rodinu, proto se omlouvám za anonym.
Zažívám náročné období, s manželem jsme se dohodli, že půjdeme od sebe. Bohužel jsme si hodně navzájem ublížili a řešili ne zrovna každý dobrým způsobem. Je nám to oběma moc líto, ale teď nemůžeme jinak, je to velmi bolestivé, ale hodně spolu mluvíme, jsme k sobě slušní, chováme se s respektem a chceme si maximálně vyjít vstříc. Děti by zatím zůstaly tam, kde jsme a my se chceme střídat, aby to pro ně nebylo náročnější ještě o stěhování. Ráda bych se zeptala, jak jste zvládli toto těžké bolavé období. Ještě jsme jim to neřekli, čekají nás hory, zvládneme to, pak budeme hledat další bydlení. Nějaká špetka naděje tam do budoucna možná je, třeba nám odluka pomůže, znáte někoho takového? Máte rady, jak toto přečkat a přežít, jak mluvit s dětmi, co čekat následující období? Vím, že je to proces, ani jeden jsme to nevzdali na první dobrou, vždy jsem věřila, že všechny starosti lze překlenout, že to bude na celý život, vzájemně si sebe vážíme, nečekala jsem, že to bude tak moc těžké. Hodně spolu pláčeme, mluvíme, i se stále objímáme. Je to těžké. Věřím, že je to proces, který nás posune dál a vím, že to bude dobré, ať už spolu budeme nebo ne. Jsem za toto vše vděčná. Potřebuju toto jen sdílet a možná i číst osobní zkušenosti v podobné situaci. Děkuji.
Konkrétní rady ani osobní zkušenost nemám. Ale jen chci napsat, že tak nějak z toho popisu necítím úplně absolutní rezignaci a úplnou marnost vztahu. Nebylo by třeba lepší ještě nejdříve zkusit společně manželskou poradnu? Pokud tam oba cítíte tu špetu naděje, tak by vám v té poradně třeba mohli ukázat správný společný směr a jak najít to, co jste v sobě ztratili...
@maciceksta taky to tak na mě působí...
Autorko
Možná tohle je to vaše dno, ale je možné se od něj odrazit i společně. Zažila jsem to a strašně nás to stmelilo a posilnilo.
Každý jsme pak ale měli individuální terapeutická sezení, kde jsme si každý zvlášť řešili to svoje. Bez toho bychom se neposunuli.
Osobně nejsem příznivcem párových terapií, které se snaží lepit dva rozlámané kousky. Nás spíš rozdělovaly. Nejdřív je třeba, aby každý ten kus zvlášť byl celistvý (každý ať si řeší svůj shitek nebo prostě sebe😉)
V poradně pomohou i s rozchodem, tak, aby to co nejméně zasáhlo děti. I se zvládnutím zklamání, atp. Zkuste to, můžete jen získat.
@anonym_autor ja to mate nastavene - treba jeste je sance vztah zachranit, jestli byl dobry a je na cem stavet.
Take jsme meli pred lety krizi, ktera uz vypadala na konec. Nekdy v cervenci cca jsme jeli na "posledni" dovolenou. Hrozny to bylo, je mi spatne jen si na to vzpomenu - jak pises ty - hodně spolu pláčeme, mluvíme, i se stále objímáme" Je to těžké - to bylo presne ono. Bylo to strasny, ze jsme dosli k tomu, ze to nedame a ze po navratu to reneme rodinam...
Pak jsme si teda rekli, ze dcera ma mit nastup do skoly, do prvni tridy a nebudeme ji to kazit, ukoncime to v prubehu zari. Malinko jsme citili, ze se to lehce zlepsuje. Tak jsme si rekli, ze po vanocich... A o ten pulrok pozdeji uz jsme oba verili, ze rikat nemusime nic, ze to zvladneme.
Chtelo to cas, hodne casu. Ale jsem neskutecne vdecna, ze jsme to ustali. Prvni rok byl hodne bolavy. Druhy lepsi. Treti uz dobry, ale kdyz se neco priblizilo "bolavym" tematum, tak se v mistnosti ochladilo. Ted uz je to vice nez 5 let a je to uplne pryc. My jsme naprosto spokojeni, zamilovani a troufnu si rict, ze stastna rodina. Rozhodne to za prekonani krize a zachranu stalo, ted uz verim, ze spolu opravdu zestarneme
Konkrétní rady ani osobní zkušenost nemám. Ale jen chci napsat, že tak nějak z toho popisu necítím úplně absolutní rezignaci a úplnou marnost vztahu. Nebylo by třeba lepší ještě nejdříve zkusit společně manželskou poradnu? Pokud tam oba cítíte tu špetu naděje, tak by vám v té poradně třeba mohli ukázat správný společný směr a jak najít to, co jste v sobě ztratili...