Jak zvládat stres a zvýšit sebehodnotu při soužití s narcisem?
Hezký den,
já vím, že jsme každý svého štěstí strůjce, i znám principy Čtyř dohod, ale tak nějak jsme v situaci, kdy stokrát nic umořilo i vola, jak se tak říká...
Nevím ani, jestli chci radu, jen si postěžovat nebo tak něco, ale určitě chci nějaký vnitřní klid, nestresovat se ze situace.
Jsem si vědoma toho, že lidi žijí v mnohem, mnohem horších podmínkách, to moc dobře vím
Osobnostně i pracovně mám blízko k sociální práci, takže vím, jak to někdy umí život zamíchat.
Nicméně, nechci, aby můj příspěvek byl zbytečně dlouhý a stejně ve finále nepřehledný, protože my v tom žijeme, ale okolí do toho samozřejmě náhled nemá...
Jednoduše řečeno žijeme v jednom domě s tchýní, která ale rozhodně není žádná stará paní, co má ráda svůj klid, ale prostě a jednoduše narcistická sobecká ženská, kdy se tahle psychologická zátěž nese už od její matky, a pokračuje v tom její mladší syn.
Mým mužem je starší syn, kdy oba jsou až tak neuvěřitelně rozdílní, až jsme si dlouhý roky říkali, že to není možný, ale poslední dobou vyplouvají na povrch věci, díky kterým všechno do sebe zapadá.
A prostě mladší syn je doslova závislý na hrách, tak moc, že v tom klidně utopí veškeré peníze, ke kterým se dostane, včetně dědictví, vždycky si koupí to, co chce, ale takové podružnosti jako jídlo, či energie, je už pod jeho úroveň platit.
Také samozřejmě nezvládá tempo, že celé dny sedí u pc a pak by měl chodit do práce, takže je vždycky někde max. půl roku a pak ho vyhodí, popř. sám odejde, protože to zdravotně nedává, jo a po vyhazovu si dává "zasloužené volníčko" a to třeba několik let.
Nebo případně už u pohovoru řekne něco, co mu šance teda rozhodně nezvýší.
Mimochodem je mu přes třicet, takže žádný mladík, který má ještě právo na to hledat tu správnou práci tímhle jeho stylem.
No a tenhle syn je neustále podporovanej, veškerý dluhy se mu odpouští a kdesi cosi.
O nás, tedy o mém muži, mně, a bojím se, že i o našem malém synovi, se mluví jen a prostě hnusně.
Přitom jsme jí nikdy nedlužili, spíš naopak jí manžel peníze už i půjčoval...
Ona vždycky říká, že nám chce pomoc, ale hnusný kecy určitě už spousta lidem pomohly, že jo...
S mužem jsem opravdu dlouho, znala jsem i tchána, který před několika lety náhle v poměrně mladém věku umřel.
To jsem si ještě myslela, že budu mít fajn tchýni, ale rysy osobnosti v ní byly tedy vždycky.
A já už nevím, co s tím, mluví o nás fakt hnusně, zle, bohužel to kolikrát slyšíme, případně se lidi diví, že opravdu nejsme neschopní paraziti, když nás třeba jen krátce poznaj.
Musím tedy říct, že můj muž díky bohu se nenechá nikým zmanipulovat, takže ani jí, což jí taky vadí a vyhlašuje, že ho manipuluju já, když odmítá "pomoc" bráchovi, která spočívá v tom zas a znova ho dotovat, kdy všechno jen spadne do černý díry pc závislosti.
Já si prostě připadám jak totální nula, ačkoli můj muž je opravdu úžasný, rozhodně to není žádný mamánek, ale zároveň se snaží na situaci nahlížet, co nejvíc to jde, objektivně.
Můžu ho za to jen obdivovat, já bych jí nejradši už kolikrát poslala tam, kam slunce nesvítí..
Nicméně ani to u ní nemá cenu, nechytne se za nos a neřekne, že sorry...naopak začne být víc a víc hnusná.
A teda na druhou stranu, jsme jí evidentně úplně u dolní části zad, protože v jednu chvíli doslova vyblije nějakou fakt hnusárnu, a za chvíli se na vás klidně usmívá a ještě kouká překvapeně, když reagujete podrážděně a určitě si říká, proč jsme na ni naštvaní...
Je to fakt k pláči a mně se poslední dobou těžko hledá ta vlastní sebehodnota.
Manžel mě podporuje, máme světlo na konci tunelu, kdy si oddělíme bydlení a z ní se stane jen vlastně otravná sousedka.
V podstatě v paneláku taky může soused vyhodit dům do povětří a nenaděláte nic, to si jsem vědoma, tady to jen párkrát málem podpálila...
Ale to snad vyřeší protipožární dveře...
Nicméně je to fakt smutný, kam to dotáhla, vztah se starším synem bude už navždy jen na úrovni technických věcí kolem baráku, no a druhej jen natahuje ruku a ještě jí vyčítá, že mu našla špatnou práci... ve třiceti...
Jasný, žádná rodina není dokonalá, u nás je taky spousta věcí, ale naši jsou prostě podpora, taky umí říct blbou poznámku, ale dá se s nima mluvit, vyříkat si to.
Ona tak maximálně uteče, popřípadě popře, že přece nemají špatný vztahy.
Jakoby mohla vládnout světu a být pro všechny ta úžasná sluníčková dáma, co jí mají všichni rádi.
Což mimochodem se takhle chová ke kamarádům, těm vymýšlí speciální dárky a kdesi cosi...
Nemusí nám dávat nic speciálního, ani nic od ní nechceme, teď nedávno nám chtěla vzít věc, co jsme dostali ještě od nich obou, s tím, že to vezme tomu mladšímu synovi, v podstatě nás chtěla okrást. Takže navždy už dárky od ní budou mít pachuť, jestli nám to náhodou příště nebude chtít vzít, protože na to bude mít "morální právo", když bude v "nouzi" někdo, kdo se do ní dostane sám svou vinou.
No ale ona ani synovi nepopřeje, a o nějakém dárku, třeba čokoládě, si může manžel nechat jen zdát.
A to nechci snižovat hodnotu toho, že vám dá někdo čokoládu, je to prostě vždycky fajn, když si na vás takhle někdo vzpomene.
Já si prostě fakt připadám jako bych měla nulový význam, hlavně, že strašně toužila po vnoučatech...
Nikdy jsem nehýřila sebevědomím, takže je pro mě těžký nechat si takhle sr*t na hlavu, ustát to bez emocí, ale bránit se snažíme a stejně to v podstatě nemá význam...
Co se týče pomoci psychologa pro mě, tak na to není čas a hlavně peníze, protože pracujeme na tom kýženém oddělení...
Vždycky říkala, až budeš mít vlastní děti, tak to pochopíš...
No tak v tomhle má pravdu, jak máme syna, tak je nám jasný, že ona se chová jako nebetyčná krá*a prostě...
Díky za dočtení sem, já si asi ani opravdu nejdu pro radu, snad jen pro uklidnění, možná nápad, jak se tím nenechat tolik válcovat, jen mám pocit, že to chci nějak sdělit, protože jí se upřímný názor říct nesmí, protože jí je to nakonec jedno a dělá si to podle sebe, takže se jí nedá ani věřit...
A já vím, že to ona je v podstatě nula a na nás si jen honí ego, ale bohužel to umí ranit...
A ano, říkám to já, ale u ní opravdu platí "v nouzi poznáš přítele... tedy u ní nepřítele"...
Díky 🙂 Dům je psaný na tchýni a mého muže, to se zas musí nechat, že to nechali z toho mladšího přepsat. Ona občas udělá krok, co je dobrým směrem, ale to je na tom to, s čím se taky špatně srovnává, že ona je vlastně někdy i milá...
Ale tak je jasný, že nic není černobílé...
Jinak o odstěhování jsme dost uvažovali, ale manžel v podstatě zdědil práci po otci, kdy dílna je přímo v domě.
Navíc, moje rodina bydlí daleko odsaď, a my si tu zvykli, máme tu už takovou tu síť jako je dobrá práce i pro mě, dobrá doktorka pro syna...
Tady to prostě je pro nás z tohodle hlediska výhodné a celou dobu se držíme toho, že se oddělíme a bude to dobré, což ono nakonec i bude, bude to naše domácnost, její kecy taky tolik neuslyšíme, ale teď mě to prostě nějak celé semlelo...
Kdy se dočkáte vytouženého odděleného bydlení? Musíte nejprve našetřit?
Tak aspoň, že tak, nicméně pokud píšeš, že není zas tak stará, tak když to řeknu tvrdě, ty problémy tchyně-švagr se mohou ještě hodně let táhnout či stupňovat, to jen k zvážení, ono ne vždy oddělené vstupní dveře a jednotky vše vyřeší. Máte nějak ošetřeno, že se tchýně krz mladšího syna nezadluží a nepřijde o střechu nad hlavou? Z toho bych měla strach já.
@1pomnenka Pracujeme na tom, už sem chodí řemeslníci a pracují na tom, takže to vlastně snad fakt bude brzy, pár měsíců snad max.
Ale tedy doufáme, že to ufinancujeme aspoň na nějaký základ, ale snad jo.
Je fakt, že to určitě pomůže, ona jen teď přišla krize se švagrem, kdy ho opět vyhodili z práce, tak ona kope kolem sebe... No a prostě pro nás poslední kapka..
@moudivlacek Jo tak toho se taky bojíme, jak čert kříže, ale to snad neudělá.
V minulosti už byla v situaci, kdy po ní chtěli ručení barákem za dluh jejího člena rodiny, co ale nežije tady, a to odmítla.
Ona v sobě nějaký základ má, ale pak jde a klidně vypálí úplný hnus...
On teda švagr nežije zrovna zdravě, takže kdo ví...
Na jednu stranu tchýně má nového partnera, který po tom všem, co slyšel, tak taky prosazuje, ať se švagr nepodporuje, a ona na chlapy vždycky dala, tak doufáme, že to udrží.
Nicméně slibuje, že ho odhlásí z trvalého pobytu a to se taky zatím nekoná.
Ovšem máme v plánu se poradit s právníkem ohledně oddělení domácností.
Já si teď připadám, jako bych si na ní jen stěžovala, ale tolik toho už udělala... to se prostě nedá odpustit...
Třeba jen to, že nás v šestinedělí ohrozila koronou, chce nám jednou švagra nechat jako "dědictví", přitom jsou možnosti, jak se půjde vyrovnat jinak, aby on tu neměl nároky, apod...
Další věc je, on tam má švagr trvalý pobyt? Pak si hlavně od všeho schovávejte účty, až by případně za ním exekutor šel, ať doložíte, co je vaše a nepřijdete o to ... tohle vám opravdu nezávidím, blbá situace a držím palce, ať se to nenaplní.
Právě, že má... Nicméně snad ho odhlásí, ale i kdyby ne, tak účty si schováváme.
Navíc, matka ho stále a neustále stejně podporuje, on moc dobře ví, že nemusí ani prosit a ona hned naběhne a slouží mu.
Akorát to dělá, ačkoli nám, což pro ni nemá význam, ale hlavně tomu partnerovi, slíbila, že to dělat nebude...
Tak jen doufáme, že ten partner vydrží, má taky svý, ale zatím nám spíš pomáhá, než cokoli jiného.
Bydlí tu chvíli a udělal pro nás víc, než švagr za celý život.
Ale jinak díky za podporu 🙂 Ono si to fakt snad sedne, když konečně budeme mít svoje prostory, soukromí...
A tedy tím, že švagra furt podporuje, tak on snad nepůjde do nějakých dluhů, ale obavy jsou... Navíc asi počítá, že jednou ho budeme živit my, popř. náš syn, tak to se přepočítali...
s tím nemůžu souhlasit, je naivní si myslet, že když za gamblera zaplatím dluh, že neudělá další větší a ještě si někde nepůjčí a nedostane vlastní rodinu do problémů bohužel, on takto neuvažuje, to je stejné, jako kdybys dala alkoholikovi skleničku, že nebude mít pak důvod někde tajně chlastat, tady by bylo řešení ho nějak vypoklonkovat z baráku
Jasné, přece jen, sociální problémy mi nejsou cizí obzvlášť díky práci...
Ovšem na tohle člověk nemusí být zrovna zaměstnán v sociální sféře, aby to chápal.
Ona to naštěstí taky snad chápe, ale zároveň se neustále vymlouvá, že ho musí živit, protože jinak by přišel větší problém... A jaksi nechce vidět, že ten problém tu už prostě je. Ale na jednu stranu je to její boj, jen je smutný, jak to chce házet i na nás.
Nicméně, majitelem tu on není už ani zčásti, do odhlášení z bydliště je tchýně tlačena tím partnerem, který tady má obavy i o své investice, i mým manželem, tak doufám, že to dotáhne.
Na jednu stranu je fakt, že teď je tu akutní fáze, kdy švagr byl najednou vyhozen z práce, kdy i bydlel jinde, a teď najednou se vrací. A jemu vždycky stačilo se jen usmát a už mu tchýně leží u nohou, laťka opravdu není vysoko...
Naštěstí aspoň nebydlí tady, není prostě kde...
A co se týče majetkových poměrů, že "chudák" švagr tady dobrovolně přepsal svoji část na tchýni, tak to se jednou vyrovná skrz jiný majetek.
A s tímhle tchýně i švagr souhlasili. A teď najednou, že rychle musíme švagrovi pomoc, když my tady získali prostor pro bydlení.
Ovšem to, že stejnou částku, co tu my investujeme do úpravy na plnohodnotný byt, on vyházel do her, to už nikdo vidět asi nechce...
Tak to je fajn, že budete mít oddělenou bytovou jednotku. A já bych ji na vašem místě prodala a odstěhovala se úplně jinam, dílnu může mít manžel přece i jinde. Takovouhle odpornou famílii mít za spusedy, to bude pořád naprosto strašný.
Nezavidim ti tu situaci... Tchyne mivaji v popisu prace lezt snacham na nervy, at jsou jakekoliv - hodne i zle 😅 Ja bych se na tvem miste take nejradeji odstehovala uplne mimo, ale kdyz na to nejsou finance, tak to jde hodne tezko, no...
Kazdopadne v takove patove situaci pomaha o tom tematu mluvit - i sama se sebou. Zacit s tim, ze to clovek pro sebe pojmenuje, co to s nim dela a proc. Ziskas tim jakysi nadhled a treba te napadne, jak s tou konkretni situaci nalozit.
To je alespon moje terapie, ktera mi pomaha, kdyz jsem v krizi nebo jsem nad necim rozcilena. Dokazu se rozpitvat do hloubky a casto prijdu, jak to vyresit nebo jak se s tim srovnat.
To, ze jsi sem napsala, je dobry zacatek 👍🏼
Napiš mi, prosím soukromou zprávu, já ti na ni odpovím, něco podobného znám. Nechci to přát veřejně.
No, to jsme právě taky dost zvažovali, jestli neodejít, ale bohužel opravdu hrajou roli i finance...
Ach jo... a to jsem od malička věřila tomu, že na finance se nemusí vždy hledět...
Je nám jasné, že jiná možnost by byla většinou nevýhodnější, plus kdekoli můžou být hrozní sousedi, viz riziko vyhození paneláku do povětří...
U našich by to teoreticky taky mohlo jít, ale asi za cenu vyšších investic.
A co se týče dílny, tak tam je bohužel vybavení, co by se hodně špatně stěhovalo.
Navíc by to znamenalo ustoupit dvěma uzurpátorům, což manžel nechce a já ho chápu.
Zároveň mě ujišťuje, že kdyby to fakt už nešlo, že to tu prostě necháme být a půjdeme.
Ale ono opravdu na jednu stranu je pravda, že už brzo bychom měli mít hotovou samostatnou jednotku.
Tchýně je sice ohledně druhého syna dost mimo, ale na jednu stranu taky ví, jak moc na ní dolehlo to, když ho tu roky v podstatě živila.
Je taky faktem, že teď se situace snad hýbe správným směrem, ale bohužel ano, pořád tu budou rizika.
I když... ona se nezmění, furt bude mlet svou, je schopná během pěti minut sdělení sama sobě odporovat, takže mimo bude vždycky.
Kdo to vidět chce, tak to vidí, kdo ne, tak nám na jednu stranu může být jedno... ale jasně, není příjemný, když na vás někdo kouká, jak na parazita, ale co už.
Mám v rodině podobný případ, kdy tchýně neustále nasazuje na snachu, ovšem tam je smutný, že syn/manžel na tu mámu dá, tak tam ta snacha má o tohle těžší pozici, na druhou stranu nebydlí v jednom baráku. Ovšem milá tchýně je i skoro v devadesáti stejná, za celý roky řekla asi jednou něco jako omluvu... takže asi takhle...
No prostě všude je něco, tak snad se povede s tím poprat.
Faktem je, že pak už jí tak často neuslyšíme, protože tam nebudeme muset procházet.
A díky za možnost, jak se s tím poprat. Opravdu se držíme toho, že budeme mít své soukromí, domácnost, kde si budeme moc rozhodovat po svém.
Ona má ještě tu krásnou jedinečnou vlastnost, že chce všechno ovládat, i teď chodí a vymýšlí úplné chujoviny, jak to tady máme udělat, ale sama na sobě cítím, že se mi teď už líp a líp oponuje.
Tady to prostě bude naše a i kdybychom si uprostřed obýváku rozdělali oheň a kolem něj tančili, tak jí to může být jedno :D
Samozřejmě za předpokladu, že nepodpálíme barák ;)
@lv
Díky moc za nabídku, vážím si jí, nicméně ráda bych zatím zůstala v anonymním režimu, ale pokud nebude vadit, tak bych se případně ozvala později.
Uvidíme, jak si to tu sedne po dokončení rekonstrukce 🙂
Odstěhovat se a nechat tchýni napospas synovi lemplovi.Jina ráda není.Vas syn nemusí vyrůstat v takovém prostředí přece
Napíšu ti to drsně a narovinu. Oddělení bytových jednotek Ti život neulehčí ani o píď, upínáš se k tomu zbytečně. Narcistní, manipulativní tchýně jen upraví způsob mučení tebe i tvého muže. Sama to popisuješ, že do všeho mluví a chce o všem rozhodovat, oddělená domácnost je pro ni zanedbatelný problém. Taky bych nepočítala s tím, že odhlásí švagra z trvalého pobytu. Taky se můžete do budoucna třást kvůli návštěvě exekutorů nebo podivných existencí, pochybuju, že by se švagr zázračně usebral, začal pracovat a odstěhoval se.
Jediný způsob, jak se vypořádat s narcistou je no contact. Takhle jednoduché to je. Ačkoliv sama vím dle sebe, že odhodlat se k odchodu je těžké a někdy až nepřekonatelné.
Odstěhování jsme zvažovali, nakonec jsme dospěli k závěru, že tu zůstaneme.
Ono to v jistých chvílích fakt vypadá tragicky, moje mamka mi taky radí se odstěhovat, ale na druhou stranu je pravda, že my jsme pevně přesvědčeni si do našeho bytu nenechat kecat, právě po dosavadních zkušenostech.
Co se týče energií, tak trváme na rozdělení a to naštěstí z velké části jde, takže by se nás nemělo týkat ani to, pokud on si tu zas sedne a nebude nic platit.
A pokud by to hrozilo, tak ho prostě odstřihneme.
Nicméně on tu teď nebydlí, je na ubytovně, což je sám o sobě dobrý krok, který kupodivu tchýně udělala.
Další krok - odhlášení z pobytu - zatím hapruje, nicméně slibuje, že to udělá, jen potřebuje čas, tak snad do toho půjde, její partner jí do toho tlačí, ona to rozumově i ví, ale zároveň je plná citů k dítěti, co na ní se*e...
Jasně, nedůvěřujeme jí, ale zároveň jsme za jedno s manželem v tom, že si nenecháme do ničeho kecat.
A obzvlášť ne do výchovy syna.
A stejně tak ho za každou cenu předtím budeme chránit.
Na jednu stranu, jak jsem mluvila o případu z rodiny, kdy tchýně je taky hrozná čůza, tak tam se s tím ta snacha i vnoučata nějak poprala, babička jim stačí jako někdo, koho čas od času musí navštívit a nazdar.
Navíc ta vnoučata ještě jako malé děti poznala, jaká ta babka je, takže věřím, že i náš syn tomu bude rozumět.
A k tomu vím, že nebudu dělat tuhle chybu, že syn musí za babičkou. Nemusí.
Respektovat někoho jen proto, že je starší? Tak to ani náhodou.
Respekt samozřejmě ano, ale vzájemný, to synovi rozhodně vštípíme.
A ona to snad i vidí, že se k ní se synem, kdo ví jak nehrneme.
Jo, na jednu stranu to je trochu jak tonoucí se stébla chytá, nechci tím vůbec shazovat vaše zkušenosti a rady, vážím si jich a rozhodně je to námět k zamyšlení.
Co se týče mučení, tak muž se opravdu nenechá a já už teď se jí vyhýbám, co můžu, což s oddělenou bytovou jednotkou by mělo jít ještě lépe.
Jasně, je tu společný venkovní prostor, včetně zahrady, ale s tím se dá žít.
Ona je manželovi opravdu už lhostejná, takže to opravdu bude, jak mít otravnou sousedku.
Já se s tím jen teď musím poprat, v podstatě si teď musím projít tím, čím si můj manžel prošel už dávno...
I když bojím se, abychom jednou fakt nelitovali, ale zvolili jsme si zůstat, tak se s tím věřím, že popereme.
Uvědomuju si obrovské štěstí, jak se k tomu staví můj manžel, díky bohu to není další ten případ, kdy je v područí matky a žena, ať se smýká...
Jasně, bohužel se může něco stát, tak to bychom pak řešili dál.
No uvidíme, ještě jednou děkuji za vaše poznatky, nápady, rady, nechci je svýma slovama rozhodně shazovat, rizika si uvědomujeme, ale zároveň jsme přesvědčeni se bránit... tak uvidíme...
Hezký den, já bych chtěla sdělit, jak situace nyní je.
Takže nám se povedlo dotáhnout rekonstrukci, takže jí opravdu nemusíme skoro potkat. Do toho jsem si prošla také fází rezignace na to se snažit jí otevřít oči sdělením názoru a tak, takže ano, je mi někdy z toho smutno, jaká k nám je, ale osobně se už nesnažím jí cokoli říct, nemá to prostě smysl.
Dle jejích rozhodnutí je jasné, že ona se prostě nepoučí, nezmění, takže nazdar.
A celkově tedy opravdu pomohlo oddělit se, zároven mám opravdu štěstí na to, jaký postoj k tomu má manžel.
Ještě jednou díky za předchozí poznatky a tak 🙂
A co se týče faktů, tak švagr je z bydliště odhlášen a my pracujeme i na oficiálním vymezení, co je čí.
K tomu jí do našeho bytu rozhodně nepouštíme, klíče samozřejmě nedostane, ačkoli po tom touží, pro případ potřeby je svěříme jiné blízké osobě, co bydlí nedaleko a co nás za poslední rok podpořila až neskutečně.
Co se týče ostatních prostor v domě, tak tam se to dá vymezit za pomocí zamykatelných skříní a tak. A u dílny jsme také nechali vyměnit zámek.
Takže ano, snad se nám daří se z toho všeho vymanit, ale zároven to vnímám jako velké štěstí spočívající především v osobě mého manžela.
Jasně, taky má svý mouchy, ale nejen tedy tohle všechno přebíjí 🍀
No tak pokud z toho domu neudelate dve bytove jednotky, tak bych se trosku bala, ze az ona umre, dedit podil bude i mladsi syn a ten - co popisujes - to mozna prostruje? Nebo bude jeste horsi peklo, co vam tam vytvori? Najednou muze 1/3 domu vlastnit nekdo cizi … ja bych svuj podil prodala a sla jinam. Pani tu bude treba jeste 20 let, chces v tomhle 20 let zit?
Ty dvě bytové jednotky jsme právě vytvořili, nyní je to potřeba doladit oficiálně.
Zjištujeme info na katastru a tak.
A kdyby došlo na to, že tu švagr bude bydlet, tak tam bude mít maximálně studenou vodu a bude bez elektřiny. Většina našich energií jde oddělit (topení, samostatný elektroměr). Jen tu vodu navazujeme na ně, ovšem ohřev vody máme vlastní.
A i stavebně to jde oddělit tak, že bude mít jen ten byt, bez zahrady.
Jo, může ho vybydlet, ale to on zas chce mít svůj luxus, takže by se dost pravděpodobně snažil, když by nebyl nikdo, kdo by mu "utřel zadek".
A ještě tedy je tu jiný majetek, jehož pomocí by šlo švagra vyplatit.
Ale ano, budeme muset s touhle variantou počítat a radši spořit i pro tento případ.
Není to ideální, ale všude je něco.
A navíc, náš přístup je skutečně o tom, že s ní řešíme jen provozní věci, nic mín, nic víc.
Ale díky, občas z toho jsem přešlá, ale taky vím, že náš domov si vzít nenecháme.
A ten dům je napsaný na koho? Není šance se nějak vymanit a sehnat vlastní oddělené bydlení. Jinak držím palce a pevné nervy ;)