Jak zvládnout domácnost a vztah se změnou u partnerky?
Ahojte, už si nevím rady, tak to zkusím tady, třeba někdo poradí co dělat.
Jsem otec od rodiny, máme se ženou dvě děti (škola, školka). Podle mě nám skoro všechno funguje, já pracuji do IT (mohu kdykoli pracovat z domu) a žena pracuje na volné noze jako designerka-grafička. Práce teď po/při covidu nemá tolik co předtím, ale snaží se to zlepšit různými způsoby. Do toho se staráme o náš dům, a samozřejmě děti.
Poslední rok se začala žena dost měnit, přestala skoro úplně pomáhat s domácími pracemi, jako je nádobí (myčka), prádlo, úklid, vysávání... Už i na vaření jsem vlastně sám. Začala i docela hodně křičet na děti, i v situacích kdy to nikdo z nás nechápe proč.
Takže v tuhle chvíli pracuji na plný úvazek, starám se o děti, i když jsou doma nemocné, vozím a vyzvedávám je ze školy, nakupuji jídlo, pak domácí několikaboj jako pračka/myčka, vysávání, vaření uklízení a do toho ještě co je zima topení. Dávám tomu maximum, co zvládnu, abych byl i s dětmi, takže pracuji hlavně dopoledne a odpoledne co je nutné. Žena pracuje částečně přes den, a většinou v noci. Takže ráno ještě dlouho spí, vstává až na oběd a pak jde zase do práce. Její výdělek sotva pokryje její náklady, zbytek řeším já. Většinou si podáme akorát kliku. Poslední dobou začala pravidelně sama chodit na místní zábavy, ne že by mi to vadilo, určitě se potřebuje dostat taky mezi lidi. Ale mám pocit že už tak málo času co spolu trávíme, ještě ukrojila a vůbec ji nenapadne že bych mohl chtít jít taky ven s ní. Když na podobné téma zavedu řeč, jako by bylo fajn kdyby trochu víc pomáhala, nebo že bych třeba taky rád vyrazil někdy ven s ní - stačila by večeře, nebo když budou děti u babičky klidně i tancovat, cokoli, tak mne vždy "utře" že jí nic nedopřeju, že teda už nikam chodit nebude, a tak podobně. To stejné i s tou pomocí doma, na to má odpověď typu "Já vím že toho teď moc nestíhám, ale pomáhám co můžu".
Vlastně mě to už dostalo psychicky do stavu, že si říkám jestli ji k něčemu s dětmi potřebujeme. Protože rodinné akce moc nemusí, nesnáší bazény, takže s dětmi toto absolvuji převážně sám...
Asi to není tak zlé, určitě je to zabarvené mým pohledem na věc, ale stejně. Nemáte někdo nějakou radu co bych mohl udělat abych nebyl na všechno sám? Zkusil jsem o tom mluvit 1000 způsoby, většinou to stav jen zhorší - skončí to jejím pláčem že je nejhorší na světě, kde pak čeká že ji budu uklidňovat, ale nezlepší se vůbec nic.
Fakticky už mě nic nenapadá, nemáte někdo zkušenost nebo radu co by mohla pomoct?
Děkuji
Petře, jsi to ty? 😅 ne, dělám si srandu, ale tahle situace dost sedí, na jedny moje známý, on dělá naprosto všechno, chodí do práce, stará se o děti, vaří, pere uklízí a ona? Nic, dělá, že se zabývá seberozvojem, ale ve skutečnosti je neschopná a líná. Dokonce jsme byli svědky, že jí musel nakrájet maso, nebo dostal vynadáno, že je jídlo moc horký 😀
asi budeš hodnej chlap a ta tvoje toho využívá, moc si zvykla a nebo bych dost vsázela, že někoho má a jak vyjíždí, tak nezvládá ten tlak ze špatného svědomí a jednou to bouchne, asi na ní budeš muset zatlačit. Co chudáci ty děti, potřebují snad mámu.
Děkuji všem za pomoc a rady. Zkusil jsem první krok důrazně říct že je tenhle stav pro mě červená. Že nebudu dělat pitomce který všechno řeší a vyřeší. Že jestli máme být partneři, musíme si práci dělit. Že chápu že toho má dost, ale pokud se nemám zbláznit i já, musíme máknout oba. Vzhledem k tomu že práce ji téměř nevydělává, poprosil sem ji, aby ji začala dělat na "poloviční úvazek" a zbytek času tak věnovala rodině.
Trochu pláče bylo, ale tentokrát jsem ji nenechal prostor pro citové vydírání a řekl věci najednou a narovinu. Doufám že ta snaha vydrží, a dojedeme to na 50:50.
Jinak musím říct že vás všechny obdivuju co se s tímhle potýkáte s chlapama. Musíte to mít ještě násobně těžší, a to je fakt na mašli.
Všem přeju, aby se těm druhým polovičkám rozsvítilo a začali něco dělat. Držím palce.
Díky
@zuzineckah Dík za upozornění. @admin To je tady běžná praxe, že se diskuze z webu dávají na facebook?
@escapelle Na MK je převaha žen, tak tady má víc žen pochopení pro ženy 🙂 K těm domácím pracem, chozením po hospodách. Když se narodí dítě, tak nějak většinu věcí kolem něj převezme žena, někdy se chlap zapojí, někdy ne. (Důvody jsou různé, někdo je opravdu hodně pracovně vytížen, někdo je jen sobec a chce si užívat tj. minimum povinností a hodně zábavy.) Někteří pánové si z domu nesou zvyky, že všechny domácí práce zastává ženská a oni se po práci potřebují bavit, protože práce je dřina a oni mají právo na odpočinek, ale jaksi ignorují, že domácí práce je také práce, neustálý kolotoč uklizení a péče o děti.
U manželky vidím možnou depresi nebo vyhoření z toho důvodu, že dřív fungovala normálně, zvládala domácnost i práci a teď je najednou změna chování. U těch chlapů to většinou není vzorec, že makají v práci a pak doma a najednou přišel zlom, kdy začnou flákat domácnost, moc nepracují a chtějí se bavit, většinou se nezapojují do domácnosti od začátku a trvají na trávení volného času jako za mlada.
Já si připadám jako vaše žena... Kolik má roků? Taky podnikám a prostě po covidu to "nejde", sedím doma, ale nemůžu nic, neuklízím, nic mě netěší, i když jinak vše funguje, jsem jakoby vyhořelá. Do toho mám pocit, že na mě nikomu nezáleží, ale na druhou stranu si chci ještě užít, připadá mi, že po čtyřicítce můj život skončil a nic pěkného mě nečeká. A okolí to vidí tak, že si "vymýšlím" z nudy, že nemám objektivní důvod být vnitřně nespokojená, ale prostě vevnitř se necítím dobře. Strašně moc bych chtěla ještě "někoho zajímat", abych mohla s někým probrat své vnitřní pocity. Bohužel v naší společnosti se neřeší psychické problémy, každý mi řekne, máš hodného manžela (co je to hodný manžel, jako že mě nebije?), zdravé děti (ano díky bohu za zdraví), tak nemáš proč si stěžovat, ale je tam to velké vnitřní ALE...Argumenty okolí mě dostávají ještě do větší deprese, že jsem neschopná, že jsem všechny zklamala atd...Možná to má vaše žena taky tak.
@legotata No, sáhni si do svědomí sám, jestli to není nějaká lekce pro tebe. Když do nedávna žena fungovala, ocenil jsi to? Vážil sis toho (a dávals jí to najevo), že máš denně navařeno, uklizeno, vypráno, postaráno o děti a další věci? Nebo to byla samozřejmost? Dost možná to tvoji ženu prostě přestalo bavit (a sice to s chováním přehání, ale chce si ještě užít života). Skoro si říkám, že by takovou lekci potřeboval každý chlap, aby viděl kolik to "sezení doma s dětma" dá práce. Přestaň do ženy rýpat a promluvte si, jaký má ona návrh na řešení. Sice je fajn, že ses ujal role, ale jsem úplně alergická tady na ten hrdinský tón. Jsou to úplně stejně tvoje děti a tvoje domácnost jako její, tak proč ty jsi hrdina, jak všechno zvládáš (pár měsíců) a ona "jenom" navaří těstoviny s mákem? To má jako dětem vařit nadívaná holoubata nebo co? 🙄 Pochybuju, že by najednou neviděla ty povinnosti. Buď má extrémně moc práce a nějakou depresi. Nebo ji prostě se*e už doma dělat služku a takhle drsně ti to dala najevo. Co na to říká, když se jí zeptáš napřímo?
@legotata Jj najdi si pořádnou ženskou 🙏🙏🙏v podstatě teď jsi ženská … mate skoro vyměněnene role. Ani bys nevěřil kolik žen žije jako teď ty. Tohle bych nedala, je neschopna a ještě té ve finále citove vydírá. Muže mít psychické problémy deprese těžko říct . Jiné ženské by za chlapa co takto obstará domácnost urvaly ruce. Rozdělte di spravedlivé co kdo musí udělat, nejsi ničí služka. Drž se
@europa00 Na druhou stranu autor tady píše, že poslední rok obstarává domácnost on a k tomu chodí do práce, ale nevíme, jak to bylo předtím, nikdo jim tam doma nesvítí. Teoreticky, kdyby ona předtím jela domácnost, děti, vztah s manželem a kariéra a od něj žádná pomoc, tak jí mohl jednoduše dojít dech a prostě teď stávkuje, protože není schopna fungovat jinak. Super přístup dokud žena bez problémů maká v práci a doma, tak si ji má nechat a když se rozbije, tak ji vymění, copak je nějaký spotřebič?
K rozvodu to možná jednou dospěje, ale napřed by si měli vyřešit problémy v komunikaci a najít nějakou párovou terapii, aby si zpracovali ty problémy, co mají...
Tohle všechno jsem před rokem zažívala s přítelem, když jsem byla na rodičovské dovolené a on chodil do práce. Jsem zdravotní sestra a když to šlo, zaskočila jsem pár nočních směn. Ta možnost brzy skončila, protože na přítele nebylo spolehnutí. 2 rok se hodně utápěl v alkoholu, převážně když měl víkend nebo nějaké pracovní volno. Doma mi nepomáhal, se synem si nehrál, mně jako ženě se nevěnoval. Když jsem přestala chodit do nemocnice na pár směn, tak jsem z řidičáku nevyužila a on nám se synem v ničem nepřispěl, žádné výlety prostě nic. On chodil do práce a já podle něj seděla jen doma. Tím pádem jsem neměla na nic nárok.
Snažila jsem se o tým pořád mluvit, co je špatně a co je potřeba udělat aby to bylo lepší.
Nepomohlo nic jiného než odejít, pobalila jsem si veškeré věci, a to od oblečení až po nábytek a elektroniku. Když jsem odešla jen na víkend, k ničemu to nebylo. Byla jsem pryč 3 měsíce. Syna navštěvoval jen když měl volno a nepil. Já začala chodit do práce a rodiče mi pomáhali v té době s hlídáním. Syn ještě nechodil do školky.
Když jsem mu ukala, že si hravě poradíme i bez něj, tak se nad sebou zamyslel.
Možná by byla fajn, někam na víkend odjet s dětmi, domlivte se se svými přáteli a vyrazit jen chlapi s dětmi. Jen jí to oznamte a jakmile vás nebude mít takhle doma, možná jí to začne být líto, až ji povykladate zážitky.
A neměl byste dávat pořád tak moc najevo, že vlastě tu domácnost zvládáte.
Ale je to jen můj názor, jak to zafungovalo u nás.
Ani jeden jsme nechtěli rozbít rodinu. Máme syna, dům,psa, oba krásné zaměstnání a hlavní roli v tom všem byl alkohol a kamarádi.