Jak se vyrovnat s nevyžádanými radami od rodičů?
Ahoj maminky,
jdu se trochu vypsat. Po 9 letech se nám narodilo druhé miminko, aktuálně je 7 týdenní. S manželem si to užíváme, máme pocit, že to hezky zvládáme...Vše je mnohem lepší než u prvního syna.
Co mě, ale štve jsou poznámky a nevyžádané rady mé matky. Rodiče bydlí 250 km daleko, takže se moc nevídáme, spíše si voláme nebo píšeme. Snad za těch7 týdnů, co je miminko na světě, jsem od mé matky neslyšela nic pozitivního, co se týká mě a miminka. To jsou poznámky typu: Ta mamina tě pořád chová, ty budeš rozmazlenej! Jen jsem zmínila, že 2 dny byly náročný, že miminko bolelo bříško, tak nebylo možný pořádně uvařit, tak rada, jak ho mám nechat ležet - brečet v postýlce, že bych hned stihla uvařit. Nebo řeknu, že tady mám haldu prádla a dostane se mi odpověď, že aspoň ty věci pro miminko snad vyžehlím. Už ani fotky se mi nechce posílat - nikdy nepřijde odpověď, že je to hezký, že je šikovný, že to někomu sluší, ale na spoustu obrázků vnoučat žádná reakce nebo přijde koment typu: Má holý ucho ( miminko v kočáře). Kterou značku pro mimina reprezentujete? Tváří se nedůvěřivě ( miminko při koupání). Nedávejte ho na pračku, spadne vám (nemám ho kam jinam vyndat z vaničky, tak máme na pračce přebalovací podložku). Prostě si máma asi myslí, že jsem úplně blbá a neschopná a zřejmě se jí nelíbí náš kočárek (Joolz) a oblečení miminka (nedávám retro dupačky).
A ještě si myslí, že bych k nim měla o prázdninách s dětmi přijet
třeba na týden. Je mi to líto, že jsou to rodiče, že se málo vídáme, ale já prostě tyto hloupé poznámky nesnesu, takže k nim prostě nepojedu...
Zažily jste něco podobného? Omlouvám se za román.
Je to všude stejné, myslí si, že mají patent na rozum. Nedokážou se ovládnout, umí pouze poučovat.
Moje mamka taková naštěstí není, ale tchýně taková byla. Neustálé porovnávání, že její děti tohle a tamto uměli dřív, že ho mám nechat vyřvat atd. Naštěstí k nám tak často nejezdila a co je kluk ve škole, tak jezdí ještě méně. Beztak si s klukem nikdy pořádně nehrála a místo toho mi tu uklízela a já nevím co ještě. Moje mamka se vždy věnuje hlavně vnukovi, i když už jí to taky začíná vyčerpávat. Sama mi říkala, že si musí ještě užít, že si s ní chce hrát, než z něho bude puberťák naplno.
Bydlite od sebe dost daleko, takže předpokládám že jste ve spojení hlavně telefonicky...ideální řešení neříkat nic konkrétního, nestěžoval si. Jasně zamrzí to, že si nemůžeš "postěžovat", ale pro tvůj klid jediné feseni.
Ano. Moje matka na mě chtěla zavolat policii a sociálku, že mlátím dětem hlavou o beton. Učily se stavět a holt občas spadly..
Jo... Uz mam deti vetsi, tak se zmenil styl...
Ted mam cerstve, tak se ti tu vypisu ze svych pocitu, jo?
Jedno z deti zacalo uspesne zavodit ve sportu, ktery dela. Aby zavodila, tak to znamena, ze uz v nem neco umi, fakt tvrde makala na tom, aby mohla. Posilam fotku z prvnich zavodu rodicum a reakce? Nic. Videli jsme se zahy osobne, prisla na to rec a tata to odbyl s tim, ze maminka si plni sve sny (wtf?).
Mama dela, ze ji ta fotka asi neprisla nebo nevim. Vola, co je u nas noveho a ze nic nevi. Rekne to takovym tonem, ze ze me jen vypadne, no ani nic, mame se dobre... A uz jste zasadili ty kytky na zahrade? To tam vsechno umorite, chcipne vam to! Kdo se stara o zahradu? Ty nebo manzel? Manzel vid! Sis to dobre zaridila, to me by se taky libilo. A me nikdo taky nezavolate. Reknete mi co se mnou chcete za akci podniknout. A kdy budu v lete hlidat? Ty mi nic nereknes, uz bys z ty puberty mohla vyrust! Tak jo mami, zase zavolej....
O nejmladsi mi rika, ze je opozdena (ne?), u nejstarsi zase porad resi, ze preferujeme ty mladsi a ona je tim hrozne zasazena a trpi. (ehm, ne? ).
Docela mi to bere chut se s nima bavit. Ale pravda je, ze jsem vztah s mamkou mela vzdycky komplikovany. Byla krize, pak to bylo nejaky rok dobre a to bylo super, ale ted je to zase no - jak pisu vyse. Co s timhle mam delat?
Tchyne ve stejne situaci zavola, ze je dcera sikovna a ze ji gratuluji. Takova blbost, ale jo, potesi to. Takze diky rodice, s tchyni jsem radsi.
Moji rodiče naštěstí takoví nikdy nebyli,vždy mi řekli pouze svůj názor ale věděli že si to udělám po svém stejně. Ale tchýně toto dělala. Neustále porovnávala,že on už by měl umět toto a tamhle to,a v tom per v tom neper,a jak ti furt pláče má urcite hlad,to máš slabé mliko urcite. Perlička byla kdyz přijela na návštěvu (prakticky sama se pozvala) a maly mel tehdy několik týdnů a z 90% spinkal. Samozrejmne že jak tchýně dojela malý spal a ona ho chtela vzbudit,že prý nepřijela sem kvůli toho aby se na něho dívala jak spí. To mě zvedlo ze židle už. Musim rict že malému je 8 měsíců a je to z její strany co se týče rad čím dál tím horší.
Takhle podobně komunikuje moje tchyně - pokaždé chce něco říct, ale nikdy ji nenapadne nic pozitivního, podporujícího, tak řekne nějakou jedovatou hnusnost. Už jsem ale zjistila, že ona to nemyslí zle, jen to prostě jinak neumí. Takže si zaslouží spéíš lítost. Ne že by mi to pomáhalo, taky nemám chuť se s ní bavit, ale už mi to tolik neubližuje, prostě si myslím své. Vztah se synem má totálně rozbitý, ani za ní nechce jezdit, takže si opravdu nemyslím, že je to někdo, jehož rady jsou pro mě relevantní. A tak tě můžu trochu uklidnit - děti už jsou tak velké, že jí telefon většinou nezvedám, ale předám jim - a na ně už zdaleka tak jedovatá není. Tak vydrž, třeba to přijde taky 🙂
U nas takove poznamky z obou stran. Vse delame spatne, deti nedokonale, zahrada spatne, uklid spatne, prace spatne. Tchyne mi dokonce prohrabavala smeti, jestli nevyhazuji neco co nemam🤣🤣😅 Moje matka zase porad lituje deti, ktere prilis!!! sportuji a prilis!!! se jim chudackum venujeme. Uz pres rok nikomu nevolam, navstevy jednou za cas ze zdvorilosti a vzdy se utvrdim v tom, ze o nic neprichazime. Mrzi me, ze moje deti nemaji ani jednoho prarodice, co by je mel obycejne rad a chtel by s nimi travit cas. Bohuzel je nam bez castejsiho kontaktu lepe a jsme doma vsichni vic vpohode.
U nas takove poznamky z obou stran. Vse delame spatne, deti nedokonale, zahrada spatne, uklid spatne, prace spatne. Tchyne mi dokonce prohrabavala smeti, jestli nevyhazuji neco co nemam🤣🤣😅 Moje matka zase porad lituje deti, ktere prilis!!! sportuji a prilis!!! se jim chudackum venujeme. Uz pres rok nikomu nevolam, navstevy jednou za cas ze zdvorilosti a vzdy se utvrdim v tom, ze o nic neprichazime. Mrzi me, ze moje deti nemaji ani jednoho prarodice, co by je mel obycejne rad a chtel by s nimi travit cas. Bohuzel je nam bez castejsiho kontaktu lepe a jsme doma vsichni vic vpohode.
@dasasa1 Joo!! To mi dela mati taky 😂 a bud najde kousek plastu v nevytridenem, nebo usoudi, ze jsem si kelimek od jogurtu mela nechat na sazeni a ze mi bude chybet (sni se u nas kolem 5 jogurtu denne...) nebo jsem vyhodila prochazejici zbytek neceho a to uz je vubec nejlepsi - to spusti pulhodinovou prednasku o tom, jak plytvam, niceho si nevazim, nezalezi mi na planete a ona jako dite vedela co je nedostatek! (nevedela)
A deti taky prilis sportuji a jsou z toho urcite strasne unavene 😂
To je mi povědomé... 🙂 Je to děs, taky jsem začala přemýšlet, co můžeme babičkám říkat a co ne. Jedno nevinné, upřímné popovídání je fajn, ale za pár dní se babička ozve znova, že přemýšlela a přišla na to, co bychom měli dělat... A to jsem se na nic neptala. Myslím, že se babi o nás hrozně bojí a směřuje to do těch nevyžádaných rad. Ty telefonické jsou "nejlepší", někdy mi trvá, než hovor přijmu... ☹ Ale už jsme měli i namátkovou kontrolu.
Proto toho babičkám už tolik neříkáme, čímž si však vysloužíme údiv, že "jak to, že to nevím!" apod... Žádnou radu na to nemám. Čím větší věkový rozdíl mezi babičkou a vnoučetem, tím se mi zdá, že je hůř. Žili v jiné době, se stárnutím se pojí i různé obavy. Já jen doufám, že taková nebudu... ☹
Píšeš o druhém miminku. S tím prvním to bylo taky tak? Můžeš se ohradit tím, že první dítě přežilo, dokonce žije v pohodě 9 let, nevíš, proč by nemohlo přežít druhé. JInak, pro útěchu. Taky bydlím daleko od rodičů, 330 km, takže komunikace byla telefonicky, oni k nám často jezdili a máma bývalá dětská sestra. Netvrdím, že špatná, ale hodně věcí se časem ukázalo jako nic dobrýho. Třeba dvíhání kojence do sedu, což může provádět jen zkušený pediart, fyzioterapeut, ne laik. Dítě se naučí sedět i bez toho, pokud tam není jiný problém, na který upozorní odborník. Pak už se to řeší. Tak bych řekla, že všechno konzultuji s doktorkou, nic není špatně, jedno dítě jsem vypiplala, poradím si i s druhým. Dokola opakovala, že ona si své dítě už vychovala, teď je řada na mně. Navíc moje máma se pasovala do role matky. U doktorky nakráčela s malým v náručí a já tam byla jen jako štatista. Doktorka dvihla obočí, ona držela malýho a mně jen povely - podej, podrž, odnes, zanes, vyhoď, vyndej. Nelíbili se mi to, ale ona chtěla pomáhat. Až tak, že už to bylo přes čáru. Dokonce říkala, že ona je máma malýho. Už jsem slyšela, že tchýně říkala, že se chystá na mateřskou, když její nevěsta čekala dítě jejího syna, já šla do kolen. Moje máma byla v důchodu, takže se na mateřskou jakoby chystat nemusela. Taky když malý vyrostnul a chodil sportovat, jestli to není moc na néj, není to přetížení, chudáček vždyt v jeho věku nemůže tolik podnětů zpracovat, je to moc, není to dobrý. Já musela návštěvy omezit. Protože rozhodovala o všem, kdy a kam půjdeme, kolik hodin tam budeme, kde nebudeme a kde být musíme, dost!! Nechodila jsem tam, o všem ji neinformovala, krátké telefonáty, sice se urazila, ale za chvíli se odrazila, já sem tam poslala fotku a bylo. Musíš být vůči ní asertivní. Jinak to bude zneužívat.
Moc všem děkuji za odpovědi. Nestačím se divit čeho jsou některé mámy schopné😲😢 A to jako fakt jako babičky nemají radost ze sportovních úspěchů vnoučat ☹ Nedokážu si předtavit, že bych byla taková na své syny a jejich manželky...Jako co je k tomu vede? Přece jim musí být jasné, že z toho nikdo nebude mít radost a vybudují si s mladými vztah, kdy jim už nic nebudou chtít říkat a ani se setkávat 😔
Neposlouchej ji.Upozirni ji na to,že ji vypnes mobil pokut ti bude kafrat do toho co nechces.Pokud neposlechne tak ho vypinej v polovině rozhovoru.Vsak ona se naučí ti do všeho kecat Mám to vyzkoušené.Chvíli ji to trvalo,ale přišla na to. Když mě začala poučovat ,tak byl konec hovoru bez upozornění.zkouseka i 3x za sebou volat,ale pokaždé mě komandovala,tak jsem ji pokaždé hovor utnula
Když to zkoušela na návštěvě,jasné jsem ji ukázala dveře .Buď bude potichu nebo nemusí jezdit a vnuky už neuvidí, protože za ní jezdit nebudete Nestojí tě o nevyžádané rady
Bohužel má máma je to samé. Děti zatím nemám, ale má sestra má čtyři, navíc dvě adhd, takže to je kritika za kritikou. Za mě šílený, úplně to nesnáším, a to se to mě netýká. Až budu máma já, tak si mamku natvrdo srovnám a dám ultimátum. Buď se zklidní nebo k ní nebudeme jezdit 🤷♀️ Mrzí mě to, ale v životě chci mít pohodu a ne toxické lidi.
Jinak tedy bohužel, mamka sama neměla podporující mámu, která by jí ukazovala důvěru a podporu. Takže bohužel to ( zatím) neumí jinak. Doufám, že aspoň já ji srovnám a třeba přiměju se chovat jinak, ale mé štěstí se od toho nebude odvíjet. Každý svého štěstí strůjcem. Buď se naučí se ovládat, nebo nás uvidí jednou za rok.