Jak vyřešit nátlak tchýně ohledně hlídání dětí?
Ahoj. Zkusím to napsat zkráceně.
Mám dvojčata kluky, za pár měsíců budou mít dva roky. Mají jednu babičku, která je ten typ, která bude vypisovat, kdy se stavíte, že má spoustu času (je 2 roky v důchodě), když se pozve na návštěvu ona, tak má najednou strašně moc plánů, ale pak se nezapomene pochlubit, jak lítala po krámech 😀.
O to by ale nešlo, ale ona už sotva, co se kluci narodili mluví o tom, jak je tam necháme na celé odpoledne na hlídání. A takto mluví pořád. Bydlí cca 30 min autem, my tam jezdíme co dva týdny na 1-2 hod, ona k nám jen na otočku a ne nijak pravidelně.
Jenže kluci s ní prostě nepečou. Jsou ten typ, co se dlouho rozkoukává. Ještě nedávno u ní na návštěvě byl řev, jen co jsme se vzdálili na wc. Teď je to lepší, dokud se neobjeví její přítel, který je ten typ, že když dojedeme, tak jde raději něco dělat ven, nebo si jde hrát k pc. Toho když kluci vidí, tak už natahují. On se ani nikdy o ně nějak zvlášť nezajímal totiž.
Není snad návštěva, kdy by nám nezapomněla připomenout, že bychom je tam mohli dát na hlídání, nejlépe na odpoledne.
I když jsem ji x krát řekla, že vzhledem k tomu, jak na tom kluci jsou to nevidím moc reálně.
Ona si totiž myslí, že vydrží x hodin někde v klidu sedět, nebo že je SAMA vezme ven. Ale to je s dvojkama nereálné, protože jsou jak dvě turbomyši.
Já hlídání nepotřebuji, nechci je tam nechávat jen proto, že ona chce. Času na vybudování vztahu s klukama měla dost, jen nechtěla. Pak se nemůže divit, že k ní ze začátku nechtějí moc jít a potřebují se otrkat. Když bych viděla, že tam kluci chtějí být, řekli by si a zvládli by to, tak bych pár hodinek asi neměla problém. Ale takto fakt ne, ona s nimi sama nikdy nebyla, ani se nepodílela na péči o ně(že by je přebalovala, krmila atd atd).
Tohle bohužel ona nedokáže pochopit a na to hlídání dost tlačí. Jak se vymezit? Mému muži to je jedno, s ním se o tom nedá moc komunikovat.
Předem díky.
Jen povzdech, co by kdo dal za hlidaci ochotnou babicku v dojezdove vzdalenosti.
Mozna jestli zbytecbe nehledas problem tam, kde by byt nemusel.
Já bych jí odpovídala až budou větší. Asi bych se nesnažila nijak vymezit na sílu, zvláště když chlap v tom není oporou. Chápu tě, mám to s tchýni podobně, vytáčí mě to, ale když si od toho udělám odstup, tak je přece v pohodě říct, hele promiň, ještě na to nejsou připraveni, ale já v tom mám vždycky emoce ...je zbytečný si kvůli tomu kazit vztahy, třeba si k sobě cestu s babičkou najdou a i pro tebe bude fajn mít hlídání (nemyslím teď ale za rok, dva , pět...)
Můj syn měl ve dvou letech takovou separační úzkost, že nesnesl zůstat sám ani s manželem, který s ním byl denně a pečoval o něj, takže nějaké cílené budování vztahu by třeba ani nepomohlo.
Každopádně děti budou čím dál starší a samostatnější a jak tu už zaznělo, co by za hlídací babičku někteří (třeba my) dali.
@luyuany Udělej to tak, jak cítíš.
Máme doma skoro 3letého rošťáka. Jezdíme cca jednou za 3 týdny k mým rodičům (60km) na celý víkend. Na sídlišti bydlí aj ségry rodina. U našich máme náš dětský pokoj pro sebe, máme tam i skříň s oblečením, hračky apod. S našima jsem skoro denně na watsappu, když je manžel v práci. Syn je miluje. Dneska jsem byla u zubařky (chodím k ní od dětství a je v mém rodném městě) a syn se chytil mamky, tulil se a nám řekl, že s námi nejede, že bude s babičkou a dědou. Když naši svolili, mamka hlídala malého, taťka šel k dětem od ségry a my "mlaďáci" do pizzerky. Mamka ho nejednou koupala, krmila, oblíkala. Můj taťka taky. Mamka i taťka si s ním hrají, nejednou s ním taťka šel na procházku an vlakáč koukat na mašinky. Kočár taky vozili nejednou. Nebála bych se jim svěřit syna klidně na celý den.
Pak tu máme tchánovce. Vidíme je jednou za 3týdny odpoledne asi 2 hodiny (bydlí 20km). Když k nám přijedou, malý k nim nechce a když řeknu, že přijedou, tak malý hned že ne, že chce druhou babi a dědu. Tchán celý čas, co je u nás, sedí na gauči a s malým si nepohraje. Tchýně se už naučila, že pokud si s ním nepohraje, nepůjde za ní. Vezli kočár jednou, když se k nám přichomejtli na naší procházce. Nevoláme si, nepíšeme (kdysi ano, dokud se nám nenarodil první mrtvý syn a tchýně se totálně otočila zády). Vše s nimi řeší manžel. Ani já a ani manžel by jim malého nedal na hlídání, byť jen na hodinu.
Opravdu se rozhodni dle toho, jak to cítíš. Nic nedělej na sílu. A klidně bych počkala, až sami mrňousové přijdou, že chtějí k babi. Tak to bude i s naším malým a tchánovcema.
@luyuany nevymýšlela bych žádné kraviny. Jak je již psáno, hlídací babička je super a je škoda to zazdít, nicméně děti jsou ještě docela malé, navíc jsou 2 pohromadě. Takže bych poděkovala, řekla že si nabídky vážím a že to časem moc ráda využiju, ale teď jsou děti ještě dost malé, a proto je na to brzy je někde takto nechávat.
a já bych je tam na odpo nechala s tím, že kdyby něco at babička zavolá, třeba sama zjistí, že to nezvládá. Čekat na to, že budou starší a pak si s babčikou udělají vztah je blbost, porotže pokud už si ho neudělali bude to dost složité. Moje děti trávily s babičkou čas od narození, třeba jen tím,že vozila kočárek a pak si je i brala, moje mamka. Tchýně nejela ani jednou ani nehlídala a taky tam žádný vztah nebyl.
Já mám tedy děti už dávno odrostlé a dospělé.
Takto malé jsem nikam na hlídání nedávala, jen když už byla nouze a potřebovala jsem třeba nutně k doktorovi sama. Ale dala jsem je vždy babičce, na kterou byli zvyklé. Na 1-2 hodiny, rozhodně ne na celé odpoledne. Na delší dobu šli, až byli větší a sami si o to řekli. Stejně se dost často stávalo, že jsem tam pro ně musela jet, protože řvaly. A to babičku viděli dost často. Každé dítě to má jinak.
Teď jsou dospělí a můžu říct, že vztahy s babičkou mají opravdu vřelé. Ale babička jezdila i dost často k nám i s dědou. Rozhodně tento přístup hodnotím lepší, než je někam dát, jen protože babička chce a řev by byl zaručen. A co ty děti? K čemu jí tam budou řvoucí?
To babička nemůže třeba půl rok/rok počkat, až nebudou závislé na matce? Pak to můžete zkoušet, třeba nejprve půl hodiny a pak prodlužovat čas.
Ale pokud ona nechce za vámi jezdit, tak si děti mohou zvykat těžko.
Ale to asi moc neovlivníš, jedině zatlačit na muže, ať s ní o tom promluví.
Taky jsme to zažili bohužel a to babi bydlela v jednom městě. Snažila jsem se tam děti vodit často, ale k ničemu to moc nevedlo. Pak už tam ani nechtěli chodit a raději druhou babi.
Souhlasím s tebou, že bych je tam na hlídání nedala. Tady jednoznačně rozhoduje věk. Kolem 2 let je dítě malé na to, aby ho prarodič hlídal sám a tak dlouho. Může se stát cokoliv. My jsme takhle jednou byli na návštěvě u tchýně a já s ní nechala malého pouze na chvilinku v obyváku. On tam chodil a taky měl to období, kdy si strká věci do pusy. Pak ona ho vzala a chovala. Najednou sebou začal cukat... tak jsem jí ho vzala a vytáhla jsem mu z pusy magnetku, co sebral na ledničce! No já jsem myslela, že mě trefí šlak. Ona se na něj nedívala ani tu minutu, co jsem já na chvíli poodešla pryč... myslela jsem, že ji pleštím! A pak mě ještě prosila, ať to manželovi ani neříkám, aby se nerozzlobil! Hrozné...
@luyuany A je nutne, aby babicka hlidala oba zaraz? Dve deti mi prijde pro dvojcato-nezkusene lidi dost, ale s jednim ditetem by to melo byt na pohodu, babicka by mela vic prostoru reagovat na jejich potreby. Oba muze hlidat az trochu vyrostou a uz s nimi bude domluva. Ale toho hlidani jednoho bych vyuzila, i kvuli tomu, abych mela obcas cas jen jeden na jednoho s ditetem. Vim, ze to byva pro dvojcata vzacne.
@luyuany tak bych ji nabídla kompromis. Příď k nám, já ti je nachystám do kočárku a můžeš je vzít na procházku. Když bude ona i oni v pohodě, můžete to praktikovat častěji. Nebo se taky může stát, že nebude chtít, ale ty v tu chvíli budeš z obliga, protože si možnost nabízela.