Já mám takovou radost 🤩 Dneska jsem byla na kontrole, a vše v naprostým pořádku 😊 Protilátky jsou bezvýznamné, miminko v naprostým pořádku. Jak bylo celou dobu o týden mladší, tak to krásně dohnalo, a rozdíl je teď jen 2 dny. Snad bude vše bezproblémové i dál, přece jen už nejsem úplně mladá máma...A slyšela jsem jeho srdíčko ❤

Tak Eliška dneska malovala... A fakt netuším co to je, jestli z pohádky, nebo nějaká superhrdinka? 🤔

Rozmýšlela jsem se jestli sem tenhle příspěvek dát, ale prostě mi to nejde do hlavy...🤔
Co to s těmi dětmi sakra dneska je? Jako že některé nejsou úplní beránci jsem si už tak nějak zvykla, ale co jsme viděli včera na pálení čarodějnic, to už bylo prostě přes čáru, a nechápu že jejich rodičům to vůbec nevadí.
Hasiči šli zapalovat hranici s čarodějnicí. Všichni lidi se postavili kolem hranice do kruhu. Jeden z hasičů poléval hranici tekutým podpalovačem, když v tom na něj začala opakovaně křičet skupinka dětí (věk 6-8let) ať jim dá taky napít. Hasič se na ně jen naštvaně podíval, a oni furt, ať jim dá napít. Když se rozhořela hranice, tak zase děti křičely úplně jak v tranzu "zabijte ji, zabijte ji, ať chcípne". A furt dokola. My s manželem v šoku (podle výrazů jiných lidí jsme nebyli sami), Eliška vyděšená co to je, tak jsme od hranice odešli. Sakra kde se tohle v dětech bere? 😳

Holky já mám takovou radost 🥳🤩 Dneska jsem byla na kontrole. Všechno je v pořádku, mimčo krásně roste. Když ultrazvuk začal, mimčo tam zrovna mělo diskotéku, mávalo divoce ručičkama a nožičkama. A hned potom se hezky zklidnilo, aby jsme si ho tedy prohlédli a doktorka ho mohla v klidu změřit 😄 Je hodný už takhle v bříšku, snad mu to zůstane i po porodu 😁 Jsem celá naměkko 😍

Nevíte proč se těhotenské chutě musí každý den měnit? Včera jsem v noci zoufale potřebovala romadur, olomoucký syrečky a gumový medvídky. Tak dneska jsem si jak blbec všechno nakoupila, ale teď zas místo toho potřebuju nutně vepřový steak s hermelínem a hranolkama (samozřejmě nikde v okolí žádná restaurace kde by to vařili). Já se zcvoknu 😫

Poslední měsíc fakt stojí za to. Ne úplně super začátek těhotenství, riziko potratu. Umřel prastrýc. Naší fence se po několika letech znova objevil nádor. Eliška laryngitida. Včera se celý den kazilo vše co mohlo, a já si myslela že už mě nic nepřekvapí. A ono jo, dneska jsme jeli k doktorovi na poslech, Elišce se přidala horečka. Naštěstí poslech ok, ale co jsme vylezli od doktora, tak jsme potkali tchýni 🤯 Tak pár nucených zdvořilých slov...a manžel se pochlubil že čekáme druhý dítě. Ona vytřeštila oči a hned na mě "tak si to necháš vzít že jo?" Já stála, koukla jsem se na manžela jako co to? A on že ne, že se všichni tři moc těšíme na miláčka maličkýho. A ona do něj začala hustit jestli je blbej nebo co, jestli ví jaký to budou starosti, že se zlikviduje...Jako věděla jsem že je hrozná, ale že až tak...😳 A ještě takhle mluvit před Eliškou 😒

Tak včerejší pohřeb jsme zvládli, a jsem moc ráda, že jsem se mohla s prastrýcem rozloučit. I když je pohřeb sám o sobě smutný, přišlo mi to prostě fajn. Jen člověk nestačí zírat, jak jsou někteří lidi pokrytečtí. K prastrýci se chovali jako víte co, ale v smuteční síni před lidmi naoko vyronili potoky slz, aby vzápětí venku nasadili zas vytlemené výrazy. Nesnáším přetvářky. Moje máma taky bodovala 🙄 Před smuteční síní začala pěkně nahlas vzdychat jak je pohřeb strašně smutná věc, potřebovala si taky nějak nahnat slzy do očí. Furt se rozhlížela po ostatních, a jakto že nikoho z nich nezná, jestli jsme na správném pohřbu 🙈 Říkám "vypněte si hlavně vyzvánění na mobilu". Ok, jdeme na obřad. Po skončení ještě v síni mi začala představovat jednoho vzdáleného příbuzného, který nám dělá rodokmen. Mohlo by to počkat ven, no ale budiž. Vzápětí mu začala ukazovat Elišku a že čekám další. Já už se chtěla studem propadnout, on to asi z mého výrazu pochopil, a s úsměvem a zasněným kukučem začal mlet něco o tom že gratuluje, a že je to v tuto chvíli vlastně takové symbolické...
Už jsme se vyhrnuli ven, když v tom mámě začal zvonit mobil (a vyzvánění má Kabáty). Tak já vyjekla jak to že ho neměla vypnutý, co kdyby jí to začalo takhle řvát při obřadu, brácha málem chytil infarkt, když ona prohlásila "no ale nezvonil tak co". Volal jí můj další prastrýc, kde jsou všichni, že on je na parkovišti. Zjistilo se že mu nikdo nedal parte, a moje máma mu evidentně řekla o hodinu špatný čas pohřbu, takže se dostavil až po něm. A aby toho nebylo málo, úplně každému (i úplně cizím hódně vzdáleným příbuzným) začala vykládat, jak já jsem těhotná, že zachráním náš rod před vymřením 😳 Při smuteční hostině mojí prasestřenici vykládala jak mě teď musí hlídat když čekám mimino (ano, víc nesvéprávná jsem se nikdy necítila). A když za mnou šla prateta na pokec, povídala mi jak mi to moc sluší, že jsem nějak hodně zhubla...A moje máma na celý sál "neboj teto, brzo ztloustne - a začala názorně ukazovat jaký budu mít břicho". Plus bráchova partnerka mě nezapomněla spražit co tam dělá Eliška, že ona by děti na pohřeb nikdy nebrala, že tam nemají co dělat. Takže jo, pohřeb je velmi smutná záležitost, ale někdy v některých rodinách je to spíš smutná groteska...

Nikdy by mě nenapadlo že těhotenské chutě můžou vypadat takhle...Manžel musel ještě teď narychlo do obchodu 😁

Asi víte že jsme se pokoušeli o ještě jedno mimčo. Nicméně poslední dobou jsem už byla unavená, a řekla jsem si že v mém věku (37) už další dítě je blbost. Že si začnu radši užívat zas víc sebe...No člověk míní, osud mění...🤣 Před 2 dny jsem měla mít ms, nikde, tak jsem dělala test, a ani duch. Pořád mě ale bolí břicho jako když to mám dostat, tak jsem si udělala test dneska...

Tak jsem si myslela, že je "nebezpečné" chodit s dětmi jen do hračkářství. A ono prdlajs 😄 Šli jsme Elišce kupovat boty, původně měly být dvoje. Nakonec jsme si odnášeli patery 🤔 Ale aspoň má do zásoby 😁

Tak jsem si myslela, že u nás nebudou takové ty narážky že my jsme vlastně ještě z doby kamenné, a ono prdlajs...
To si tak s Eliškou čistíme zuby...A ona najednou: "Mami, a byly za vás už kartáčky?" Já vytřeštila oči, snažila se aby mi nezaskočila pěna v puse, a zamumlala jsem že jo. Čistíme dál, já zrovna vodu v puse,a Eliška: " A existovala už pasta?" Já zakývala hlavou že jo, a modlila se aby mi z toho nezaskočilo. No a ona udiveně: "Fakt jo?" No jo, málem jsem se z toho utopila 🤣