Jak získat respekt rodiny jako matka? Poradíme vám tipy.
Ahoj, hlodá to ve mně už nějaký čas, zajímají mě další názory. Mám trochu problémy s mojí mámou. Bylo by to na delší rozepsání, tak jen ve zkratce. Děsně se těšila na vnouče, jeden čas jezdila s kočárkem, ale po nějakých rozepřích to ustalo, momentálně to nejlíp funguje, když dceru přivezeme, pohrají si a pak se vrátíme domů. Ale třecí plochy tam prostě jsou, dcera je nejedlík, takže těch debat ohledně jídla bylo..., navíc je lehce tvrdohlavá a musí se na ní zlehka. Jsou jí čtyři roky. Takže, o co mi jde. Na podzim jsme byli na zahradě sázet česnek, jsou to dvě zahrady, bohužel neprůchozí - musí se obcházet po chodníku ze zahrady do dědova domu. Skončili jsme, já jsem šla s mužem a s mladším v kočárku do domu, dcera zůstala s mojí mámou a mým dědou na zahradě, koukala, jak si babička čistí boty. Po chvíli přišel do domu děda a máti, dcera nikde, prý se kvůli něčemu zasekla a tak jí tam nechali. Šli jsme tam oba, dcera brečela zamčená na zahradě - ne žádný srdceryvný řev, ale prostě kňourala. Snažila jsem se zrekonstruovat, co se stalo. Máti jí asi chtěla taky vyčistit boty, dcera nechtěla, měla gumáky, prostě jsem počítala s tím, že se zuje, než půjde dál a bordel vyřešíme až se vrátíme domů. Z nějakého důvodu, co jsem se nedozvěděla ani od máti ani od dcery, nejen že nechtěla vyčistit boty, ale nakonec s nimi prostě nechtěla ani jít. Přehrávala jsem si mockrát, co mohli udělat lépe, přesvědčit jí v první řadě, až po řešení jeden s ní zůstane a druhý pro mě zajde. Cokoliv. Jen ne zamknout jí a odejít.
když jde do tuhého, máti zafunguje dobře, třeba když jsem potřebovala s dodělávající kočičkou na veterinu, zabouchla jsem si klíče (děti se mnou byly naštěstí na chodbě). Ale běžné hlídání, pomoc, prostě neexistuje. Kolikrát jsem říkala, že padám na ústa, třeba když jsem byla po noci s horečkou a měla jsem rajzovat s kočárkem - syn doma prostě nespí. Nechci příspěvky o tom, jak není povinností babičky být BABIČKA, jde mi jen o to, že vlastně dceru "nezná", protože se spolu vídají jen na návštěvách a o výletech. Takže vlastně asi moc nevěděla, jak na ní. Nevím, co se na zahradě stalo a je to fakt dlouho a já si na to občas pořád vzpomenu. Nedávno jsem skuhrala, že by se mi hodila hlidací babička a muž jen poznamenal, že kdo ví, jak by to dopadlo a tuhle příhodu by připomněl. Jinak řečeno, taky na to asi myslí.
Jinak předesílám, že do školky chodí druhým rokem, chválí si jí tam - kromě toho, jak je pomalá. Občas z ní doma rostu, ale ve své podstatě se na všem nějak domluvíme. Nechápu, co se tam stalo. Myslím, že potřebuju slyšet nějaké hororové historky, abych měla pocit, že se vlastně nic nestalo. Rozumem jsem schopná si odůvodnit, že nemá smysl se k tomu vracet, ale současně je to prostě něco, co mám před očima pokaždé, když se vidíme.
Čeká nás Štědrý den, trávíme ho u dědy všichni společně, a já se už teď osypávám, co zase bude. Máti bude mít poznámky ohledně dceřina jídla, babička bude nenápadně odcházet se synem do jiné místnosti, aby mu strkala do pusy bez porady se mnou cokoliv. Manžel ohledně toho, jak se často dohadujeme kvůli posazování syna, jídla obou a výchovy dcery, prostě říká, že mě rodina nerespektuje jako matku, neberou mě prostě vážně. Dá se s tím něco dělat? Jak se přenést přes nějaké kontroverze?
@mourovatakocka U nás to bylo stejné, žádný respekt. Až když jsem bouchla a narovinu řekla že by to chtělo respekt, když už jsem taky máma, tak to zabralo. Každopádně tohle mi někdo udělat, aby malou někde nechal samotnou, udělala bych kravál že by na to do smrti nezapoměl.
Me to pripada jako takova ta babickovska klasika - “Nechces jit s nama? Tak te tady nechame a zustan si tu sama!” Je to hrozny, ale ne neobvykly. Rekni si, ze bohuzel jine jednani nepoznali a neumeji tu situaci jinak vyresit. My bydlime ted docasne u mych rodicu a taky jsou to obcas perly co pronesou - Vlez do vany nebo si s tebou nebudu zitra hrat. Snez ten rohlik, jinak uz ti nikdy veceri neprípravim. Apod. 😄 Kdyz to prekroci unosnou miru, tak vetsinou vypenim na moji mamku, ze jim takove veci rikat nema. Pak si ale reknu, ze jsem to prehnala, ze ona taky dela to nejlip jak umi. Ja taky nejsem dokonala a ne kazdou situaci vyresim bezbolestne, prestoze se moc snazim. Snazila bych se jim ukazat, jak to jde lepe, jit prikladem. Hlidani bohuzel nevynutis, to bych nedelala a netrapila se tim. Tchyne taky nehlida a rada o sobe rika nahlas, ze je Babicka na baterky 🤷♀️ Usmeju se a nekomentuju, at si sahne do svedomi sama. Ohledne Vanoc se nestresuj, ten jeden den zvladnete, udelej nejaka opatreni sama pro sebe - kdyz pujde do tuheho, odejdi se nekam vydychat. Me pomaha se treba sebrat do jineho pokoje za zaminkou kojeni a tam si dat oraz. Cukrovi bych rychle snedla at na deti nezbyde 😄 To je jen vtip, ale v tomhle smyslu bych se snazila vecem predejit a zbytek nechat plynout, vsak je to jeden den a zbytecne by sis ho kazila.
Děti časem poznají, že jinde (i v rámci rodiny) se jede jiným stylem. Až budou starší, tak se s tím nějak popasují, teď je ochráníš. Pochybuju, že se rodiče změní.
Oni hlavně prarodiče zapomněli, jaká byla ve skutečnosti výchova dětí a jak se chovaly (a pletou si roky, kdy co jaké dítě dělalo). Já tedy nějaký respekt ze strany tchánovců i rodičů mám, ale tchánovci dost věcí komentují. Proč ta holka tak dlouho řve, to jejich syn nedělal (bouchla se, tak co má dělat), proč nic nejí (je vybíravá, ale jí zdravě v celku, odmítá většinu sladkostí, ale nejí staročeská jídla nebo ta, co nevypadají hezky), proč je tak přecitlivělá (prostě má období, kdy se musí naučit srovnat se se svými emocemi, jsou jí tři), proč nemluví (holt covid a zrušené kroužky, jinak by byla s mluvou jinde), proč ten 8m kluk řve, když je vidí (má separační úzkost a vidí je po dvou měsících)... Prostě jejich syn byl geniální (až na první měsíce, kdy prý řval, to si dokonce pamatují a zkreslené to nemají), nikdy neřval, jedl úplně všechno, všechno hned uměl (zavazovat tkaničky v necelých 3 letech - haha, to vidím, jakou má nyní jemnou motoriku), nikdy se nevztekal (haha, to vidím teď jak občas vybuchne)... takže mají poznámky, že to dítě je prostě nějaké divné a že to musíme my jako rodiče nějak napravit třeba důsledností a podobně (hehe). Vytěsnili prostě vzpomínky, kdy tohle jejich synáček dělal taky, prostě si to nepamatují, nebo si pamatují, že si uměl zavazovat tkaničky a poslouchal, ale pletou si rok 5 s rokem 2... nebo si pamatují jen ten úspěch, že to dítě umělo, zapomněli, že to do něj hustili dva roky... To mi přijde běžné u této generace, že si prostě pamatují, že to jejich děti uměly, ale už mají zkreslené, kdy se to naučili. Ale beru to tak jak to je, některé věci vypouštím z hlavy hned ven, některé okomentuji sama, beru to jako obvyklou třecí plochu, kterou mají skoro všichni, prostě dvě generace a často i různá řešení problémů...
@mourovatakocka Úplně chápu a ohledně návštěv zažívám to samé. Pred každou oslavou jsem nervni, kdo bude mi nějaké poznámky a komu bude co vadit. Proto letos bude změna a nejdeme my na svátky k našim, ale oni k nám. Je to takový pokus, kdy doufám, že když nebudou ve svém, budou se chovat s větším respektem.
@mourovatakocka A jaký máš ty vztah s tvojí matkou? Přijde mi, že ne moc dobrý a z toho to vše pramení. To co píšeš mi nepřijde až taková tragédie, ač chápu, že tě to štve.... Hlídání by se asi hodilo každé s nás, ale prostě ne každá máme takový komfort toho, že je to reálné. A ten Štědrý den, jeden den se to přeci nezblázní, takže zkus řešit to co ti opravdu vadí, děti už nejsou tak malé, aby jim nějaké "závadné" jídlo něco udělalo. A ještě k tomu respektu, ten si člověk musí zasloužit a někdy vybojovat, toto přeci není automatické. Jak už jsem psala ale výše, osobně mám z příspěvku pocit, že hlavní problém je někde jinde.
@blondynka400 No myslím, že syn je rozhodně dost malý na to, aby mu pochoutky že štědrovečerního stolu ublížily. Takže syna bych si držela ve svém dosahu a občas se chodila vydychat. Pripadne bych návštěvu trochu zkrátila.
@mourovatakocka rodice nepredelaa,evkdentne tu vychovu vidi jinak nez ty,pro tebe pouceni nenechavat s nimi male dite,vetsi si uz ais poradi,ale male ne a zamcene dite na zahrade,tsk to bych je servala na 3 doby,ze to prehnali,ze meli pro tebe dojit,ale resit to takto,to fakt ne. zaverem babicku na hlidani nemate a nebudete mit,jelikoz kazda tu vychovu vidite uplne jinak...jo a Štedry den bych slavila samostatne,urcite bych nejezdila tam,kde mam z toho stred,zijete jako samostatna rodina tak by se mi ani nechtelo byt u nekoho na navsteve...
@mourovatakocka Hlavně je to o tvém sebevědomí a převzetí odpovědnosti. Ty jsi máma, víš, že u prarodičů to není ok, tak tam dceru nemůžeš s klidným svědomím nechat, anebo necháš, ale s tím, že se "něco" může přihodit. Oni jsou už staří, nepředěláš je. Hlídací prarodiče jsou dar z nebes, taky bych takové brala. Ale nemám. Mojí mámě děti nesvěřím z podobných důvodů, jako popisuješ. Tchánovci mají vnoučat 8, a jsou daleko. Jiní členové rodiny mají při každém setkání potřebu mě o něčem poučit, dávat nevyžádané rady, nebo mi vychovávat děti. Vysvětlit se to nedá. Tak jsem omezila kontakt na nutné minimum. Přijmi realitu jak je, a zařiď se podle toho.
@hanka_333 a co mu například ubliži?😁. To že olíže kousek lineckého? Většinu stejně v tuto dobu nesní, nepředpokládám, že už ji tuhou stravu ve velkém.
Maminky, moc děkuju za veškeré odpovědi. Nemůžu mít synka na rukách pořád, budeme s dcerou obalovat kapry a doděláváme večeři a i tak je nechávám, ať si užijí vnuky. Samostatné slavení jsem uvažovala, ale je to tradice a zase by mi to přišlo líto, dcera se těší na babičky. Malá dostala dneska školení, že má být superhodná u večeře a u stromečku, tak uvidíme 😁
Domluvíme se s mužem, rozdělíme si hlídky u dětí 😁 Doma to tak máme, tak to bude i na návštěvě, aby někde nevznikla nějaká kritická situace.
Maly toho už ani dost, rád ochutnává, takže představa, že mu někdo dá jen něco olíznout a přece mu to neublíží, je pro mě fakt úsměvná. Dávám si dost pozor, aby jedl přijatelné potraviny, takže ho fakt cukrovím s hodně cukrem krmit nebudu. Pro něj mám svoje perníčky a pojedeme vybaveni proviantem, aby neměl nikdo tendence mu cpát něco jiného. A ohledně respektu - nevím, já asi trapně očekávala, že když jsem matka, má mě tak moje rodina i brát. Ne ze mě dělat někoho, kdo tomu nerozumí a neumí se postarat. Včera byla diskuze ohledně posazování. Moc výživné. Však to asi zná hodně z nás 😔
Každopádně krásné a klidné svátky ❤️
Par dnu zpatky jsem makala na ntb v kavarne a vedle me si ke stolu sedly dve pani 60+ . A zacaly se bavit o vnoucatech a historkach. Naramne si notovaly, jak ty snachy jsou uplny pipiny protoze kdyz ty vnoucata chytaji hystericke zachvaty tak misto toho aby je chytly za flígr a serezaly jak zito tak jsou na ne tutununu! Css! Kousala jsem se do jazyku abych se nezapojila. Co tim chci rict - je to jina generace, byly vychovane jinak. Slova jako seberealizace jim tolik nerika.. byly vychovane v presvedceni o autoritach a ze starsi ma vzdy pravdu a dite ma vzdy poslechnout a ne klast otazky natot odpor. Oni maji mit uctu i respekt protoze proto. Bohuzel. obavam se ze s tim nic neudelas. Ze i kdyz to sve mame vysvetlis na jednom prikladu stejnak to nebude schopna radne aplikovat ten vysvetlujici a pratelsky princip i jinde. Je to proste vzite pod kuzi az moc.
Leda si platit cas od casu chuvu ☹
@budouci_maminka Já doufám, že se to nějak dá dohromady. Zkoušela jsem s ní o tom mluvit bez emocí, třeba to bude lepší. Srandovní je, že má pocit, že by bylo ok mít vnučku na celý den nebo i na týden jako na prázdniny, že se to přece nebude opakovat. Snažila jsem se jí vysvětlit, že pokud s dcerou nebývá ani na hodinu, tak jí v uvozovkách ani nezná, neví, jak mládě reaguje, na čem by se zase třeba zasekla. Třeba nad tím bude přemýšlet 🙏 Bylo by fajn mít babičku - ale nad chůvou už jsem přiznám se uvažovala taky. Ale skrz kovid stejně kino nehrozí 😂
@mourovatakocka naopak, jak je covid tak v kine skoro nikdo neni, doporucuju vyuzit 🙂
No dle meho to vnima tak "ze preci neni problem pohlidat" ale uz nedomysli a nechape ze tobe nejde jen o to pohlidat ale o to JAK bude hlidat. Ze pro nasi generaci je dulezite aby dite s prarodici melo kvalitne straveny cas a libilo se mu s nimi. No a z jejich pohledu si myslim ze takovyhle pozadavky budou oznaceny za precitlivelost, ze my jsme preci taky prezili v pohode..
2 svety no 🙂
@budouci_maminka Nejsem (k)očkovaná 😁
Ona máma i vymýšlí, že budou vyrábět, má nějaké samolepky atd. Ale naposledy když si měly spolu u ní hrát, tak máti posadila dceru ke stolu a pak pořád odbíhala a dcera jen koukala na ten frmol 🤔 Ono to třeba časem bude lepší, jen se vztah nebuduje na dálku nebo slibama.
A proč dáváš syna z rukou? Prostě můj syn bude sedět u mě na klíně... Konec tecka...
A k dceři? Já si vyslechla tolik prupovidek, jak mám na ni správně mluvit od mé mámy, že by to vydalo na knihu... Bohužel vývojová vada co nejde tak jednoduše identifikovat...
Když jsi na zahradě nebyla 3dny před Vánoci to nezměníš, navíc nechápu proč tě nezavolali? Ty by sis s dcerou poradila, takhle mi to přijde, že to bylo schválně a natruc...
A k hlídání... To se bohužel nedá vynutit, něco jiného sis predstavovala a babička se chová úplně jinak, co si o tom s ní promluvit?