Jak řešit pocity nevlastní matky po narození vlastního dítěte?
Jdu si postěžoval, ačkoli vím, jak tohle tema vzbuzuje nenávistné komentáře.
Našla jsem si chlapa s dítětem, všechno bylo zalite sluncem, Holcicka me brala a já ji měla a mám fakt rada. Stridame se v péči týden a týden.
Partner hodně pracuje a tak to od začátku bylo dost na mne.
Vše se ale změnilo mym tehotenstvim a následně naši společnou dcerou, které jsou 2 měsíce. Po porodu jsem partnerovu dcerku začala chvilkama ,, nesnaset” , dusím to v sobě, nikdo to nepozna, obzvláště pak ne to dítě, které já vím, nemůže za to.
Ale jsou ji 3 roky, pořad mluví a něco chce ( logicky) , jenže já mám v sobě pocit, ze bere naši pozornost naši společne dceři… vadí mi, ze se ji partner věnuje a někdy zvažují, jestli se ji nevěnuje víc, než tomu našemu detatku. A Asi logicky jo… 3 lete dítě si hraje, povídá, narozdíl od našeho miminka. Ale bojuji sama se sebou. Strašně me to štve, jsem naštvaná na sebe, ze takhle přemýšlím, ze mám tohle v hlavě, nicméně s tím nějak nedokážu nic dělat. O to horší je, ze můj chlap je ten nejlepší chlap na světě a děla všechno pro nás, pro nás tři. ( ale už to slovo nás a tři mi vadí) . Jeho dcera je strašně zlata, nezarli, k miminku se chová hezky, jen vyžaduje pozornost, která je ten problem. Teď jsme tu samy tři, manžel v práci a já si zas říkám, jak nefer je, ze se nemůžu věnovat jen své dceři a ona ta nevlastní pořad něco chce a mluví.
Cítím se jak idiot a vím, ze je to strasny!
Ano, šla jsem do vztahu, kde už on dítě měl a taky si myslím, ze jsem to zvladala skvěle, jen do doby, než přišlo vlastní dítě. Popravdě… tohle jsem si neuměla představit a ani jsem netušila, ze mužů něco takového cítit.
Musím to nějak řešit, protože takhle tu žít nemůžeme. Respektive je mi líto te starší, nevlastní. Snažím se, ale vždycky stejně mi to v hlavě sklouzne k tomu samému.
Měl to někdo stejně? Jak to řešit? Nějaké terapie? Psycholog?
Nečetla jsem komentáře, ale co mám dvě děti (svoje), tak mám pořád pocit, že "si musím vybrat". Když něco dělám s jedním, je mi líto, že se nevěnuju druhému, a naopak. Obě něco chtějí a já si musím vybrat, komu vyhovim. Oba spadnou a já si musím vybrat, koho utěším prvního. Něco s jedním dělám důležitého a vyrušuje mě, že ten druhý něco chce (třeba mě to rušilo při kojení). Je to možná tím, že jsem jedináček (i manžel a většina prarodičů), že nejsem zvyklá na dělení. Ale vždy jsem 2 děti chtěla a budou to super parťáci a většina věcí si sedne časem. Po porodu jsou matky ještě víc nastartované na toho nejmladšího, protože ten je teď potřebuje nejvíc, takže jim ty starší lezou víc na nervy 🙂
@20190418 na co je tedy ta střídavě péče?! Aby se snad otec staral! A pokud musí být furt v práci, tak ať nechá dítě vlastní mámě a bere si dítko v době, kdy na něj bude mít čas!
Všimla sis vůbec, že tomu dítěti jsou pouhé 3 roky?
Jako tohle já neuznávam. Chlap chce střídavku v tak nízkém věku dítěte a potom ho hodí na krk jiné ženské! Tohle prostě není v pořádku.
@oveckaluky nechápu proč. Chlap má střídavku,tak ať se stará. Ne že se bude v drtivé většině starat o dítě, batole v podstatě jeho žena, doma s malým miminkem. Má toho sama dost.
@andelka Však jo, to může zkusit říct mu " tady máš svoje dítě a starej se". Jen aby jí to pak neřekl taky... o tom jejím. Tak jsem to myslela. Přece s tím do toho vztahu šla, že on má dítě, a když ho mají u sebe a chlap je v práci, stará se ona. Pokud s něčím do vztahu jdu, nemůžu to měnit, jak mi to vyhovuje. To by jim ten vztah moc dlouho nevydržel a za chvíli by mohla mít ve střídavce dítě i ona sama...
@drakenn No, já myslím, že s tím do toho ona šla, ne? Tak jaké "hodí na krk"? Dřív jí ta střídavka nevadila? Budou to měnit podle její nálady? To by asi dlouho nefungovalo... když to řeknu hodně tvrdě, a teď nikoho neobviňuju, je to jen realita, tak sbalila chlapa od rodiny s malým dítětem (jsou mu tři, takže i kdyby si se společným dítětem hodně pospíšili, byly tomu jeho dítěti tehdy max dva). S tímhle do toho přece šla. A myslím, že o to ani tazatelce vůbec nejde, že řeší svoje pocity a jak se s nimi vyrovnat, což je naprosto v pořádku, ale úplně jiná otázka, než co tu probíráte.
@oveckaluky samozřejmě to n řekne přímo takhle. To by byla padlá na hlavu. Komunikovat ale musí, říct o svých pocitech, i o tom,že on je otec a je potřeba,aby převzal větší podíl. V tu dobu, kdy jsou doma obě děti to pro ni prostě je velmi náročné. V dobu,kdy má doma dítě jen jedno, se zas bude víc věnovat ženě a jemu. Ano, šla do toho s tím,ale teorie je vždycky jiná,než praxe. U nás to je podobné ( moje, tvoje, naše.. dohromady samozřejmě všechny naše,ale podíl péče je u každého jiný), a opravdu se musí zapojovat víc a nehodit na čerstvou matku, prvorodičku automaticky péči o dvě malé děti a " zdekovat se" do práce. Do vztahu můžeš jít s kde čím,ale realita a život jsou mnohdy úplně jiné a naopak je potřeba být flexibilní a empaticti.
@andelka Ano, pocity by s ním řešit měla, to každopádně.
Naopak si myslím,že ve vztahu se mají věci měnit podle toho, jak to ten nebo ten ( nebo dítě/ děti) cítí, pokud něco je problém, nefunguje, je potřeba to změnit. Komunikovat, snažit se třeba o kompromis, chápat jeden druhého. Fakt nefunguje něco si říct, myslet,a toho se držet 40 let, i když to očividně není komfortní.
@oveckaluky a jak se tedy před tím otec staral, než si našel partnerku. Měl dítě ve střídavce, tak nemohl být od nevidím do nevidím v práci..
@drakenn No, možná ho předtím ještě ve střídavce neměl, možná byl s jeho matkou.
@oveckaluky tak jako teď sis trochu nebehla!!
Takže když si tatínek našel partnerku, tak si zažádat o střídačku? Aby se o 3 letou starala teta? Ne vlastní mamka?...
@oveckaluky jakože se dokáže postarat o dítě,jen když má za zády ( a po ruce) ženu?
@drakenn Ne, absolutně jsem tím nechtěla říct tohle. 😃 Myslela jsem tím, že kdyby se nespustil jinde, nemusel řešit střídavku u tak malého dítěte, byl by dál s jeho matkou. To dítě muselo být hodně malé, když opustil jeho matku, tedy pravděpodobně pro přítelkyni. (Mmch, asi bych měla i strach, že se mi brzy může stát totéž, co té bývalé). Jinak jasné, měl by se starat víc. Ale chápu to i z druhé strany. On do práce chodit musí, chodil by, i kdyby nebyla střídavá a byl by pořád s matkou dítěte. Tak jako tak, prostě chce mít dite u sebe i po práci. A jak jsem psala předtím, s tím do toho vztahu autorka dotazu šla, že mívá dítě u sebe a chodí do práce. A do té práce musí.
@andelka Ne. Jako že by se nemusela starat přítelkyně, ale vlastní matka s vlastním otcem.
@oveckaluky rada bych to tedy upřesnila… já nikomu rodinu nerozvracela. Našla jsem si rozvedeneho chlapa.
Dámy, já to tedy upresnim 😂 Našla jsem si v Praze chlapa, rozvedeneho cizince. Ten žil v dvougeneracnim domku se svoji ex manželkou a společnou dcerou… proste pod jednou střechou měli dva byty. Po dohodě, ze se přestěhuje za nim do jiné země, jsme si logicky našli nejdříve bydlení… a jeho dcera byla po dobu jeho práce v jeslich ( to nekomentuji, ani vy to prosím nehodnotte… chodí to tu jinak a já si taky nemyslím, ze je v pořádku dávat roční dítě do jesli). Nicméně po nějaké době jsme se museli přestěhovat ( vlastním 10 psu a chtěla jsem si dovézt z ČR i své kone ) . Takže jsme koupili statek, ale pro meho partnera je to 1,5 hodiny dojíždění do práce a 1,5 h z práce… a to je šílený a šílený by to bylo pro tu holku, takže do jesli chodí pouze ten týden, co je u maminky. Souhlasila jsem s tím… nicméně jsme bohužel nedomysleli, jak šílený je to dojíždění… takže teď se zas s velkou slávou budeme stěhovat někam zpět :/ jenže tam jsou u hlavního města trochu jiné ceny, takže se na to musí vydělat peníze… tudíž jsme se dohodli, ze proste rok přežijeme takto…
@drakenn "Takže tlač na manžela, ať se stará o svou vlastní dceru, tobě ulehčí!" Tohle bych ji teda neřešila, to je cesta k rozchodu...