Jak řešit manželský problém s milencem a rodinou?

Krásný den, zkusím nastínit svou situaci...jsem vdaná přes 10 let. Máme dvě děti (6, 10). S manželem jsem byli ze začátku opravdu parťáci, kteří bez sebe nedokázali udělat ani ránu. Jenže v posledních měsících možná déle se náš vztah jaksi změnil. Je fakt, že jsme téměř nikdy nebyli bez dětí, hlídání nemáme a tak nebylo moc kdy budovat náš vztah. Když už toho na mě bylo moc, manželovi jsem řekla, že takhle dal žít nemůžu a že by bylo fajn aspoň nějaké hlídání občas na pár hodin zařídit. Manžel sliboval hory doly a v závěru jsme za celé léto byli spolu sotva dvě hodiny. Ani večery skoro žádné nemáme, buď je na mobilu nebo si jde lehnout v osm. Veškerá romantika vyprchala. Čas od času chce sex, jenže když nechci já, je hned oheň na střeše a řeči typu "ty mě vůbec nemiluješ". A já vždycky po téhle větě přestávám mít chuť na vše. Po veškeré mé snaze něco zlepšit, jsem se zařekla, že na to zkrátka kašlu a uvidíme, kdo to vydrží déle. Zhruba měsíc jsem ho ignorovala a on mě...přestala jsem se snažit a přemlouvat ho k něčemu, došly mi už nervy a trpělivost. Za celý měsíc se mě ani nevšiml. V posledním roce se z něj stal i strašný cholerik. Vše řeší řevem jak na mě tak na deti. Na děti je i občas sprostý hlavně ve vypjatých situacích. Tohle konkrétně mi tak neskutečně vadí. A teď k jádru věci...mám přes dva roky kamaráda...jen jsme si spolu psali, nic víc...nebylo v tom nic intimního, ale postupem času se z jeho strany začalo cosi rýsovat...začal mít narážky typu, že bychom se konečně mohli setkat, že by byl moc rád atd. No a já v tom měsíci, kdy jsme s manželem měli tichou domácnost, podlehla a sešla jsem se s nim. Ihned přeskočila jiskra, což se mi nikdy dříve nestalo a proběhla další a další setkání. Máme opravdu hezký vztah, který rozhodně není založený jen na sexu, ale tak celkově jsme si sedli. Jenže manžel asi před třemi týdny zjistil, že jsme se spolu sešli a samozřejmě logicky ztropil neskutečnou scénu. Když se uklidnil, tak jsem se mu snažila vše vysvětlit s tím, že mě prostě neskutečně ničí ta jeho ignorace a chování. Nejdříve přiznal, že to tak je, ale pak začal vše házet na mě. A začal to vše obracet proti mě...jako že já jsem ta špatná, že když odtud půjdu, tak že to odnesou děti kvůli mě. Že jsem stejná jako můj otec, který zahýbal všude, kde mohl a tak dále. On z toho všeho vyvázl jako největší svatoušek. Nicméně slíbil, že se to doma změní a že se budeme více snažit. Neubehlo ale ani 14 dní a vše se vrátilo zpět do starých zajetých kolejí. Já se tedy zase v nějakém mém špatném psychickém rozpoložení párkrát sešla s milence. Prostě jsem tak nějak potřebovala, aby mě někdo pořádně objal. Milenec tedy od počátku bral i mé deti. Vždycky se na ně ptá, není den, kdy by se nezeptal. Bere je jako mou součást, čehož si moc vazim. Sám děti nemá a nemá ani žádný jiný vztah a o o to víc si toho vážím. Včera už to tedy trošku vygradovala,. Děti měly narozeniny, ja se mu jen tak mimo řeč zmínila a on jim přes mě poslal dárky a aby toho nebylo málo dvě tašky dárků poslala i jeho maminka. Když mi je předával a řekl mi, že jsou od, ní bylo mi neskutečně trapně. Ale samozřejmě mě to potěšilo, jen se tedy cítím tak nějak zvláštně vůči manželovi a je to ještě ke všemu znásobeno tím, že vlastní děda a manželova máma se na děti úplně vyprdlai i manžel ke všemu remcal, že dceři musel koupit darek za pár stovek a že stejně vi, že si s tím nebude hrát. Prostě jsem nějak mimo z toho, že na mé děti myslí úplně cizí muž, který je ještě ani nevidel. Dokonce by je chtěl i někam vzít na vylet. Musím říct, že je tohle úplně něco jiného, než když já a děti manžela nonstop premlouvame ať s námi někam jede. Manžel měl vždycky tisíc výmluv. Nicméně, jsem teď v takové situaci že nevím co dal. Na jednu stranu bych odtud hned šla pryč, když vidím že i děti by snad nestradaly, ale na stranu druhou je mi líto manzela. A pořád se mi v hlavě přemítají ty jeho řeči o tom, že já dětem beru tátu, že jinde se nebudou mít tak dobře. Ráda bych za názor někoho nestranného..a klidně mě i odsudte, ano měla jsem to řešit jinak a ne nevěrou, ale stalo se hlavě přemítají ty tátu a že se jinde měbylo pořá a. Bohužel z obou stran v tom je něco víc a tak nějak cítíme, že