Jak se vyrovnat s nevěrou partnera na seznamkách?
Dobrý večer , mám zmatek v hlavě. Nevím jak dal, přijde mi, že jsem schopná odpustit všechno , jen aby jsme byli kompletní rodina. Jsme spolu 17let. Je to úžasný muž, otec, máme tři malé děti.. manžel byl vždy hodně na sex, potřebuje to furt, je perverzní , často mi říká , že by chtěl aby mě před ním delal jinej chlap , vždycky jsem to tolerovala jako jeho představy , choutky Ok. Často jsem mu prisla na nějaké vypisování s ženami, nic vážného , ale stále potřebuje nějaké interakce s někým. Vždy mi vše vysvětlil, řekl jak mě miluje, brecel že mě nechce ztratit, šli jsme dál , každopádně donutil mě tím k tomu, že při špatném pocitu mu vlezu do telefonu. Téměř vždy jsem něco našla. Ale nic konkrétního, jen ne věci které by ve vztahu za mě byly úplně Ok. Poslední cca 2 roky si stěžuje , že odemne nemá už tu pozornost, že ho jentak sama od sebe nepohladim, málo sexu atd. Ano , jsem si toho vědoma. Mame malé děti, jedu kolem nich na 1000% , nestíhám se ani každý den osprchovat , nemám čas na sebe. Říkala jsem mu co bych potřebovala , aby tu byl častěji semnou, uložil třeba děti, pomohl s nádobím. Udela to vždy jen nárazově, nic pravidelně. Ale stále kňourá, “ty už mi ani nedáš pusu, ty už mě nemáš rada…” 🙈 no k věci. Našla jsem mu účet na seznamce. Amatéři.CZ. Za poslední rok asi 200zprav. Ženy, muži, páry. Co nsem tak stihla přečíst, setkal se asi se 4mi ženami, se 4mi muži. Když mi třeba řekl, že přijede dyl z práce, nebo že pomuze s něčím kamarádovi. Nemůžu se z toho vzpamatovat, cítím se jak ve špatným filmu, samozřejmě jsem mu to řekla , co to má znamenat. Tvářil se jak smutný štěně, řekl mi, že to byl jeho únik od toho, co mu doma chybí , že mi to říká už dlouho. Tak já hned měla pocit , ze si za to vlastně muzu sama. Mícha se to ve mě , nevím jestli to přejít , snažit se mu teda dat co potřebuje , ale jak mu věřit. Po tom všem. Asi už to nedokážu , je to vše ztracený? Upřímně si nedokážu mít s nim ten sex teď už vůbec po tom všem, co jsem tam viděla , četla. Naháněl všechny možný ženský , chlapy, lidi tady z našeho kraje. Přijde mi to strašně sobecký , já sebe kvůli dětem hodila na poslední kolej, svoje potřeby , ale netrpim tím, beru to jako období. On myslí jen na ty své potřeby a řeší to takhle. Existuje někdo kdo by to dokázal nějak prekousnout? Nebo bych byla jen jediná na světě tak blbá, že pro rodinný klid a pro lásku, kterou k němu cítím bCh se to snažila přejít.
Diky všem co docetli a za případné názory, zkušenosti… pomuze mi to možná otevřít oči jakýmkoliv směrem.
Ahoj .....jsem jak ve špatném snu.Naprosto to samé teď prožívám já sama ..... stránky Amatéři.cz a přesně ten stejný průběh ať je to kdo je to .Vztah 18 let naštěstí větší děti který mě drží nebo by jsem se snad zbláznila .Držím ti palce a přeji hodně štěstí.
@hataa no nekecej, to mě hrozně mrzí! Klidně napiš zprávu kdby jsi chtěla. Drž se. Já už se začínám cítit dobře. Tak nějak lehce. Důležitý je uvědomění si, že s takovým chlapem štěstí už nepřijde. :/
Ahoj ....jsem ráda že od tebe čtu že se už cítíš lépe ,snad i u mě to tak přijde.Zitra se od něj stěhujeme a jsem z toho mimo ,několik dnů nespím stále brečím ( ne po něm ) ale tolik let si něco buduješ a pak je vše rázem pryč ...neumím se smířit ( zatím) s tím jak on je vlastně free Nikam se nestěhuje nic nemění atd. Tobě přeji moc moc štěstí a lásky .
Ahoj. Co mě napadlo při čtení zprávy od escapelle. Já jsem se rozváděla z jiných důvodů, nicméně taky zásadních. V době odchodu bylo nejmladší teprve necelé dva roky, mám tři děti. Jednoduché to nebylo a není, ani nebude, ale fungujeme. Naštěstí ex se o děti stará, ke mě se chová hrozně. Měla jsem asi štěstí - sice jsem se musela několikrát přestěhovat, do toho covid, ale vesmír mi přihrál skvělou práci, dokonce 2x, takže to šlo. Jako, občas je to masakr, ale nelituju, a ty určitě taky nebudeš, vzhledem k situaci. Chtěla bych Tě povzbudit. Bude to někdy náročnější, ale dáš to. Zapřemýšlej, kdo by Ti mohl pomoci. A byť se staráš jako každá matka malých dětí primárně o ně, nezapomínej ani na sebe. Péče o sebe je fakt důležitá. Mě to bohužel došlo až v nemocnici, po totálním vyčerpání. Jakmile to půjde, dopřej si cokoli, co Tě potěší, co ti přinese radost. Taky radím zjednodušit si maximálně život, co to jde (např. kroužky přes školu). Nezdá se to, ale zvládnout rodinu jednak uživit a ještě zabezpečit obvyklý provoz stojí šíleně sil. Natož pak jobovky, když jsou děti nemocný apod. Občas mám pocit, že bych měla být na 3 místech zároveň. Nevydělávám rozhodně špatně, ale ty výdaje jsou šílený, zvlášt s většími dětmi. I přesto si ale občas zaplatím hlídačku, delegováním se mi hooodně ulevilo. Jo,, a pořiď si dobrého právníka. Eventuelně můžu dát tip (napiš SZ). Takového,, který bude stát za Tebou ale zároveň přístupný rozumné domluvě s ex. Ať tak nebo onak, je to otec. A pro Tebe je hodně důležité, aby fungoval aspon v roli otce. Držím Ti moc palce!!! Když tak se ozvi...
@hataa určitě přijde. Já to mám jak na houpačce. Někdy se probudim a říkám si jak jsem vlastně ráda, že jsem takhle natvrdo zjistila s kym ziju a čeho je schopnej, že asi ani nemusím pochybovat jestli něco zachraňovat a pak mám dny, kdy koukam na nás jako na obrázek tý dokonalý velký rodiny, barák, pes, dovolený, výlety , Vánoce … vše se ti promítá v hlavě. To je jasný. Ale musím furt myslet právě na sebe. Ze já bych s nim už stastna nebyla. A mám na to si najít chlapa, kterej si bude vážit třeba toho, že jsem maximálně hodná a tolerantní a nebude toho jen zneužívat. :( a Tobě preji to samé. Bude líp opravdu. 🙂
@mariti dekuju moc za zkušenost a doporučení! 🙂 ráda vidím, že je nás bohužel víc a dodává mi to sílu, že to nějak zvládneme. 🙂
@hataa a počkej jaktože se nestěhuje on? Ale ty s dětmi. Jak je to dlouho co jsi to zjistila? Drž se.
Přesně tak, je nás hodně (bohužel) a zvládneme to. Jsou lepší chvíle a jsou horší chvíle. A ještě něco - ikdyž k manželovi teď cítíš cokoli, ve věci diskuze ohledně výše alimentů si uchovej praktické myšlení a vem rozum do hrsti. Myslím to tak, že ikdyž má člověk samozřejmě svou hrdost, tím bohužel děti nenakrmíš. Neradím prosit nebo ponižovat se, ale žádat, na co máš s dětmi nárok. A navíc - alimenty jsou primárně pro výživu dětí, takže doporučuju brát to fakt prakticky.
Jo přesně odstěhovala jsem se ( včera) já a děti ... teď sedím v cizím bytě a vše se mě honí v hlavě .
V tom případě,pokud máš pomoc okolí,je to super a budeš to mít snazší. Já bych nezvládla dát dítě ani do školky.ani ho vyzvednout. Zbylé dvě děti by musely skončit se svými kroužky...a kdybych změnila práci,neuplatila bych ani půlku výdajů.jo,ve stávající práci bych to zvládla sama,ale nezvládla bych to časově...
Já bych prostě udělala vše pro to,aby zůstal a nějak jsme fungovali.